Josef Musil: volejbalista, dvojnásobný mistr světa a nahrávač zlaté éry

Josef Musil byl volejbalový nahrávač a jedna z největších postav světového volejbalu. S Československem vyhrál dvakrát mistrovství světa a dvakrát mistrovství Evropy, získal olympijské stříbro z Tokia 1964 a bronz z Mexika 1968 a na mistrovství světa 1966 byl vyhlášen nejlepším hráčem. Podle mezinárodní volejbalové síně slávy ho FIVB zařadila mezi osm nejlepších volejbalistů 20. století a v roce 2004 se stal prvním Čechem v této síni. Celý život přitom pracoval jako tiskař. Zemřel v srpnu 2017.

Ve zkratce

• Narodil se 3. července 1932 v Kostelní Lhotě, zemřel 26. srpna 2017 v Praze.
• Nahrávač, přezdívka Bulda, reprezentant v letech 1952 až 1968.
• Deset medailí z MS, ME a OH, z toho čtyři zlaté.
• Nejlepší hráč mistrovství světa 1966.
• Mistr Itálie 1970 s Panini Modena.
• První Čech v síni slávy v Holyoke, 2004.

Základní údaje

Z Kostelní Lhoty do Vysočan

Od šesti let byl členem Sokola v Kostelní Lhotě u Poděbrad, kde hrál atletiku, házenou, stolní tenis, volejbal i fotbal. V roce 1946 se rodina přestěhovala do pražských Vysočan a o rok později začal se starším bratrem Vladimírem hrát volejbal v dorostu Sokola Vysočany. Podle profilu v Síni slávy Českého volejbalového svazu ho vedl reprezentant Josef Češpiva. V roce 1949 se stal přeborníkem republiky staršího dorostu a v osmnácti letech hrál poprvé za muže.

Klubová kariéra

Na vojně hrál za ÚDA Praha a v letech 1953 a 1954 s ní vyhrál titul mistra republiky. V letech 1955 až 1968 nastupoval za Slavii VŠ Praha, se kterou získal další tituly. Podle svazu byl celkem osminásobným mistrem republiky, jiné zdroje uvádějí sedm. Celou kariéru přitom pracoval jako vyučený tiskař. Na iSportu vzpomínal, že hráli za pár korun, ale možná s větším nadšením než dnes.

Mistr Itálie s Modenou

Po olympiádě 1968 ho uvolnili na dva roky do italského klubu Panini Modena. V roce 1970 s ním vyhrál první titul mistra Itálie v historii klubu a zároveň pracoval ve firmě bratří Paniniů, majitelů klubu. Podle ČT sport byl v Modeně hráčem i jakýmsi druhým trenérem. Italové o něj měli zájem i dál, v období normalizace ho ale podle svazu odvolali domů. Do Itálie se vrátil v letech 1974 až 1976 jako hrající trenér v Loretu a Faenze.

Reprezentace: deset medailí

Reprezentoval v letech 1952 až 1968 na dvou olympiádách, pěti mistrovstvích světa a čtyřech mistrovstvích Evropy. Mistrem Evropy se stal v letech 1955 a 1958, mistrem světa v letech 1956 v Paříži a 1966 v Praze. Na domácím šampionátu 1966 byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje. Stříbra přidal z mistrovství světa 1952, 1960 a 1962 a z mistrovství Evropy 1967. Spoluhráčem byl mimo jiné kapitán Bohumil Golian a smečař Pavel Schenk.

Olympiády

Na první olympiádě s volejbalem v Tokiu 1964 získal stříbro a reprezentační kariéru uzavřel ve 36 letech bronzem v Mexiku 1968. Podrobnosti shrnuje článek o volejbalu na olympiádě.

Nahrávač, který hrál přesností

Mezinárodní volejbalová síň slávy v Holyoke o něm píše, že povýšil nahrávku na umění. Techniku měl podle ní vrozenou v konečcích prstů a soupeře nepřehrával silou, ale přesností. Popisuje ho jako skromného gentlemana na hřišti i mimo ně, který vedl tichým příkladem. Co nahrávač na hřišti dělá, vysvětluje článek o pozicích ve volejbale.

Ocenění

Byl zasloužilým mistrem sportu a v roce 2004 byl jako první Čech uveden do International Volleyball Hall of Fame v americkém Holyoke, kde volejbal vznikl. Patří také do Síně slávy českého volejbalu. Dostal státní vyznamenání Za vynikající práci a v roce 2009 medaili Za zásluhy. Rodná Kostelní Lhota mu udělila čestné občanství. Český volejbalový svaz dnes uděluje medaili jeho jména za hráčské mistrovství a vzornou reprezentaci.

Trenér a poslední léta

Jako trenér vedl starší dorostence VŠ Praha, kteří se v roce 1971 stali přeborníky republiky, v letech 1977 až 1981 extraligové ženy Slavie Praha a na začátku devadesátých let muže italského Loreta. S manželkou Evou měl syna Petra. Na konci života trpěl Alzheimerovou chorobou a zemřel 26. srpna 2017 v pražské nemocnici. Další legendy představuje přehled českých volejbalistů.

Pět věcí, které se o Josefu Musilovi pletou

1. Mistrovství Evropy 1957 neexistovalo. Druhé evropské zlato je z roku 1958 z Prahy.
2. Mistrem světa byl dvakrát. Některé souhrny uvádějí jen jeden titul.
3. Nezemřel v červenci. Zemřel 26. srpna 2017.
4. Nebyl profesionál. Celou kariéru pracoval jako tiskař.
5. Počet domácích titulů se liší. Svaz uvádí osm, jiné zdroje sedm.

Spoluhráče z týmu mistrů světa 1956 představuje profil Josefa Tesaře.

Časté otázky

Kdo byl Josef Musil?

Československý volejbalový nahrávač, dvojnásobný mistr světa a Evropy a olympijský medailista.

Kdy se Josef Musil narodil a kdy zemřel?

Narodil se 3. července 1932 v Kostelní Lhotě a zemřel 26. srpna 2017 v Praze.

Jaké medaile získal Josef Musil s reprezentací?

Deset: zlato z MS 1956 a 1966 a z ME 1955 a 1958, pět stříbrných a bronz z olympiády 1968.

Jakou přezdívku měl Josef Musil?

Ve volejbale byl znám jako Bulda.

Za které kluby Josef Musil hrál?

Za Sokol Vysočany, ÚDA Praha, Slavii VŠ Praha, Panini Modena a jako hrající trenér za Loreto a Faenzu.

Jak se Josef Musil dostal do Itálie?

Po olympiádě 1968 ho uvolnili do Panini Modena, se kterou v roce 1970 vyhrál italský titul. Pak byl odvolán domů.

Je Josef Musil v síni slávy?

Ano, v roce 2004 byl jako první Čech uveden do International Volleyball Hall of Fame a patří do Síně slávy českého volejbalu.

Co dělal Josef Musil po konci kariéry?

Trénoval dorost VŠ Praha, ženy Slavie a muže italského Loreta, celý život pracoval jako tiskař.

Mohlo by vás zajímat

• Všechno o volejbale na jednom místě shrnuje rozcestník volejbalu.
• Nejvyšší českou soutěž představuje článek o volejbalové extralize.
• Další osobnosti všech sportů shrnuje rozcestník sportovců.

Zdroje

• Profil v Síni slávy českého volejbalu, Český volejbalový svaz (cvf.cz)
• Profil v síni slávy v Holyoke, International Volleyball Hall of Fame (volleyhall.org)
• Olympijský profil, Český olympijský výbor (olympijskytym.cz)
• Smuteční zpráva, Český volejbalový svaz (cvf.cz)
• Medailonek rodáka, obec Kostelní Lhota (kostelni-lhota.cz)