Pravidla nohejbalu: český sport se třemi disciplínami

Otázka, kolik dopadů míče na zem nohejbal povoluje, nemá jednu správnou odpověď. Podle českých pravidel jsou u dvojic a trojic povolené dva, u jednotlivců v dospělých kategoriích jeden. Podle mezinárodních pravidel mají muži ve všech třech disciplínách jen jeden dopad a ženy s mládeží dva. A rozpis soutěže může povolit tři. Kombinace disciplíny, kategorie a předpisu dává nejméně čtyři různé správné odpovědi.

Ve zkratce

• Zákaz se netýká jen rukou, ale celé paže od ramene po konečky prstů.
• Set se v českých soutěžích hraje do deseti bodů a dvoubodový rozdíl se nevyžaduje.
• Mezinárodní pravidla hrají do jedenácti s rozdílem dvou a stropem na patnáctce.
• Míč se musí do soupeřova pole zahrát přímým dotekem, nikdy odrazem od země.
• Blokovat nad soupeřovou polovinou se smí, pokud se hráč dotýká vlastního pole.
• Mezinárodní scéna je rozdělená mezi dvě organizace, český svaz patří do jedné z nich.
• Rozpis soutěže smí měnit skoro každé číslo z pravidel, od šířky hřiště po počet dopadů.

Odkud se nohejbal vzal

Tradovaná verze začíná rokem 1922, kdy měli dorostenci pražského klubu na Letné hrát fotbal přes provaz, nejdřív přes naskládané lavičky, později přes natažený provaz a nakonec přes síť. Sám český svaz ale k tomuto období uvádí, že fakta z první poloviny dvacátých let nejsou doložena archivními prameny, a označuje je za neprokázaná s tím, že výzkum pokračuje. Není to vymyšlená historka, je to tradice, ke které svaz sám přiznává mezeru v dokladech.

Doložená linie pokračuje rokem 1936, kdy se hra znovu objevuje ve Žlutých lázních v pražském Podolí. Odtud pochází i název: složenina z nohy a volejbalu, kterou se připisuje jednomu z průkopníků. O čtyři roky později dostali účastníci turnaje dvojic v trampské osadě na Berounce první psaná pravidla a propozice turnaje. Podobná hra se ve stejné době hrála i v Českých Budějovicích pod železničním mostem.

Organizovaná podoba přišla až v roce 1971, kdy vznikl Český nohejbalový svaz, tehdy se sto třemi oddíly a bezmála třinácti sty členy. Následující rok se rozjela první celostátní soutěž s deseti družstvy a kolem přelomu osmdesátých a devadesátých let svaz uváděl asi pět set oddílů a zhruba deset tisíc členů. Sport tedy vznikl na českém území, první pravidla byla česká a název je česká složenina. Tvrzení, že jde o jediný sport vymyšlený Čechy, doložitelné není.

Hřiště, síť a rozdíl proti volejbalu

Hřiště pro dvojice a trojice měří osmnáct krát devět metrů, pro jednotlivce třináct krát devět. Venku je potřeba počítat s volnou plochou nejméně tři metry na všech stranách a s volnou výškou sedmi metrů, v hale s dva a půl metru a šesti metry. Sloupky musí stát nejméně půl metru od postranních čar, což se při stavbě domácích hřišť podceňuje nejčastěji.

Síť má horní okraj sto deset centimetrů nad povrchem, u nejmladší kategorie sto. Dolní okraj smí být až dvacet centimetrů nad zemí, protože míč jde nízko a mezera hru neovlivní. Povrch musí být jednotný, ne kluzký, bořivý ani prašný: přípustná je antuka, písek a hlína bez kamenů, nepřípustný beton, kámen, dlažba, asfalt, tráva, škvára a struska.

Shoda v rozměru hřiště bývá pro nováčky překvapením, ale tím podobnost končí. Nohejbal navíc řeší hru mimo hřiště zvlášť: hráč smí míč odehrát, pokud stojí aspoň jednou nohou na vlastní polovině hrací plochy nebo na vlastní polovině okolní herní plochy. U dvojic a trojic přibývá čára podání, tedy pás dva a půl metru široký u zadní čáry, do kterého podání dopadnout nesmí.

Tři disciplíny a co je v nich jinak

Hraje se v jednotlivcích, dvojicích a trojicích, přičemž dvojici mohou tvořit tři hráči a trojici pět, zbytek je připraven na střídání. Střetnutí jiného počtu hráčů, třeba čtveřic v rekreačních turnajích, se řídí pravidly trojic. Zápas se hraje na dva vítězné sety a set končí desátým bodem bez potřeby dvoubodového rozdílu.

Zákaz dvojího doteku je to, co odděluje singl od ostatních disciplín. Ve dvojici i trojici se hráč smí míče znovu dotknout až po doteku spoluhráče nebo po odrazu míče od soupeřova pole. Ve hře jednotlivců se naopak dotknout dvakrát po sobě smí, a proto se singl hraje úplně jinak. Mezidopad přitom není povinný, akce může proběhnout i bez jediného dopadu na zem.

Podání má u jednotlivců vlastní logiku. Hráč podává zprava nebo zleva do opačného pole podle počtu vlastních dosažených bodů v setu, při sudém počtu zprava a při lichém zleva. U dvojic a trojic se podává odkudkoli za zadní čarou. Podání navíc drží ta strana, která získala předchozí bod, takže vlastní chyba nestojí jen bod, ale i podání.

Chyby, které rozhodnou většinu rekreačních zápasů

Nejčastější a nejméně známá je hned první: zakázaná není ruka, ale celá paže od ramene po konečky prstů. Neúmyslný odraz od ramene je tedy chyba a bod pro soupeře, i když se hráč rukou nedotkl. Zákaz je tak podstatně širší, než si většina hráčů myslí.

Druhá je zahrání na soupeřovu stranu odrazem od země. Míč musí být do soupeřova pole zahrán jen přímým dotekem hráče, takže efektní přehození po odskoku pravidla neuznávají. Chybou je i dotek míče odraženého od soupeřova pole rukou.

Třetí okruh je blok a síť. Bránit soupeři blokem nebo zahrát míč lze v soupeřově polovině herního prostoru kdekoli, ale hráč se přitom musí dotýkat svého herního pole, nebo se z něj při výskoku odrazit a na něj dopadnout. Dotek sítě nebo podpěrných tyčí je chyba, a to i při dokončování pohybu, když už je míč mimo hru. Česká pravidla mají jedinou výjimku: když byla síť na hráče naražena míčem nebo soupeřem.

Dotek sítě má navíc zvláštní postavení. Tahle chyba anuluje všechny soupeřovy chyby jiného druhu, i ty už odpískané, s výjimkou situace, kdy k doteku došlo po předchozím nedovoleném doteku protihráčem. Stejnou váhu má i nedovolený dotek soupeře: nohou smí hráč v akci zaměřené na míč zasáhnout jen dolní část soupeřovy nohy pod kolenem, hlavou a tělem se v souboji o míč smí dotknout kdekoli.

Co ještě pravidla trestají

Chybou je dopad míče mimo herní pole, dva dopady po sobě v téže vlastní akci, válení míče po zemi, čtvrtý dotek jedné strany u dvojic a trojic nebo třetí u jednotlivců, a míč zahraný celým objemem vedle sítě. U podání se za chybu považuje podání z prostoru mimo pole zahájení, dotek herního pole hráčem nebo míčem a nedopadnutí do soupeřova pole podání. Samotný dotek sítě při podání chyba není, pokud míč pak správně dopadne.

Obuv musí být měkká, ohebná, s hladkou nepřečnívající podrážkou bez kolíků, takže kopačky rozhodčí ke hře nepřipustí. Hrát se sádrovým obvazem nebo s předměty, které mohou způsobit zranění, pravidla zakazují. Zápas řídí zpravidla dva rozhodčí, a neshodnou-li se v posouzení chyby, nařídí nový míč.

Kde se česká a mezinárodní pravidla rozcházejí

O tomhle se česky skoro nepíše, přitom je to pro každého, kdo se dostane na mezinárodní turnaj, to první, co ho zaskočí. Mezinárodní předpis je vydaný pod názvem Laws of Futnet a od českých pravidel se liší v několika zásadních bodech.

Nejzásadnější je počet dopadů. Jediný dopad u mužských dvojic a trojic dělá ze hry rychlejší a fyzicky náročnější sport blíž volejbalu, kdežto dva dopady dávají prostor stavět akci. Hned za tím je délka setu: kdo přijde z rekreačního nohejbalu, hraje najednou o bod déle a s nutností odskočit o dva.

Rozdíly ale nejsou porušením ničeho. Mezinárodní předpis výslovně nechává národním asociacím rozhodnout o rozměrech hřiště, o počtu dopadů a o počtu doteků ve vlastních soutěžích, s tím, že povolit lze nejvýše tři dopady. Česká pravidla totéž řeší přes rozpis soutěže, který smí měnit i šířku hřiště, zahájení rozhodujícího setu od stavu pět pět nebo počet rozhodčích. Skoro žádné číslo z pravidel proto není neměnné.

Praktický důsledek pro toho, kdo si staví hřiště na zahradě: vycházet z osmnácti krát devíti metrů a sítě ve výšce sto deseti centimetrů. Kdo si vyměří dvorek podle mezinárodních rozměrů pro dvojice, nebude mít hřiště pro české soutěže. A míč lze podle českých pravidel použít prakticky jakýkoli lepený, pokud jsou všechny míče v zápase jednotné.

Kdo sport řídí

Doma vydává pravidla výkonný výbor Českého nohejbalového svazu a schvaluje je valná hromada. Vedle pravidel existuje ještě soutěžní řád a rozpis soutěže, na které se pravidla opakovaně odvolávají a které mají pravomoc měnit řadu parametrů.

Mezinárodně je situace složitější, než se v českých textech píše. Existují dvě soupeřící organizace. Starší z nich vznikla v roce 1987 v Bielu ve Švýcarsku pod jiným názvem a v roce 2004 se přejmenovala, mladší vznikla v roce 2010 a založily ji mimo jiné Česko a Slovensko. Český nohejbalový svaz je zakládajícím členem té mladší a s jejím vznikem se prosadil i mezinárodní název sportu.

Psát tedy, že mezinárodní federací nohejbalu je jedna konkrétní organizace, je z pohledu českého čtenáře zavádějící. Přesnější je popsat scénu jako rozdělenou, s tím, že Česko patří do té, která vydává předpis citovaný výš. Olympijským sportem nohejbal není a rozdělení mezinárodní scény je jedním z důvodů, proč to má těžké.

Osm omylů o nohejbalu

1. Nohejbal je volejbal nohama. Má nižší síť, povoluje dopad míče na zem, nemá rotaci ani útočnou čáru, hraje se do deseti nebo jedenácti bodů a hrát se smí i mimo hřiště.
2. Povolen je jeden dopad míče. Záleží na disciplíně, kategorii a předpisu. Česká pravidla dávají dvojicím a trojicím dva, mezinárodní mužům jeden a rozpis soutěže může povolit tři.
3. Hraje se do patnácti nebo do jednadvaceti bodů. Podle českých pravidel do deseti bez potřeby dvoubodového rozdílu. Číslo patnáct je v mezinárodních pravidlech strop, ne cíl.
4. Nesmí se hrát rukou, ostatní tělo je volné. Zákaz se týká celé paže od ramene po konečky prstů, takže i odraz od ramene je chyba.
5. Smeč se dá zahrát odrazem od země. Nedá. Míč musí být do soupeřova pole zahrán jen přímým dotekem hráče.
6. Blokovat nad soupeřovou polovinou se nesmí. Smí, kdekoli v jeho polovině herního prostoru, pokud se hráč dotýká svého pole nebo se z něj odrazil a na něj dopadl.
7. Dotek sítě je vždycky chyba. V českých pravidlech ne, když byla síť na hráče naražena míčem nebo soupeřem. V mezinárodních pravidlech výjimka není žádná.
8. Nohejbal vznikl prokazatelně roku 1922. Svaz sám u tohoto období uvádí, že fakta nejsou doložena archivními prameny.

Asijským příbuzným nohejbalu s pleteným míčem je sepak takraw.

Příbuzná hra nohama přes síť, ale na prohnutém stole, je teqball.

Na písku a bez dopadu míče se hraje footvolejbal.

Časté otázky

Kolikrát smí míč dopadnout na zem?

Podle českých pravidel dvakrát u dvojic a trojic a jednou u jednotlivců v dospělých kategoriích. Mezinárodní pravidla dávají mužům jediný dopad ve všech disciplínách a ženám s mládeží dva. Rozpis soutěže může povolit tři, což se používá u rekreačních a mládežnických soutěží.

Smí se hrát ramenem?

Nesmí. Pravidla definují ruku jako paži od ramene po konečky prstů, takže dotek ramenem je chyba a bod pro soupeře. Kteroukoli jinou částí těla se míč hrát smí.

Do kolika bodů se hraje set?

V českých soutěžích do deseti bodů, přičemž dvoubodový rozdíl se nevyžaduje. Mezinárodně se hraje do jedenácti s rozdílem dvou bodů a se stropem na patnáctém bodu. Zápas se hraje na dva vítězné sety.

Jak vysoko je nohejbalová síť?

Sto deset centimetrů nad povrchem po celé šířce hřiště, u nejmladší kategorie sto. Dolní okraj sítě smí být až dvacet centimetrů nad zemí, protože se hraje nízko a mezera hru neovlivňuje.

Jak velké je nohejbalové hřiště?

Osmnáct krát devět metrů pro dvojice a trojice a třináct krát devět pro jednotlivce, s volnou plochou nejméně tři metry venku a dva a půl metru v hale. Mezinárodní pravidla hrají dvojice a jednotlivce na kratším hřišti o délce necelých třinácti metrů.

Smí se blokovat nad soupeřovou polovinou?

Ano, kdekoli v soupeřově polovině herního prostoru. Podmínkou je, že se hráč přitom dotýká svého herního pole, nebo se z něj při výskoku odrazil a na něj dopadl.

Na jakém povrchu se hraje?

Podle českých pravidel na antuce, písku nebo hlíně bez kamenů. Beton, kámen, dlažba, asfalt, tráva, škvára a struska přípustné nejsou. Mezinárodní pravidla to mají zčásti obráceně: trávu povolují a písek ne.

Je nohejbal český sport?

Vznikl na českém území, první psaná pravidla byla česká a název je česká složenina z nohy a volejbalu. Tvrzení, že jde o jediný sport vymyšlený Čechy, ale doložitelné není a nejstarší období si ani svaz netroufá považovat za archivně prokázané.

Mohlo by vás zajímat

• Přehled textů o pravidlech jednotlivých sportů najdete v rozcestníku pravidel.
• Jak je psaný jiný předpis se dvěma odlišnými styly, ukazuje text o tom, jak fungují pravidla zápasu.

Zdroje

Česká pravidla. Pravidla nohejbalu vydaná výkonným výborem Českého nohejbalového svazu a schválená valnou hromadou, dvacetistránkový dokument čtený v plném znění. Pocházejí z něj rozměry hřiště a jeho vrstev, parametry sítě a povrchu, výčet disciplín, tabulka doteků a dopadů, pravidla podání, bodování a setu, celý výčet chyb včetně zvláštního postavení doteku sítě a doteku soupeře i ustanovení o oddechových časech, střídání a rozhodčích.

Mezinárodní pravidla. Předpis vydaný mezinárodní unií pod názvem Laws of Futnet, dvanáct stran, čtený v plném znění. Z něj pochází odlišná délka setu, jediný dopad u mužských kategorií, kratší hřiště pro dvojice a jednotlivce, podrobné parametry míče, pětisekundová lhůta na podání, přestávky mezi sety a zápasy a zmocnění národních asociací odchýlit se v rozměrech, doteku i počtu dopadů.

Historie a organizace. Historické stránky českého svazu s přehledem jednotlivých období, se jmény průkopníků, s okolnostmi vzniku názvu a prvních psaných pravidel, s daty a čísly o založení svazu i o počtu oddílů a členů, a s vlastní výhradou svazu, že nejstarší období není doloženo archivními prameny.

Srovnání s volejbalem. Oficiální volejbalová pravidla mezinárodní federace v rozsahu rozměrů hřiště, volné zóny a výšky sítě, použitá jen k porovnání parametrů obou her.