Sáně, boby a skeleton: tři sporty na jedné dráze

Skeleton nemá řízení ani brzdu. V pravidlech je vyjmenované, z čeho se sáně skládají, a ani jedno z toho tam není: rám, sedlo, sedlové desky, kryt, skluznice a nárazníky. Pohánět je smí jen tlačná síla sportovce na startu a gravitace. Řídí se přenášením váhy, brzdí se tím, že jízda skončí. Sáňkař na umělé dráze je na tom stejně. Jediný ze tří sportů, který má opravdové řízení i povinnou brzdu, je bob.

Ve zkratce

• Sáňkař leží na zádech nohama napřed, skeletonista na břiše hlavou napřed, bobista sedí ve skořepině.
• Bob má lanka, madla a povinnou funkční brzdu, sáně a skeleton nemají nic z toho.
• Sáně měří čas na tisícinu sekundy, boby a skeleton jen na setinu a shodné časy sdílejí pořadí.
• V sáních se lehčí jezdec dorovnává závažím na těle, v bobech a skeletonu se jen hlídá strop.
• Zahřáté skluznice se odhalují srovnáním s referenční skluznicí vystavenou venku.
• Kromě startu jsou podélná zrychlení v bobu prakticky vždy záporná, jízda je jen ztráta.
• Otřesy mozku tvoří podle přehledu třináct až osmnáct procent úrazů v sáňkařských sportech.

Tři sporty, jedno koryto

Zvenčí to vypadá jako jeden sport ve třech polohách. Ve skutečnosti mají dvě různé federace, různá pravidla o hmotnosti, různou přesnost měření času a hlavně různý způsob, jak se saně ovládají. Tabulka níž shrnuje rozdíly, které rozhodují o všem ostatním.

Sáně mají v pravidlech napsané, že řízení musí vyplynout z funkce hlavních součástí, tedy dvou rohů, dvou skluznic, sedačky a dvou mostíků. U dvojsedadlových saní se smí přidat jen opěrky nohou pro zadního jezdce. Žádné lanko, žádné mechanické ústrojí. Zatáčí se tím, že jezdec zatlačí lýtkem na roh skluznice a současně přenese váhu ramen.

Rozdíl v přesnosti měření času má viditelný důsledek. V sáních se rozdělují medaile o tisíciny, kdežto v bobech a skeletonu se výsledek ořezává na setinu a týmy se shodným časem dostávají shodné pořadí. Dělená místa tedy nejsou náhoda ani chyba časomíry, ale pravidlo.

Start je jediné místo, kde se energie přidává

Pravidla skeletonu to říkají doslova: k pohonu saní je povolená jen tlačná síla sportovce při startu a síla gravitace. Žádná hydraulická, pneumatická, elektrická ani jiná zařízení pro přeměnu energie na saních být nesmí. Všechno, co jezdec získá na prvních metrech, se pak veze celou jízdou.

Sáňkaři k tomu mají vlastní náčiní. Na startu sedí na saních mezi dvěma výškově nastavitelnými madly, odrazí se od nich a pak se odpichují rukavicemi s hroty, jejichž účinná délka je nejvýš pět milimetrů. Startovní úsek je předepsaný: nejméně dva metry vodorovné zaledněné plochy k madlům a tři až pět decimetrů od madel k začátku sjezdu.

Limity na zahájení jízdy se u tří sportů liší. Sáňkař musí odjet do dvaceti sekund po hlášce o volné trati, u dvojsedadlových saní do pětatřiceti. Skeletonista musí spustit časomíru do třiceti sekund, bobová posádka do šedesáti. Letmý start není povolený nikde a po opuštění startovního bloku je jakákoli pomoc třetí osoby zakázaná.

Hmotnost: dorovnávat, nebo jen omezovat

Tady jsou ty tři sporty nejdál od sebe. Boby a skeleton stanovují strop celkové hmotnosti a nic víc: lehčí posádka si smí přidat balast, těžší má prostě smůlu. Sáně naopak aktivně dorovnávají znevýhodnění lehčích jezdců, a to způsobem, který nikde jinde nefunguje.

Muž v jednotlivcích smí použít přídavné závaží ve výši celého rozdílu mezi svojí tělesnou hmotností a základní hmotností devadesáti kilogramů, žena rozdílu proti pětasedmdesáti. Strop je třináct kilogramů u mužů a deset u žen. Junioři a dvojsedadlové posádky mají místo celého rozdílu jen tři čtvrtiny nebo polovinu. Váží-li oba jezdci na dvojsaních dohromady víc než sto osmdesát kilogramů, závaží se nepřipouští vůbec.

Kam se závaží dává, je také předepsané. V sáních se nosí na těle, v oblasti trupu nebo stehen, nesmí se volně pohybovat a nesmí být tlustší než dva centimetry, jen na zádech smí být pás o třech centimetrech. Ve skeletonu je to obráceně: balast na těle sportovce je výslovně zakázaný a musí být upevněný k rámu, k základní desce nebo k sedlu. V bobu musí být přivařený, přišroubovaný nebo sevřený ocelovými prvky, a lepicí ani stahovací pásky k tomu použít nelze.

Jak se to kontroluje

Boby se váží bezprostředně po dojezdu na pokyn poroty, posádka musí být uvnitř a nic se před vážením upravovat nesmí. Tým smí požádat o druhé vážení a dostane na odstranění sněhu a ledu nejvýš pět minut pod dohledem. Mezi jízdami se na bobu nesmí pracovat, jedinou výjimkou je úprava balastu, a i ta potřebuje souhlas poroty.

Sáňkař naopak vstupuje na váhu na startu i se saněmi a sečte se mu tělesná hmotnost, hmotnost závodního oděvu a přídavné závaží. Váha musí mít dílek sto gramů, kalibruje se kontrolními závažími a musí být jezdcům k dispozici hodinu a půl před závodem. Zajímavá nesymetrie: saně těžší, než je základ pro výpočet, se odečtou od povoleného závaží, ale chybějící hmotnost saní se závažím dorovnat nesmí.

Proč se měří teplota skluznic

Zahřátá skluznice si pod sebou roztaví tenčí a hladší vodní film a jede rychleji. Ohřívání je proto zakázané a obě federace ho hlídají stejným trikem: venku ve stejných podmínkách se vystaví referenční skluznice a měří se rozdíl proti ní.

U bobů a skeletonu smí být skluznice na saních nejvýš o čtyři stupně teplejší než referenční, a klesne-li referenční pod minus čtrnáct, platí strop minus deset. Referenční skluznice se vyvěšuje tři čtvrtě hodiny před startem a její teplota se aktualizuje na tabuli každou čtvrthodinu. Při překročení se měří ještě jednou a druhé překročení znamená okamžitou diskvalifikaci.

Sáně pracují stejně, jen s vlastními čísly: kontrolní čepel dlouhá nejméně dvacet centimetrů se umístí na stinné a před průvanem chráněné místo nejméně čtyři hodiny před startem, měří se půl hodiny před závodem a pak každou čtvrthodinu, a skluznice smí být nejvýš o pět stupňů teplejší. Kontroluje se dokonce i předjezdcům, a kdo má příliš teplé skluznice, nesmí startovat. Ochlazovat skluznice dotykem se sněhem nebo ledem je naopak zakázané u obou federací.

Rychlost, přetížení a co se z toho dá doložit

Nejlepší dostupná měřená data pocházejí z bobů. Analýza jedné sezony zpracovala dvanáct set jízd na sedmi drahách, tříosým senzorem se stovkou vzorků za sekundu, dohromady přes padesát milionů datových bodů. Průměrné rychlosti jízd se pohybovaly v pásmu od sedmdesáti do necelých sta kilometrů v hodině a nejrychlejší dráha umožňovala rychlosti zhruba o dvacet kilometrů v hodině vyšší než nejpomalejší.

Na nejrychlejší dráze se od druhé zatáčky naměřily hodnoty svislého zrychlení nad čtyřnásobkem tíhového a rychlosti přes sto třicet kilometrů v hodině ve všech dalších zatáčkách. Náklon saní v zatáčce může přesáhnout devadesát stupňů, a za tou hranicí už na skluznice působí jen odstředivá složka.

Nejzajímavější nález je ale jiný: kromě startu jsou prakticky všechna podélná zrychlení záporná. Bob od prvních metrů jen ztrácí energii a celý sport je tedy soutěž v tom, kdo ztratí méně. Autor práce sám upozorňuje, že závislosti zůstávají rozmazané a že se z jeho grafů nedají vyvozovat tvrdé závěry, takže jde o dobrou představu o řádu, ne o normu.

Jak nebezpečné to je

Systematický přehled o otřesech mozku v sáňkařských sportech zařadil do analýzy devět prací z osmi set čtyřiačtyřiceti nalezených dokumentů. Vzorky pocházejí hlavně z olympijských dat, největší sledovaná skupina čítala tisíc třiačtyřicet sáňkařů v jednom tréninkovém centru. Otřesy mozku tvoří podle přehledu třináct až osmnáct procent všech úrazů v těchto sportech.

Přehled zavádí pojem, který v běžné debatě chybí: opakované jízdy vedou k bolestem hlavy, zamlžení a někdy k poruše rovnováhy, tedy k obtížím, které nevznikají z jediného nárazu, ale z hrbolaté jízdy a z počtu opakování. Doložen je ovšem jedinou popisnou prací, podle níž byly bolesti hlavy po jízdě u sáňkařů téměř univerzální a během tréninkových dnů sílily.

Autoři sami hlásí slabiny. Hlášení úrazů závisí na zdravotnickém personálu, sportovci a trenéři mají důvod nehlásit, aby nebyli vyřazeni, a z jedněch olympijských her nebyla nahlášená skoro třetina úrazů. Vlastní závěr přehledu zní, že kvůli nedostatku výzkumu je obtížné vyvozovat závěry nejen o výskytu otřesů, ale ani o možnostech prevence. Kdo hledá čísla o úrazovosti sáňkařských sportů, měl by tuhle výhradu číst spolu s nimi. Obecnější souvislosti mezi zátěží a obtížemi pohybového aparátu rozebírá i průvodce zraněními a bolestí.

Výstroj, kterou předepisují pravidla

Bobisté musí mít celoobličejovou přilbu podle běžných homologačních norem a bez jakýchkoli aerodynamických prvků. Zvlášť přísné je pravidlo o chrániči trupu: je povinný pro všechny členy posádky kromě pilota, v tréninku i v závodě, a jeho nenošení znamená diskvalifikaci celého týmu. Dlouhé vlasy musí být z bezpečnostních důvodů schované.

Skeletonista potřebuje přilbu krytou nejméně přes oblast uší, s hladkým povrchem a bez spoilerů. Jediné povolené vyčnívající části jsou chránič brady, hledí a jejich úchyty, a ani ty nesmí mít aerodynamické kryty. Rukavice jsou při jízdě v korytě povinné a bota kromě hrotové desky musí být běžně dostupná v prodeji a neupravená.

Sáňkař má přilbu i boty podle vlastních směrnic federace, závodní oděv jen z textilních tkanin s neuzavřeným vnějším povrchem a zákaz aerodynamicky tvarovaných spojení mezi hlavou a trupem. Doplňkové chrániče musí kopírovat obrys těla a být nejvýš centimetr tlusté. Hroty na botách bobistů a skeletonistů mají svůj vlastní limit: nejvýš půldruhého milimetru v průměru, nejvýš pět milimetrů dlouhé a nejméně dvě stě padesát na botu.

Dráha, na které se to jezdí

Moderní areály bývají kombinované, tedy postavené pro obě odvětví zároveň. Startovní výšky jsou ale pro každou disciplínu i kategorii jiné a sáňkařská dráha má vlastní homologační parametry. Mužská trať v jednotlivcích měří nejméně kilometr a zpravidla nejvýš jedenapůl kilometru, ženská a juniorská nejméně osm set metrů.

Sklon se navrhuje tak, aby se rychlosti kolem osmdesáti kilometrů v hodině dosáhlo zhruba dvě stě padesát metrů po startu, a vypočtená maximální rychlost nesmí přesáhnout sto třicet pět kilometrů v hodině. Technicky náročné prvky jako labyrint nebo dvojice zatáček stejného směru mají být v prvních dvou třetinách. Dojezd se počítá tak, aby saně bez brzdění na jeho konci nepřesáhly čtyřicet kilometrů v hodině.

Homologace platí zpravidla pět let a test trvá nejméně čtyři dny po dvou blocích denně, přičemž dráhu musí projet nejméně tři ženy, tři muži a tři dvojsedadlové posádky z různých zemí. Na exponovaných místech musí být větroměry a při větru nad pětatřicet kilometrů v hodině rozhoduje o dalším postupu technický delegát s ředitelem závodu. Závodit se smí až do minus pětadvaceti stupňů.

Samostatnou kapitolou jsou sáně na přírodní dráze, které mají vlastní předpis. Tam se saně řídí i řídicím řemenem a brzdí se botami, tedy prvky, které na umělé dráze neexistují vůbec. Dráha se navíc přizpůsobuje terénu místo toho, aby terén ustupoval jí.

Osm omylů o sáňkařských sportech

1. Skeleton se řídí lanky. Nemá řízení ani brzdu. Pravidla vyjmenovávají součásti saní a ani jedno mezi nimi není. Ovládá se přenášením váhy.
2. Sáňkař má lanko. Na umělé dráze nemá. Řízení musí vyplynout z funkce rohů, skluznic, sedačky a mostíků. Řídicí řemen má jen saň na přírodní dráze.
3. Bobista nemá brzdu. Bob je jediný ze tří, který musí mít funkční brzdovou soustavu, a jediný, který má skutečné mechanické řízení.
4. Sáně a boby jezdí přesně stejnou dráhu. Areály bývají kombinované, ale startovní výšky se pro každou disciplínu liší a sáňkařská dráha má vlastní parametry.
5. Těžší jezdec má vždycky výhodu. V sáních se to dorovnává závažím podle tělesné hmotnosti. V bobech a skeletonu se jen stanovuje strop.
6. Balast se dá dát kamkoli. Ve skeletonu je na těle zakázaný a patří na rám, v sáních je to naopak a nosí se na trupu a stehnech.
7. Zahřívání skluznic se nedá odhalit. Odhaluje se srovnáním s referenční skluznicí a jde o exaktní počet stupňů. Druhé překročení znamená okamžitou diskvalifikaci.
8. V bobu se pořád zrychluje. Podle měření dvanácti set jízd jsou kromě startu prakticky všechna podélná zrychlení záporná.

Časté otázky

Jak se řídí skeleton?

Přenášením váhy a tlakem ramen a kolen do saní. Žádné mechanické řízení ani brzda na skeletonu nejsou, pravidla je mezi součástmi saní vůbec neuvádějí. K pohonu je povolená jen tlačná síla sportovce na startu a gravitace.

Jaký je rozdíl mezi sáněmi, boby a skeletonem?

Poloha jezdce, ovládání a federace. Sáňkař leží na zádech nohama napřed, skeletonista na břiše hlavou napřed a bobista sedí ve skořepině. Bob má lanka, madla i povinnou brzdu, zbylé dva sporty nemají ani jedno.

Proč se v sáních měří na tisíciny a v bobech ne?

Protože to tak mají federace v pravidlech. Sáňkařská časomíra musí pracovat s přesností na tisícinu sekundy, kdežto u bobů a skeletonu se výsledek ořezává na setinu a týmy se shodným časem dostávají shodné pořadí.

Smí si lehčí jezdec přidat závaží?

V sáních ano a je to systémové: závaží se odvozuje od rozdílu proti základní hmotnosti a nosí se na těle v oblasti trupu a stehen. V bobech a skeletonu se balastem jen dorovnává minimální hmotnost náčiní a na těle sportovce být nesmí.

Proč se kontroluje teplota skluznic?

Zahřátá skluznice roztaví pod sebou hladší vodní film a jede rychleji, takže je ohřívání zakázané. Kontroluje se srovnáním s referenční skluznicí vystavenou venku ve stejných podmínkách a překročení limitu vede k diskvalifikaci.

Jak rychle se v korytě jede?

Podle měření dvanácti set bobových jízd na sedmi drahách se průměrné rychlosti pohybovaly od sedmdesáti do necelých sta kilometrů v hodině, na nejrychlejší dráze se v zatáčkách naměřily rychlosti přes sto třicet. Sáňkařské dráhy se navrhují tak, aby vypočtená maximální rychlost nepřesáhla sto třicet pět.

Jak nebezpečné sáňkařské sporty jsou?

Přehled devíti prací uvádí, že otřesy mozku tvoří třináct až osmnáct procent všech úrazů. Autoři sami ale upozorňují na podhlášenost, protože sportovci ani trenéři nemají důvod potíže hlásit, a docházejí k tomu, že dat je málo i na závěry o prevenci.

Kolik váží bob a kolik saně?

Řádově jsou to desítky až stovky kilogramů podle disciplíny: sáně pro jednotlivce se pohybují v horní dvacítce kilogramů, skeleton má strop v horní čtyřicítce a bob se počítá ve stovkách i s posádkou. Přesná čísla stanovují pravidla zvlášť pro každou kategorii.

Mohlo by vás zajímat

• Ostatní sporty na sněhu a ledu shrnuje průvodce zimními sporty.
• Jak se boduje jiný ledový sport, rozebírá text o tom, jak fungují pravidla krasobruslení.

Zdroje

Sáně. Mezinárodní sáňkařská pravidla pro umělou dráhu vydaná federací FIL, dokument o více než sto třiceti stranách, čtený v plném znění. Pocházejí z něj konstrukce a řízení saní, startovní zařízení a limity hrotů na rukavicích, hmotnosti saní, celý systém přídavného závaží, postup vážení, měření teploty skluznic, požadavky na výstroj i parametry a homologace drah.

Boby. Mezinárodní pravidla bobů vydaná federací IBSF, dokument o necelé stovce stran, čtený v plném znění. Obsahuje povinnou brzdovou soustavu a mechanické řízení, hmotnostní limity jednotlivých disciplín, pravidla o balastu, postup vážení po dojezdu, měření teploty skluznic, přesnost časomíry a předpisy o přilbě, chrániči trupu a botách.

Skeleton. Mezinárodní pravidla skeletonu od téže federace, přes šedesát stran, čtená v plném znění. Z nich pochází výčet součástí saní bez řízení a brzdy, ustanovení o povoleném pohonu, hmotnostní stropy pro sportovce i náčiní, zákaz balastu na těle a požadavky na přilbu, rukavice a boty.

Zrychlení a rychlosti. Měřená analýza zrychlení v bobech publikovaná v otevřeném odborném časopise, dvanáct set jízd na sedmi drahách během jedné sezony, tříosý senzor se vzorkováním sto hertzů a přes padesát milionů datových bodů, s hodnotami rychlostí, svislých zrychlení a náklonu i s autorovým vlastním upozorněním na omezenou průkaznost.

Úrazovost. Systematický přehled o otřesech mozku v sáňkařských sportech, devět zařazených prací z osmi set čtyřiačtyřiceti nalezených dokumentů, s podílem otřesů na celkové úrazovosti, s popisem obtíží po opakovaných jízdách a s výčtem metodických omezení včetně podhlášenosti úrazů.