Judista Lukáš Krpálek: dvě zlata ve dvou váhových kategoriích

Lukáš Krpálek je prvním judistou v historii, který získal olympijské zlato ve dvou různých váhových kategoriích. V Riu 2016 vyhrál do sta kilogramů, v Tokiu 2021 v nejtěžší váze nad sto kilogramů. K tomu má dva tituly mistra světa, tři tituly mistra Evropy a osm evropských medailí z patnácti startů. Tenhle přehled shrnuje doložená fakta o jeho kariéře a upozorňuje na to, co se o něm běžně píše zjednodušeně.

Ve zkratce

• Narozen 15. listopadu 1990 v Jihlavě, judu se věnuje od dětství.
• Olympijské zlato získal v Riu 2016 i v Tokiu 2021, pokaždé v jiné váhové kategorii.
• Je prvním českým a československým mistrem světa v judu, titul získal v roce 2014.
• V roce 2013 se stal prvním českým mistrem Evropy po rozdělení federace.
• Anketu Sportovec roku vyhrál třikrát, v letech 2016, 2019 a 2021.
• V roce 2026 získal stříbro na mistrovství Evropy a míří na pátou olympiádu.

Základní údaje

Z Jihlavy přes Brno do Prahy

Lukáš Krpálek se narodil 15. listopadu 1990 v Jihlavě a s judem začínal v letech 1996 až 2005 ve dvou jihlavských klubech. V SK Jihlava ho vedl Josef Šimáček, v Sokolu Judo Jihlava Jaroslav Wasserbauer.

Mezi lety 2005 a 2007 přešel do Brna, kde pracoval pod Jaroslavem Švecem ve Sportovním centru mládeže. V roce 2007 ho jako sedmnáctiletého vybral hlavní trenér Jaromír Lauer do Vysokoškolského sportovního centra ministerstva školství, dnešní Victoria VSC. Od roku 2008 je členem USK Praha.

Trenér Petr Lacina

Dlouholetým osobním i reprezentačním trenérem je Petr Lacina, který ho vedl přes všechny vrcholy kariéry. V roce 2022 spolu spustili projekt Krpalek Academy.

Jako svůj vzor uvádí Krpálek japonského judistu Kóseie Inoue. Je ženatý s Evou a má syna Antonína a dceru Marianu.

Juniorské roky a první medaile

Ještě před dvacítkou měl na kontě tři mezinárodní tituly. V roce 2008 se stal mistrem Evropy juniorů a mistrem světa juniorů, o rok později juniorský titul mistra světa obhájil a v roce 2012 přidal titul mistra Evropy do třiadvaceti let.

První velkou seniorskou medaili získal v roce 2011, bronz na mistrovství světa v Paříži. Byl to zároveň signál, že jeho posun mezi seniory nebude trvat dlouho.

Londýn 2012 se špatnými zády

Na první olympiádu se kvalifikoval navzdory problémům se zády. V Londýně v roce 2012 skončil sedmý, když ve čtvrtfinále prohrál s Rusem Tagirem Chajbulajevem a v opravách s Nizozemcem Henkem Grolem.

Za rok se situace obrátila. V roce 2013 vyhrál Grand Slam v Paříži a poprvé se stal světovou jedničkou, na mistrovství Evropy v Budapešti získal 27. dubna titul po finálové výhře nad Henkem Grolem na wazari a cestou vyřadil v semifinále Elmara Gasimova. Na mistrovství světa v Riu k tomu přidal bronz.

Titul mistra Evropy byl přitom historický. Krpálek se jím stal prvním českým mistrem Evropy v judu po rozdělení federace a navázal na Jiřího Sosnu z roku 1988 a Zdeňka Písaříka z roku 1954.

První československý mistr světa

V roce 2014 obhájil titul mistra Evropy v Montpellieru a 30. srpna získal v Čeljabinsku titul mistra světa po finále s Kubáncem Josém Armenterosem, které ukončil ipponem po držení.

Byl to první titul mistra světa v judu pro Českou republiku i pro celou československou historii.

Rio 2016

Olympijské zlato v Riu de Janeiro v kategorii do sta kilogramů získal bez jediné porážky, když vyhrál všech pět zápasů. Cesta turnajem byla přitom podle jeho vlastního vyprávění pro mezinárodní federaci nesnadná.

Postupně porazil Kazacha Fonsecu, tedy mistra světa z roku 2008, Japonce Hagu, v semifinále Cyrila Mareta a ve finále Elmara Gasimova na ippon. Maret i Gasimov ho přitom předtím dvakrát porazili.

Šlo o první olympijské zlato pro české judo. Sám Krpálek přitom připomíná, že jedna olympijská medaile pro československé judo existovala už předtím, z Moskvy, takže přesnější je mluvit o prvním zlatu, ne o první medaili.

Na zahajovacím ceremoniálu her v Riu nesl českou vlajku.

Změna váhy, která nikomu nevyšla

Po zlatu z Ria udělal Krpálek krok, který v judu bývá jednosměrný. Přešel z kategorie do sta kilogramů do nejtěžší váhy nad sto kilogramů, kde soupeři běžně váží o desítky kilogramů víc.

Přechod ale nebyl okamžitý úspěch. V nové kategorii nejdřív skončil pátý na mistrovství světa v Baku v roce 2018 a teprve v roce 2019 získal v Tokiu titul mistra světa, když ve finále 31. srpna zvítězil nad Japoncem Hisajošim Harasawou po třetím napomenutí ve čtvrté minutě prodloužení. Před tím měl v roce 2017 bronz z mistrovství Evropy ve Varšavě a v roce 2018 zlato z Tel Avivu.

Tokio 2021

Vrchol přišel 30. července 2021 v Tokiu, kde Krpálek zvítězil ve finále nad Guramem Tušišvilim z Gruzie na wazari a držení. Bronzové medaile tehdy získali Teddy Riner a Tamerlan Bašajev.

Vlastními slovy k tomu řekl, že tím dokončil sbírku zlatých medailí z mistrovství Evropy, mistrovství světa a olympijských her ve dvou různých váhových kategoriích. Podle Českého olympijského výboru i jeho vlastního webu je prvním judistou v historii, kterému se to podařilo.

Medailová bilance

Olympijské hry

V Paříži v roce 2024 přijel jako světová jedenáctka a v osmifinále narazil na Japonce Tacuru Saitóa, který váží až 170 kilogramů. Zápas trval devadesát jedna sekund a skončil ipponem po technice uči mata.

Mistrovství světa

Stříbro z roku 2023 se často uvádí jako medaile z nejtěžší váhy, ve skutečnosti ale šlo o kategorii do sta kilogramů, kam se Krpálek dočasně vrátil. Krátce nato vyhrál Grand Prix v Linci už zase v nejtěžší váze, protože usiloval o kvalifikaci do Paříže v obou kategoriích.

Mistrovství Evropy

Na evropských šampionátech má tři zlaté medaile z Budapešti 2013, Montpellieru 2014 a Tel Avivu 2018, dvě stříbrné z Baku 2015 a Tbilisi 2026 a tři bronzové z Varšavy 2017, Lisabonu 2021 a Podgorice 2025.

Celkem jde o osm medailí z patnácti startů. Jeho trenér Petr Lacina to po mistrovství v roce 2025 komentoval slovy, že sedm ze čtrnácti je neskutečná úspěšnost.

Poslední z nich přišla 19. dubna 2026 v Tbilisi, kde ve finále podlehl na wazari Guramu Tušišvilimu, tedy soupeři, kterého v Tokiu porazil. Cestou do finále vyřadil Koneho, Dobreho a Teresińského.

Turnaje IJF

Na turnajích mezinárodní federace má bilanci 239 zápasů a 87 ipponů, celkem 26 zlatých, 14 stříbrných a 24 bronzových medailí.

Ze série Grand Slam má tři vítězství, v Paříži a Tokiu v roce 2013 a v Abú Zabí v roce 2022. Na turnajích Grand Prix zvítězil sedmkrát, mimo jiné v Hohhotu a Antalyi v roce 2017, v Cancúnu v roce 2018, v Zagrebu a Linci v roce 2023 a v Limě v roce 2025.

Ocenění

Anketu Sportovec roku vyhrál třikrát, v letech 2016, 2019 a 2021. V roce 2016 ovládl 58. ročník, ve kterém hlasovalo 233 novinářů, a v roce 2021 zvítězil v 63. ročníku s 1720 body před Barborou Krejčíkovou s 1518 a Jiřím Prskavcem s 1411, hlasovalo tehdy 256 novinářů.

Stal se tím teprve čtvrtým sportovcem, který anketu ovládl aspoň třikrát. Tři výhry má i rychlobruslařka Martina Sáblíková, rekordmany se čtyřmi triumfy jsou Věra Čáslavská a Jan Železný. Pro srovnání, tenistka Petra Kvitová anketu vyhrála dvakrát.

Za rok 2016 dostal také Cenu Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského, nejvyšší ocenění Českého olympijského výboru. Domácí anketu Judista roku vyhrál jedenáctkrát, mezi lety 2008 a 2018.

Mezi jeho partnery patří AGEL, Moravia Steel, Svijany, Unlimited Performance, Under Armour, Ippon Gear a Přerost a Švorc auto. Složení partnerů se v čase mění, jde tedy o stav k roku 2026.

Proč je přechod do nejtěžší váhy tak náročný

Judo dělí soutěžící do váhových kategorií z jednoduchého důvodu: hmotnost v úpolovém sportu rozhoduje o tom, kolik síly je potřeba na zvednutí a hození soupeře.

Kategorie do sta kilogramů má horní hranici, kategorie nad sto kilogramů ji nemá. To znamená, že judista, který váží kolem sto deseti kilogramů, se v ní může potkat se soupeřem o šedesát kilogramů těžším, jako byl v Paříži Tacuru Saitó.

Přechod nahoru proto neznamená jen nabrat svaly. Mění se i technika, protože techniky založené na rychlosti a podběhnutí přestávají proti výrazně těžšímu soupeři fungovat stejně dobře, a mění se i taktika, protože rozdíl v páce a těžišti hraje ve prospěch těžšího.

Právě proto se přechody mezi kategoriemi obvykle dělají směrem dolů, ne nahoru, a proto je Krpálkovo druhé olympijské zlato ve dvou různých vahách výkonem, který před ním nikdo nezopakoval.

Váhové kategorie nemá každý úpolový sport. Profesionální sumo je nezná vůbec, jak popisuje text o sumo a jeho pravidlech.

Kde sledovat Lukáše Krpálka

Oficiální účty na sociálních sítích, na které odkazuje ověřený profil, oficiální web nebo profil u svazu či ligy. Fanouškovské stránky a neaktivní účty tu nejsou.

• Instagram Lukáše Krpálka (@lukaskrpalek)
• Facebook Lukáše Krpálka (krpaleklukas)

Pět věcí, které se o Lukáši Krpálkovi uvádějí nepřesně

1. První olympijská medaile pro české judo. Jeho zlato z Ria je první zlato, ale jedna československá olympijská medaile v judu existovala už předtím, z Moskvy. Připomíná to sám Krpálek.
2. Přešel do těžší váhy a hned vyhrál. V nové kategorii nejdřív skončil pátý na mistrovství světa v Baku v roce 2018 a titul přišel až o rok později.
3. Kategorie stříbra z roku 2023. Medaile z Dauhá je z kategorie do sta kilogramů, kam se dočasně vrátil, ne z nejtěžší váhy.
4. První seniorská medaile z roku 2009. Profil Českého olympijského výboru ji datuje na mistrovství světa 2009 v Paříži. Podle databáze mezinárodní federace byl v roce 2009 v Rotterdamu bez umístění a bronz získal až v Paříži v roce 2011.
5. Trojnásobný mistr Evropy. Údaj platil do roku 2026, ale bez uvedení let zastarává. Tituly získal v letech 2013, 2014 a 2018.

Časté otázky

Kolik olympijských zlat má Lukáš Krpálek?

Dvě, z Ria de Janeiro v roce 2016 v kategorii do sta kilogramů a z Tokia v roce 2021 v kategorii nad sto kilogramů. Je prvním judistou v historii, který získal olympijské zlato ve dvou různých váhových kategoriích.

Proč Krpálek změnil váhovou kategorii?

Po zlatu z Ria 2016 přešel z kategorie do sta kilogramů do nejtěžší váhy nad sto kilogramů, která nemá horní hranici. Úspěch nepřišel hned, nejdřív skončil pátý na mistrovství světa v Baku v roce 2018 a titul získal až o rok později v Tokiu.

Kolik má Lukáš Krpálek titulů mistra světa?

Dva, z Čeljabinsku v roce 2014 v kategorii do sta kilogramů a z Tokia v roce 2019 v kategorii nad sto kilogramů. K tomu má jedno stříbro z Dauhá 2023 a dva bronzy z let 2011 a 2013.

Jak dopadl Lukáš Krpálek v Paříži 2024?

Skončil devátý. V osmifinále prohrál s Japoncem Tacuru Saitóem, který váží až 170 kilogramů, a to na ippon po devadesáti jedna sekundách technikou uči mata. Do turnaje přitom vstupoval jako světová jedenáctka.

Kolikrát vyhrál Lukáš Krpálek anketu Sportovec roku?

Třikrát, v letech 2016, 2019 a 2021. Stal se tím teprve čtvrtým sportovcem, který anketu ovládl aspoň třikrát. Tři výhry má i Martina Sáblíková, rekordmany se čtyřmi triumfy jsou Věra Čáslavská a Jan Železný.

Kdo je trenérem Lukáše Krpálka?

Petr Lacina, dlouholetý osobní i reprezentační trenér, který ho vedl přes všechny vrcholy kariéry. V roce 2022 spolu spustili projekt Krpalek Academy. V dětství Krpálka vedli Josef Šimáček a Jaroslav Wasserbauer v Jihlavě a Jaroslav Švec v Brně.

Zdroje: oficiální web sportovce, výsledková databáze Mezinárodní judistické federace, Český olympijský výbor, Český svaz judo, sportovní zpravodajství.