Psí spřežení: závody se ruší kvůli teplu, ne kvůli mrazu

Závody psích spřežení se ruší kvůli teplu, ne kvůli mrazu. Pravidla mají pro horko čtyři teplotní pásma a počítají i s vlhkostí, zatímco pro mráz existuje jediná pevná dolní hranice, a to u jedné disciplíny. Nad dvaadvaceti stupni se nesmí zapřáhnout žádný tým. Důvod je fyziologický: pes se zbavuje tepla hlavně dýcháním a ve vlhku to nefunguje.

Ve zkratce

• Sport se dělí na sněhové a bezsněhové disciplíny.
• Střední tratě mají osmdesát až dvě stě padesát kilometrů, dlouhé víc.
• Na dryland závodech je povinný teploměr i vlhkoměr.
• Při hraniční teplotě má hlas veterináře přednost před ředitelem závodu.
• Minimální věk závodního psa je osmnáct měsíců.
• Aljašský husky není plemeno, ale populace šlechtěná na výkon.
• Slovo mush není povel, označuje sport.
• Nejčastější problém tažného psa je rameno a zápěstí, ne podchlazení.
• Denní energetický výdej psa na dlouhém závodě přesáhl deset tisíc kilokalorií.

Disciplíny a jejich dělení

Sport má dvě velké skupiny. Na sněhu jde o saně, tažné lyžování a takzvanou pulku, tedy malé saně tažené za psem. Bez sněhu se jezdí canicross, tedy běh se psem, dále tažná cyklistika, koloběžka, vozík pro čtyři až osm psů a štafeta.

Dělení podle délky je číselné. Sprint na sněhu má podle třídy od čtyř kilometrů po třicet, střední tratě osmdesát až dvě stě padesát kilometrů a dlouhé tratě víc než dvě stě padesát. U bezsněhových disciplín jsou vzdálenosti krátké, canicross i tažná cyklistika mají dva až osm kilometrů.

U nejdelších závodů předepisují pravidla povinné odpočinky. U tratí mezi třemi sty a šesti sty kilometry nejméně osm hodin zastávek, nad šest set kilometrů nejméně dvanáct.

Teplota je hlavní bezpečnostní parametr

Na bezsněhových závodech musí být ve startovním prostoru teploměr i vlhkoměr, umístěné ve stínu půl metru nad zemí. Pásma platí při vlhkosti pod pětaosmdesát procent: do šestnácti stupňů běžný závod, mezi šestnácti a osmnácti se tratě zkracují na minima, mezi osmnácti a dvaadvaceti se smí jet nejvýš půldruhého kilometru a jen jako ukázka. Nad dvaadvaceti stupňů se nesmí zapřáhnout žádný tým, s výjimkou canicrossu, který má hranice mírnější.

Při hraniční teplotě svolává ředitel závodu poradu s veterináři a při neshodě má hlas veterináře přednost. To je pravidlo, které v jiných sportech nemá obdobu.

Proti tomu mráz. Pro sněhové závody obecně žádná pevná dolní hranice neexistuje a rozhoduje porota. Jediné pevné číslo je minus osmnáct stupňů pro tažné lyžování na kratších tratích. Horní limit má tedy čtyři pásma a vlhkost, dolní jedno číslo pro jednu disciplínu.

Zápřah, povely a plemena

Minimální věk závodního psa je osmnáct měsíců pro všechny třídy. Postroj musí být vypodložený nejméně na krku a hrudi a táhne se výhradně za něj. Stahovací obojek je zakázaný v celém prostoru závodu, stejně jako náhubek při jízdě a biče. U tažného běhu je předepsaná délka šňůry s tlumičem trhu a šířka bederního pásu, u tažné cyklistiky funkční brzdy na obou kolech a přilba.

Povely jsou anglické a krátké. Rozjezd, doprava, doleva, stůj, zvolni, nevšímej si a napni potah. Slovo mush mezi nimi není, označuje celý sport. Psi mají v zápřahu pevné pozice od vedoucích vepředu po nejsilnější u saní.

Nejzajímavější je otázka plemen. Aljašský husky není plemeno, neuznává ho žádná kynologická organizace a nemá standard. Je to populace šlechtěná výhradně na výkon. Genetická studie v ní našla podíl severských plemen spojený s vytrvalostí, podíl loveckých a chrtovitých plemen spojený s rychlostí a příměs pasteveckého plemene spojenou s pracovním nasazením. Sprinterská a distanční linie se přitom liší. Federace proto vede zvlášť třídy registrovaných severských plemen, což samo o sobě ukazuje, že jde o jinou výkonnostní kategorii.

Co to dělá s psím tělem

Energetický výdej se měřil metodou dvojitě značené vody u tří týmů na závodě dlouhém šestnáct set kilometrů. V první polovině vyšel zhruba devět tisíc kilokalorií na psa a den, ve druhé, kde přibyl čerstvý sníh a teploty klesly pod minus dvacet, skoro čtrnáct tisíc. Krmivo mělo skoro polovinu energie z tuku.

Ta čísla se ale nedají zobecnit. Starší měření uvádějí přes jedenáct tisíc kilokalorií při denních etapách kolem sto šedesáti kilometrů, ale jen čtyři tisíce při etapách sedmdesátikilometrových a podobně u sprinterů. Rozdíl je čtyřnásobný a dělá ho denní vzdálenost, terén a mráz, ne plemeno.

Zajímavý je i nález o mitochondriích. Po závodě dlouhém šestnáct set kilometrů se jejich kapacita nezhoršila, ale u jedné z drah dýchání dokonce zlepšila zhruba o třetinu. Tažný pes tedy na extrémní zátěž nereaguje vyčerpáním buněčné energetiky, ale její adaptací.

A pak je tu tlapa. Ve psí tlapce je žilní pleteň, která funguje jako protiproudý výměník tepla: krev odtékající z tlapy předehřívá tu, která do ní teče. Tlapa proto zůstane funkční, aniž pes ztrácí tělesné teplo. Zranitelná je mechanicky a chemicky, tedy ledem, ostrými hranami a posypovou solí, ne samotným mrazem.

Co se na trati skutečně stává

Recenzovaná studie ze tří ročníků jednoho z nejtěžších závodů světa sledovala víc než tisíc vyšetřených psů. Z těch, kteří patřili k týmům, jež závod dokončily, bylo skoro třicet procent staženo a víc než polovina měla nějaké zranění nebo onemocnění.

Rozhodující je ale rozdělení příčin. Ortopedické zranění stálo za třemi čtvrtinami stažení, trávicí potíže za malým zlomkem a srdečně plicní za ještě menším. Nejčastěji šlo o rameno a zápěstí, přičemž se zraněným zápěstím dokončila víc než polovina psů, ale se zraněním ramene méně než desetina.

Nejužitečnější poznatek celého tématu tedy zní, že tažného psa neohrožuje mráz ani vyčerpání, ale pohybový aparát. Před závodem se proto vyžaduje elektrokardiogram, odběr krve, mikročip, platné očkování a nedávné odčervení a veterinář smí kdykoli zakázat start nebo pokračování.

Canicross jako dostupná varianta

Pro běžce se psem je canicross nejsnadnější vstup. Pes táhne za postroj, běžec má bederní pás a mezi nimi je pružná šňůra s tlumičem trhu. Pravidla přesně určují její délku i minimální šířku pásu a zakazují na straně běžce jakýkoli kovový hák nebo kroužek.

Zimní běh se psem má vlastní úskalí. Sůl a chemický posyp dráždí tlapky, led mezi prsty se nabaluje a v hlubokém sněhu roste námaha psa mnohem rychleji než námaha člověka. Boty s hroty delšími než dva milimetry jsou v závodech zakázané právě kvůli tlapám ostatních psů. Jak se v mrazu obléknout a jak dýchat, popisuje text o tom, co obnáší běh v mrazu.

A platí totéž co u závodů: horko je nebezpečnější než mráz. Kdo běhá se psem, má sledovat teplotu i vlhkost a v létě běhat brzy ráno, ne v poledne.

Osm omylů o psích spřeženích

1. Mush je povel k rozjezdu. Není to povel, ale označení sportu.
2. Závody ruší mráz. Pevné limity má hlavně horko, a to včetně vlhkosti.
3. Aljašský husky je plemeno. Je to populace šlechtěná na výkon, bez standardu.
4. Psi táhnou za obojek. Táhne se za vypodložený postroj, stahovací obojek je zakázaný.
5. Sprinteři a dálkoví psi jsou stejní. Liší se i geneticky, ne jen tréninkem.
6. Canicross je totéž co běh se psem na vodítku. Má předepsaný postroj, pás i pružnou šňůru.
7. Psa nejvíc ohrožuje mráz. Nejčastějším důvodem stažení je ortopedické zranění.
8. Tlapy v mrazu omrznou. Mají protiproudý výměník tepla, ohrožuje je spíš sůl a led.

Druhým sportem, kde se závodí se zvířaty a veterinární dohled je součástí pravidel, jsou dostihy. Jak se v nich vyrovnávají šance, vysvětluje text o handicapových dostizích.

Časté otázky

Proč se závody ruší kvůli teplu?

Protože pes odvádí teplo hlavně dýcháním a ve vlhkém vzduchu to funguje hůř. Pravidla proto mají čtyři teplotní pásma a měří i vlhkost. Nad dvaadvaceti stupni se nesmí zapřáhnout žádný tým kromě canicrossu.

Existuje dolní teplotní limit?

Pro sněhové závody obecně ne, rozhoduje porota. Jediné pevné číslo je minus osmnáct stupňů pro tažné lyžování na kratších tratích. Mráz je pro tažného psa menší problém než horko.

Od kolika let může pes závodit?

Od osmnácti měsíců, a to ve všech závodních třídách. Do té doby se pracuje jen s přípravou a kratšími úseky.

Je aljašský husky plemeno?

Není, žádná kynologická organizace ho neuznává a nemá standard. Jde o populaci šlechtěnou výhradně na výkon, ve které se najde podíl severských, loveckých i pasteveckých plemen.

Co je canicross?

Běh se psem, který táhne za postroj, zatímco běžec má bederní pás. Mezi nimi je pružná šňůra s tlumičem trhu. Pravidla určují její délku i minimální šířku pásu a na straně běžce zakazují kovové spoje.

Znamená mush povel k rozjezdu?

Neznamená. Povely jsou krátké anglické výrazy pro rozjezd, změnu směru, zastavení a zpomalení. Slovo mush se ustálilo jako název sportu, ne jako povel.

Co tažné psy nejčastěji vyřadí ze závodu?

Pohybový aparát, ne mráz ani vyčerpání. Ve studii ze tří ročníků dlouhého závodu stálo ortopedické zranění za třemi čtvrtinami stažení, nejčastěji šlo o rameno a zápěstí. Se zraněným zápěstím dokončila víc než polovina psů, se zraněním ramene méně než desetina.

Kolik energie pes na dlouhém závodě spotřebuje?

Podle měření dvojitě značenou vodou zhruba devět tisíc kilokalorií na psa a den v první polovině závodu a skoro čtrnáct tisíc ve druhé, kde přibyl čerstvý sníh a klesly teploty. Starší měření u kratších etap ale uvádějí i jen čtyři tisíce, takže rozdíl dělá vzdálenost, terén a mráz.

Mohlo by vás zajímat

• Zimní disciplíny od běžek po otužování shrnuje průvodce zimními sporty.
• Co obout na zimní běh v terénu, rozebírá text o tom, jestli zvolit nesmeky, nebo boty s hroty.

Zdroje

Pravidla. Soutěžní pravidla mezinárodní federace tažných sportů v platném znění, odkud pocházejí rozdělení disciplín a délky tratí, povinné odpočinky na dlouhých závodech, teplotní a vlhkostní pásma pro bezsněhové závody i přednost hlasu veterináře, ustanovení o mrazu, minimální věk závodního psa, požadavky na postroj, šňůru a bederní pás, zákaz stahovacího obojku, náhubku a bičů, pravidla pro tažnou cyklistiku i oddělené třídy registrovaných severských plemen.

Plemena a fyziologie. Genetická studie aljašského huskyho, BMC Genetics (2010), s podíly jednotlivých plemen u sprinterské a distanční populace; měření energetického výdeje metodou dvojitě značené vody u tří týmů na závodě dlouhém 1 600 kilometrů, Journal of Nutritional Science, včetně shrnutí starších měření; studie mitochondriálního dýchání u psů po témže závodě; práce o protiproudém výměníku tepla v tlapce psa, Veterinary Dermatology (2011).

Zdraví psů na závodě. Studie ze tří ročníků dlouhého závodu, Frontiers in Veterinary Science, s 1 101 vyšetřenými psy, 989 startujícími a 711 analyzovanými, s podíly stažených psů a s rozdělením příčin i lokalizací zranění; pitevní studie 23 psů uhynulých na dlouhém závodě, publikovaná v časopise americké veterinární asociace; přehled povinných předstartovních vyšetření pořadatele nejznámějšího dlouhého závodu.