Ztratili jste se při orientačním běhu? Jak znovu najít polohu na mapě
Na mapě měl být průsek a za ním zřetelná odbočka, ale před vámi se cesta větví úplně jinak. Jakmile terén přestane sedět, zastavte a vraťte se v hlavě k poslednímu bodu, který umíte určit bez pochyb. Natočte mapu, ověřte skutečné objekty a teprve potom se rozhodněte, zda znáte polohu, můžete se bezpečně vrátit, nebo musíte závod přerušit. Běh naslepo obvykle zvětší území, v němž se můžete nacházet.
Zastavte už u první nevysvětlené nesrovnalosti
Pozor na větu „ta další cesta to určitě bude“. Někdy se drobný objekt v porostu opravdu přehlédne, ale několik nesrovnalostí za sebou bývá signál, že jste se dostali do jiné části mapy. Pokud víte, že jste vyběhli od jednoznačného mostku a měli stoupat, ale cesta od začátku klesá, nesnažte se mapu v hlavě přepsat. Zastavte na bezpečném místě mimo trasu ostatních běžců. Pomalu se rozhlédněte a popište si bez mapy, co kolem vás opravdu je.
- Směr: vede cesta po svahu, do kopce, nebo dolů? Ověřte kompasem, kam přibližně směřuje.
- Tvar místa: je to ostrá zatáčka, křižovatka, konec cesty, nebo jen odbočka do porostu?
- Okolí: je na jedné straně otevřená plocha, příkop, hřbet nebo okraj lesa? Má objekt pokračování, které lze ověřit?
- Poslední jistota: který bod jste skutečně poznali a který jste si jen domysleli podle času běhu?
Natočte mapu podle kompasu a nechte ji v této poloze při porovnávání se skutečností. Je snadné ji po každém pohledu znovu otočit, dokud jeden podobný tvar náhodou nepasuje. Správné místo by mělo vysvětlit více nezávislých znaků zároveň. Jedna zatáčka se může opakovat; zatáčka se stoupáním, úzkým průsekem ze severu a okrajem otevřeného prostoru už je přesnější kombinace.
Jestli si nejste jistí, jak při zastavení porovnat sever, vrstevnice a skutečný svah, projděte si základy orientace v terénu. Na tréninku si tento krok zkuste na rozcestí, které už znáte.
Rekonstruujte jen část od poslední jistoty
Vlastní model: víte, že jste před dvěma minutami přeběhli mostek na jednoznačném soutoku. Od něj jste krátce stoupali po široké cestě, potom zabočili vlevo. Na mapě vidíte dvě blízké levé odbočky. První se vrací po svahu nad potokem, druhá stoupá na hřbet.
Na místě jasně slyšíte a pod sebou vidíte potok. To podporuje první variantu, ale samo o sobě ještě nepotvrzuje přesné místo. Zkontrolujte směr cesty a její vztah ke korytu. Pokud se znaky shodnou, můžete z této polohy navázat. Pokud zůstává nejasná, nesnažte se běžet přímo ke kontrole.
Když jste se před odbočením dívali na jiné běžce místo do mapy, jejich stopa není důkaz, kudy jste měli jít. Mohou mít jinou trať. Podobně čas od posledního bodu určuje spíš možné okolí než přesnou vzdálenost. Minuta v otevřeném lese a minuta po prudkém svahu nemusejí znamenat stejný počet metrů. Při srovnání se raději opřete o směr, sled zatáček a výrazné objekty, které jste opravdu minuli.
Bezpečný návrat, nebo pohyb k výraznému bodu?
Jestli bezpečně víte, kudy jste přišli, návrat po stejné cestě bývá rychlejší než hledání kontroly z neurčité polohy. Důležité je, aby návrat měl jasný konec: třeba ověřený mostek, ne jen další podobnou zatáčku. Pokud si přesný návrat nepamatujete, zůstaňte nejprve stát a zvažte, zda znáte bezpečný viditelný objekt, který je na mapě jednoznačný. Může to být velká křižovatka či okraj otevřeného prostoru. Použijte ho jen tehdy, když se k němu dá bezpečně a dovoleně dojít a dokážete potom určit, kde na objektu stojíte.
Široká cesta je dobrou oporou jen tehdy, když rozlišíte, která to je a kde na ní jste. Na dlouhém úseku bez dalších orientačních bodů může trvat déle zjistit polohu, než se vrátit k jasnému místu. Víc o volbě vodicí linie, výrazného bodu před kontrolou a záchytného objektu najdete v návodu na volbu postupu mezi kontrolami. Při návratu už nevybíráte nejrychlejší variantu. Hledáte postup, který nejspolehlivěji obnoví kontakt s mapou.
Pokud se situace změní v ohrožení, zranění nebo skutečnou dezorientaci mimo známou oblast, přestaňte řešit závodní čas. Postupujte podle bezpečnostních pokynů pořadatele a požádejte o pomoc. Nechoďte do zakázaných, exponovaných ani nebezpečných míst jen proto, že jsou na mapě nápadná. Na tréninku si předem dohodněte hranice prostoru, místo návratu a postup, pokud se někdo ve stanovený čas nevrátí.
Před závodem si projděte také pravidla orientačního běhu, zejména značení zakázaných prostor a postup při odstoupení.
Jak si návrat na mapu bezpečně natrénovat
Vyberte známý a jasně vymezený prostor a trénujte s partnerem. Na mapě určete několik bezpečných rozcestí. Jeden člověk navrhne krátký úsek, druhý se u konce zastaví, natočí mapu a vyjmenuje dva znaky, podle kterých polohu poznal. Potom role vyměňte. Cílem není běžce úmyslně ztratit. Učíte se ukončit pohyb, pojmenovat zjištění a najít bod, od kterého lze znovu plánovat.
Po opravě chyby první desítky metrů běžte jen tak rychle, abyste ověřili nejbližší očekávaný znak. Když se snažíte ihned dohnat ztracený čas, můžete minout odbočku i podruhé. Po tréninku si poznamenejte, kdy jste nesrovnalost zaregistrovali a kolik dalších rozhodnutí jste udělali, než jste zastavili. Často se nejvíc zlepšíte tím, že zachytíte první signál, ne tím, že rychleji napravíte velkou chybu.
Pozor na podobná místa vedle sebe
Častá modelová chyba vznikne, když běžíte po správném typu cesty, ale po nesprávné sousední větvi. Na mapě mohou mít obě podobný tvar a vést přibližně stejným směrem. Nestačí si tedy potvrdit jen to, že po levici vidíte les. Zkontrolujte, v jakém pořadí se objevila odbočka a klesání, nebo kde cesta protíná hranici porostu. Při přiblížení z jiné větve může být stejný objekt na opačné straně, než čekáte.
Pokud vám v hlavě zůstaly dvě možnosti, pojmenujte jediný rozdíl, který je umí bezpečně rozlišit. Jedna větev například krátce stoupá a druhá pokračuje po vrstevnici. Je-li rozdíl patrný už od místa, kde stojíte, nepotřebujete kvůli němu další běh. Jestli ho naopak uvidíte až za nepřehledným místem, kde si nejste jistí přístupem, vraťte se raději k bodu, který už znáte. V tréninku si pak obě podobné větve projděte s mapou a zapamatujte si znak, který byl na první pohled nejméně nápadný.
Časté otázky
Musím se vracet na předchozí kontrolu?
Nemusíte, pokud už dokážete bezpečně určit svou polohu z jiného jistého bodu. K poslední kontrole se vracejte jen tehdy, když je to vhodná a bezpečná cesta zpět k jistotě.
Stačí k určení polohy orientovat mapu?
Natočená mapa pomáhá porovnat směry, ale sama neříká, kde stojíte. Potřebujete také skutečné znaky terénu a jejich návaznost.
Co když vidím lampion?
Jiná kontrola může být pro cizí trať. Pokud jste k ní bezpečně došli, ověřte kód a popis ve vlastních podkladech; samotný lampion není jednoznačný bod.
Jak poznám, že už mám polohu opravdu ověřenou?
Na mapě i v terénu by se měly shodovat alespoň dva nezávislé znaky, například směr cesty a poloha soutoku. Při dalším pohybu ověřte i první očekávaný bod.
