Paralympijský sport: začal jako rehabilitace šestnácti vojáků

Paralympijský sport začal jako rehabilitace šestnácti zraněných vojáků v den zahájení londýnské olympiády roku 1948. Neurolog Ludwig Guttmann, který uprchl z nacistického Německa a vedl v Británii oddělení pro pacienty s poraněním míchy, uspořádal soutěž v lukostřelbě. O dvanáct let později se konaly první paralympijské hry se čtyřmi sty sportovci z třiadvaceti zemí. Dnes je paralympiáda povinnou součástí olympijské kandidatury a klasifikační systém, který ji řídí, označuje mezinárodní výbor za nervovou soustavu celého hnutí.

Ve zkratce

• První soutěž se konala 29. července 1948 ve Stoke Mandeville, zúčastnilo se šestnáct lidí.
• První paralympijské hry byly v Římě roku 1960, první zimní ve Švédsku roku 1976.
• Ve stejném městě jako olympiáda se hry poprvé konaly v Soulu 1988 a v Albertville 1992.
• Dohoda z června 2001 zavedla princip jedna kandidatura, jedno město.
• Klasifikace rozlišuje deset uznaných druhů postižení, osm tělesných, jedno zrakové a jedno mentální.
• Deaflympiáda ani speciální olympiáda nejsou totéž a pořádají je jiné organizace.
• Sluchové postižení mezi uznanými druhy není, proto se neslyšící sportovci paralympiády neúčastní.

Odkud se to vzalo

Guttmann používal sport jako součást rehabilitace pacientů s poraněním míchy. První soutěž uspořádal ve stejný den, kdy se zahajovala londýnská olympiáda, a šlo o lukostřelbu.

V roce 1952 se připojili nizozemští veteráni a akce se stala mezinárodní. Z toho vyrostly první paralympijské hry v Římě roku 1960 se čtyřmi sty sportovci z třiadvaceti zemí. Zimní hry přibyly v roce 1976 ve Švédsku.

Mezinárodní paralympijský výbor vznikl v září 1989 v Düsseldorfu. Slovo paralympijský přitom nespojuje paralýzu, ale řecké para, tedy vedle, se slovem olympijský.

Dohoda, která obojí spojila

Sepětí s olympijským hnutím formalizovala dohoda podepsaná v červnu 2001. Zavedla princip jedna kandidatura, jedno město: od her v roce 2008 má hostitelské město povinnost uspořádat i paralympiádu ve stejných sportovištích a od kandidatury na rok 2012 je paralympiáda automaticky součástí olympijské kandidatury.

Do té doby se obojí konalo ve stejném městě jen z dobré vůle pořadatele, což u zimních her v jednom případě neplatilo vůbec.

Jaký mají hry rozsah

Čísla se s každými hrami mění, takže je vždy nutné vědět, ke kterým se vztahují. Zimní program tvoří alpské lyžování, biatlon, běh na lyžích, para hokej, snowboarding a curling na vozíku.

Klasifikace

Klasifikace zařazuje sportovce do tříd podle toho, jak moc jejich postižení ovlivňuje výkon v daném sportu. Cílem je, aby o výsledku rozhodovaly trénink a dovednost, ne míra postižení. Princip je stejný jako váhové kategorie v judu.

Deset uznaných druhů postižení

1. Snížená svalová síla.
2. Omezený pasivní rozsah pohybu.
3. Deficit končetiny, tedy chybějící nebo nevyvinutá končetina.
4. Rozdílná délka dolních končetin.
5. Malý vzrůst.
6. Hypertonie, tedy zvýšené svalové napětí při neurologickém onemocnění.
7. Ataxie, tedy porucha koordinace pohybů.
8. Atetóza, tedy trvalé pomalé mimovolní pohyby.
9. Zrakové postižení.
10. Mentální postižení.

Na některých místech se stejný výčet uvádí jako sedm kategorií, protože se poslední tři tělesné položky shrnují pod poruchy koordinace a deficit končetiny se spojuje s rozdílnou délkou. Obsahově jde o totéž.

Jak se čtou kódy

V atletice je kód písmeno plus dvě číslice. T znamená dráhu, tedy běhy a skoky, F pole, tedy vrhy a hody.

V plavání označuje písmeno způsob: S je volný způsob, motýlek a znak, SB prsa a SM polohový závod. Čísla jedna až deset patří tělesnému postižení a rostou s menším dopadem, jedenáct až třináct zrakovému a čtrnáct mentálnímu.

Proč se plavci s velmi různým postižením potkají v jedné třídě: třída se nepřiděluje podle diagnózy, ale podle dopadu na plavání. Klasifikátoři posuzují tělesné struktury a doplňují to hodnocením přímo ve vodě.

Sporty, které olympiáda nemá

Goalball je určen výhradně zrakově postiženým. Hraje se v hale na hřišti o velikosti volejbalového kurtu, branka je přes celou devítimetrovou šířku a míč o hmotnosti 1,25 kilogramu má uvnitř rolničky, takže je slyšet. Všichni hráči mají neprůhledné brýle, aby se vyrovnaly rozdíly ve zbytkovém vidění.

Boccia je precizní hra, kde jde o umístění míčků co nejblíž k bílému cílovému. Je určená především lidem s těžkým tělesným postižením a část hráčů používá skluzavku a asistenta.

Para hokej se hraje na sáňkách se dvěma noži, mezi kterými projede puk. Hráč má dvě kratší hole, každou s hrotem na odpichování a čepelí na hru s pukem.

Ragby na vozíku vzniklo pod názvem murderball. Kontakt vozíků je povolený, kontakt těl ne. Každý hráč má bodové ohodnocení podle míry postižení a součet bodů čtveřice na hřišti je stropovaný, což vynucuje smíšené sestavy.

Tři různé akce, které se pletou

Deaflympiáda je z té trojice nejstarší, konala se poprvé v Paříži roku 1924 pod názvem Tiché hry. Neslyšící sportovci se paralympiády neúčastní, protože sluchové postižení mezi deseti uznanými druhy postižení není.

Když se klasifikace zneužije

Nejznámější doložený případ pochází ze Sydney 2000. Španělský tým basketbalu hráčů s mentálním postižením vyhrál zlato a byl mu odebrán poté, co se ukázalo, že většina sestavy mentální postižení neměla.

Podvod odhalil jeden z hráčů, novinář, který do týmu nastoupil právě proto. Zlato bylo předáno Rusku a předseda španělské federace byl později soudem potrestán pokutou a povinností vrátit veřejné prostředky.

Případ vedl k tomu, že sportovci s mentálním postižením byli z paralympiád na řadu let vyloučeni a systém jejich klasifikace se musel přestavět.

Čeští paralympionici

Jiří Ježek, cyklista, je nejúspěšnějším českým paralympionikem. Podle profilu Českého paralympijského výboru získal jedenáct medailí, z toho šest zlatých, na pěti hrách mezi lety 2000 a 2016. Nejúspěšnější byl v Pekingu se čtyřmi medailemi. Po nehodě z roku 1985 má amputovanou pravou nohu pod kolenem.

Paralympijskými vítězi jsou dále lukostřelec David Drahonínský, hráč boccii Adam Peška a plavec Arnošt Petráček.

Kompletní bilance a výsledky se dají ověřit v oficiální databázi mezinárodního výboru a v profilech na stránkách Českého paralympijského výboru.

Ze zimních olympijských sportů má Česko nejvíc medailí z dlouhých tratí na ledě. Shrnuje je text o nejúspěšnější české rychlobruslařce.

Kde se dá para sport dělat

Zastřešující organizací je v Česku Český paralympijský výbor, který sdružuje svazy jednotlivých skupin postižení. Cesta k para sportu obvykle vede přes rehabilitační pracoviště nebo přes klub konkrétního sportu, ne přes centrální registraci.

Pro rekreační úroveň platí totéž co u ostatních sportů: rozhoduje dostupnost a to, jestli má člověk kam chodit. Rozdíl je v tom, že u para sportu je nabídka výrazně řidší a často vázaná na větší města.

Hru přesnosti pro sportovce s nejtěžším postižením popisuje text o boccii.

Sport, který vznikl pro nevidomé válečné veterány, rozebírá text o goalballu.

Zimní týmový sport na saních vysvětluje text o para hokeji.

Jak funguje klasifikace hráčů v týmovém sportu, ukazuje text o basketbalu na vozíku.

Paralympijskou obdobu volejbalu hranou vsedě popisuje text o volejbalu sedících.

Týmový sport pro hráče s postižením paží i nohou rozebírá text o ragby vozíčkářů.

Jak se lyžuje na monoski nebo za trasérem, popisuje text o para lyžování.

Handbike a tandem pro nevidomé představuje text o para cyklistice.

Časté otázky

Kdy vznikl paralympijský sport?

Za počátek se považuje 29. červenec 1948, kdy neurolog Ludwig Guttmann uspořádal ve Stoke Mandeville soutěž v lukostřelbě pro šestnáct zraněných vojáků a vojákyň, a to ve stejný den, kdy se zahajovala londýnská olympiáda. První paralympijské hry se konaly v Římě roku 1960 se čtyřmi sty sportovci z třiadvaceti zemí.

Proč se paralympiáda koná ve stejném městě jako olympiáda?

Kvůli dohodě podepsané v červnu 2001, která zavedla princip jedna kandidatura, jedno město. Od her v roce 2008 má hostitelské město povinnost uspořádat i paralympiádu ve stejných sportovištích a od kandidatury na rok 2012 je paralympiáda automaticky součástí olympijské kandidatury.

Jak funguje klasifikace?

Sportovce zařazuje do tříd podle toho, jak moc jejich postižení ovlivňuje výkon v daném sportu, ne podle diagnózy. Uznaných druhů postižení je deset, osm tělesných, jedno zrakové a jedno mentální. Cílem je, aby o výsledku rozhodovaly trénink a dovednost, ne míra postižení.

Co znamenají kódy jako T44 nebo S11?

V atletice označuje písmeno disciplínu, tedy T dráhu a F pole, a číslo skupinu postižení. Čtyřicítková řada patří postižení končetin, jedenáct až třináct zrakovému postižení. V plavání označuje písmeno způsob, tedy S volný způsob a znak, SB prsa a SM polohový závod.

Je deaflympiáda totéž co paralympiáda?

Není. Deaflympiáda je určená výhradně neslyšícím sportovcům, pořádá ji jiná organizace a je z obou akcí starší, poprvé se konala v Paříži roku 1924. Neslyšící sportovci se paralympiády neúčastní, protože sluchové postižení mezi deseti uznanými druhy postižení není.

Kdo je nejúspěšnějším českým paralympionikem?

Cyklista Jiří Ježek. Podle profilu Českého paralympijského výboru získal jedenáct paralympijských medailí, z toho šest zlatých, na hrách mezi lety 2000 a 2016. Nejúspěšnější byl v Pekingu, kde vybojoval čtyři medaile.

Mohlo by vás zajímat

• Jak se počítá v jednotlivých sportech, shrnuje přehled pravidel sportů.
• Co obnáší nejsledovanější maratonský pokus, přibližuje text o běhu pod dvě hodiny.

Text má informativní charakter. Zdroje: stránky Mezinárodního paralympijského výboru k historii hnutí, k dohodě o společné kandidatuře, ke klasifikaci a ke klasifikačním systémům v atletice a plavání, oficiální stránky letních her v Paříži a zimních her v Miláně a Cortině, popisy goalballu a para hokeje včetně klasifikačních pravidel, stránky Českého paralympijského výboru k boccii a k profilům sportovců, stránky Mezinárodního výboru sportů neslyšících a doložené zpravodajství ke klasifikačnímu podvodu ze Sydney. Čísla o počtu sportů, soutěží a sportovců se mění s každými hrami a jsou proto uvedena s označením her, ke kterým patří. Medailové bilance českých sportovců mimo profil Jiřího Ježka byly ověřovány přes zpravodajské zdroje, ne přímo v databázi mezinárodního výboru, a proto tu uvedené nejsou. Počet uznaných druhů postižení se na různých místech uvádí jako deset nebo sedm podle způsobu členění, obsahově jde o totéž.