Pravidla zápasu: čím se liší volný a řecko-římský styl

Lopatky se nedrží tři sekundy. Mezinárodní pravidla zápasu žádný časový údaj neuvádějí vůbec: položení platí, když je bránící se zápasník držen oběma rameny na žíněnce dostatečně dlouho na to, aby rozhodčí potvrdil úplnou kontrolu polohy. Sekundové počty pocházejí ze školních a univerzitních pravidel v USA, která fungují jinak.

Ve zkratce

• V řecko-římském stylu se nesmí chytat pod pomyslnou linií pasu ani používat nohy na soupeře.
• Hodnotu chvatu určuje poloha bránícího se zápasníka, ne to, jak akce vypadá.
• Technická převaha je osm bodů v řecko-římském stylu a deset ve volném.
• Položení na lopatky nemá v pravidlech žádný časový limit.
• Pasivita se v každém stylu trestá jinou procedurou.
• Neúspěšná výzva trenéra stojí bod pro soupeře.
• Zápasník se třemi napomenutími prohrává bez ohledu na skóre.

Dva styly a jeden rozdíl, ze kterého plyne všechno ostatní

Předmluva mezinárodních pravidel to shrnuje jednou větou. V řecko-římském stylu je přísně zakázáno chytit soupeře pod pomyslnou linií pasu, podrazit mu nohy a aktivně na něj použít vlastní nohy k jakékoli akci. Ve volném stylu je naopak dovoleno soupeře chytat za nohy, podrážet ho a nohy aktivně používat. Ženský zápas se řídí pravidly volného stylu s jedinou výjimkou: dvojitý nelson je v něm zakázaný.

Z toho plyne celá odlišná podoba obou stylů. Protože v řecko-římském stylu odpadají útoky na nohy, body se získávají prací s horní částí těla, tedy hody, zvedáním a prací v parteru. Parterní pozice je tam proto hlavním zdrojem bodů, kdežto ve volném stylu je jen jednou z možností.

Sankce nejsou symetrické a v populárních výkladech se to ztrácí. Útočník, který se při provádění chvatu neúmyslně dotkne nohama nebo jimi zablokuje, dostane poprvé jen slovní napomenutí, teprve podruhé bod pro soupeře a zápis napomenutí. Bránící se zápasník, který udělá chybu nohama, dává soupeři rovnou dva body a napomenutí si připíše hned. Ve volném stylu je zase zakázané sevření nohou zkřížených kolem hlavy, krku nebo těla.

Za co se dávají body

Bodová stupnice má čtyři stupně a klíč k nim je jediný: rozhoduje poloha napadeného. Chvat provedený ve stoji má vždycky vyšší hodnotu než tentýž chvat v parteru, a má-li napadený aspoň jedno koleno na zemi, jeho pozice se považuje za parterní. Poloha útočícího zápasníka je pro hodnocení nepodstatná.

Nebezpečná poloha má vlastní definici. Zápasník je v ní tehdy, když linie jeho zad nebo ramen svírá s žíněnkou úhel menší než devadesát stupňů a on odporuje horní částí těla, aby se vyhnul položení. Přesně devadesát stupňů ještě nebezpečná poloha není, to je neutrální bod. Poloha končí, jakmile zápasník tuhle čáru překročí hrudníkem a břichem otočeným k žíněnce.

Hod velké amplitudy je definovaný jako akce, při které soupeř zcela ztratí kontakt se zemí, je pod kontrolou, opíše ve vzduchu široký oblouk a je položen na zem. Právě slovo kontrola odděluje pětibodový hod od pádu, po kterém se oba zápasníci válejí bez ladu a skladu.

Vítězství na lopatky

Položení platí, když je bránící se zápasník držen oběma rameny na žíněnce dostatečně dlouho na to, aby rozhodčí potvrdil úplnou kontrolu polohy. Žádné sekundy tam nejsou. Okamžitý pád, kdy se obě ramena bleskově dotknou žíněnky, se za položení nepovažuje, protože chybí kontrola. Útočník v takovém případě dostává čtyři body, prokáže-li kontrolu.

Na okraji žíněnky platí zvláštní podmínka: obě ramena musí být uvnitř oranžové zóny a celá hlava se nesmí dotýkat ochranného pásma. Položení v ochranném pásmu neplatí vůbec. Rozhodčí navíc udeří do žíněnky teprve poté, co dostane potvrzení od vedoucího žíněnky.

Jedna méně známá pojistka: zápasník kontrolovaný v nebezpečné poloze, který křičí nebo mlátí do žíněnky bez zjevného důvodu a bez zřejmého zranění, tím zápas nezastaví. Pokud v křiku pokračuje, rozhodčí naopak požádá o vyhlášení položení na lopatky.

Jak se zápas může vyhrát

Cest je sedm: na lopatky, zraněním soupeře, třemi napomenutími udělenými soupeři, technickou převahou, kontumací, diskvalifikací soupeře nebo na body. Technická převaha znamená rozdíl osmi bodů v řecko-římském stylu a deseti ve volném, přičemž zápas se nesmí přerušit dřív, než se zápasníci vrátí do neutrální polohy.

Zápas trvá dvě kola po třech minutách u dospělých kategorií a po dvou minutách u mládeže a veteránů, s půlminutovou přestávkou. Vítěz se určuje součtem bodů z obou kol. Při rovnosti rozhoduje postupně akce nejvyšší hodnoty, počet takových akcí, menší počet napomenutí a nakonec poslední získaný technický bod.

Napomenutí se zapisuje nulou a uděluje se za únik ze žíněnky, únik z chvatu, odmítnutí zahájit, nedovolený chvat a brutalitu. Po každém napomenutí dostává soupeř automaticky nejméně jeden bod, v řecko-římském stylu u řady prohřešků body dva. Třetí napomenutí musí odsouhlasit celý rozhodcovský sbor jednomyslně a znamená prohru.

Parter a pravidla, která platí jen tam

Když se jeden ze zápasníků dostane na zem, pokračuje se v parteru. Spodní zápasník smí blokovat, postavit se nebo provést protiútok. Nemůže-li horní zápasník kvůli účinné obraně pokračovat, rozhodčí zápas po přiměřené době zastaví a nechá pokračovat ve stoji. Horní zápasník přitom nemá právo zápas přerušit ani o návrat do stoje požádat, což je detail, kterým se zápas liší od většiny úpolových sportů.

Obranná omezení se mezi styly liší. V řecko-římském stylu spodní nesmí položit víc než jednu ruku na soupeřovu horní část těla, bránit se sevřenými pažemi ani blokovat lokty a koleny, a teprve po uzamčení chvatu smí paže sevřít. Ve volném stylu je zakázaná jen obrana dvěma sevřenými pažemi.

Nařízený parter má předepsané výchozí postavení. Spodní leží na břiše uprostřed žíněnky, paže natažené dopředu, nohy dozadu, nic zkříženého, ruce i chodidla na žíněnce. Horní stojí bokem k soupeři, obě kolena na žíněnce a obě ruce na jeho zádech. Odmítnutí správné pozice stojí horního zápasníka napodruhé samotnou pozici, spodního napomenutí a bod nebo dva pro soupeře podle stylu.

Pasivita: dvě zcela různé procedury

Tohle je místo, kde se přehledy pravidel nejčastěji pletou, protože přebírají jeden systém a vydávají ho za obecný. Pravidla mají pro každý styl samostatný postup a v závěru to výslovně zdůrazňují.

Ve volném stylu dostane zápasník nejdřív slovní varování. Podruhé se označí za neaktivního, pasivita se zobrazí na tabuli a spouští se povinný půlminutový aktivní čas. Během něj musí skórovat, jinak dostává soupeř bod, a to i tehdy, když soupeř sám v téhle době body získal. Zůstane-li po dvou minutách prvního kola stav bez bodů, musí rozhodčí jednoho ze zápasníků označit za neaktivního.

V řecko-římském stylu se s aktivním časem nepracuje vůbec. První i druhá pasivita v zápase znamená zastavení, bod pro aktivního zápasníka a jeho volbu, jestli se bude pokračovat ve stoji nebo v parteru. Od třetí pasivity zůstává volba, ale bod už se nepřiznává.

Vedle pasivity stojí samostatná kategorie negativního zápasení, tedy akcí potenciálně nebezpečných nebo odporujících principu útočného zápasu, například proplétání prstů. Trestá se napomenutím a bodem ve volném stylu nebo dvěma body v řecko-římském. Pravidla výslovně zakazují trestat pasivitu jako negativní zápasení i naopak.

Kdy je zápasník pasivní

Kritérií je deset: vyhýbání se útokům bez protiútoku, chytání soupeřových zápěstí bez zahájení útoku, útočení bez přímého kontaktu, okamžitý návrat do výchozí pozice hned po zahájení útoku, předstírané útoky, únik do pásma pasivity a setrvávání v něm, vyhýbání se zápasení uprostřed žíněnky, fixování soupeře v pásmu pasivity, nezaháknutí navzdory dobré pozici a defenzivní zápasení.

Zároveň ale pravidla nechávají rozhodnutí na rozhodcovském sboru a každou pasivitu musí potvrdit vedoucí žíněnky. Výklad se proto reálně liší turnaj od turnaje a tvrdit, že jde o objektivní kritérium, není na místě. Zápasník, který skóroval chvaty ve stoji, by trestán být neměl, ale po delší nečinnosti pasivitu dostat může.

Žíněnka a co platí v jednotlivých pásmech

Zápasiště tvoří soustředné kruhy. Uprostřed je metrový středový kruh, kolem něj sedmimetrová centrální zápasová plocha, pak metr široký oranžový pruh pásma pasivity a nakonec ochranné pásmo o šířce půldruhého metru v odlišné barvě. Trenéři obou zápasníků sedí na téže straně a žíněnka se musí před každou zápasovou sekcí vyčistit a vydezinfikovat.

Chvat zahájený na centrální ploše a končící v pásmu pasivity je platný včetně nebezpečné polohy, protiútoku i položení. Chvat zahájený ve stoji na centrální ploše je platný bez ohledu na to, kde skončí, jen se po dojezdu do ochranného pásma zápas zastaví a pokračuje ve stoji uprostřed. Akce, která by na zápasové ploše bodovaná nebyla, se nestane bodovanou tím, že skončí venku.

Jedna kombinace stojí za zapamatování. Útok ze stoje, při kterém soupeř unikne ze žíněnky a skončí to strhnutím v ochranném pásmu, dává útočníkovi dva body za strhnutí plus napomenutí a bod za únik, dohromady tři body. Nedojde-li ke strhnutí, jsou to body dva. Naopak úmyslné vytlačení soupeře ven bez smysluplné akce žádný bod nepřinese, jen slovní varování.

Výzva trenéra

Trenér smí jménem zápasníka zastavit průběh a požádat o prostudování videozáznamu, ale nesouhlas musí odůvodnit, jinak dostane žlutou kartu. Na podání má deset sekund od zveřejnění bodů na tabuli nebo od návratu zápasníků do neutrální polohy a musí ji podat ze svého místa, bez vstupu na žíněnku.

Ekonomika výzvy je jednoduchá. Každý zápasník má nárok na jednu za zápas. Je-li úspěšná a rozhodnutí se změní, smí ji použít znovu. Je-li neúspěšná, o výzvu přichází a soupeř dostává bod. Ve sportu, kde spousta zápasů končí rozdílem jednoho bodu, je to zásadní.

Výzvu nelze podat u trestů za pasivitu ani u položení na lopatky, s výjimkou situací s nedovoleným zákrokem a akcí v posledních sekundách před položením. Po vyhlášení vítěze se už nepřijímá a proti konečnému rozhodnutí neexistuje protivýzva.

Vážení, kategorie a zakázané zákroky

Váží se ráno té kategorie, které se to týká, a vážení s lékařskou kontrolou trvá půl hodiny. Druhý den se váží jen zápasníci postupující do oprav a do finále, a to čtvrt hodiny. Jediný povolený úbor je závodní dres a na dres se nepřipočítává žádná tolerance. Kdo se k vážení nedostaví nebo ho nesplní, je ze soutěže vyřazen a klasifikován poslední bez pořadí.

Praktická drobnost, na kterou se zapomíná: během celé půlhodiny smí zápasník na váhu vstoupit kolikrát chce, takže se dá průběžně kontrolovat. Seniorské kategorie jsou po deseti pro každý styl, na olympijských hrách se ale jede jen v šesti. Konkrétní hmotnosti se v historii zápasu opakovaně měnily, takže je rozumné brát je vždy podle aktuálního znění pravidel.

Seznam zakázaných zákroků je dlouhý a jeho logika je zřejmá. Zakázané je tahat za vlasy, uši nebo genitálie, kousat, kroutit prsty, kopat, udeřit hlavou, škrtit, dotýkat se obličeje mezi obočím a linií úst, tlačit loket nebo koleno do břicha, držet soupeře za dres nebo se držet žíněnky. Mezi nedovolené chvaty patří chvat na hrdlo, kroucení paží o víc než devadesát stupňů, páka na předloktí a všechny polohy vedoucí ke škrcení.

Zvláštní pozornost věnují pravidla mostu. Zvednout soupeře v mostu a hodit ho na žíněnku se nesmí, most se musí zatlačit dolů, a lámat ho tlakem ve směru hlavy je zakázané. Je to nejrizikovější poloha ve sportu a odpovídá tomu i to, jak se s ní zachází v tréninku. Kdo se most učí bez vedení trenéra, riskuje krční páteř; obecné souvislosti přetížení popisuje průvodce zraněními a bolestí.

Dvojitý nelson má vlastní režim: v ženském zápase je zakázaný ve všech formách, u mládežnických kategorií zepředu i ze strany a v ostatních kategoriích jen tehdy, když je proveden ze strany a bez použití nohou. Za úmyslný úder hlavou nebo jinou brutalitu může být zápasník jednomyslným rozhodnutím sboru okamžitě vyloučen a diskvalifikován.

Úplně jinou logiku má japonské sumo, kde zápas nezačíná na povel rozhodčího a prohrát jde dvěma způsoby. Rozebírá to text o pravidlech sumo.

Osm omylů o pravidlech zápasu

1. Lopatky se musí držet tři sekundy. Pravidla žádný časový údaj neuvádějí, mluví o kontrole polohy potvrzené rozhodčím. Sekundové verze pocházejí z jiných systémů pravidel.
2. V řecko-římském stylu se nesmí používat nohy. Nohy se používají k pohybu, postoji i stabilitě. Zakázané je použít je na soupeře, tedy podrazit ho, sevřít nebo jimi tlačit.
3. Technická převaha je vždycky deset bodů. Je to osm bodů v řecko-římském stylu a deset ve volném, protože v řecko-římském se skóruje hůř.
4. Pasivita se v obou stylech trestá stejně. Ve volném stylu běží půlminutový aktivní čas, v řecko-římském padá bod rovnou a aktivní zápasník si volí stoj nebo parter.
5. Neúspěšná výzva nic nestojí. Stojí bod pro soupeře a v zápasech rozhodovaných o jediný bod je to hodně.
6. Hod se hodnotí podle toho, jak vypadá. Hodnotu určuje výhradně poloha bránícího se zápasníka. Útočník může mít obě kolena na zemi a hod přesto plnou hodnotu.
7. Vystoupení mimo žíněnku je automaticky bod. Úmyslné vytlačení bez smysluplné akce bod nepřinese, jen slovní varování.
8. Horní zápasník v parteru může zápas zastavit. Nemůže, a nesmí ani požádat o pokračování ve stoji. Rozhoduje o tom rozhodčí.

Nejúspěšnějším českým úpolovým sportovcem je judista se dvěma olympijskými zlaty z různých váhových kategorií. Popisuje ho text o Lukáši Krpálkovi.

Zcela jinou logiku mají soutěže se zbraní, kde o bodu rozhoduje i to, kdo útok zahájil dřív. Vysvětluje to text o šermu a jeho pravidlech.

Časté otázky

Jak dlouho se musí držet lopatky?

Mezinárodní pravidla žádnou dobu neuvádějí. Položení platí, když je zápasník držen oběma rameny na žíněnce dostatečně dlouho na to, aby rozhodčí potvrdil úplnou kontrolu polohy. Údaje o jedné až třech sekundách pocházejí ze školních a univerzitních pravidel.

Jaký je rozdíl mezi volným a řecko-římským stylem?

V řecko-římském stylu se nesmí chytat pod pomyslnou linií pasu, podrážet ani aktivně používat nohy na soupeře, takže se skóruje prací s horní částí těla. Ve volném stylu je všechno tohle dovolené. Ženský zápas se řídí volným stylem se zákazem dvojitého nelsona.

Kolik bodů je za hod?

Podle toho, kam soupeř dopadne a odkud akce vede. Hod na břicho nebo na bok jsou dva body, chvat ze stoje do nebezpečné polohy čtyři a hod velké amplitudy do přímé nebezpečné polohy pět. Rozhoduje poloha bránícího se zápasníka, ne útočníka.

Co je nebezpečná poloha?

Stav, kdy linie zad nebo ramen svírá s žíněnkou úhel menší než devadesát stupňů a zápasník odporuje horní částí těla, aby se vyhnul položení. Přesně devadesát stupňů ještě nebezpečná poloha není, to je neutrální bod.

Kdy zápas skončí předčasně?

Při položení na lopatky, při technické převaze osmi bodů v řecko-římském stylu a deseti ve volném, při třech napomenutích, při zranění, kontumaci nebo diskvalifikaci soupeře.

Jak se trestá pasivita?

Ve volném stylu dostane zápasník varování, pak se spouští půlminutový aktivní čas a při nesplnění bod pro soupeře. V řecko-římském stylu padá bod rovnou u první a druhé pasivity a aktivní zápasník si navíc volí stoj nebo parter, od třetí pasivity už bez bodu.

Může trenér napadnout rozhodnutí?

Ano, jednou za zápas a do deseti sekund od zveřejnění bodů. Úspěšná výzva se vrací k dalšímu použití, neúspěšná znamená ztrátu výzvy a bod pro soupeře. U trestů za pasivitu a u položení na lopatky se výzva až na výjimky nepřipouští.

Je zápas vhodný pro rekreačního sportovce?

Je to jeden z mála sportů, kde se dá vysoká intenzita kombinovat s minimem doskoků a nárazů, což vyhovuje lidem s citlivými koleny. Zátěž ale nese krk, ramena a bederní páteř, takže se most a práce v parteru učí jen pod vedením.

Mohlo by vás zajímat

• Všechno o bojových sportech na jednom místě shrnuje rozcestník bojových sportů.
• Přehled textů o pravidlech jednotlivých sportů najdete v rozcestníku pravidel.
• Jak se plánují náročná a lehčí období v tréninku, rozebírá text o tom, co obnáší periodizace a deload.
• Jiný přístup k bodování a trestům popisují pravidla taekwonda.
• Techniku a české názvosloví rozebírá text o chvatech v zápase.
• Olympijskou historii sportu shrnuje přehled zápasu na olympiádě.
• Pro rodiče je určený text o zápasu pro děti.
• Jak vypadá řecko-římský styl na nejvyšší úrovni, ukazuje profil Vítězslava Máchy.

Zdroje

Pravidla obou stylů. Mezinárodní pravidla zápasu vydaná světovou zápasnickou federací pro řecko-římský styl, volný styl a ženský zápas, dokument o více než čtyřiceti stranách, čtený v plném znění. Pocházejí z něj definice obou stylů a jejich zákazů, rozměry a pásma žíněnky, délka zápasu a přestávek, celá bodová stupnice, definice nebezpečné polohy a hodu velké amplitudy, podmínky položení na lopatky, hranice technické převahy, systém napomenutí a pravidla parteru.

Pasivita a negativní zápasení. Tytéž pravidla, článek o pasivitě, ze kterého vychází oddělená procedura pro každý styl, půlminutový aktivní čas ve volném stylu, postup s volbou stoje nebo parteru v řecko-římském, deset kritérií pasivity a samostatná sankce za negativní zápasení včetně výslovného zákazu jedno trestat místo druhého.

Výzva a videokontrola. Článek pravidel o výzvě trenéra s počtem výzev na zápas, s desetisekundovou lhůtou, s důsledky úspěšné i neúspěšné výzvy, s výčtem situací, kde ji podat nelze, a s podmínkami, které musí splnit pořadatel soutěže s videokontrolou.

Vážení, kategorie a zákazy. Články pravidel o vážení a věkových kategoriích s délkou vážení, s pravidlem o dresu bez tolerance a s možností opakovaného vstupu na váhu, a dále články o zakázaných zákrocích a nedovolených chvatech včetně režimu dvojitého nelsona a ustanovení o brutalitě.