Videorozhodčí: opravuje jen zjevnou chybu, ne sporné rozhodnutí

Videorozhodčí ve fotbale nesmí rozhodnout znovu, smí jen opravit zjevnou chybu. Protokol to říká doslova: původní rozhodnutí se nemění, pokud záznam jasně neukáže, že šlo o zjevný a zřejmý omyl. Sporná situace, kde jsou obhajitelné oba výklady, tedy zůstává tak, jak ji rozhodčí posoudil na hřišti. Většina rozčilení u obrazovky pramení z toho, že se tohle pravidlo plete s druhou instancí.

Ve zkratce

• Ve fotbale se přezkoumávají jen čtyři vyjmenované situace, nic jiného.
• Poloautomatický ofsajd není automatický, člověk ověřuje okamžik zahrání i čáru.
• V hokeji se každý gól prověřuje sám od sebe, aniž o to kdokoli žádá.
• Neúspěšná výzva stojí v hokeji trest na ledě, jinde jen ztracený nárok.
• Ve volejbalu rozhoduje první chyba v sekvenci, ne ta, kterou tým namítal.
• V ragby a ve fotbale nemají hráči ani trenéři právo o přezkoumání žádat.
• Přesnost rozhodování ve sledovaném souboru vzrostla z dvaadevadesáti na osmadevadesát procent.

Fotbal: čtyři situace a nic víc

Protokol je uzavřený výčet. Videorozhodčí smí vstoupit do rozhodnutí o gólu, o pokutovém kopu, o přímé červené kartě a do záměny totožnosti hráče. Druhá žlutá karta mezi ně nepatří, výjimkou je zjevně nesprávně udělené druhé napomenutí. Žlutá za nesportovní chování nebo nepřímý volný kop mimo brankovou akci se nepřezkoumávají vůbec.

Podnět dává jen rozhodcovský tým. V protokolu stojí, že hráči ani trenéři o prověření žádat nemusí, protože videorozhodčí každou takovou situaci sleduje sám. Kdo naznačuje rukama televizní obrazovku, dostane žlutou kartu, kdo vstoupí do místnosti videorozhodčího, je vyloučen.

Zajímavá je i zásada, že rozhodčí musí rozhodnout tak, jako by videorozhodčí neexistoval. Bez původního rozhodnutí totiž není co přezkoumávat. A poslední slovo má vždy rozhodčí na hřišti: videorozhodčí přezkoumání jen doporučuje a doporučení může být odmítnuto.

Proč se ruší góly kvůli něčemu, co bylo dávno předtím

Protokol dovoluje vrátit se v akci zpět a přezkoumat celou útočnou fázi, která k situaci vedla, včetně toho, jak útočící tým míč získal. Proto se ruší branka kvůli faulu, který se stal několik sekund a několik přihrávek před ní. Časový limit na přezkoumání přitom není žádný, protože podle protokolu je přesnost důležitější než rychlost.

Rozlišují se dva druhy přezkoumání. U subjektivních posouzení, jako je intenzita zákroku nebo hra rukou, jde rozhodčí k monitoru na hřišti. U faktických údajů, tedy třeba u polohy hráče při ofsajdu nebo místa přestupku, rozhoduje videorozhodčí sám bez toho, aby rozhodčího posílal k obrazovce.

Poloautomatický ofsajd: co na něm je automatické

Systém pracuje s dvanácti vyhrazenými kamerami pod střechou stadionu, sleduje až devětadvacet bodů na těle každého hráče a počítá jejich polohu padesátkrát za sekundu. V míči je navíc čidlo, které posílá data pětsetkrát za sekundu a určuje okamžik zahrání.

Slovo poloautomatický ale znamená, že člověk z rozhodování nezmizel. Videorozhodčí musí ručně ověřit dvě věci: automaticky vybraný okamžik zahrání míče a automaticky vygenerovanou ofsajdovou čáru. Teprve pak informuje rozhodčího na hřišti. Animace, kterou vidí diváci, vzniká až z těchto ověřených dat.

Jak to mají ostatní sporty

Rozdíly nejsou kosmetické. Liší se to, kdo dává podnět, co stojí neúspěch a kdo nakonec vysloví výrok.

Tenis má dva systémy, které se pletou. U elektronického posuzování s přezkoumáním jsou na kurtu čároví rozhodčí a hráč může jejich hlášení napadnout: tři neúspěšné pokusy na sadu a jeden navíc v tiebreaku, přičemž úspěšná přezkoumání se nepočítají a nároky se obnovují za stavu šest šest. U živého systému čároví rozhodčí nejsou, systém hlásí sám a přezkoumávat není co. Když technika nedokáže rozhodnout, platí původní hlášení a bod se neopakuje.

Lední hokej má tři vrstvy. Videokonzultant v hale prověřuje každý gól, aniž o to kdokoli žádá, a má vyjmenováno deset situací, které u branky posuzuje. Rozhodčí mohou sami přezkoumat bránění brankáři. A trenér má výzvu, jenže na rozdíl od ostatních sportů ho neúspěch stojí dvě minuty a při dalším pokusu čtyři. Zvláštností je čas na hodinách, kde má konečné slovo videokonzultant, ne rozhodčí na ledě.

Volejbal má dvě výzvy na sadu a sedm sekund na jejich podání. Dvě věci se běžně pletou. Neprůkazný záznam výzvu nespotřebuje, tedy tým o nárok nepřijde. A rozhoduje první chyba nalezená v posuzované sekvenci, i když nešlo o tu, kterou tým namítal, takže úspěšná výzva ještě neznamená získanou výměnu.

Ragby definuje zjevnou chybu nejsrozumitelněji ze všech: je to situace, která by se sotva odpískala jinak. Účel protokolu je přitom skromný, televizní rozhodčí má rozhodcovský tým podpořit, ne rozhodování řídit. Časová okna jsou odstupňovaná podle druhu přestupku, takže nedovolená hra se řeší od posledního navázání hry, kdežto ofsajd nebo dokončení skládky jen v rámci dvou fází hry. Trenérská výzva v ragby neexistuje vůbec.

Co mají všechny systémy společné

Čtyři věci se opakují napříč předpisy. Přezkoumání je oprava zjevné chyby, ne druhé kolo posuzování, jen se tomu v každém sportu říká jinak: zjevný a zřejmý omyl ve fotbale, nezvratný a průkazný důkaz v hokeji, incident, který by se sotva odpískal jinak, v ragby.

Druhá společná věc je výchozí rozhodnutí, které při pochybnosti vyhrává, tedy původní výrok rozhodčího na hřišti. Třetí je konečnost verdiktu, proti kterému se nedá odvolat. A čtvrtá je uzavřený výčet situací: nikde neexistuje systém, ve kterém by šlo napadnout cokoli.

Naopak výrok vyslovuje ve všech popsaných sportech člověk na hřišti, i tam, kde údaje dodává technika. Výjimky jsou jen dvě úzké: čas na hodinách v hokeji a živé elektronické posuzování čar v tenise. Přehled toho, jak jsou jednotlivé sporty vystavěné, najdete v rozcestníku pravidel.

Co technika udělala s hrou

Pozorovací studie na dvou tisících sto pětadevadesáti soutěžních zápasech ve třinácti zemích spočítala devět tisíc sedm set dvaatřicet prověření a z nich sedm set pětadevadesát skutečných přezkoumání. Na jedno přezkoumání tedy připadá zhruba dvanáct prověření, o kterých divák vůbec neví. Medián délky prověření byl dvaadvacet sekund, u přezkoumání na hřišti dvaašedesát sekund a u přezkoumání jen videorozhodčím patnáct sekund.

Přesnost rozhodnutí v tom souboru vzrostla z dvaadevadesáti na osmadevadesát procent. Stojí za to přečíst si obě čísla. I bez techniky rozhodčí trefili víc než devět z deseti sporných situací, takže prostor ke zlepšení nebyl nijak dramatický.

Za pozornost stojí i to, jak dlouho přezkoumání trvá. Situace, kterou rozhodčí posuzuje u monitoru na hřišti, zabrala v mediánu zhruba minutu, kdežto přezkoumání, které vyřídil videorozhodčí sám, patnáct sekund. Nejde tedy o jednu technologii se stejnou cenou, ale o dva různě drahé postupy, mezi kterými předpis vybírá podle povahy situace.

Opačným pólem je sport, kde se hraje bez rozhodčích úplně a přestupek přiznává ten, kdo ho udělal. Jak to funguje, ukazuje text o hře bez rozhodčích.

Osm omylů o videorozhodčím

1. Videorozhodčí posuzuje situaci znovu. Nemá tu pravomoc. Mění se jen zjevná chyba, sporná situace zůstává tak, jak ji rozhodl rozhodčí na hřišti.
2. Přezkoumat jde cokoli. Ve fotbale jsou to čtyři vyjmenované situace, v ostatních sportech také uzavřený výčet.
3. Hráči si mohou přezkoumání vyžádat. Ve fotbale a v ragby ne. Naznačování obrazovky je ve fotbale žlutá karta.
4. Poloautomatický ofsajd rozhoduje počítač. Videorozhodčí musí ručně ověřit okamžik zahrání míče i vygenerovanou čáru.
5. Videorozhodčí má poslední slovo. Nemá, jen doporučuje. Rozhoduje rozhodčí na hřišti, s dvěma úzkými výjimkami v hokeji a v tenise.
6. Neúspěšná výzva nic nestojí. V hokeji stojí dvě minuty a při opakování čtyři. Hokej je v tomhle mezi sporty výjimka.
7. Neprůkazný záznam zruší výzvu. Ve volejbalu ne, tam tým o nárok nepřijde. V hokeji se naopak výzva započítá jako neúspěšná.
8. Každé prověření zdrží zápas. Na jedno skutečné přezkoumání připadá zhruba dvanáct prověření, o kterých divák vůbec neví.

Časté otázky

Do čeho smí videorozhodčí ve fotbale zasáhnout?

Do rozhodnutí o gólu, o pokutovém kopu, o přímé červené kartě a do záměny totožnosti hráče. Nic dalšího do protokolu nepatří, druhá žlutá karta se přezkoumává jen tehdy, když byla zjevně nesprávná.

Co znamená zjevná chyba?

Že záznam jasně ukáže omyl. Ragby to definuje nejsrozumitelněji jako situaci, která by se sotva odpískala jinak. Když jsou obhajitelné oba výklady, zůstává původní rozhodnutí v platnosti.

Proč se ruší gól kvůli faulu, který byl mnohem dřív?

Protože protokol dovoluje přezkoumat celou útočnou fázi, která k brance vedla, včetně toho, jak tým míč získal. Není to výjimka, ale výslovné pravidlo.

Je poloautomatický ofsajd automatický?

Není. Systém sice sleduje až devětadvacet bodů na těle padesátkrát za sekundu a hlásí podezřelé situace sám, ale videorozhodčí musí ručně potvrdit okamžik zahrání míče i vygenerovanou čáru.

Kolik má hráč v tenise nároků na přezkoumání?

Tři neúspěšné pokusy na sadu a jeden navíc v tiebreaku. Úspěšná přezkoumání se nezapočítávají a nároky se obnovují za stavu šest šest a pak po každých dvanácti hrách.

Proč se v hokeji za špatnou výzvu trestá?

Protože to tak má federace v předpisu. První neúspěšná trenérská výzva znamená dvě minuty, každá další čtyři. Hokej je jediný z popisovaných sportů, kde se za neúspěch trestá přímo ve hře.

Co se stane, když záznam nic neukáže?

Ve volejbalu platí původní rozhodnutí, ale tým o výzvu nepřijde. V tenise zůstává v platnosti původní hlášení a bod se neopakuje. V hokeji se naopak neúspěšná trenérská výzva započítá i s trestem.

Zlepšilo se rozhodování?

V souboru přes dva tisíce zápasů vzrostla přesnost z dvaadevadesáti na osmadevadesát procent. Rozhodčí tedy i předtím trefili víc než devět z deseti sporných situací.

Mohlo by vás zajímat

• Jak se boduje sport, kde rozhodují známky a ne góly, vysvětluje text o tom, jaká jsou pravidla krasobruslení.
• Jak se měří čas v disciplínách, kde rozhodují tisíciny, popisuje text o tom, čím se liší sáně, boby a skeleton.
• Co ohrožuje integritu soutěže zvenčí a proč Česko nepodepsalo mezinárodní konvenci, rozebírá text o tom, jak se odhaluje manipulace se zápasy.
• Jak se člověk stane rozhodčím a co všechno musí splnit, rozebírá text o tom, co dělají sportovní rozhodčí.
• Jak funguje systém dvou trenérských karet, rozebírá text o pravidlech taekwonda.

Zdroje

• Protokol videorozhodčího v pravidlech fotbalu, International Football Association Board (theifab.com)
• Popis poloautomatického posuzování ofsajdu, FIFA (fifa.com)
• Předpisy pro rozhodčí a elektronické posuzování čar, Mezinárodní tenisová federace (itftennis.com)
• Pravidla ledního hokeje, videopřezkoumání a trenérská výzva, Mezinárodní federace ledního hokeje (iihf.com)
• Předpis pro systém výzvy ve volejbalu, Mezinárodní volejbalová federace (fivb.com)
• Pravidla o rozhodčích a televizním rozhodčím, World Rugby (world.rugby)
• Vliv videorozhodčího na přesnost rozhodování, Journal of Sports Sciences, záznam v databázi PubMed (pubmed.gov)