Jak Eliud Kipchoge zaběhl maraton pod dvě hodiny a proč to není rekord
Eliud Kipchoge zaběhl v říjnu 2019 ve Vídni maraton za 1:59:40 a stal se prvním člověkem, který tuhle vzdálenost zvládl pod dvě hodiny. Přesto tenhle čas nikdy nebyl uznán jako světový rekord. Důvodem nebyla pochybnost o měření ani o poctivosti výkonu, ale podmínky, za jakých se běželo. Rozdíl mezi rekordem a demonstrací možností je v atletice přesně definovaný a stojí za to mu rozumět.
Ve zkratce
- Pokus nesl název INEOS 1:59 Challenge a konal se ve Vídni v říjnu 2019.
- Kipchoge doběhl v čase 1:59:40 a jako první člověk pokořil hranici dvou hodin.
- Výkon nebyl uznán jako světový rekord kvůli rotujícím vodičům a mobilnímu podávání občerstvení.
- Oficiální rekord tehdy držel týž běžec časem 2:01:39 z berlínského maratonu v roce 2018.
- Později rekord posunul znovu on sám v Berlíně a poté Kelvin Kiptum v Chicagu časem 2:00:35.
- Rozdíl mezi oběma kategoriemi není o rychlosti, ale o pravidlech, za kterých se závod jede.
Co se ve Vídni stalo
Akce nebyla klasickým závodem. Šlo o organizovaný pokus s jediným cílem, dostat se pod dvě hodiny. Trasa byla vybraná pro co nejmenší převýšení a co nejplynulejší zatáčky, termín se čekal na příznivé počasí a celý průběh byl podřízený jedinému běžci.
Kipchoge doběhl v čase 1:59:40. Hranice, o které se v atletice mluvilo desítky let jako o teoretické, padla. Zároveň bylo od začátku jasné, že o rekord jít nemůže, a organizátoři to nezastírali.
Proč to není světový rekord
Rotující vodiči
Během pokusu se u Kipchogeho střídalo několik desítek vodičů, kteří se zapojovali a odpojovali podle plánu. Pravidla pro uznání rekordu tenhle model nepřipouštějí. V klasickém závodě vodiči startují spolu s ostatními a nesmí do závodu vstupovat v jeho průběhu.
Podávání občerstvení z vozidla
Nápoje dostával běžec podávané v pohybu, nikoli z pevných občerstvovacích stanic, jak vyžadují pravidla oficiálního závodu. I to je detail, který sám o sobě stačí k tomu, aby výkon nemohl být ratifikován.
Uzavřený formát
Nešlo o otevřený závod, kde startuje pole soupeřů. Celá akce byla postavená kolem jednoho výkonu. Rekord se ale v atletice uznává jen z regulérní soutěže za podmínek, které jsou stejné pro všechny.
Jak vypadal oficiální rekord ve stejné době
Kipchoge měl v době vídeňského pokusu i oficiální světový rekord. Vytvořil ho v Berlíně v roce 2018 časem 2:01:39. Rozdíl mezi oběma čísly je téměř dvě minuty, což na maratonské trati představuje propastnou vzdálenost.
Berlínská trať patří dlouhodobě mezi nejrychlejší na světě díky rovinatému profilu. Právě tam padla řada rekordů, včetně dalšího Kipchogeho zlepšení. Rekord poté převzal Kelvin Kiptum výkonem 2:00:35 v Chicagu, čímž se oficiální hodnota přiblížila dvouhodinové hranici na několik desítek sekund.
Co pokus ukázal
Že hranice byla spíš psychologická
Do té doby se argumentovalo tím, že lidský organismus na maraton pod dvě hodiny nestačí. Vídeňský pokus ukázal, že za optimálních podmínek to možné je. Otázka se posunula od toho, jestli to jde, k tomu, kdy se to podaří v regulérním závodě.
Jakou roli hrají podmínky
Rozdíl skoro dvou minut mezi rekordem a pokusem není o formě běžce, ale o prostředí. Ideální počasí, dokonalá organizace vodičů a trať bez kompromisů dají dohromady čas, který v běžném závodě nevznikne. To je zároveň důvod, proč pravidla existují.
Že rekord má hodnotu jen v jasném rámci
Kdyby se uznávalo cokoli, ztratil by rekord smysl jako měřítko. Pravidla o vodičích a občerstvení nejsou byrokracie, ale způsob, jak zajistit, že jsou dva výkony z různých let srovnatelné.
Co si z toho může vzít běžný běžec
První poučení se týká vodičů. I v běžném závodě je běh ve skupině měřitelně méně náročný než běh sám proti větru. Kdo si najde skupinku ve svém tempu, ušetří energii.
Druhé poučení je o tempu. Kipchogeho běh je učebnicový příklad rovnoměrného tempa, kdy se každý kilometr blíží průměru. Většina rekreačních běžců vyběhne rychle a druhou půlku ztrácí. Rozvržení sil je dovednost, kterou lze trénovat a která přinese víc než jakákoli výbava. Pomáhá k tomu i práce s tepovými zónami, které dají o skutečné intenzitě lepší představu než pocit.
Třetí je o technice. Plynulý pohyb bez zbytečných ztrát souvisí i s frekvencí kroků, o které pojednává text o tom, jak funguje kadence při běhu.
Pět věcí, které se o vídeňském pokusu často plete
- Že šlo o závod. Nešlo. Byla to organizovaná akce s jediným účastníkem v hlavní roli.
- Že rekord neuznali kvůli botám. Důvodem byli rotující vodiči a mobilní občerstvení, ne obuv.
- Že hranici dvou hodin nikdo předtím nezkoušel. Pokusy proběhly i dřív, tento byl první úspěšný.
- Že tím rekord přestal platit. Oficiální rekord běžel dál svou vlastní linií a byl později několikrát překonán v regulérních závodech.
- Že je čas neplatný. Čas platí a je zaznamenaný, jen nespadá do kategorie světových rekordů.
Časté otázky
Jaký čas zaběhl Eliud Kipchoge ve Vídni?
Doběhl v čase 1:59:40 a stal se prvním člověkem, který uběhl maratonskou vzdálenost pod dvě hodiny. Akce se konala v říjnu 2019 pod názvem INEOS 1:59 Challenge.
Proč nebyl vídeňský čas uznán jako světový rekord?
Kvůli podmínkám, za kterých se běželo. Během pokusu se střídalo několik desítek vodičů, kteří vstupovali do běhu v jeho průběhu, a občerstvení bylo podáváno v pohybu. Obojí je v rozporu s pravidly pro uznání rekordu.
Jaký byl v té době oficiální světový rekord?
Kipchogeho vlastní čas 2:01:39 z berlínského maratonu v roce 2018. Rozdíl proti vídeňskému výkonu činil téměř dvě minuty.
Kdo rekord posunul potom?
Kipchoge se v Berlíně zlepšil na 2:01:09 a poté rekord převzal Kelvin Kiptum výkonem 2:00:35 v Chicagu. Oficiální hodnota se tak k dvouhodinové hranici přiblížila na desítky sekund.
Byl vídeňský pokus regulérní závod?
Nebyl. Šlo o uzavřenou akci postavenou kolem jednoho běžce, ne o otevřenou soutěž se startovním polem. Rekordy se uznávají pouze z regulérních závodů se stejnými podmínkami pro všechny.
Znamená to, že čas neplatí?
Čas byl změřen a platí jako historický fakt. Nespadá ale do kategorie světových rekordů, protože nesplnil podmínky pro jejich uznání. Obojí může existovat vedle sebe bez rozporu.
Proč byla hranice dvou hodin tak zásadní?
Dlouho se o ní mluvilo jako o hranici lidských možností. Její překonání za optimálních podmínek posunulo debatu k tomu, kdy podobný čas padne v běžném závodě, ne jestli je vůbec dosažitelný.
Co si z toho může vzít rekreační běžec?
Především hodnotu rovnoměrného tempa a běhu ve skupině. Rozvržení sil na celou trať přinese průměrnému běžci víc než jakákoli výbava a je to dovednost, která se dá trénovat.
Aktualizováno: únor 2026.
