Píšťalka, karty a zápisník na trávě u postranní čáry hřiště

Sportovní rozhodčí: do roka skončí čtyři z deseti nováčků

OdRadek Vávra

Do jednoho roku od podání přihlášky skončí podle asociace 39 procent nových fotbalových rozhodčích, do čtyř let 68 procent. Evropská unie fotbalových asociací přitom v roce 2023 vyčíslila, že v evropském fotbalu chybí bezmála 40 tisíc rozhodčích. Jako hlavní důvod odchodů se v datech neukazují peníze, ale prostředí a chování aktérů. A přitom jde o funkci, do které se vstupuje přes testy, ne přes cit pro hru.

Ve zkratce

  • Rozhodovat smí jen držitel platné licence, a to i v nejnižších soutěžích.
  • Vstupní věk je ve fotbale i v hokeji patnáct let, na mezinárodní úrovni je hranice výrazně vyšší.
  • Licence je časově omezená a obnovuje se nominační listinou nebo seminářem.
  • Videoasistent prověřuje všechno, ale zasahuje jen ve čtyřech kategoriích a jen při jasné a zřejmé chybě.
  • Rozhodčí naběhá za zápas 9 až 12 kilometrů a tepová frekvence se drží na 80 až 100 procentech maxima.
  • V jediné doložené kvantifikaci padlo 137 pozorovatelných rozhodnutí za zápas.
  • Vliv publika na rozhodování je doložený, ale domácí výhodu samotnou diváci nedělají.
  • Zastoupení žen je nízké, v přehledové studii tvořily 4,1 procenta vzorku.

Jak se člověk stane rozhodčím

Ve fotbale platí, že utkání v rámci asociace může řídit pouze rozhodčí s platnou licencí. Licence jsou tři a jsou odstupňované podle úrovně soutěže: vstupní C pro okresní, krajské a ženské soutěže, A pro všechny neprofesionální soutěže a P pro profesionální. Vyšší licence opravňuje řídit i utkání, na která by stačila nižší, a licenci P nelze získat bez předchozí licence A.

Vstupní podmínky jsou konkrétní: členství v asociaci s identifikačním číslem, dovršení patnácti let, u nezletilého písemný souhlas zákonného zástupce, bezúhonnost na vyžádání doložená výpisem z rejstříku trestů, zdravotní prohlídka na vlastní náklady a hlavně vstupní školení předpisů plus prověrky z teorie a fyzické připravenosti. Přihlašuje se na okresním svazu, obvykle podle bydliště, a nábor vede asociace přes samostatný web.

Licence C má omezenou platnost dvanácti měsíců a během té doby musí rozhodčí absolvovat základní školení, aby získal licenci A. Sama licence navíc na zápasy nárok nedává, protože, jak stojí v řádu, udělením licence nevzniká rozhodčímu nárok být delegován k řízení utkání.

V hokeji je systém postavený podobně, tedy na stupních licencí, vícedenním školení a bodovaných prověrkách. Ty se skládají ze tří okruhů: bruslení se třemi cviky za nejvýše 300 bodů, teorie jako písemný test ze dvou částí za nejvýše 200 bodů a atletika se třemi disciplínami za nejvýše 100 bodů. Vstupní věk je také patnáct let, licence vyšších tříd platí tři roky a prodlužují se předsezonním seminářem nebo doškolením. Kdo píská soutěž nad svou licenci, dostává podle předpisu poloviční odměnu.

Kdo určuje, kdo píská který zápas

Delegaci provádí obsazovací úsek svazu prostřednictvím elektronického systému, u asistentů krajská komise rozhodčích. Zařazení do soutěže se děje nominační listinou, kterou komise rozhodčích navrhuje svému nadřízenému orgánu, a postupy i sestupy se odvozují od hodnocení výkonnosti po skončení ročníku.

Klub si o konkrétního rozhodčího požádat může, ale obsazovací úsek mu vyhoví jen v rámci možností a se souhlasem obou soupeřů. V hokeji je přijetí delegace definované jako právní úkon, kterým rozhodčí přebírá všechny povinnosti podle směrnice.

Zajímavý detail o provozní realitě: komise je oprávněna delegovat rozhodčího z nižší listiny i na vyšší soutěž, pokud splní limit fyzických prověrek té vyšší soutěže, a jako oprávněný případ předpis výslovně jmenuje nedostatek rozhodčích. Nezletilý rozhodčí má rozsah delegací omezený a od sedmnácti let může řídit soutěže dospělých na okresní a krajské úrovni.

Fyzické nároky nejsou formalita

Zátěž fotbalového rozhodčího je doložitelně srovnatelná s hráčskou. Systematický přehled čtrnácti prací uvádí, že celková naběhaná vzdálenost se pohybuje od 9 do 12 kilometrů za zápas a že rozhodčí dosahují 80 až 100 procent maximální tepové frekvence.

Observační studie z dánských nejvyšších soutěží, tedy 27 rozhodčích a 43 zápasů, naměřila celkovou vzdálenost 10,07 kilometru, z toho 1,67 kilometru v běhu vysokou intenzitou, a průměrnou tepovou frekvenci 162 tepů za minutu, což bylo 85 procent maxima. Přehledová práce k tomu přidává, že výskyt nekontaktních zápasových zranění byl podobný jako u hráčů, tedy 18 zranění na tisíc hodin zápasu.

Testy si v Česku stanovují komise rozhodčích podle doporučení asociace a evropské unie, takže jeden celostátní limit neexistuje a liší se podle úrovně soutěže a věkové kategorie. Na mezinárodní úrovni je to jinak: elitní rozhodčí mají podle konvence evropské unie absolvovat nejméně dva předepsané kondiční testy za sezónu a limity mezinárodní federace jsou dané číselně, byť se mezi kategoriemi a pohlavími liší.

Kolik rozhodnutí vlastně padne

Jediná doložená kvantifikace pochází z observační studie závěrečné fáze evropského šampionátu, kde bylo za 31 zápasů zaznamenáno v průměru 137 pozorovatelných rozhodnutí na zápas, v rozmezí od 104 do 162, přičemž 64 procent z nich vycházelo z komunikace s asistenty nebo čtvrtým rozhodčím.

Je potřeba to číst přesně: jde o rozhodnutí odečtená z videozáznamu, ne o všechno, co rozhodčí posoudí v hlavě, a jde o jeden turnaj reprezentací z roku 2000. Jako dnešní ligový standard to podávat nelze. I tak to ale rámuje otázku, proč se chyby stávají: rozhodování probíhá v desítkách až stovkách situací za jedno odpoledne, pod zátěží srovnatelnou s hráčskou.

Publikum, poloha a únava

Vliv prostředí na rozhodování je doložený několika nezávislými cestami. Ekonometrická analýza dvanácti sezón nejvyšší německé soutěže ukázala, že rozhodčí systematicky přidávají víc nastavení v těsných zápasech, když domácí prohrávají, a že intenzita sociálního tlaku měřená blízkostí publika k hrací ploše určuje, jak silně je rozhodování ovlivněné. Experimentální práce doložila vliv hlasitosti publika na udělování žlutých karet a přirozený experiment na více než čtyřiceti tisících zápasech bez diváků ukázal, že zvýšené sankcionování hostujících týmů v nepřítomnosti publika mizí, a to u faulů, žlutých i červených karet.

Z toho se ale nedá vyrobit tvrzení, že domácí výhodu dělají diváci. Tentýž přirozený experiment u samotné domácí výhody významný pokles nenašel a autoři z toho vyvozují, že ji převážně způsobují faktory, které s počtem diváků nesouvisejí. Jiný systematický přehled přitom vyznívá opačně, takže tohle je otevřená otázka, ne vyřešená.

Dva nálezy jdou proti intuici. U faulů je doložené optimální pásmo vzdálenosti, tedy nejnižší chybovost ve středu hřiště při posuzování ze vzdálenosti 11 až 15 metrů, ne co nejblíž. U ofsajdu je to obráceně: asistenti dělali méně chyb, když byli od akce dál, protože měli výhodnější, tedy menší, zorný úhel. Roli hraje i samotný úhel pohledu, riziko chyby bylo nižší při pohledu v rozmezí 46 až 60 stupňů.

A ještě jedna věc: špičkoví asistenti podle laboratorního experimentu nemají lepší percepční citlivost než amatérští hráči, mají jinou rozhodovací strategii a v nejtěžších situacích výrazněji sklouzávají k tomu nereagovat.

Videoasistent: co smí a co nesmí

Protokol videoasistenta je v pravidlech fotbalu napsaný poměrně úsporně a dvě věty z něj vyvracejí většinu sporů. Přezkoumat lze jen čtyři kategorie rozhodnutí, tedy branku nebo neuznanou branku, pokutový kop nebo jeho neudělení, přímou červenou kartu a záměnu totožnosti. A původní rozhodnutí se nemění, pokud přezkoumání jasně neukáže, že šlo o jasnou a zřejmou chybu.

Konečné rozhodnutí zůstává na rozhodčím na hrací ploše, a to buď na základě informace od videoasistenta, nebo po vlastním přezkoumání u monitoru. Přezkoumání může iniciovat jen rozhodčí, ostatní mu ho mohou pouze doporučit. A rozhodčí musí vždy rozhodnout, tedy nesmí rozhodnutí odložit s tím, že to vyřeší video.

Kolik toho tedy videoasistent skutečně změní, se dá doložit čísly. Na světovém šampionátu v roce 2018 týmy videoasistentů prověřily 335 situací, tedy 6,9 na zápas včetně všech branek, k formálnímu přezkoumání předaly 17 z nich a ve čtrnácti případech se rozhodnutí změnilo. V anglické nejvyšší soutěži v sezóně 2019/20 se prověřilo víc než 2 400 situací a změnilo se 109 rozhodnutí, tedy průměrně jedno na 3,5 zápasu. Jak protokol funguje krok za krokem, rozebírá samostatný text o videorozhodčích.

Ani technologie u ofsajdu nerozhoduje sama. Federace to u poloautomatického posuzování říká výslovně: protože videorozhodčí výstupy kontrolují kvalitou, zůstává systém poloautomatický a rozhodnutí musí potvrdit člověk. A doložené je i to, že videoasistent neodstranil všechny odchylky, protože v jedné práci se barevná odchylka v posuzování ofsajdu projevila i tam, kde asistenty videoasistent kontroloval.

V hokeji je videopomoc odstupňovaná podle vybavení stadionu a pravidla popisují několik systémů, od kompletního s videorozhodčím až po ten bez videorozhodčího, kde rozhodčím na ledě není dostupná žádná konzultace. U omezených systémů se části trenérské výzvy neuplatňují a v poslední minutě třetí třetiny a v prodloužení kontrolu neiniciuje trenér, ale videorozhodčí.

Chyby a jejich náprava

Tady je rozdíl, který si klub uvědomí obvykle až po zápase. Rozhodnutí rozhodčího týkající se skutečností souvisejících s hrou, včetně toho, zda bylo dosaženo branky, a včetně výsledku utkání, jsou podle pravidel konečná.

V hokeji se protest podat dá, ale předpis kreslí hranici jasně: protest proti technickým chybám rozhodčího nemůže mít vliv na výsledek dosažený na hřišti. Protest navíc musí splnit formální podmínky a je zpoplatněn vkladem odstupňovaným podle úrovně soutěže. Protest, který ustanovení nesplňuje, se neprojedná.

Výkonnost rozhodčích se hodnotí a hodnocení má důsledky. Po skončení ročníku komise provedou hodnocení výkonnosti a na jeho základě navrhnou postupy a sestupy mezi nominačními listinami. Na listinu lze navrhnout jen rozhodčího, který splnil kritéria hodnocení a prokázal zdravotní způsobilost, přičemž zdravotní vyšetření nesmí být starší než rok.

Proč rozhodčích ubývá

Tady jsou nejtvrdší čísla celého tématu. Evropská unie fotbalových asociací při spuštění náborové kampaně vyčíslila, že evropský fotbal potřebuje asi 277 tisíc rozhodčích a bezmála 40 tisíc jich chybí, a jako jednu z příčin jmenovala napadání, kvůli kterému rozhodčí s funkcí končí.

Česká data jsou ještě konkrétnější. Asociace uvádí, že do jednoho roku od podání přihlášky skončí 39 procent sudích, do dvou let 58 procent, do tří 63 procent a do čtyř 68 procent. Za první pololetí roku 2025 evidovala 4 342 rozhodčích, kteří odpískali aspoň jeden zápas, s tím, že ideální počet by byl šest tisíc. Jako hlavní důvod odchodů uvádí prostředí, tedy nevhodné chování diváků, hráčů, trenérů a funkcionářů.

Že to nejsou peníze, potvrzuje i kvantitativní analýza rozsáhlých dotazníkových šetření mezi rozhodčími ve Francii a v Nizozemsku: se zvýšeným zvažováním odchodu byly spojené obě formy napadání a zastrašování z rozhodování určitých týmů, zatímco podpora rozhodčích, například mentoringem, deklarované záměry skončit vyvažuje.

Obrázek napříč zeměmi je přitom smíšený. Německý svaz popsal po dvaceti letech poklesu obrat trendu s nárůstem počtu aktivních rozhodčích o 6,6 procenta mezi roky 2022 a 2023, anglická asociace hlásí rekordní osmdesátidvouprocentní udržení rozhodčích a nizozemský svaz naopak strukturální nedostatek mezi tisícem a patnácti sty rozhodčími v amatérském fotbalu.

Napadení rozhodčího se přitom řeší jinak než napadení jiné osoby. Disciplinární sazby mezinárodních organizací počítají u napadení rozhodčího s nejméně patnácti zápasy zákazu proti nejméně třem u napadení jiné osoby a české řády mají jednání proti delegované osobě kvalifikované přísněji.

Ženy mezi rozhodčími

Podíly jsou nízké a doložitelné. Německý svaz i po nadprůměrném růstu uvádí celkovou kvótu 4,3 procenta, přehledová studie o násilí vůči rozhodčím měla mezi respondenty 4,1 procenta žen a v mezinárodním hokeji je ženských licencí 175 proti 389 mužským.

Pravidla přitom rozdíly nedělají tam, kde by je člověk čekal. Nominační listiny mezinárodní federace jsou pro obě pohlaví společné a role rozhodčích jsou genderově neutrální, s tím, že kdo chce být nominován na mužské zápasy, musí složit mužskou verzi kondičního testu. Předpisy zároveň výslovně počítají s těhotenstvím, protože kandidátky, které jsou v době nominace těhotné nebo se po porodu zotavují, mohou být schváleny podmíněně.

Profesionalizace je jen na vrcholu

Představa, že rozhodčí na vrcholu jsou profesionálové na plný úvazek, platí jen pro úzkou špičku a model není v Evropě jednotný. V Anglii je plně profesionálních dvacet rozhodčích z nejvyšší skupiny, kontraktovaných je v ní 84, a celá struktura má 162 rozhodčích a 350 asistentů. Organizaci, která rozhodčí spravuje, financují společně nejvyšší soutěž, liga a asociace.

V Německu spravuje rozhodčí profesionálního fotbalu společnost, ve které má svaz 51 procent a liga 49 procent. A evropská konvence výslovně počítá s tím, že elitní panel může být profesionální i poloprofesionální, podle potřeb soutěží. Postup na mezinárodní listinu je navíc věcí nominace národní asociace, ne vlastní přihlášky, a listiny platí vždy jeden kalendářní rok.

Existuje i soutěžní sport, který rozhodčí nemá ani na mistrovství světa a spory řeší sami hráči. Popisuje ho text o ultimate frisbee.

Dvanáct omylů o sportovních rozhodčích

  1. Rozhodčí rozhoduje podle pocitu. Vstup do funkce je vázaný na školení a složené testy z teorie i fyzické připravenosti a pravidla mluví o názoru v rámci pravidel, ne o pocitu.
  2. Videoasistent zasáhne, kdykoli se rozhodčí zmýlí. Zasahuje jen ve čtyřech kategoriích a jen při jasné a zřejmé chybě.
  3. O verdiktu rozhoduje člověk u monitoru. Konečné rozhodnutí zůstává na rozhodčím na hrací ploše, a ten navíc nesmí rozhodnutí odložit.
  4. Technologie u ofsajdu rozhoduje sama. Poloautomatický systém musí potvrdit videorozhodčí, což federace říká výslovně.
  5. Proti verdiktu jde vždy podat protest. Rozhodnutí o skutečnostech souvisejících s hrou jsou konečná a v hokeji nemůže protest proti technické chybě změnit výsledek.
  6. V nižších soutěžích licenci nepotřebují. Utkání smí řídit jen držitel platné licence a i vstupní licence se získává po školení a prověrkách.
  7. Licence se získá jednou a platí navždy. Ve fotbale je časově omezená koncem ročníku, v hokeji u vyšších tříd tři roky, a mezinárodní listiny se obnovují každý rok.
  8. Rozhodčí si zápasy vybírá. Obsazuje svaz a licence sama nárok na delegaci nedává.
  9. Rozhodčím se člověk stane až v dospělosti. Vstupní hranice je patnáct let, byť nezletilí mají omezený rozsah delegací.
  10. Rozhodovat je fyzicky nenáročné. Devět až dvanáct kilometrů za zápas a 80 až 100 procent maximální tepové frekvence.
  11. Domácí výhodu dělají diváci. Vliv publika na rozhodování je doložený, ale u samotné domácí výhody se v zápasech bez diváků významný pokles nenašel.
  12. Rozhodčí končí kvůli penězům. V analýze dotazníkových šetření se s odchody pojí napadání a zastrašování, ne odměny.

Časté otázky

Jak se stát fotbalovým rozhodčím?

Přihlásit se na okresním svazu, být členem asociace, mít aspoň patnáct let, projít vstupním školením předpisů a splnit prověrky z teorie a fyzické připravenosti. Vstupní licence C platí dvanáct měsíců, pak je potřeba základní školení na licenci A.

Jaké licence existují?

Ve fotbale tři, tedy C pro okresní, krajské a ženské soutěže, A pro všechny neprofesionální a P pro profesionální. Licenci P lze udělit jen tomu, kdo už má licenci A.

Kdo rozhodčího deleguje na zápas?

Obsazovací úsek svazu přes elektronický systém, u asistentů komise rozhodčích. Klub může o konkrétního rozhodčího požádat, ale jen se souhlasem soupeře a v rámci možností.

Kdy smí videoasistent zasáhnout?

Jen u branky, pokutového kopu, přímé červené karty a záměny totožnosti, a jen při jasné a zřejmé chybě nebo závažné nepostřehnuté situaci. Konečné rozhodnutí má rozhodčí na hřišti.

Dá se rozhodnutí rozhodčího zrušit?

Rozhodnutí o skutečnostech souvisejících s hrou včetně branky a výsledku jsou konečná. Napadnout lze nesprávné uplatnění pravidel formální cestou, v hokeji protestem, který ale nemůže změnit výsledek dosažený na hřišti.

Kolik rozhodčí za zápas naběhá?

Podle systematického přehledu 9 až 12 kilometrů, v dánské studii 10,07 kilometru, z toho 1,67 kilometru vysokou intenzitou, při průměrné tepové frekvenci 85 procent maxima.

Ovlivňuje rozhodčího publikum?

Doloženo je to opakovaně, včetně vlivu hlasitosti na žluté karty a mizení zvýšeného sankcionování hostů v zápasech bez diváků. Neznamená to ale, že diváci způsobují domácí výhodu jako takovou.

Proč rozhodčích ubývá?

V českých datech skončí do roku od přihlášky 39 procent nováčků a asociace jako hlavní důvod uvádí prostředí. V mezinárodní analýze se s odchody pojí napadání a zastrašování, ne výše odměn.

Mohlo by vás zajímat

Zdroje

Text má informativní charakter.

Podobné příspěvky