Strongman: sport, který nemá jednu mezinárodní federaci

Strongman nemá jednu mezinárodní federaci, a pozná se to na detailech, které by jinde byly nemyslitelné. Váhové kategorie mužů se liší organizaci od organizace, a mrtvotahový dres je u jedné série výslovně zakázaný, zatímco v kvalifikaci jiné soutěže výslovně povolený. Nejznámější závod světa navíc není mistrovství svazu, ale soutěž komerčního pořadatele.

Ve zkratce

• Jednotná mezinárodní pravidla neexistují, rozhodují propozice konkrétní soutěže.
• Soutěž je víceboj, body se dávají za umístění v disciplíně a sčítají se.
• Disciplíny se měří třemi způsoby: na čas, na počet opakování, nebo na váhu.
• V Česku existuje liga začátečníků od patnácti let bez váhových kategorií.
• Ženy v ní startují bez úlev a hodnotí se stejně jako muži.
• Úrazovost je proti kulturistice řádově vyšší na stejný počet odtrénovaných hodin.
• Tažení auta znamená skoro maximální tepovou frekvenci a laktát vyšší než po maximálním běhu.

Sport bez jednotné střechy

U většiny sportů platí, že pravidla vlastní mezinárodní federace a národní svazy je přebírají. Tady to tak není a je to nejdůležitější věc, kterou je potřeba o strongmanu vědět. Soutěže pořádají různé organizace, každá s vlastními pravidly, a navzájem se neuznávají.

Doložit se to dá dvěma detaily. Váhové kategorie mužů se u jednotlivých organizací rozcházejí, takže závodník do devadesáti kilogramů je jinde závodníkem do pětadevadesáti nebo do sta pěti. A podpůrný dres na mrtvý tah je u jedné mezinárodní série výslovně zakázaný, kdežto v online kvalifikaci jiné velké soutěže výslovně povolený.

Nejznámější závod světa navíc není mistrovstvím žádného svazu, ale soutěží komerčního pořadatele, který kvalifikaci řeší přes vlastní arénovou sérii. Formát i bodování se přitom mění mezi ročníky rozhodnutím pořadatele: jednou skupiny po šesti se dvěma postupujícími, jindy pět skupin po pěti a k tomu novinka, že si finalisté přenášejí body ze skupiny.

Pro diváka z toho plyne praktický závěr. Než začne srovnávat výkony ze dvou soutěží, musí si ověřit, jestli se vůbec jelo podle stejných pravidel. Přehled pravidel ostatních sportů najdete v rozcestníku pravidel jednotlivých sportů.

Disciplíny a jak se v nich měří výkon

Závod je víceboj a typicky se na něm objevuje šest disciplín. Zásadní je, že se neměří všude stejně: u některých rozhoduje čas, u jiných počet opakování v limitu a u dalších maximální zvednutá váha.

Celkový výsledek vzniká stejně jako v jiných vícebojích: v každé disciplíně se závodníci seřadí podle výkonu, dostanou body za umístění a body se sečtou. Česká liga boduje prvních dvanáct sestupně od dvanácti bodů k jednomu a při dostatečném počtu závodů v sezoně se každému odečítá nejhorší výsledek.

Co se stane při shodě bodů, jednotné pravidlo nemá. Řeší se to buď dělením bodů, nebo lepším výkonem v předem určené disciplíně, nebo rozstřelem vyhlášeným v den soutěže. Odpověď tedy patří do propozic konkrétního závodu a nikam jinam.

Co platí v Česku

Českou scénu zastřešuje národní federace strongmanů, zapsaný spolek se sídlem ve středních Čechách, který podle vlastních stránek navazuje na činnost sahající do konce devadesátých let, přestože právnická osoba vznikla později. Vede tři ligy: profesionální, amatérskou a začátečnickou, a k tomu středoevropský pohár.

Právě liga začátečníků je přímou odpovědí na otázku, jestli se to dá dělat rekreačně. Je určená závodníkům starším patnácti let, kteří ještě nestartovali v amatérské lize a jejichž silové výkony ji výrazně nepřesahují. Nedělí se do váhových ani věkových kategorií a ženy v ní startují bez jakýchkoli úlev, hodnocené stejně jako muži.

První tři na konci sezony automaticky postupují do amatérské ligy, přestoupit lze i dobrovolně a federace si vyhrazuje právo posunout silného závodníka výš i během roku. Pravidla přitom výslovně říkají, že závodník závodí na vlastní odpovědnost, a po pořadateli žádají přítomnost zdravotníka a zajištění tekutin.

I česká pravidla mimochodem potvrzují, že o vybavení rozhoduje zvyklost a pořadatel, ne jednotný předpis: u mrtvého tahu uvádějí, že podpůrné dresy nejsou v Česku obvyklé a trhačky jsou občas povolené. Souvislosti závodního zvedání rozebírá text o tom, jaká jsou pravidla vzpírání.

Jak nebezpečné to je

Tady jsou data nezvykle jednoznačná a jdou proti tomu, jak se o silových sportech obvykle mluví. Systematický přehled napříč silovými sporty uvádí, že většina z nich má zhruba dvě až čtyři zranění na tisíc hodin. Kulturistika je na spodní hranici s méně než jedním zraněním na tisíc hodin, kdežto strongman patří k nejvyšším s zhruba čtyřmi a půl až šesti.

Jiný systematický přehled osmadvaceti prací dochází ke stejnému pořadí: klasický odporový trénink vychází jako nejbezpečnější a strongman jako ten s nejvyšším výskytem zranění.

Retrospektivní šetření mezi více než dvěma sty závodníky ukazuje, kde a jak se to děje. Zranění za rok hlásily čtyři pětiny dotázaných, nejčastěji v bedrech a v rameni, s odstupem biceps a koleno, a převažovala natažení a natržení svalu a šlachy. Zajímavé je, že víc než polovina zranění vznikla při klasickém posilování, jenže po přepočtu na odtrénované hodiny bylo riziko při tréninku se strongmanovým náčiním zhruba dvojnásobné.

Proč je to jiná zátěž než posilovna

Nejlepší doklad přineslo měření šesti trénovaných mužů, kteří tlačili a táhli vozidlo o hmotnosti bezmála dvou tun na čtyři sta metrů. Tepová frekvence i spotřeba kyslíku vrcholily už během prvních sta metrů a dál se držely kolem šesti desetin maximální spotřeby kyslíku a na pětadevadesáti procentech maximální tepové frekvence.

Laktát vyšel v průměru přes patnáct milimolů na litr, tedy vyšší než hodnota naměřená u týchž lidí po maximálním běhu. Výška výskoku po výkonu klesla zhruba o šestinu a nevolnost nebo závrať uvedli všichni účastníci. Je to malý vzorek, ale mechanismus je z něj čitelný: srdce jede skoro na maximu, kyslíku se stihne dodat jen zlomek potřeby a zbytek jde anaerobně.

Zajímavé je srovnání s klasickým posilováním v jednom sezení. Zkřížený pokus s deseti muži nenašel mezi strongmanovým a klasickým tréninkem zásadní rozdíl v laktátu, tepové frekvenci ani energetickém výdeji, a testosteron se nezměnil ani v jednom. Autoři to uzavírají tak, že jde o rovnocenný podnět, ne o nadřazený.

Délka disciplín tomu odpovídá: v laboratorním protokolu se zátěž volila tak, aby jedna série trvala kolem třiceti sekund téměř maximálního úsilí, kdežto tažení auta trvalo řádově minuty. Je to tedy pásmo desítek sekund až jednotek minut, kde vládne anaerobní krytí.

Co si z toho vzít do posilovny

Pro běžného člověka je nejzajímavější právě to poslední zjištění. Strongmanové náčiní není magie a proti klasickému tréninku nedává v jednom sezení nic navíc, ale dává jiný typ zátěže: dlouhá série na hraně, chůze s břemenem, práce v nestabilní poloze.

Zároveň platí, že riziko je vyšší, a to je při volbě rozumné. Kdo se chce s náčiním potkat, má k tomu v Česku začátečnickou ligu s nižšími váhami, kde se navíc nezávodí proti kategoriím, ale proti všem.

Podrobnosti k technice základních tahů rozebírá text o tom, jak vypadá technika mrtvého tahu.

Osm omylů o strongmanu

1. Existuje mistrovství světa pořádané federací. Nejznámější závod světa pořádá komerční subjekt a kvalifikuje se přes jeho vlastní sérii.
2. Pravidla jsou všude stejná. Nejsou. Liší se váhové kategorie i to, co si závodník smí obléknout.
3. Váhové kategorie jsou dané. Rozcházejí se organizaci od organizace, takže tentýž člověk je jinde v jiné kategorii.
4. Všechny disciplíny se měří na čas. Měří se třemi způsoby: na čas, na počet opakování v limitu a na maximální váhu.
5. Při shodě bodů rozhoduje mrtvý tah. Jednotné pravidlo neexistuje, řeší to propozice konkrétní soutěže.
6. Je to jen pro obry. V Česku existuje liga začátečníků od patnácti let, bez váhových kategorií a s nižšími vahami.
7. Ženy mají úlevy. V začátečnické lize startují bez jakýchkoli úlev a hodnotí se stejně jako muži.
8. Silové sporty jsou bezpečné, protože se u nich nikam neběhá. Strongman má proti kulturistice zhruba pětinásobnou až šestinásobnou úrazovost na stejný počet hodin.

Časté otázky

Kdo strongman řídí?

Nikdo jednotně. Soutěže pořádají různé organizace s vlastními pravidly, které se navzájem neuznávají. Jednotná mezinárodní pravidla ani jedna světová federace neexistují.

Jak se určuje vítěz?

Je to víceboj. V každé disciplíně se závodníci seřadí podle výkonu, dostanou body za umístění a body se sečtou. Česká liga boduje prvních dvanáct sestupně a nejhorší výsledek sezony se odečítá.

Jak se měří jednotlivé disciplíny?

Třemi způsoby. Na čas u chůze s břemeny, na počet opakování v časovém limitu u tahů a zdvihů, a na maximální váhu u pokusů o co nejtěžší zvednutí.

Dá se to zkusit rekreačně?

Ano. V Česku existuje liga začátečníků od patnácti let, určená lidem, kteří ještě nestartovali v amatérské lize. Nedělí se do váhových ani věkových kategorií a první tři postupují výš.

Jaké vybavení je povolené?

Záleží na pořadateli. Podpůrný dres na mrtvý tah je u jedné mezinárodní série zakázaný a v kvalifikaci jiné povolený, a i česká pravidla mluví o tom, co je nebo není obvyklé, ne o jednotném předpisu.

Je strongman nebezpečnější než jiné silové sporty?

Podle systematických přehledů ano. Kulturistika vychází s méně než jedním zraněním na tisíc hodin, strongman zhruba se čtyřmi a půl až šesti, a druhý přehled dochází ke stejnému pořadí.

Co se při tom nejčastěji zraní?

Bedra a rameno, s odstupem biceps a koleno. Převažují natažení a natržení svalu a šlachy. Riziko při tréninku s náčiním bylo po přepočtu na hodiny zhruba dvojnásobné proti klasickému posilování.

Proč je tažení auta tak vyčerpávající?

Protože tepová frekvence vyskočí skoro na maximum už během prvních sta metrů, ale kyslíku se stihne dodat jen zlomek potřeby. Laktát v měření vyšel vyšší než po maximálním běhu a nevolnost uvedli všichni účastníci.

Mohlo by vás zajímat

• Souhrn textů o posilování najdete v průvodci posilováním.
• Silový sport s pevnými pravidly a dvěma disciplínami rozebírá text jak se závodí ve vzpírání.

Zdroje

• Pravidla a bodování českých lig, Česká národní federace strongmanů (ceskystrongman.cz)
• Pravidla ligy začátečníků, Česká národní federace strongmanů (ceskystrongman.cz)
• Epidemiologie zranění napříč silovými sporty, systematický přehled, Sports Medicine (springer.com)
• Který odporový trénink je nejbezpečnější, systematický přehled osmadvaceti prací, Journal of Orthopaedic Surgery and Research (biomedcentral.com)
• Metabolická náročnost tlačení a tažení vozidla, Journal of Strength and Conditioning Research (lww.com)