Volejbalový míč u sítě

Josef Tesař: volejbalista, mistr světa 1956 a hrdina ME 1958 v Praze

Josef Tesař byl volejbalista z Velimi u Kolína, smečař a největší osobnost československého volejbalu padesátých let. S reprezentací vyhrál mistrovství světa 1956 v Paříži a třikrát mistrovství Evropy, v letech 1948, 1955 a 1958. Na domácím šampionátu 1958 rozhodl klíčový zápas se Sovětským svazem a fanoušci ho nesli ze hřiště na ramenou. Jedenáctkrát byl mistrem republiky. V roce 2019 ho in memoriam uvedli do mezinárodní volejbalové síně slávy v americkém Holyoke. Zemřel 29. června 2007 v Praze.

Ve zkratce

  • Narodil se 11. března 1927 ve Velimi, zemřel 29. června 2007 v Praze.
  • Smečař, 197 cm podle ČVS, přezdívka Medák.
  • Mistr světa 1956 a mistr Evropy 1948, 1955 a 1958.
  • Ze tří MS a čtyř ME sedm medailí, čtyři zlaté a tři stříbrné.
  • Jedenáctinásobný mistr republiky s Kolínem, armádním klubem v Praze a Duklou Kolín.
  • Voják z povolání, do důchodu odešel jako plukovník.

Základní údaje

Narození11. 3. 1927, Velim
Úmrtí29. 6. 2007, Praha
Postsmečař
Výška197 cm podle ČVS
KlubySokol Kolín, ATK, ÚDA a Dukla Praha, Dukla Kolín
Medaile z MS a ME4 zlaté, 3 stříbrné
Síně slávySíň slávy českého volejbalu, International Volleyball Hall of Fame (2019)

Z Velimi do Kolína

Od školních let cvičil v Sokole Velim a vedle gymnastiky hrál fotbal, hokej, házenou a dělal atletiku. S volejbalem a basketbalem se podle Českého volejbalového svazu seznámil ve čtrnácti letech, když studoval obchodní školu v Kolíně. Od roku 1944 hrál za volejbalové družstvo AFK, později Sokola Kolín, a za Kolín nastupoval i v první basketbalové lize. Po válce pracoval jako mzdový účetní a pak jako tajemník obecního úřadu ve Velimi.

První dva tituly

S Kolínem postoupil v roce 1946 do zemské ligy, o rok později skončil třetí a v letech 1948 a 1949 se stal mistrem republiky. Tituly se tehdy rozhodovaly na turnajích, první v Bratislavě a druhý v Ostravě. Kolínské družstvo vedl Jaroslav Fučík starší a hráli v něm mimo jiné Jaroslav Fučík mladší a František Stibitz, pozdější člen síně slávy v Holyoke.

Armádní klub a Dukla Kolín

V roce 1949 narukoval na vojnu do Prahy a od roku 1951 byl vojákem z povolání. Za armádní klub, který se postupně jmenoval ATK, ÚDA a Dukla Praha, získal šest titulů za sebou v letech 1950 až 1955. Hrajícím trenérem byl Josef Brož, spoluhráči Karel Brož, Josef Musil, Jaromír Paldus nebo Karel Paulus. V roce 1955 absolvoval s ÚDA zájezd do Číny, kde se hrálo na fotbalových stadionech a tým prohrál jediný zápas.

Poslední titul ve 36 letech

Když se armádní volejbal v roce 1957 stěhoval z Prahy, stal se jeho novým domovem Kolín. Autor profilu v síni slávy svazu soudí, že Tesař na tom měl pravděpodobně velké zásluhy. Za Duklu Kolín pod trenérem Fučíkem hrál v letech 1958 až 1964 a přidal tituly z let 1960, 1961 a 1963. Poslední vyhrál ve 36 letech. Celkem byl jedenáctkrát mistrem republiky. Dnešní nejvyšší soutěž popisuje článek o volejbalové extralize.

Reprezentace: sedm medailí

Poprvé reprezentoval v roce 1947 v utkání s Maďarskem v Kolíně, naposledy na Turnaji tří kontinentů v Paříži 1959. Hrál na třech mistrovstvích světa a čtyřech mistrovstvích Evropy a z každého přivezl medaili. Byl u historicky prvního titulu mistrů Evropy v Římě 1948. Na mistrovstvích světa 1949 v Praze a 1952 v Moskvě prohrál tým se Sovětským svazem a bral stříbro, stejně jako na mistrovství Evropy 1950 v Sofii.

Mistr světa z Paříže

Zlom přišel v letech 1955 a 1956. Mistrovství Evropy v Bukurešti rozhodla výhra 3:0 nad Bulharskem, přestože se SSSR tým prohrál 2:3. O rok později v Paříži se Československo poprvé stalo mistrem světa a Sověty porazilo 3:2. Tesař pro čtvrtletník DuklaSport vzpomínal na obrat s Rumunskem z 0:2 na sety a na pátý set s Bulharskem, ve kterém tým otočil z 10:14 na 17:15. V sestavě mistrů světa byli i Bohumil Golian a Karel Paulus.

Hrdina ze Štvanice 1958

Mistrovství Evropy 1958 se hrálo v Praze, Pardubicích a Plzni a o titulu se rozhodovalo ve finálové skupině. Československo v ní prohrálo s Maďarskem, pak ale porazilo Rumunsko, Jugoslávii, Polsko a Bulharsko. V posledním zápase na zastřešeném stadionu na Štvanici porazilo SSSR 3:2, pátý set 15:9. Tesař byl podle svazu i síně slávy v Holyoke hrdinou zápasu a fanoušci ho nesli na ramenou. Hlediště podle Holyoke pojalo asi 14 tisíc diváků.

RokAkceUmístění
1948ME Řím1.
1949MS Praha2.
1950ME Sofie2.
1952MS Moskva2.
1955ME Bukurešť1.
1956MS Paříž1.
1958ME Praha1.

Smečař, který ukončoval míče

Byl vysoký 197 centimetrů a jeho smeče popisoval DuklaSport jako téměř nechytatelné. Spoluhráč Karel Paulus vzpomínal, že u sítě byl jedinečný a když to nikdo jiný neutáhl, musel míče ukončovat sám, a to z obou křídel. Zdeněk Malý ho označil za největší volejbalovou osobnost padesátých let a zároveň za člověka tichého a nesmírně poctivého. Na olympiádě nehrál, volejbal se na ni dostal až v roce 1964, kdy už reprezentaci pět let nehrál.

Voják a náčelník Dukly

V armádě pracoval jako metodik oddělení sportu ministerstva obrany a byl funkcionářem Dukly. V letech 1986 až 1989 vedl jako náčelník Armádní sportovní středisko Dukla Praha a v roce 1989 odešel do důchodu v hodnosti plukovníka. Byl mistrem sportu a zasloužilým mistrem sportu. V novinářské anketě z roku 2001 skončil jako druhý nejlepší český volejbalista 20. století, hned za Josefem Musilem.

Síně slávy a Velim

Patří do Síně slávy českého volejbalu a v roce 2019 ho uvedli in memoriam do International Volleyball Hall of Fame v americkém Holyoke. Byl čtvrtým Čechem po Musilovi, Stibitzovi a Miloslavu Ejemovi. Síň v Holyoke přitom není orgánem FIVB, jak vysvětluje přehled českých volejbalistů. Rodná Velim ho v roce 1999 jmenovala čestným občanem.

Rodina a historky

Jeho manželkou byla ligová volejbalistka Slávka Hauerová, mistryně republiky 1950, měli dceru Jitku. Spoluhráči na něj vzpomínali jako na výborného kamaráda a vypravěče anekdot. Karel Brož dodal, že byl mizerný zpěvák. Na zájezdech bydlel s Paulusem, a protože mu postele byly krátké, spával na matracích nebo na drátěnce. Zemřel 29. června 2007 v Praze, krátce po osmdesátých narozeninách.

Pět věcí, které se o Josefu Tesařovi pletou

  1. Mistrem světa byl jednou. Česká Wikipedie píše o dvou titulech, z MS 1949 a 1952 má ale stříbro.
  2. Na olympiádě nehrál. Volejbal byl poprvé na programu v Tokiu 1964.
  3. Zápas se SSSR v roce 1958 nebyl finále. Byl to poslední zápas finálové skupiny.
  4. Není rodák z Kolína. Narodil se ve Velimi, s Kolínem ho spojují kluby.
  5. Odešel jako plukovník. Web rodné obce uvádí nesprávně poručíka.

Časté otázky

Kdo byl volejbalista Josef Tesař?

Smečař, mistr světa 1956, trojnásobný mistr Evropy a jedenáctinásobný mistr republiky.

Kdy a kde se Josef Tesař narodil a kdy zemřel?

Narodil se 11. března 1927 ve Velimi a zemřel 29. června 2007 v Praze.

Kolik medailí získal Josef Tesař na mistrovstvích světa a Evropy?

Sedm, čtyři zlaté z let 1948, 1955, 1956 a 1958 a tři stříbrné z let 1949, 1950 a 1952.

Proč je Josef Tesař považován za hrdinu ME 1958 v Praze?

Rozhodl klíčový zápas se SSSR, který Československo vyhrálo 3:2 a získalo titul. Fanoušci ho nesli na ramenou.

Za které kluby Josef Tesař hrál a kolikrát byl mistrem republiky?

Za Sokol Kolín, armádní klub v Praze a Duklu Kolín, mistrem republiky byl jedenáctkrát.

Na jakém postu Josef Tesař hrál a jak byl vysoký?

Byl smečař a měřil 197 centimetrů.

Je Josef Tesař ve světové volejbalové Síni slávy?

Ano, do International Volleyball Hall of Fame v Holyoke byl uveden in memoriam v roce 2019.

Co dělal Josef Tesař mimo volejbal a po skončení kariéry?

Byl vojákem z povolání, v letech 1986 až 1989 vedl Duklu Praha a do důchodu odešel jako plukovník.

Mohlo by vás zajímat

Zdroje

Podobné příspěvky

Napsat komentář