Somatotyp vám určí ten pravý sport pro vás

U 106 elitních dorosteneckých fotbalistů měli mezomorfové vyšší výkon než ektomorfové. Po přepočtu na tělesnou hmotnost ale rozdíl mezi skupinami zmizel. Zdánlivá výhoda „svalového typu“ tedy odrážela jen to, že byl těžší, ne že by měl lepší nervosvalovou účinnost. To je docela dobrý úvod k tomu, co dělení na tři typy postavy umí a co ne.

Ve zkratce

• Původní koncept spojoval stavbu těla s povahou a s kriminalitou.
• Dnešní metoda popisuje postavu třemi čísly, ne zařazením do jedné škatulky.
• Výsledek je citlivý na to, kde přesně se měří kožní řasa.
• Souvislost s výkonem existuje, ale vysvětluje jen menší část rozptylu.
• Po přepočtu na hmotnost výhoda mezomorfa u fotbalistů zmizela.
• Somatotyp se měřitelně mění během jediné předsezonní přípravy.

Odkud to celé pochází

Autorem konceptu byl americký psycholog a eugenik William Herbert Sheldon. Nešlo o fyziologa a původním cílem nebyl trénink.

Názvy typů jsou odvozené od zárodečných listů: endomorfie od vnitřního listu a trávicí soustavy, mezomorfie od středního listu, svalů a oběhu, ektomorfie od vnějšího listu, nervové soustavy a kůže. Každá složka se hodnotí na sedmibodové stupnici, takže somatotyp je trojice čísel, ne jedna škatulka.

Původní teorie ale šla mnohem dál. Podle ní měli být endomorfové přátelští, ale líní, mezomorfové soutěživí a extrovertní a ektomorfové inteligentní a úzkostní. Sheldon navíc tvrdil, že pachatelé trestné činnosti bývají mezomorfní, což je dnes hodnoceno jako pseudovědecká kriminologie a jeho spolupracovnice ho obvinila z falšování dat.

Když se ta souvislost později testovala přímo, u pětačtyřiceti osob hodnocených Sheldonovou metodikou a dotazníkem temperamentu se žádné významné souvislosti mezi somatotypem a povahou nenašly.

Poznámka k historii

K té historii patří i temnější kapitola. Sheldon od čtyřicátých do šedesátých let fotografoval a katalogizoval desetitisíce celotělových aktů vysokoškolských studentů na řadě amerických univerzit, oficiálně jako hodnocení držení těla a zpravidla povinně. Většina škol archivy později zničila a zbytek byl po odhalení v tisku zapečetěn.

Tuhle část se nepodařilo ověřit v primárních pramenech, pochází ze souhrnných zdrojů. Uvádíme ji proto s výhradou.

Jak se to měří dnes

Moderní metoda se od fotografií odpoutala. Pracuje s tělesnou výškou a hmotností, s kožními řasami, se šířkami kostí a s obvody paže a lýtka. Výsledkem je trojice čísel.

Má to ale dvě slabiny, které se v populárních textech nezmiňují.

Záleží na tom, kde přesně se měří. V souboru téměř tří set padesáti lidí se hodnota endomorfie lišila podle toho, která kožní řasa se použila, a to o zhruba půl bodu na sedmibodové stupnici, protože jedno z míst vycházelo zhruba dvojnásobně.

Různé metody dávají různý výsledek. Srovnání klasické antropometrie s měřením přes bioimpedanci našlo nízkou míru shody, přičemž bioimpedance vycházela s vyšší mezomorfií a antropometrie s nižší endomorfií.

Co somatotyp o výkonu říká

Ve sportovní antropologii se somatotyp používá k popisu profilu skupiny a k tomu slouží dobře. Kinantropometrické vyšetření fotbalistů a házenkářů zařadilo obě skupiny do stejné oblasti somatogramu, i když se v jednotlivých složkách významně lišily.

Zajímavé je, jak málo se od sebe liší sporty, které si laik představuje jako protipóly. U bezmála dvou set elitních sportovců vyšly průměrné somatotypy u vodních sportů, cyklistiky i úpolových sportů velmi podobně, ve všech třech skupinách převládal střední mezomorf s posunem k endomorfii.

Kde je hranice předpovědi

U šestatřiceti fyzicky aktivních mužů předpověděla mezomorfie zhruba třetinu rozptylu výkonu v tlaku na lavici. Zbylé dvě třetiny somatotyp nevysvětluje.

A pak je tu nález, který je pro praxi nejdůležitější. U 106 elitních dorosteneckých fotbalistů měli mezomorfové vyšší absolutní výkon než ektomorfové, ale po normalizaci na tělesnou hmotnost rozdíl mezi skupinami významný nebyl. Když se autoři pokusili z výkonu určit typ postavy zpětně, u ektomorfů to selhalo v naprosté většině případů. Jejich závěr zní, že výkonnostní ukazatele nemají pro určení typu postavy diagnostickou platnost.

Somatotyp není neměnný

Tohle je patrně nejsilnější argument proti tomu, aby si podle něj člověk vybíral sport.

Mění se během jediné přípravy. U hráčů basketbalového týmu se během předsezonní přípravy snížila hmotnost, součet kožních řas a endomorfie, zatímco ektomorfie stoupla. Během sezony se endomorfie zase zvýšila. Pozice ani věk na tom nic neměnily.

Mění se s věkem. V souboru přes čtyři sta dospělých se složky somatotypu významně lišily mezi věkovými skupinami, u mužů výrazně mezi nejmladší skupinou a všemi ostatními.

V dětství se teprve utváří. Longitudinální sledování chlapců popisuje, že rysy konstitučního typu se zřetelně projeví až kolem jedenácti až dvanácti let. Zařazovat dítě podle typu postavy tedy nedává smysl už proto, že ten typ ještě není hotový. Volbu sportu je tedy rozumnější stavět na tom, co dítě baví a co mu jde, ne na typu postavy.

Trénink a dieta podle typu postavy

Doporučení „ektomorf ať jí víc sacharidů, endomorf méně“ se prodává jako personalizace. Podklad pro něj chybí.

Intervenční studii diety podle somatotypu se nepodařilo dohledat. Jediná práce, která obojí spojuje, je průřezová: popisuje, že sportovci s vyšší mezomorfií častěji drželi stravu s méně sacharidy a více bílkovinami, zatímco sportovci s vyšší endomorfií naopak. Je to popis toho, co sportovci jedí, ne důkaz, že by strava přiřazená podle typu fungovala lépe.

Totéž platí pro trénink. Práce, které doporučují zohlednit typ postavy při sestavování tréninku, jsou průřezové korelační studie bez intervence a bez kontrolní skupiny. Proti nim stojí nález, že po korekci na hmotnost rozdíl ve výkonu mezi typy mizí.

Co o růstu svalu doloženo je, shrnuje text o tom, co hypertrofii skutečně řídí, kde je mimochodem vidět stejný jev: individuální odpověď na stejný trénink se pohybovala od výrazného poklesu po třicetiprocentní nárůst, a to bez ohledu na věk a pohlaví.

K čemu je to tedy dobré

• K popisu skupiny. Profil týmu nebo disciplíny se dá somatotypem smysluplně shrnout.
• Ke sledování změn v čase. Posun složek během sezony ukazuje, co s tělem dělá zátěž.
• Jako doplněk k jiným měřením, ne jako samostatné vodítko.
• Nikoli k výběru sportu. Profily odlišných sportů se výrazně překrývají.
• Nikoli k předpovědi výkonu jednotlivce. Nevysvětlená část rozptylu je většinová.
• Nikoli k sestavení diety. Intervenční doklad chybí.

Šest tvrzení o somatotypech, která neplatí

1. Jste ektomorf, mezomorf, nebo endomorf. Výsledkem měření je trojice čísel.
2. Typ postavy určuje povahu. Testování žádnou významnou souvislost nenašlo.
3. Typ postavy určuje vhodný sport. Profily odlišných sportů se překrývají.
4. Mezomorf je výkonnostně ve výhodě. Po přepočtu na hmotnost rozdíl zmizel.
5. Somatotyp je daný a neměnný. Mění se během jediné přípravy i s věkem.
6. Existuje dieta podle typu postavy. Intervenční studii se nepodařilo dohledat.

Časté otázky

Co je somatotyp?

Popis tělesné stavby třemi čísly na sedmibodové stupnici, která vyjadřují endomorfii, mezomorfii a ektomorfii. Nejde tedy o zařazení do jedné ze tří škatulek, ale o kombinaci tří složek, kterou dnes určuje antropometrické měření kožních řas, šířek kostí a obvodů.

Určí mi somatotyp, jaký sport mám dělat?

Neurčí. Průměrné somatotypy elitních sportovců z velmi odlišných sportů vycházejí překvapivě podobně a u dorosteneckých fotbalistů zmizel rozdíl ve výkonu mezi typy po přepočtu na tělesnou hmotnost. Určit typ postavy zpětně z výkonu se navíc nepodařilo, u ektomorfů to selhalo ve většině případů.

Je somatotyp neměnný?

Není. U basketbalistů se během předsezonní přípravy snížila endomorfie a stoupla ektomorfie a během sezony se to zase změnilo. Složky se navíc významně liší mezi věkovými skupinami a u dětí se rysy konstitučního typu zřetelně projeví až kolem jedenácti až dvanácti let.

Má smysl trénovat podle typu postavy?

Doklad pro to chybí. Práce, které to doporučují, jsou průřezové korelační studie bez intervence a bez kontrolní skupiny. Randomizovanou studii, která by ukázala, že trénink přiřazený podle typu funguje lépe, se dohledat nepodařilo.

Existuje dieta podle somatotypu?

Jako ověřený postup ne. Jediná práce, která obojí spojuje, jen popisuje, jak se strava sportovců s různým typem postavy liší. Je to popis zvyklostí, ne důkaz, že by strava přiřazená podle typu vedla k lepším výsledkům.

Proč se somatotyp pořád používá?

Protože k popisu profilu skupiny a ke sledování změn v čase slouží dobře. Kinantropometrická vyšetření s ním pracují smysluplně tam, kde jde o charakteristiku souboru, ne o předpověď u jednotlivce.

Mohlo by vás zajímat

• Co o růstu svalu skutečně rozhoduje, shrnuje text o nabírání svalové hmoty.
• Systematický postup nabízí průvodce posilováním.

Text má informativní charakter a nenahrazuje doporučení lékaře ani trenéra. Zdroje: metodická práce k Heath-Carterovu určování somatotypu, srovnání antropometrie a bioimpedance, kinantropometrická vyšetření sportovců, studie vlivu somatotypu na anaerobní výkon, práce o somatotypu a výkonu u dorosteneckých fotbalistů, sledování změn somatotypu během sezony a průřezová studie stravy podle somatotypu. Historická část vychází ze souhrnných zdrojů a je tak označena.