Pravidla silového trojboje: hloubka dřepu není stehno rovnoběžně se zemí

Slovo, kterým se v posilovnách vysvětluje neuznaný mrtvý tah, se v pravidlech vůbec nevyskytuje. Rozhodčí neposuzuje takzvaný hitching jako pojem, ale dvě konkrétní věci: jestli se činka opřela o stehna a jestli se během tahu pohnula dolů. Rozdíl není slovíčkaření, protože podle pravidel může osa po stehně klouzat, aniž je o ně opřená, a v pochybnostech se rozhoduje ve prospěch závodníka.

Ve zkratce

• Disciplíny jdou vždy ve stejném pořadí: dřep, bench press, mrtvý tah.
• Do součtu se počítá nejlepší platný pokus z každé disciplíny.
• Kdo nemá ani jeden platný pokus v jedné disciplíně, nemá součet a není klasifikován.
• Rozhodují tři rozhodčí, stačí dvě bílá světla ze tří.
• Palcový úchop je povinný v bench pressu, ale ne ve dřepu.
• Kolenní návleky a bandáže se nikdy nesmí kombinovat.
• Incidence zranění je zhruba jedno až čtyři na tisíc hodin tréninku, tedy méně než v atletice.

Tři disciplíny a jeden součet

Pořadí je pevné a nemění se: dřep, bench press, mrtvý tah. V každé disciplíně má závodník tři pokusy a do celkového výsledku se počítá jen nejlepší platný z nich. Součet těch tří čísel rozhoduje o pořadí v kategorii.

Z toho plyne pravidlo, které začátečníky nejčastěji vyřadí: kdo neudělá ani jeden platný pokus v jedné jediné disciplíně, nemá součet a v soutěži se neobjeví. Proto se první pokusy volí konzervativně, ne jako pokus o osobní rekord.

Při shodě součtu je lépe hodnocen lehčí závodník. Když mají stejnou hmotnost i stejný součet, rozhoduje, kdo ho dosáhl dřív. Soutěž se dělí podle pohlaví, tělesné hmotnosti a věku.

Dřep: povely a definice hloubky

Činka leží na ramenou, ne níž než v úrovni zadní části deltového svalu. Ruce, palce i prsty musí být po celou dobu v plném kontaktu s osou, ale palec ji obepínat nemusí. Když závodník stojí nehybně a vzpřímeně s propnutými koleny, dá hlavní rozhodčí signál rukou dolů a povel k zahájení.

Hloubka je v pravidlech definovaná doslova a je to jediná formulace, která platí: horní plocha nohou v kyčelním kloubu musí být níž než vrchol kolen. Ne stehno rovnoběžně se zemí, ne odhad podle pocitu. A sestup je jen jeden, takže jakékoli druhé klesnutí nebo pohyb dolů během výstupu pokus ruší.

Na správnou polohu má závodník po vyjmutí činky pět sekund. Když se do té doby neustaví, dostane povel k vrácení činky a rozhodčí mu vysvětlí proč. Kdo si techniku dřepu teprve staví, najde ji v textu o tom, jak vypadá technika dřepu krok za krokem.

Bench press: dvě věci, které rozhodují nejčastěji

Hlava, ramena a hýždě musí být v kontaktu s lavicí a chodidla naplocho na podlaze po celou dobu pokusu. Zvednutí kteréhokoli z těch tří bodů pokus ruší, stejně jako jakýkoli dotek nohou s lavicí nebo její konstrukcí. Rozestup rukou je omezen na jedenaosmdesát centimetrů měřeno mezi ukazováky.

Úchop musí být palcový, tedy palec kolem osy, a obrácený úchop je zakázaný. Tohle je detail, který se plete nejčastěji, protože ve dřepu palec osu obepínat nemusí, kdežto v bench pressu ano.

Činka se spouští tak, aby spodní strana obou loktů byla v úrovni horní plochy ramenního kloubu nebo níž. Pak se drží nehybně, a teprve když rozhodčí uzná, že je skutečně bez pohybu, přijde druhý povel. Žádný pevný počet sekund pravidla nestanovují, což bývá zdroj rozčarování.

Mrtvý tah: jediný bez povelu k zahájení

Tady žádný startovní signál není. Závodník začne, kdy chce, a rozhodčí dává jen povel dolů, a to teprve když je činka nehybná a postoj zjevně konečný. Spuštění činky před tímhle povelem je nejběžnější důvod neuznání u lidí, kteří si zvykli na jiný sport.

Během tahu není dovolen žádný pohyb dolů, dokud závodník nedosáhne vzpřímené polohy s propnutými koleny a rameny vzad. Když se osa při dokončení lehce usadí, protože jdou ramena dozadu, důvod k neuznání to není. Techniku samotného tahu rozebírá text o tom, jak vypadá technika mrtvého tahu.

Tři rozhodčí a dvě bílá světla

Rozhodují tři lidé: hlavní uprostřed a dva postranní. Signály dává jen ten hlavní. Každý ovládá jedno bílé a jedno červené světlo a všechna tři se musí rozsvítit současně, ne postupně, aby se rozhodčí navzájem neovlivnili.

Rozhoduje většina, takže dvě bílá světla ze tří pokus uznají. Po rozsvícení světel navíc rozhodčí zvednou kartu s číslem důvodu neuznání, takže závodník i divák vědí, o co šlo.

Odvolání se nepodává rozhodčím, ale porotě, a to okamžitě po sporném úkonu, jinak se jím nikdo nezabývá. Podává ho vedoucí týmu nebo trenér, v jeho nepřítomnosti závodník. Porota smí rozhodnutí rozhodčích obrátit jen ve zjevných případech a jen tehdy, když padlo v poměru dvě ku jedné. Verdikt poroty je konečný.

Jak se hlásí pokusy

Úvodní váhy do všech tří disciplín se hlásí už při vážení. Další pokus je potřeba nahlásit do jedné minuty od chvíle, kdy se rozsvítí světla u pokusu předchozího, a odpovědnost je výhradně na závodníkovi nebo trenérovi.

Když nikdo nic nenahlásí, systém rozhodne sám: po úspěšném pokusu se přidá dva a půl kilogramu, po neúspěšném zůstane stejná váha. Dva a půl kilogramu je zároveň minimální navýšení a váha činky musí být vždy jeho násobkem. Výjimkou jsou pokusy o rekord, kde stačí půl kilogramu nad platný rekord.

Činka v kole jde vždycky jen nahoru, takže pořadí zvedání určuje zvolená váha, a při shodě číslo losu z vážení. Neúspěšný pokus se neopakuje hned, závodník musí počkat na další kolo. Na zahájení má minutu od okamžiku, kdy hlasatel oznámí připravenou činku.

Vážení a kategorie

Vážení začíná nejdřív dvě hodiny před startem kategorie a trvá hodinu a půl. Probíhá v uzavřené místnosti, kde je jen závodník, jeho trenér nebo vedoucí stejného pohlaví a rozhodčí. Váží se bez obuvi, ve spodním prádle nebo v dresu, a funkcionáři jsou stejného pohlaví jako vážený.

Každý se váží jen jednou. Znovu na váhu smí jen ten, kdo se nevešel do kategorie, do které byl přihlášen, a musí se do ní vejít v rámci té hodiny a půl, jinak ze soutěže vypadává. Při vážení se zároveň losuje pořadí, které pak platí po celou soutěž při shodné váze činky.

Dorost a junioři mají navíc jednu nejlehčí kategorii. Věkové dělení jde podle kalendářního roku: dorost od čtrnácti let, junioři do třiadvaceti, kategorie masters po desetiletích od čtyřiceti výš. Nejstarší dvě kategorie masters už nesmějí startovat v otevřené kategorii.

Vybavené a nevybavené: v čem je rozdíl

Soutěže se dělí na vybavené a nevybavené, kterým se lidově říká raw. V obou platí stejná pravidla provedení, liší se jen to, co si závodník smí obléknout.

V obou divizích je povolený pás do deseti centimetrů šířky a třinácti milimetrů tloušťky, bez jakéhokoli polstrování a výztuh. Povinná je obuv s podrážkou do pěti centimetrů, v mrtvém tahu podkolenky kryjící holeně, a povolené jsou návleky na zápěstí a neoprenové návleky na kolena do sedmi milimetrů.

Jen ve vybavené divizi se smí použít podpůrný dres, podpůrné tričko na bench press a kolenní bandáže. A tady je pravidlo, které se plete nejčastěji: kombinace návleků a bandáží je přísně zakázaná. Buď jedno, nebo druhé, nikdy obojí.

Zakázané jsou také oleje a jakákoli maziva na těle i vybavení, podpůrné spodní prádlo, čepice na plošině a náplast jako pomůcka k držení činky. Souvislosti posilování shrnuje průvodce posilováním.

Jak se srovnávají lidé s různou hmotností

Aby šlo určit nejlepšího závodníka soutěže napříč kategoriemi, používá se přepočtový koeficient. Princip je jednoduchý: dosažený součet v kilogramech se vydělí hodnotou, kterou dá funkce závislá na tělesné hmotnosti, a výsledkem jsou body, kde vyšší je lepší.

Funkce má jinou sadu koeficientů pro muže a pro ženy a jinou pro vybavenou a nevybavenou divizi, takže se výsledky z obou divizí nemíchají. Křivka má klesající přírůstek, tedy s rostoucí hmotností roste očekávaný výkon stále pomaleji. Právě podle těchhle bodů se v Česku vyhlašuje absolutní vítěz.

Co platí navíc v Česku

České soutěže se konají podle mezinárodních pravidel a k nim se přidává soutěžní řád českého svazu. Ten přidává několik věcí, které začátečník potřebuje vědět dřív než techniku.

Startovat lze jen s platnou závodnickou licencí, kterou vydává svaz na žádost klubu a platí rok. Povinná je platná lékařská prohlídka a doklad totožnosti u sebe. Existují také výkonnostní třídy od třetí po elitní, které platí ode dne získání do konce následujícího roku.

Námitky se na české úrovni nepodávají porotě, ale delegátovi svazu, a to do vyhlášení dalšího pokusu. Soutěž se na dobu projednání přeruší, další závodník dostane tři minuty na přípravu a výsledky se nesmějí vyhlásit, dokud není rozhodnuto. Proti rozhodnutí delegáta se lze do patnácti dnů písemně odvolat k výkonnému výboru.

A jedna věc, na kterou se snadno naletí: propagační soutěže nemusí probíhat podle mezinárodních pravidel a nemusí je rozhodovat kvalifikovaní rozhodčí. Slouží k náboru. Ne každý závod je tedy závod podle pravidel a výkon z něj se nikam nepočítá.

Jak nebezpečný trojboj skutečně je

Aktualizovaný systematický přehled sedmnácti prací uvádí u silového trojboje jedno až čtyři a půl zranění na tisíc hodin tréninku. Pro srovnání v témže přehledu vychází gymnastika kolem jedna a půl, atletika tři a půl, taekwondo sedm a americký fotbal osm na tisíc hodin. Trojboj tedy leží v pásmu bezkontaktních sportů a pod kontaktními.

Vedle toho ale stojí čísla, která vypadají mnohem hůř. Průřezová studie mezi sto čtyřmi švédskými závodníky našla nějaké potíže právě teď u sedmdesáti procent a za posledních dvanáct měsíců u sedmaosmdesáti procent. Rozpor je zdánlivý a vysvětluje ho definice: jen šestnáct procent zraněných muselo trénink úplně vynechat.

Nejčastěji jde o bederní a pánevní oblast, rameno a loket. Starší práce dávaly na první místo rameno, novější spíš bedra. U bench pressu je v literatuře jednoznačně nejvíc popsaných natržení velkého prsního svalu, ale jde hlavně o jednotlivé případy, ne o soustavná data.

Stojí za zmínku jeden nález, který jde proti obecnému přesvědčení. Dotazníková studie mezi dvěma sty pětačtyřiceti závodníky našla u těch, kdo používají pás, vyšší úrazovost bederní páteře, ne nižší. Je to asociace z dotazníku, ne příčina a následek, takže z toho neplyne, že pás škodí. Plyne z toho jen to, že se pás pravděpodobně nosí právě tam, kde už problém je.

Deset omylů o silovém trojboji

1. Hloubka dřepu je stehno rovnoběžně se zemí. Pravidla žádají, aby horní plocha nohou v kyčli byla níž než vrchol kolen.
2. Neuznaný mrtvý tah je za hitching. Tenhle pojem v pravidlech není. Posuzuje se opření činky o stehna a pohyb dolů.
3. Palec musí obepínat osu vždycky. V bench pressu ano, ve dřepu stačí plný kontakt.
4. V bench pressu se musí držet dvě sekundy. Žádný počet sekund pravidla nemají, rozhoduje povel rozhodčího po ustálení činky.
5. Bandáže a návleky se dají kombinovat. Kombinace je přísně zakázaná a bandáže jsou jen ve vybavené divizi.
6. Neplatný pokus se dá hned zopakovat. Nedá, závodník musí počkat na další kolo.
7. Kdo zvedne nejvíc, vyhraje. Rozhoduje součet tří disciplín, a při shodě lehčí závodník.
8. Stačí být dobrý ve dvou disciplínách. Bez jediného platného pokusu v jedné disciplíně není součet a závodník není klasifikován.
9. Trojboj je nejnebezpečnější silový sport. Ze silových sportů má nejnižší úrazovost kulturistika a nejvyšší strongman a hry silných mužů.
10. Každý závod je závod podle pravidel. Propagační soutěže je mít nemusí, a výkon z nich nikam nepatří.

Časté otázky

Jak hluboko se musí dřepnout?

Tak, aby horní plocha nohou v kyčelním kloubu byla níž než vrchol kolen. Není to stehno rovnoběžně se zemí, jak se běžně říká, a rozhoduje o tom pohled rozhodčích ze strany.

Kolik pokusů má závodník?

Tři v každé disciplíně, tedy devět celkem. Do výsledku se počítá nejlepší platný pokus z každé disciplíny.

Proč mi neuznali mrtvý tah?

Nejčastěji kvůli pohybu činky dolů před dokončením, kvůli opření osy o stehna, kvůli nepropnutým kolenům nebo proto, že závodník spustil činku dřív, než rozhodčí dal povel dolů.

Kolik rozhodčích musí pokus uznat?

Dva ze tří. Světla se rozsvěcují současně a rozhodčí pak zvednou kartu s číslem důvodu neuznání.

Jaký je rozdíl mezi raw a vybavenou divizí?

Pravidla provedení jsou stejná, liší se povolené vybavení. Ve vybavené divizi se smí použít podpůrný dres, podpůrné tričko na bench press a kolenní bandáže. Návleky na kolena jsou v obou, ale s bandážemi se kombinovat nesmějí.

Co se stane, když nenahlásím další pokus?

Po úspěšném pokusu se automaticky přidá dva a půl kilogramu, po neúspěšném zůstane stejná váha. Nahlásit se musí do minuty od rozsvícení světel a odpovědnost je na závodníkovi nebo trenérovi.

Co potřebuju, abych mohl v Česku závodit?

Platnou závodnickou licenci vydanou svazem na žádost klubu, platnou lékařskou prohlídku a doklad totožnosti. Licence platí dvanáct měsíců.

Je silový trojboj nebezpečný?

Podle systematických přehledů připadá jedno až čtyři a půl zranění na tisíc hodin tréninku, což je méně než v atletice a výrazně méně než v kontaktních sportech. Bolestí je ale hodně a jen malá část z nich znamená úplné přerušení tréninku.

Mohlo by vás zajímat

• Souhrn textů o posilování najdete v průvodci posilováním.
• Příbuzný sport se dvěma disciplínami a jiným způsobem rozhodování popisuje text o tom, jaká jsou pravidla vzpírání.

Zdroje

• Soutěžní řád, licence a rekordy, Český svaz silového trojboje (powerlifting-csst.cz)
• Technická pravidla silového trojboje, Mezinárodní federace silového trojboje (powerlifting.sport)
• Zranění ve vzpírání a silovém trojboji, aktualizovaný systematický přehled, BMJ Open Sport and Exercise Medicine (bmj.com)
• Výskyt a důsledky zranění v silovém trojboji, průřezová studie, Orthopaedic Journal of Sports Medicine (sagepub.com)