Tenistka Martina Navrátilová: devětapadesát grandslamových trofejí

Sezonu 1983 zakončila Martina Navrátilová s bilancí šestaosmdesáti výher a jediné porážky. To je úspěšnost přes osmadevadesát procent. O rok později přidala sérii čtyřiasedmdesáti vítězných zápasů v řadě. Obojí patří k nejlepším sezonním výsledkům, jaké kdy tenis viděl.

Ve zkratce

• Narodila se v roce 1956 v Praze, v roce 1975 emigrovala do Spojených států.
• Získala celkem devětapadesát grandslamových trofejí ve všech soutěžích.
• Devětkrát vyhrála wimbledonskou dvouhru, z toho šestkrát v řadě.
• Drží rekordy v počtu turnajových titulů ve dvouhře i ve čtyřhře.
• Poslední zápas odehrála měsíc před padesátinami a vyhrála ho.
• Dostala Řád Bílého lva, nejvyšší státní vyznamenání České republiky.

Z Prahy do Spojených států

Navrátilová se narodila v říjnu 1956 v Praze. V roce 1975 emigrovala do Spojených států a americké občanství získala v roce 1981.

České občanství jí bylo vráceno až v roce 2008, tedy více než tři desetiletí po odchodu. Zdroje se přitom rozcházejí v samotném roce emigrace: mezinárodní tenisová síň slávy uvádí rok 1976, ženská asociace rok 1975.

Tenisově znamenal odchod na Západ přístup k okruhu, který v Československu neexistoval. Podobnou cestou šel o několik let později Ivan Lendl, jen mnohem tišeji.

Kariéra v číslech

Devětapadesát grandslamových trofejí

Ve dvouhře získala osmnáct grandslamových titulů. Ke čtyřhře jich má jedenatřicet a ve smíšené čtyřhře deset, dohromady tedy devětapadesát velkých trofejí.

Právě šíře záběru ji odlišuje od většiny ostatních legend. Většina hráček s podobným počtem titulů ve dvouhře nemá zdaleka srovnatelnou deblovou sbírku.

Wimbledon devětkrát

Wimbledon byl jejím turnajem. Devětkrát tam vyhrála dvouhru, poprvé v roce 1978 a naposledy v roce 1990. Mezi tím stihla šest titulů v nepřerušené řadě.

Na prvním místě žebříčku dvouhry se poprvé ocitla v červenci 1978 a celkem tam strávila tři sta dvaatřicet týdnů.

Sezona, která nemá obdoby

Statistika, na kterou se v jejím případě zapomíná nejčastěji, se týká roku 1983.

Sezonu zakončila s bilancí šestaosmdesáti výher a jediné porážky, tedy s úspěšností přes osmadevadesát procent. V roce 1984 na to navázala sérií čtyřiasedmdesáti vítězných zápasů v řadě.

Kariérní bilance ve dvouhře činí přes čtrnáct set výher při zhruba dvou stech dvaceti porážkách, což je sedmaosmdesátiprocentní úspěšnost. Celkem má za kariéru přes dva tisíce vyhraných zápasů napříč soutěžemi.

Ve dvouhře vyhrála sto šedesát sedm turnajů a ve čtyřhře sto sedmdesát sedm. Obojí jsou dosud platné rekordy, dohromady jde o tři sta devětašedesát titulů.

Rivalita s Chris Evertovou

Jejich vzájemné zápasy patří k nejdéle trvajícím rivalitám v historii sportu. Skončily poměrem třiačtyřiceti k sedmatřiceti ve prospěch Navrátilové.

Kariéra, která trvala tři desetiletí

Aktivní dvouhru ukončila v roce 1994, ve čtyřhře ale pokračovala dál a v roce 2000 se na okruh vrátila.

Poslední zápas odehrála v roce 2006 na US Open, kde vyhrála smíšenou čtyřhru s Bobem Bryanem. Bylo to měsíc před jejími padesátinami. Do mezinárodní tenisové síně slávy byla uvedena v roce 2000.

Dnes působí jako tenisová expertka a komentátorka pro několik zahraničních stanic. V roce 2014 se provdala za dlouholetou partnerku Julii Lemigovou a v roce 2023 informovala ženská asociace, že je po léčbě bez rakoviny.

Nejvyšší státní vyznamenání České republiky, Řád Bílého lva, převzala na Pražském hradě. Dva roky předtím dostala stříbrnou medaili předsedy Senátu.

Jak se ve hře, kterou tak dlouho hrála, vlastně počítá, vysvětluje text o bodování v tenise.

Kde sledovat Martinu Navrátilovou

Oficiální účty na sociálních sítích, na které odkazuje ověřený profil, oficiální web nebo profil u svazu či ligy. Fanouškovské stránky a neaktivní účty tu nejsou.

• Instagram Martiny Navrátilové (@martinanavratilova)

Šest čísel, která se o Navrátilové obvykle neuvádějí

1. Bilance 86:1 v roce 1983. Úspěšnost přes osmadevadesát procent.
2. Sedmdesát čtyři výher v řadě. V roce 1984.
3. Sto sedmdesát sedm deblových titulů. Víc než ve dvouhře.
4. Tři sta dvaatřicet týdnů světovou jedničkou. Poprvé v roce 1978.
5. Poslední titul měsíc před padesátinami. Ve smíšené čtyřhře.
6. České občanství až v roce 2008. Třiatřicet let po emigraci.

Fed Cup, který vyhrála ještě za Československo, přibližuje článek o týmových tenisových soutěžích.

Ve finále US Open 1985 ji porazila další československá šampionka Hana Mandlíková.

Pět sezon zakončených na čele čtyřhry s ní dnes sdílí Kateřina Siniaková.

Časté otázky

Kolik grandslamů vyhrála?

Osmnáct ve dvouhře, jedenatřicet ve čtyřhře a deset ve smíšené čtyřhře, dohromady tedy devětapadesát grandslamových trofejí. Právě šíře záběru ji odlišuje od většiny ostatních legend.

Kolikrát vyhrála Wimbledon?

Devětkrát ve dvouhře, poprvé v roce 1978 a naposledy v roce 1990. Mezi tím stihla šest titulů v nepřerušené řadě.

Kdy emigrovala?

Ve druhé polovině sedmdesátých let, americké občanství získala v roce 1981 a české jí bylo vráceno v roce 2008. Zdroje se v přesném roce odchodu rozcházejí: tenisová síň slávy uvádí rok 1976, ženská asociace rok 1975.

Jaká byla její nejlepší sezona?

Rok 1983, kdy skončila s bilancí šestaosmdesáti výher a jediné porážky. O rok později přidala sérii čtyřiasedmdesáti vítězných zápasů v řadě.

Jak dopadla její rivalita s Chris Evertovou?

Poměrem třiačtyřiceti k sedmatřiceti ve prospěch Navrátilové. Jejich vzájemné zápasy patří k nejdéle trvajícím rivalitám v historii sportu.

Kdy skončila kariéru?

Aktivní dvouhru ukončila v roce 1994, ve čtyřhře pokračovala a v roce 2000 se na okruh vrátila. Poslední zápas odehrála v roce 2006 na US Open, kde vyhrála smíšenou čtyřhru, měsíc před svými padesátinami.

Co dělá dnes?

Působí jako tenisová expertka a komentátorka pro několik zahraničních stanic. V roce 2014 se provdala za dlouholetou partnerku Julii Lemigovou.

Mohlo by vás zajímat

• Všechno o tenise na jednom místě shrnuje rozcestník tenisu.
• Jiná československá tenisová kariéra v zahraničí: profil osminásobného grandslamového vítěze.
• Vrcholnou českou atletickou akci přibližuje text o mítinku Zlatá tretra.

Text má informativní charakter. Zdroje: profil a legendární biografie na webu ženské tenisové asociace, materiály mezinárodní tenisové síně slávy a zpravodajství k udělení státního vyznamenání. Rok emigrace se mezi zdroji rozchází a je zde proto uveden obecně.