Skolióza: nesportování je v datech rizikový faktor progrese
Nesportování je u skoliózy rizikový faktor. V observační studii na 511 dospívajících měli nesportující vyšší riziko progrese křivky i vyšší riziko, že budou potřebovat korzet. Obava, že by sport páteři škodil, tedy stojí proti datům, a to i u sportů, které se běžně označují za asymetrické.
Ve zkratce
- O skolióze se mluví od deseti stupňů Cobbova úhlu spolu s rotací obratlů.
- Chyba měření je asi pět stupňů, takže rozdíl tří stupňů nic neznamená.
- Nejčastěji uváděná prevalence u dospívajících jsou dvě až tři procenta.
- Poměr dívek a chlapců je u malých křivek téměř vyrovnaný, u velkých sedm ku jedné.
- Korzet je jediná silně doložená konzervativní léčba a jeho efekt závisí na hodinách nošení.
- Průměrný efekt cvičení na křivku je menší než chyba měření.
- Plavání skoliózu neléčí, u závodních plavců je asymetrie trupu častější.
Co skolióza je a co ještě není
Diagnóza vyžaduje Cobbův úhel deset stupňů nebo víc a zároveň rozpoznatelnou rotaci obratlů. Menší vybočení se za skoliózu nepovažuje. Úhel se měří na stojícím rentgenu mezi krycími deskami krajních obratlů křivky.
Praktičtější informace než definice je chyba měření. Běžně uznávaná odchylka ručního odečtu je pět stupňů, takže rozdíl tří stupňů mezi dvěma snímky není ani progrese, ani zlepšení. Za progresi se proto obvykle považuje až změna o pět stupňů a víc. Tohle číslo se hodí mít v hlavě, protože se s ním poměřuje účinnost všeho ostatního.
Kde vzniká rozdíl mezi dívkami a chlapci
Ne ve vzniku, ale v progresi. U křivek mezi deseti a dvaceti stupni je poměr dívek a chlapců zhruba 1,3 ku jedné, u křivek mezi dvaceti a třiceti stupni už 5,4 ku jedné a nad třicet stupňů kolem sedmi ku jedné. Skoliózu tedy mají obě pohlaví podobně často, ale výrazně se zhoršuje hlavně dívkám.
Sledování a růstový spurt
Riziko zhoršení je nejvyšší v období nejrychlejšího růstu, tedy v době, kdy se dítě během roku výrazně natáhne. Ke sledování zralosti kostry se používá Risserovo znamení odečítané z rentgenu pánve, které říká, kolik růstu ještě zbývá. Čím míň zbývá, tím menší je riziko, že se křivka dál zhorší.
Praktický důsledek pro rodiče: kontroly se plánují podle růstu, ne podle pocitu. Období mezi prvními zvětšujícími se čísly a koncem růstu je to jediné, kdy se dá průběh ovlivnit.
Korzet funguje, ale jen když se nosí
Randomizovaná studie s teplotním čidlem v korzetu, tedy s objektivně měřenou dobou nošení, byla předčasně ukončena pro účinnost. Ve skupině s korzetem skončilo úspěchem dvaasedmdesát procent případů proti osmačtyřiceti procentům bez něj.
Ještě výmluvnější je závislost na hodinách. Při nošení do šesti hodin denně byla úspěšnost jednačtyřicet procent, při nošení nad zhruba třináct hodin denně devadesát až třiadevadesát procent. Korzet tedy není otázka ano nebo ne, ale otázka počtu hodin.
Cvičení: menší efekt, než se slibuje
Metaanalýza jedenácti randomizovaných studií na 446 účastnících našla statisticky významné zmenšení Cobbova úhlu, které ale v průměru odpovídá zhruba třem stupňům. To je méně, než je chyba měření, a autoři to sami uvádějí. Novější přehled označuje jistotu důkazu za nízkou.
Odborná společnost přesto specifická fyzioterapeutická cvičení doporučuje jako první krok. Rozpor je v tom, že klinická praxe pracuje s individuálním průběhem, zatímco metaanalýza počítá průměr, ve kterém se výrazné zlepšení jednoho a zhoršení druhého vyruší. Do textu patří obojí: cvičení má smysl, ale narovnání křivky od něj čekat nelze.
Sport: obavy, které data nepodpírají
Tenis se běžně uvádí jako rizikový, protože je asymetrický. Průřezová studie 102 závodních tenistů proti dvěma stovkám školáků stejného věku ale nenašla v deformitách páteře rozdíl. Přehledové práce zároveň přiznávají, že obava z asymetrických sportů je klinická tradice bez opory v datech.
Naopak nesportování riziko zvyšuje. V citované studii mělo méně aktivních dospívajících vyšší riziko progrese i vyšší pravděpodobnost, že budou potřebovat korzet. Sport je tedy u skoliózy spíš ochranný faktor než hrozba.
Plavání není lék
Nejrozšířenější rada zní, že plavání skoliózu narovná. Srovnání 112 závodních plavců se dvěma stovkami kontrol ukázalo u plavců naopak častější asymetrii trupu a větší zakřivení v předozadní rovině. Plavání je dobrý sport, ale jako léčba skoliózy nefunguje.
Co u skoliózy smysl má, je silový trénink v kontrolovaném rozsahu, protože přidává aktivní stabilitu. Jak takový rozsah vypadá u základního cviku, popisuje text o tom, jak se dělá dřep krok za krokem.
Sedm mýtů o skolióze
- Za skoliózu může těžká aktovka. Idiopatická skolióza vzniká bez zjištěné vnější příčiny.
- Za skoliózu může špatné sezení. Držení těla ji nezpůsobuje ani neléčí.
- Plavání skoliózu narovná. U závodních plavců je asymetrie trupu častější než u nesportujících.
- Asymetrické sporty jsou zakázané. U tenistů se rozdíl proti vrstevníkům neprokázal.
- Cvičení křivku srovná. Průměrný efekt je menší než chyba měření.
- Korzet stačí nosit na noc. Úspěšnost strmě roste s počtem hodin denně.
- Se skoliózou se nemá sportovat. Nesportování je v datech rizikový faktor progrese.
Screening a co se z něj dá čekat
Základem je předklonový test, při kterém se hodnotí, jestli se v předklonu jedna strana zad zvedá výš. Jeho samotná citlivost je kolem pětaosmdesáti procent a specificita přes devadesát procent, kombinace více testů je přesnější.
Zajímavé je, že se odborné společnosti neshodnou, jestli plošný screening zavádět. Část jich doporučuje vyšetření u dívek kolem desátého a dvanáctého roku a u chlapců jednou kolem třináctého, jiná uzavírá, že důkazy pro doporučení nestačí. Pro rodiče z toho plyne prostá věc: předklonový test si doma udělat lze a při nálezu se jde k lékaři.
Kdy k lékaři
Viditelná asymetrie zad v předklonu, jedno rameno nebo lopatka výš, nestejné pasové trojúhelníky nebo náklon trupu patří k vyšetření, hlavně během růstového spurtu. K lékaři patří i bolest zad u dítěte, která budí ze spánku nebo je spojena s neurologickými příznaky, protože ta se od běžné idiopatické skoliózy liší. Operace přichází v úvahu u velkých křivek a rozhoduje o ní specialista, ne velikost úhlu sama o sobě.
Za zmínku stojí i dlouhodobá perspektiva. Padesátileté sledování neléčené skoliózy ukázalo normální přežití a dechové potíže jen u hrudních křivek nad osmdesát stupňů. Většina lidí se skoliózou tedy žije běžný život včetně sportu.
Časté otázky
Od jakého úhlu jde o skoliózu?
Od deseti stupňů Cobbova úhlu, a to spolu s rozpoznatelnou rotací obratlů. Menší vybočení se za skoliózu nepovažuje.
Můžu se skoliózou sportovat?
Ano a data spíš doporučují sportovat. Nesportující dospívající měli v observační studii vyšší riziko progrese i vyšší riziko, že budou potřebovat korzet.
Narovná plavání skoliózu?
Nenarovná. U závodních plavců byla asymetrie trupu i zakřivení v předozadní rovině naopak častější než u nesportujících vrstevníků.
Jsou tenis nebo veslování při skolióze problém?
Podle dostupných dat ne. Srovnání závodních tenistů s vrstevníky nenašlo v deformitách páteře rozdíl a obava z asymetrických sportů je spíš klinickou tradicí.
Jak moc pomáhá u skoliózy cvičení?
Průměrné zmenšení křivky vychází kolem tří stupňů, tedy méně než chyba měření. Cvičení má smysl kvůli síle, drženému rozsahu a zvládání potíží, ne kvůli narovnání.
Musí se korzet nosit celý den?
Efekt strmě závisí na hodinách. Při nošení do šesti hodin denně byla úspěšnost jednačtyřicet procent, nad třináct hodin denně přes devadesát.
Mohlo by vás zajímat
- Souvislosti napříč diagnózami shrnuje průvodce zraněními a bolestí.
- Kdy má u dětí smysl začít se systematickým tréninkem, rozebírá text o tom, od kolika let dává smysl sport dětí.
Text má informativní charakter a nenahrazuje odbornou konzultaci. Zdroje: doporučení mezinárodní odborné společnosti pro konzervativní léčbu skoliózy, randomizovaná studie účinnosti korzetu s objektivně měřenou dobou nošení, metaanalýza specifických fyzioterapeutických cvičení, observační studie sportování a progrese křivky na 511 dospívajících, srovnávací studie páteře u závodních tenistů a u plavců, padesátileté sledování neléčené idiopatické skoliózy, přehledy ke screeningu a předklonovému testu.







