Pravidla veslování: osma je nepárová loď, i když má osm vesel

Osma je nepárová loď, přestože má osm vesel. Každý z osmi veslařů drží jedno veslo obouruč, takže vesel je osm a rukou šestnáct. Tohle je nejčastější nedorozumění celého sportu a zároveň nejlepší vstup do jeho pravidel, protože názvosloví lodí není ozdoba, ale klíč k tomu, co se na vodě děje.

Ve zkratce

• Znaménko za číslem je celý klíč: x znamená párovou loď, plus loď s kormidelníkem, minus bez něj.
• Standardní trať je dva tisíce metrů, obvykle šest drah širokých dvanáct a půl až patnáct metrů.
• První předčasný start je žlutá karta, druhá žlutá karta v téže jízdě znamená vyloučení.
• Česká pravidla dávají rozhodčímu na zrušení startu dvacet sekund.
• Překážení nemusí znamenat dotek, stačí vlastní vlna.
• Kdo si vybočením dráhu zkrátí, je podle českých pravidel vyloučen; kdo si ji prodlouží, nemusí být.
• Kormidelník je člen posádky, a když loď opustí před cílem, vyloučena je celá posádka.

Jedno veslo, nebo dvě

Veslování má dvě základní podoby. V párovém drží veslař dvě vesla, jedno v každé ruce. V nepárovém drží jedno veslo obouruč. Z toho plyne celé názvosloví lodí a bez něj je zbytek pravidel nesrozumitelný.

V označení lodní třídy stojí číslo veslařů a za ním znaménko. Písmeno x znamená párovou loď, plus loď s kormidelníkem a minus loď bez kormidelníka. Čtyřka párová, čtyřka párová s kormidelníkem, čtyřka bez kormidelníka a čtyřka s kormidelníkem jsou tedy čtyři různé lodě, ne čtyři zápisy jedné.

Skif a osma jsou krajní body sportu. Jeden veslař se dvěma vesly proti osmi veslařům s jedním veslem a kormidelníkovi. Přehled pravidel dalších sportů najdete v přehledu pravidel sportů.

Loď bez kormidelníka kormidlo má

Bez kormidelníka neznamená bez kormidla. Kormidlo se ovládá lankem od botky jednoho z veslařů, ve čtyřce bez kormidelníka obvykle toho na háčku. Pravidla připouštějí jen jedno kormidlo, ploutviček může být víc, ale musejí být pevné. Ve dvojskifu se směr zpravidla řídí jinak, tlakem na vesla nebo na opěru nohou.

Za zmínku stojí i to, že kluzné sedátko je jediná výjimka z pravidla, podle kterého musí být všechny nosné části lodi pevně spojené s trupem. Bez pohyblivého sedátka by nešlo zapojit nohy, tedy nejsilnější článek záběru.

Trať, dráhy a bóje

Standardní mezinárodní trať je rovná, dva tisíce metrů dlouhá a musí zajistit rovné podmínky pro šest posádek. Závodí se obvykle v šesti drahách, ale na vrcholných akcích má být vybójkovaných nejméně osm. Dráhy jsou široké dvanáct a půl až patnáct metrů a všechny na jedné trati stejně.

Česká úprava počítá s domácími podmínkami. Základní dráha je dva tisíce metrů pro dospělé a juniory, kratší pro mladší kategorie, dělí se nejvýše na šest tratí a výjimečně na osm. Dráha musí být široká nejméně dvanáct a půl metru, pokud je vybójkována systémem Albano, jinak nejméně patnáct metrů.

Bóje se neobjíždějí. Jsou z poddajného materiálu právě proto, aby se při zásahu veslem odchýlily a nezpůsobily škodu. Objíždět se musí jen na českých tratích se zatáčkami nad patnáct stupňů.

Start a co se na něm smí

Startovní zóna je prvních sto metrů trati. Posádky musí být připojeny ke startovním pozicím nejpozději dvě minuty před startem a od té chvíle jsou pod velením startéra. Ten pak vyvolá jména posádek v pořadí drah, řekne pozor a po zřetelné pauze dá signál.

Ta pauza je záměrně proměnlivá. Pravidla přímo požadují, aby se lišila jízdu od jízdy, právě aby se nedala odhadnout. Kdo se trefí, netrefil se do rytmu startéra, ale měl štěstí.

Zvednutý červený praporek nebo červené světlo přitom není trest, ale normální fáze procedury. Znamená držím vás, start se blíží. Trestem je až červená karta, což je jiná věc.

Žlutá a červená karta

Předčasný start je situace, kdy loď protne startovní rovinu poté, co startér zvedl červený praporek, a předtím, než padne povel. Posádka za něj dostane žlutou kartu. Až druhý předčasný start, nebo druhá žlutá karta v téže jízdě z jakéhokoli důvodu, znamená červenou kartu a vyloučení.

Právě to sčítání napříč důvody je detail, který se plete. Napomenutí za předčasný start, za zdržování startu i za porušení dopravních pravidel na vodě jsou podle českých pravidel rovnocenná a platí pro nejbližší start. Česká pravidla navíc ukládají startérovi lhůtu: považuje-li start za nesprávný, musí ho zrušit nejpozději do dvaceti sekund.

O tom, zda byly lodě vyrovnány a zda šlo o předčasný start, nerozhoduje startér, ale rozhodčí na startu. A startující posádka nemá právo žádat odložení, opakování startu ani zastavení jízdy kvůli závadě na lodi.

Dráha, překážení a vlna

Každá posádka má vlastní dráhu a musí v ní zůstat celá, včetně vesel. Opustí-li ji, dělá to na vlastní nebezpečí, a pokud tím soupeři překáží nebo z toho má výhodu, může být potrestána bez varování. Za kormidlování si odpovídá posádka sama, což je logické, protože veslaři sedí zády ke směru jízdy.

Překážením není jen dotek. Pravidlo výslovně počítá i se znevýhodněním vlastní vlnou nebo jiným rušením, tedy zcela bez kontaktu. O tom, zda posádka překáží, rozhoduje výhradně vrchní rozhodčí.

Česká pravidla přidávají rozlišení, které se dobře vysvětluje divákovi. Vybočí-li posádka tak, že si tím dráhu zkrátí, vrchní rozhodčí ji vyloučí. Prodlouží-li si ji, vyloučena být nemusí.

Prvořadá je náprava, ne trest

Pravidla to říkají doslova: utrpí-li posádka znevýhodnění, je prvořadé obnovit jí šance, sankce je až druhotná, a rozhodčí nesmí jen potrestat viníka a nechat poškozenou posádku bez nápravy. Nástroji jsou zastavení jízdy, sankce a nařízení opakované jízdy.

Posádka, která se cítí poškozena, zvedne za jízdy ruku. Tím ohlásí, že hodlá podat námitku. Vrchní rozhodčí pak v cíli smí ukázat bílý praporek, teprve když se ujistí, že nikdo ruku nezvedá, a po ukázání bílého praporku už námitku přijmout nelze.

Co znamenají praporky

Barvy jsou to, co divák na břehu skutečně vidí, a přitom se vykládají opačně, než se čeká z jiných sportů. Bílý praporek je ve veslování praporek rozhodčího na vodě, a to jak pro varování, tak pro potvrzení regulérní jízdy.

Váží se lidé i lodě

Kormidelník není pasažér navíc. Pravidla ho definují jako člena posádky s minimální hmotností pětapadesát kilogramů, s vlastním vážením a s dovažkem do patnácti kilogramů, který musí být celý v jeho prostoru a nesmí se dělat z výstroje lodi. A opustí-li kormidlovanou loď před cílem, vyloučena je celá posádka.

Do průměru posádky lehkých vah se kormidelník nepočítá, platí na něj jeho vlastní minimum. Lehké váhy i kormidelníci se navíc váží každý závodní den znovu, vždy jednu až dvě hodiny před první jízdou toho dne.

Vážené jsou i lodě. Tabulka minimálních hmotností jde od čtrnácti kilogramů u skifu po šestadevadesát u osmy a lodě ke kontrole se před každým závodním blokem losují. Podvážená loď přitom neznamená okamžitou diskvalifikaci: váha se přezkušuje cejchovanými závažími za účasti zástupce posádky a vyloučení hrozí, až když posádka pojede v podvážené lodi znovu.

Cíl a co rozhodne těsný dojezd

Jízda končí, když špička lodi dosáhne cílové roviny. Při těsném dojezdu rozhoduje o pořadí vrchní cílový rozhodčí podle snímku z cílové kamery a systémy s méně než sto snímky za sekundu nejsou pro určení pořadí přípustné.

Časy se přitom zapisují na setinu sekundy, ale kamera rozliší i menší rozdíl. Proto mohou dvě lodě mít v listině shodný čas a přitom různé pořadí, což vypadá jako chyba, a chyba to není.

Při skutečně mrtvém dojezdu ve finále se nejede znovu. Posádky dostanou stejné pořadí, další místo zůstane volné a pořadatel dodá medaili navíc. Česká pravidla nařizují rozhodující jízdu jen v důležitých závodech, tedy jde-li o první tři místa nebo o postup.

Trenažér a voda nejsou totéž

Halové veslování má vlastní pravidlový dokument a ten žádnou závodní vzdálenost nepředepisuje. Formát určuje rozpis závodu a připouští i pevný čas nebo počet kalorií. Dva tisíce metrů jsou zavedený referenční formát, ne pravidlo, mimo jiné proto, že se na téhle vzdálenosti vedou české rekordy.

Nejlepší doklad, že erg a voda nejsou totéž, jsou hmotnostní limity lehkých vah. Na vodě platí dvaasedmdesát a půl kilogramu u mužů a devětapadesát u žen, na trenažéru pětasedmdesát a jednašedesát a půl. Na trenažéru totiž hmotnost pomáhá, kdežto na vodě těžší závodník loď víc ponoří a zvýší odpor trupu.

Souvisí s tím i vybavení a jeho volba, kterou rozebírá průvodce sportovní výbavou.

Záda, tedy nejčastější důvod k obavám

Přehled deseti studií a více než dvou tisíc sportovců našel u veslařů prevalenci bolesti bederní páteře v tak širokém rozptylu, že z něj nelze vybrat jedno číslo. Kohortové práce uvádějí zhruba polovinu, průřezové od nízkých jednotek procent po hodnoty blízké stovce, a autoři sami upozorňují, že se v nich míchá půlroční, roční a celoživotní výskyt.

Podstatnější je, co z přehledu vyšlo jako rizikový faktor. Jediným statisticky významným byla předchozí bolest zad, s poměrem šancí dvě celé pětašedesát setiny. Objem tréninku, roky praxe, typ veslování, věk ani index tělesné hmotnosti se významnými neukázaly.

Pro rekreačního veslaře z toho plyne praktické čtení. Není pravda, že veslování ničí záda každému, ani že je pro záda samo o sobě bezpečné. Rozhoduje hlavně to, jestli člověk bolest zad už měl.

Jak vypadá kariéra na skifu na nejvyšší úrovni, ukazuje text o Ondřeji Synkovi, pětinásobném mistrovi světa v této disciplíně.

Deset omylů o pravidlech veslování

1. Osma je párová loď. Je nepárová, každý veslař drží jedno veslo obouruč.
2. Znaménko za číslem je jen typografie. Je to klíč: x párová, plus s kormidelníkem, minus bez něj.
3. Kormidelník je pasažér navíc. Je členem posádky, a bez něj je kormidlovaná loď vyloučena.
4. Lehčí kormidelník je výhoda. Pod pětapadesát kilogramů se dováží a dovažek se počítá.
5. Váží se jen lidé. Váží se i lodě, od čtrnácti kilogramů u skifu po šestadevadesát u osmy.
6. Předčasný start znamená konec. První je žlutá karta, teprve druhá znamená vyloučení.
7. Červený praporek na startu je trest. Je to normální fáze procedury. Trestem je červená karta.
8. Překážení znamená dotek. Stačí znevýhodnění vlastní vlnou, bez jakéhokoli kontaktu.
9. Kdo vyjede z dráhy, je vyloučený. Rozhoduje následek, tedy zda si dráhu zkrátil, nebo prodloužil.
10. Na trenažéru se závodí na dva tisíce metrů, protože to říkají pravidla. Neříkají, formát určuje rozpis závodu.

Veslování se často plete s kanoistikou, přestože jde o jiný pohyb i jiné náčiní. Rozdíl mezi kajakem a kanoí dělá pádlo, ne tvar lodi, jak vysvětluje text o pravidlech kanoistiky.

Časté otázky

Proč veslaři sedí zády ke směru jízdy?

Protože to tak definuje první pravidlo sportu: veslo funguje jako páka a veslař sedí zády ke směru jízdy. Kdo sedí čelem a tlačí, dělá jiný sport. Právě z toho plyne, proč je celý pravidlový aparát kolem dodržení dráhy tak podrobný.

Kolik je na trati drah a jak jsou široké?

Standardně se závodí v šesti drahách, na vrcholných akcích má být vybójkovaných nejméně osm. Dráha je široká dvanáct a půl až patnáct metrů a všechny na jedné trati musí být stejné.

Co znamená žlutá karta ve veslování?

Je to napomenutí, nejčastěji za předčasný start nebo za zdržování startu. Druhá žlutá karta v téže jízdě, ať už z jakéhokoli důvodu, znamená červenou kartu a vyloučení.

Musí posádka objíždět bóje?

Na standardní trati ne. Bóje jen značí dráhu a jsou z materiálu, který se při zásahu veslem odchýlí. Objíždět se musí jen na tratích se zatáčkami nad patnáct stupňů.

Může trenér radit posádce vysílačkou?

Nemůže. Pokyny zvenčí technickým zařízením jsou zakázané a dorozumívací technika v lodi smí být jen interní. Povolený je uzavřený seznam dat, například čas, tempo, rychlost, výkon nebo tepová frekvence.

Co se stane, když dvě lodě dojedou ve stejný čas?

Nic zvláštního. Časy se zapisují na setinu, ale cílová kamera rozliší i menší rozdíl, takže stejný čas může znamenat různé pořadí. Skutečně shodný dojezd ve finále se řeší stejným pořadím a medailí navíc.

Je čas na trenažéru měřítkem veslařské úrovně?

Jen částečně. Na trenažéru pomáhá hmotnost, na vodě těžší závodník loď víc ponoří. Ukazují to i odlišné hmotnostní limity lehkých vah na vodě a na stroji.

Bolí veslování záda každému?

Ne. Přehled deseti studií našel jako jediný významný rizikový faktor předchozí bolest zad. Objem tréninku ani roky praxe se významnými neukázaly.

Mohlo by vás zajímat

• Ostatní texty o pravidlech shrnuje rozcestník pravidel jednotlivých sportů.
• Sport, kde se závodí s mapou v ruce, popisuje text o tom, jaká jsou pravidla orientačního běhu.

Zdroje

• Řády a pravidla závodního veslování, Český veslařský svaz (veslo.cz)
• Závodní pravidla veslování, mezinárodní federace World Rowing (worldrowing.com)
• Rizikové faktory bolesti zad u veslařů, přehled deseti studií, BMC Sports Science, Medicine and Rehabilitation (springer.com)
• Veslování na kluzném sedátku a kormidlování, britský veslařský svaz British Rowing (britishrowing.org)
• Sledování výkonu a tréninku ve veslování, přehledová práce, Sports Medicine (springer.com)