Příjem podání ve volejbale: jak přihrát předloktím do cílové zóny
Ve volejbale nestačí udržet podání nad zemí. Přihrávka má spoluhráči dát čas a místo na druhý dotek. Domluvte si širokou cílovou zónu a před kontaktem s míčem srovnejte plochu předloktí do jejího směru. Na prvním tréninku nepotřebujete prudká podání ani dokonale přesný zásah. Důležitější je klidně přijmout míč, který se blíží z různých míst, a vědět, kdo bere podání mezi dvěma hráči.
Cíl má patřit nahrávači, ne čáře u sítě
Začněte s nahrávačem nebo spoluhráčem, který vám ukáže místo, odkud se mu pohodlně pokračuje. Pro začátečnickou skupinu nechte cílovou zónu s rezervou od sítě. Přihrávka těsně k síti může vypadat přesně, ale druhý hráč se pod ni obtížně staví a míč snadno přejde na druhou stranu. Lepší první výsledek je hratelný oblouk do domluveného prostoru než zásah jediného bodu za cenu velkého rizika.
Vysvětlete si, co bude při cvičení znamenat úspěch. Cílový hráč může míč chytit nebo zahrát po jednom klidném kroku, podle úrovně skupiny. Samotný počet přesných zásahů nesmí zakrýt to, že míče mimo zónu jsou stále hratelné. O tom, kde a proč nahrávač potřebuje druhý dotek, pojednává přehled herních rolí ve volejbale. Trénink přihrávky na něj navazuje: příjem má spoluhráči umožnit použít ruce a rozhodnout se, ne jej nutit zachraňovat míč u země.
Až přihrávku spojíte s celou rozehrou, zopakujte si pravidla podání a střídání pozic ve volejbale. V tréninku můžete začít s dvojicí příjemců a později přenést jejich dohodu do skutečného rozestavení.
Nejdřív se dostaňte k míči, pak zklidněte ruce
Ve výchozí pozici mějte váhu připravenou k pohybu a dívejte se na podávajícího. Jakmile čtete směr, vyrazte nohama. Když se míč přesouvá do strany, pomáhá včasný krok místo natahování celého těla až při kontaktu. Cílem je být při kontaktu co nejstabilnější, pokud to dráha míče umožňuje. U těžkého podání nemusíte stát ideálně, ale není důvod přidávat kroky, které nikam neposunou.
Předloktí spojte do jedné plochy a namiřte ji k vybranému prostoru. U rychlého míče obvykle není nutný velký švih. U pomalejšího nadhozu můžete potřebovat mírně přidat pohyb, ale stále kontrolujte směr plochy. Po doteku chvíli udržte její nastavení. Jestli ruce vždy švihnou vysoko před obličej, bude obtížnější poznat, zda míč změnil směr kvůli švihu, nebo kvůli úhlu předloktí.
- Míč pravidelně letí přes síť: posuňte zónu dál od sítě a ověřte, zda nepřidáváte velký švih.
- Míč padá těsně před vámi: zkontrolujte, zda jste u kontaktu nebyli pozdě nebo zda plocha nepřesměrovala míč dolů.
- Míč letí stranou: ověřte úhel při kontaktu a podívejte se, zda jedno předloktí netvoří vyšší hranu.
- Úspěchy jsou náhodné: zpomalte podání, použijte stejnou zónu a sledujte jednu opravu po celé sérii.
Od jednoduchého nadhozu k podání mezi dva hráče
- Začněte ve třech. Jeden spoluhráč nadhazuje, druhý přijímá, třetí stojí v cílové zóně. Po krátké sérii se vystřídejte. Nejprve házejte na podobné místo, aby bylo možné opakovat pohyb.
- Přidejte jeden krok. Nadhazující střídá snadné míče mírně vlevo a vpravo. Přijímající má čas vyrazit, srovnat se a vrátit míč do stejné zóny.
- Přejděte na kontrolované podání. Podávající volí bezpečnou intenzitu a mění hloubku až ve chvíli, kdy je základní příjem hratelný. Míče pod sítí nebo vysoko do autu do hodnocení příjmu nepočítejte.
- Postavte vedle sebe dva přijímající. Před sérií se dohodnou, kdo bere míč v mezeře. Jeden volá včas, druhý uvolní prostor a oba zůstávají připraveni na další dotek.
Trénink na začátku záměrně zjednodušte, ale nenechte ho celý u stejného nadhozu. V utkání nikdo předem neřekne, kam míč poletí. Až budete schopni vracet snadný míč do zóny, proložte několik neohlášených kratších nebo hlubších podání. Po každé sérii si pojmenujte jedinou změnu, kterou zkusíte. Nezkoušejte ve stejném okamžiku měnit postoj, místo kontaktu i způsob volání.
Při nácviku s mladšími hráči přizpůsobte sílu podání a velikost prostoru. Další náměty nabízí článek o začátcích dětí s volejbalem.
Jak vyhodnotit příjem bez složité tabulky
Vlastní tréninkový model používá deset podání a tři značky: do zóny, hratelné mimo zónu a bez pokračování. V první sérii máte čtyři míče do zóny, tři hratelné mimo a tři bez pokračování. Ve druhé máte stále čtyři přesné, ale pět hratelných a jen jeden bez pokračování. Podíl přesných se nezměnil, přesto tým získal dvě další příležitosti rozehrát útok. Na začátku je to užitečný signál.
Vedle výsledku si pište důvod u míčů mezi hráči. Pokud se oba zastaví a čekají, máte jiný problém než při čistém technickém minutí. Pro další sérii proto začněte jednoduchou dohodou, kdo bere přímou mezeru. Jestli jeden stojí výrazně hlouběji, znovu si ujasněte, zda má brát také krátké podání před spoluhráče. Dohoda má odpovídat rozestavení vaší skupiny; nepřebírejte ji jako pevné pravidlo pro všechny týmy.
Dvě různé potíže u krátkého a dlouhého podání
U krátkého podání vidíte, že míč padá před vás. Zkuste první krok udělat dřív a nechat si tolik místa, aby předloktí mohlo míč vést před tělem. Pokud do míče padáte až při kontaktu, cvičte nejprve kratší posun s nadhozem, u něhož stihnete před dotykem zvednout hlavu. Cílem není utíkat bez omezení dopředu. Musíte také rozpoznat, zda míč vůbec dosáhne vašeho prostoru, nebo jej po dohodě bere někdo jiný.
U hlubokého míče je častý opačný problém: hráč čeká příliš dlouho a pak couvá přímo pod trajektorii. V bezpečném tréninku s kontrolovaným podáním si vyzkoušejte začít o malý krok hlouběji a porovnat, zda tím ztrácíte příliš mnoho krátkých míčů. Někdy problém vyřeší změna výchozího místa, jindy dřívější čtení letu. Hodnoťte obě varianty společně s nahrávačem. Hráč, který jen stihne dotek, nemusí poznat, jak obtížně se spoluhráči pokračuje.
Na konci tréninku propojte tři doteky. Po úspěšném příjmu nahrávač vrátí hratelnou nahrávku útočníkovi, který míč bezpečně odehraje. Není potřeba trénovat tvrdou smeč: jde o to vidět, co se s dobře přihraným míčem dá skutečně dělat. Pokud jste celý čas hodnotili jen dopad do kruhu, tento krok může odhalit, že nahrávači chybí výška nebo že je zóna příliš těsná. Trénink pak neposuzuje izolovaný dotek, ale to, zda tým dostal další možnost rozehrát celý útok z bezpečné pozice.
Časté otázky
Má se při příjmu mířit přímo na nahrávače?
Mířte do prostoru, který s nahrávačem domluvíte. V tréninku může stát na místě, ve hře se do něj často teprve přesouvá.
Co dělat, když se oba hráči rozběhnou za stejným míčem?
Nejdříve upravte dohodu o mezeře a zkoušejte časné volání v pomalejším cvičení. Hráč, který míč nebere, má dát spoluhráči prostor.
Má smysl trénovat u zdi?
Ano pro opakování plochy předloktí a směru odrazu. Zeď však nenahradí čtení skutečného podání ani dohodu se spoluhráčem.
Jak poznáme, že je cílová zóna nastavená příliš blízko sítě?
Sledujte druhý dotek. Pokud nahrávač opakovaně dobíhá těsně k síti nebo míč přelétá na druhou stranu, posuňte v tréninku cíl dál od sítě.
