Tenista Jan Kodeš: pátý hráč světa v době, kdy žebříček teprve vznikal

Obě Kodešova pařížská vítězství jsou starší než světový žebříček. Počítačové pořadí hráčů začalo běžet až v roce 1973, tedy tři roky po jeho prvním grandslamovém titulu. Kdo dnes hledá, kolikátý byl, když vyhrál Roland Garros, hledá číslo, které v té době neexistovalo.

Ve zkratce

• Tři grandslamové tituly ve dvouhře: dvakrát Roland Garros a jednou Wimbledon.
• K tomu dvě prohraná finále US Open.
• Kariérní maximum na žebříčku bylo páté místo.
• V Davis Cupu odehrál čtyřiadevadesát zápasů s bilancí šedesát výher a čtyřiatřicet porážek.
• Ve vítězném daviscupovém finále ale nenastoupil ani jednou.
• Wimbledonský ročník, který vyhrál, poznamenal hráčský bojkot.
• Oslabené pole se ovšem netýkalo jen Wimbledonu, přiznává to i pořadatel Roland Garros.

Od fotbalu k tenisu

Pražský rodák, který od dětství hrál fotbal i tenis, přičemž tenis byl dlouho na druhém místě. Definitivně se pro něj rozhodl až po vítězství na juniorském turnaji v Pardubicích, tedy v době, kdy už mu bylo osmnáct. Do klubu na Štvanici přišel podle vlastních slov v jedenácti letech a k tomuhle klubu se hlásí dodnes.

Dva roky po rozhodnutí pro tenis debutoval v Davis Cupu. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a jeho herní styl se popisuje jako útočný, s liftovaným bekhendem a dobrými voleji u sítě. Právě topspinový bekhend byl podle dobových hodnocení považován za nejlepší na světě.

Doma sbíral tituly od poloviny šedesátých let: čtyřikrát mistr republiky ve dvouhře, pětkrát ve čtyřhře a třikrát ve smíšené čtyřhře. Dvanáct let byl československou jedničkou a v první pětiletce sedmdesátých let se držel ve světové desítce.

Tři grandslamové tituly a dvě finále

V listině vítězů mužské dvouhry Roland Garros stojí jeho jméno u dvou po sobě jdoucích ročníků. První finále vyhrál za hodinu a osmnáct minut, což je dodnes nejkratší finále v historii turnaje. O tři roky později přidal Wimbledon, kde ve finále zvítězil ve třech setech.

Obě prohraná finále v New Yorku měla stejnou strukturu: čtyři sety proti Stanu Smithovi a pět setů proti Johnu Newcombeovi. Sám to shrnul větou, že hrál pět grandslamových finále, tři vyhrál a dvě prohrál po velkém boji.

Jak se v tenise vlastně počítá a proč se skóre zapisuje tak, jak se zapisuje, rozebírá text o tom, jak funguje bodování v tenise.

Wimbledon a bojkot, který je potřeba popsat celý

Ročník, ve kterém Kodeš vyhrál, poznamenal spor o to, kdo je pánem sportu. Nově vzniklá hráčská asociace se postavila proti mezinárodní federaci kvůli trestu pro jednoho hráče a nakonec z turnaje odstoupilo devětasedmdesát hráčů. Pořadatel sám ten ročník ve své historii označuje anglickým slovem pro zklamání.

Jak moc bylo pole oslabené, nejlépe ukazuje archivní los. Kodeš měl být původně patnáctým nasazeným, po odstoupeních byl dvojkou. Jeho finálový soupeř měl být třináctý, ve finále byl čtyřkou. To je tvrdý doklad přímo od pořadatele, ne dohad.

Argument, že bez bojkotu by nevyhrál, ale naráží na jiný fakt téhož pořadatele. O rok dřív, tedy v ročníku s kompletním polem, došel Kodeš na trávě do semifinále a prohrál až s pozdějším vítězem turnaje. Cesta pavoukem v roce jeho vítězství navíc obsahovala dva pětisetové zápasy po sobě, ve čtvrtfinále i v semifinále.

Oslabené pole nebylo jen wimbledonská záležitost

Tohle je část příběhu, která se obvykle vynechává. Pořadatel Roland Garros na stránce ročníku, ve kterém Kodeš poprvé vyhrál, sám uvádí, že se turnaje nezúčastnila řada profesionálů pod smlouvou s konkurenčním okruhem, a spojuje to přímo s Kodešovou příležitostí.

Mužský tenis byl tehdy rozdělený. Otevřená éra začala teprve nedávno, vedle sebe běžely dva soupeřící okruhy a hráči se na turnajích nepotkávali automaticky. Kdo chce Kodešovy výsledky poměřovat s dneškem, musí počítat s tím, že se v jeho době neporovnávají ani ročníky mezi sebou.

Davis Cup: dvě finále a jedno nedorozumění

Reprezentační kariéra je Kodešova nejobjemnější položka. Sedmačtyřicet nominací, devětatřicet odehraných mezistátních utkání a celková bilance šedesát výher a čtyřiatřicet porážek, z toho ve dvouhře výrazně kladná. Debutoval v polovině šedesátých let a v týmu vydržel víc než deset let.

V prvním finále Československo prohrálo ve Stockholmu se Švédskem těsně 2:3. Kodeš v něm vyhrál dvouhru s Ove Bengtsonem a prohrál dvouhru s Björnem Borgem a čtyřhru. Rozhodl tedy jeden bod a nechyběl k němu daleko.

Vítězné finále o pět let později se hrálo v Praze proti Itálii a skončilo 4:1. Právě tady vzniká nejrozšířenější omyl: Kodeš byl v nominaci, ale nenastoupil do jediného zápasu. Všech pět zápasů odehráli Ivan Lendl a Tomáš Šmíd. Členem vítězného týmu je právem, ale věta, že tým k vítězství dovedl, je věcně nesprávná.

Souvislosti další velké kariéry té doby popisuje text o tom, čím byl Ivan Lendl.

Co dělal potom

Hráčskou kariéru ukončil na začátku osmdesátých let a hned poté se stal nehrajícím kapitánem daviscupového týmu, kterým byl šest let. V devadesátých letech pak pět let stál v čele Českého tenisového svazu.

Pod jeho patronátem vyrostl nový tenisový areál na pražské Štvanici a dvanáct ročníků tamního turnaje nejvyššího okruhu organizoval jako ředitel. Do mezinárodní tenisové síně slávy byl uveden jako druhý český rodák, přes dvacet let nato dostal ocenění nesoucí jméno Emila Zátopka. Zasedá v nominační komisi síně slávy a je členem wimbledonského klubu.

Proč se jeho čísla nedají srovnávat s dneškem

Tenis se od té doby změnil ve všem, co ovlivňuje statistiku. Tři ze čtyř grandslamů se tehdy hrály na trávě, dnes jen jeden, takže potřebná sada dovedností byla jiná. New Yorku se to týká přímo: turnaj tam během jednoho desetiletí prošel travnatým, antukovým i tvrdým povrchem.

Jiná byla i pravidla. V dobových losech se běžně objevují sety končící devět osm nebo patnáct třináct, protože zkrácená hra se hrála až za jiného stavu než dnes, a v některých setech se nehrála vůbec.

A konečně, žebříček vznikl uprostřed jeho kariéry. Před tím určovaly světové pořadí novinářské ankety. Proto se u starších hráčů uvádějí čísla, která se rozcházejí: co uvádí tenisová instituce, se nemusí shodovat s tím, co uvádí městská samospráva nebo médium. Pro tenhle text platí, že rozhoduje záznam pořadatele nebo okruhu.

Osm omylů o Janu Kodešovi

1. Byl čtvrtým hráčem světa. Kariérním maximem je páté místo, doložené v žebříčkové historii okruhu.
2. Když vyhrál Roland Garros, byl na žebříčku vysoko. Žebříček tehdy neexistoval, vznikl až o tři roky později.
3. Ve vítězném daviscupovém finále dovedl tým k triumfu. Nenastoupil ani jednou, všech pět zápasů odehráli Lendl a Šmíd.
4. Byl prvním rodákem z českých zemí, který vyhrál Roland Garros. V téže listině vítězů stojí dvakrát Jaroslav Drobný.
5. Wimbledon vyhrál jen díky bojkotu. Rok předtím došel na trávě do semifinále v kompletním poli.
6. Oslabené pole se týkalo jen Wimbledonu. Pořadatel Roland Garros to přiznává i u ročníku, ve kterém Kodeš poprvé vyhrál.
7. Vyhrál tři grandslamy, takže hrál tři finále. Hrál jich pět, dvě na US Open prohrál.
8. Byl výhradně antukář. Antuka byla jeho doména, ale na trávě má wimbledonský titul a semifinále z předchozího roku.

Profily dalších českých tenistů a osobností shrnuje rozcestník sportovců.

Titul z roku 1980 a další české úspěchy v týmových soutěžích popisuje článek o týmových tenisových soutěžích.

Časté otázky

Kolik grandslamů Jan Kodeš vyhrál?

Tři ve dvouhře: dvakrát Roland Garros a jednou Wimbledon. K tomu má dvě prohraná finále US Open, takže grandslamových finále odehrál pět.

Jak vysoko byl na světovém žebříčku?

Nejvýš pátý. Podstatné je, že žebříček začal běžet až v roce jeho wimbledonského titulu, takže obě pařížská vítězství jsou starší než celý systém pořadí.

Vyhrál Wimbledon jen kvůli bojkotu?

Pole bylo skutečně oslabené, z turnaje odstoupilo devětasedmdesát hráčů a Kodeš se z patnáctého nasazeného posunul na dvojku. Rok předtím ale v kompletním poli došel na trávě do semifinále.

Jakou má bilanci v Davis Cupu?

Šedesát výher a čtyřiatřicet porážek ze sedmačtyřiceti nominací, ve dvouhře výrazně kladnou. Debutoval v polovině šedesátých let.

Hrál ve vítězném daviscupovém finále?

Ne. Byl v nominaci, ale nenastoupil do jediného zápasu. Všech pět zápasů odehráli Ivan Lendl a Tomáš Šmíd.

Jaký měl herní styl?

Útočný, s liftovaným bekhendem a dobrými voleji u sítě. Jeho topspinový bekhend byl dobově považován za nejlepší na světě, k tomu se přidávala bojovnost a koncentrace.

Co dělal po skončení kariéry?

Byl nehrajícím kapitánem daviscupového týmu, později pět let předsedou tenisového svazu, podílel se na výstavbě areálu na Štvanici a dvanáct ročníků tamního turnaje řídil jako ředitel.

Proč se jeho výsledky těžko srovnávají s dneškem?

Tři ze čtyř grandslamů se tehdy hrály na trávě, zkrácená hra měla jiná pravidla, mužský tenis byl rozdělený mezi dva soupeřící okruhy a světový žebříček vznikl až uprostřed jeho kariéry.

Mohlo by vás zajímat

• Všechno o tenise na jednom místě shrnuje rozcestník tenisu.
• Čím se liší jednotlivé grandslamové turnaje, rozebírá text o tom, co je Wimbledon a grandslamy.

Zdroje

• Kariérní přehled a čísla, Český tenisový svaz (cztenis.cz)
• Profil v tenisové síni slávy, International Tennis Hall of Fame (tennisfame.com)
• Bojkot a průběh sedmdesátých let, oficiální historie Wimbledonu, All England Club (wimbledon.com)
• Listina vítězů dvouhry, oficiální stránky Roland Garros (rolandgarros.com)
• Žebříčková historie hráče, okruh ATP Tour (atptour.com)