Vytištěná smlouva a pero na stole vedle složeného sportovního dresu

Smlouva sportovce: úrazové pojištění svazu profesionála nekryje

OdRadek Vávra

Zastřešující úrazové pojištění, o kterém se ve sportu mluví jako o samozřejmosti, profesionálního sportovce nekryje. Amatér v tělovýchovné jednotě je z členství pojištěný automaticky, profesionál je z podmínek výslovně vyloučený. A protože sportovec jako samostatně podnikající osoba nemá pracovní úraz a nemocenské pojištění je pro něj dobrovolné, dlouhé zranění pro něj může znamenat příjem na nule.

Ve zkratce

  • Nejvyšší správní soud v roce 2011 řekl, že činnost sportovce není bez dalšího závislá práce.
  • V roce 2017 dotáhl, že činnost profesionálního fotbalisty je samostatná výdělečná činnost.
  • Právní úprava nerozlišuje mezi individuálním a kolektivním sportem.
  • Zda příjem spadne pod živnost nebo pod nezávislé povolání, rozhoduje jediná věc: existence živnostenského oprávnění.
  • Úrazové pojištění členů sportovního prostředí profesionální sportovce nepojišťuje.
  • Nemocenské pojištění je u samostatné osoby dobrovolné, důchodové povinné.
  • Prohlídku zdravotní způsobilosti dnes potřebuje profesionál, ne rekreant, a hranici táhne podnikání.

Zaměstnanec, nebo podnikatel

Otázka vypadá akademicky, ale rozhoduje o daních, o pojištění i o tom, co se stane při zranění. Odpověď dala judikatura ve dvou krocích.

Prvním byl rozsudek z 29. listopadu 2011 ve věci profesionálního hokejisty, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí. Soud v něm uvedl, že činnost profesionálního sportovce není jednoduše podřaditelná pod pojem závislé práce podle zákoníku práce, a proto není protiprávní, uzavírají-li mezi sebou sportovec a klub i jiné než pracovní smlouvy. Z daňového hlediska podle soudu může sportovec vystupovat i jako osoba samostatně výdělečně činná.

Za pozornost stojí, jak se ten případ vlastně dostal k soudu. Hokejista si uplatnil výdaje na cestu na tréninky a zápasy, správce daně je neuznal a krajský soud žalobu zamítl s odůvodněním, že jde o zastřený pracovní poměr, což do té doby nikdo nenamítal. Druhá právní věta téhož rozsudku je proto procesní: rozhodnutí založené na argumentaci, ke které se žalobce nemohl vyjádřit, je překvapivé a zasahuje do práva na spravedlivý proces.

Druhým krokem byl rozsudek ze 13. července 2017 ve věci profesionálního fotbalisty. Právní věta ve Sbírce zní, že činnost profesionálního fotbalového hráče je třeba považovat za samostatnou výdělečnou činnost, a soud tam dodává, že právní úprava nerozlišuje mezi individuálním a kolektivním sportem. V tiskové zprávě k rozsudku je jedna věta, která se cituje dodnes: nelze za daného právního stavu daňový subjekt nutit, aby zvolil ten způsob, který je vhodnější z hlediska fiskálních zájmů státu.

Finanční správa na to reagovala sdělením z července 2017, kterým praxi změnila a oba režimy uznala.

O co se ve skutečnosti soudilo

Zajímavé je, že spor nebyl o tom, jestli je sportovec podnikatel. Byl o tom, pod které ustanovení zákona o daních z příjmů jeho příjem spadá, tedy jestli jde o příjem ze živnostenského podnikání, nebo o příjem z výkonu nezávislého povolání. Na tom totiž závisí výše výdajového paušálu, a rozdíl mezi oběma skupinami je pro hráče se smluvní odměnou podstatný.

Soud tehdy orgánům vytkl vnitřní rozpor. Nelze současně tvrdit, že znak samostatnosti není naplněn, a přitom příjem zařadit mezi příjmy z nezávislého povolání, u nichž je samostatnost rovněž předpokladem.

Živnostenský list není formalita

Tady přichází nejpraktičtější poznatek celého tématu, který v přebíraných textech obvykle chybí. Rozsudek z roku 2017 neznamená, že si sportovec může vybrat vyšší paušál podle povahy své činnosti. Rozhoduje právní forma.

Ukázal to případ profesionálního hokejisty, který uzavřel hráčskou smlouvu v průběhu roku a za to zdaňovací období uplatnil vyšší paušál, přestože živnostenské oprávnění po většinu období neměl a získal ho až na konci roku. Krajský soud mu dal za pravdu s odůvodněním, že rozhoduje materiální hledisko a vůle stran. Nejvyšší správní soud v rozsudku z června 2021 tenhle přístup odmítl: kdo činnost provozuje bez živnostenského oprávnění, na vyšší paušál nárok nemá.

Tutéž linii potvrdil i rozsudek z 29. srpna 2024. Ten se netýkal sportovce, ale závěr je obecný. Disponování živnostenským oprávněním je nezbytnou podmínkou pro to, aby činnost byla živnostenským podnikáním. Činnost bez oprávnění není živnostenským podnikáním, nýbrž neoprávněným podnikáním, a materiální podobnost s některou živností nestačí.

ZaměstnanecSamostatná osoba
Nemocenské pojištěnípovinné, řeší zaměstnavateldobrovolné
Náhrada příjmu v prvních dnechplatí zaměstnavatelnení
Pracovní úrazano, včetně zákonného pojištění odpovědnostineexistuje, je to pojem pracovního práva
Důchodové pojištěnípovinnépovinné
Zdravotní pojištěníprocentem z výdělkuvždy, s minimálním základem
Odstupné a podporapodle zákoníku prácenevzniká ze mzdy

Praktická poznámka k té tabulce: registrace na živnostenském úřadu není administrativní úkon navíc, je to volba daňového režimu. A volba nemocenského pojištění je volba toho, co se stane při půlroční pauze po operaci.

Pojištění: kde je největší past

Česká unie sportu má pro své členy kolektivní úrazové pojištění a popisuje ho tak, že jsou jím kryty všechny osoby účastnící se akcí a aktivit pořádaných nebo organizovaných sdruženými subjekty. Pojištění platí celosvětově a vztahuje se i na organizované cesty na akce. Pojištěnými osobami jsou členové olympijského výboru, sportovních svazů, klubů a tělovýchovných jednot a také lidé, kteří členy nejsou, po dobu, kdy se takové akce účastní.

A pak je v podmínkách věta, která celé téma otáčí: pojištěnými osobami nejsou profesionální sportovci. Vyloučené jsou také osoby na akcích, které pojištěný subjekt neorganizuje.

Profesionál je tedy odkázaný na trojkombinaci. Pojištění sjednané klubem nebo svazem, vlastní komerční pojistku a dobrovolné nemocenské pojištění. Žádná z těch tří věcí není automatická.

Co komerční pojistky typicky nekryjí

U konkrétních podmínek je potřeba se podívat na výluky, ale opakují se stejné okruhy: provozování sportu jako výdělečné činnosti, rizikové a extrémní sporty, úraz pod vlivem alkoholu nebo návykových látek, zhoršení nemoci existující před sjednáním a přetížení bez úrazového mechanismu.

Ten poslední bod je pro sportovce nejdůležitější. Opotřebení kloubu nebo úponová bolest z přetěžování často není úraz ve smyslu pojistných podmínek, i když sportovce vyřadí na měsíce. Přesně tyhle potíže přitom v řadě sportů převažují nad akutními úrazy.

Jedna věc se ale plete pořád. Léčbu hradí zdravotní pojištění jako u kohokoli jiného, tam mezi zaměstnancem a podnikatelem rozdíl není. Rozdíl je v kompenzaci ztraceného příjmu.

Co musí být ve smlouvě, protože v zákoně to není

Profesionální smlouva u kolektivních sportů typicky řeší, co se stane při zranění: jestli odměna běží dál, jak dlouho a v jaké výši, kdo platí léčbu a rehabilitaci a jestli klub sjednává úrazové pojištění.

Podstatné je, že to nejsou zákonné nároky, ale smluvní ujednání. Když ve smlouvě nejsou, sportovec je bez nich. To je nejčastější praktická past a nedá se dohnat zpětně.

Kdo si sjednal nemocenské pojištění, měl by navíc vědět, jak se dávka počítá. Odvíjí se od vyměřovacího základu za předchozí období, takže kdo dlouhodobě odvádí z minimálního základu, dostane odpovídajícím způsobem nízkou dávku, i když jeho reálná odměna byla vysoká. U sportovců na paušálním režimu je to častý slepý bod.

A ještě jeden důsledek, který se v kariéře projeví až na konci. Sportovní kariéra je krátká a odvody z minimálního základu po celou její dobu znamenají nízký důchod. Roky samostatné činnosti se do doby pojištění počítají, ale výše dávky se odvíjí od vyměřovacích základů. Jak se na dlouhou kariéru dívají jinde, popisuje text o tom, jak fungují sportovní stipendia v USA.

Kde sportovec zaměstnancem skutečně je

Režim samostatné činnosti není jediný možný. V resortních sportovních centrech, tedy v armádním, školském a policejním, jsou sportovci zaměstnaní, a platí pro ně tedy zákoník práce se všemi důsledky včetně pracovního úrazu a nemocenského pojištění ze zákona.

To je rozdíl, který se v debatách o postavení sportovců často opomíjí. Dva lidé ve stejné disciplíně a na stejné výkonnostní úrovni mohou mít úplně jiné právní postavení podle toho, kdo je platí.

Nezletilí a mladí hráči

U nezletilých platí obecná pravidla občanského zákoníku o svéprávnosti, takže smlouvy zpravidla podepisuje zákonný zástupce. Vedle toho mají mezinárodní federace vlastní pravidla pro přestupy mladých hráčů, která mezinárodní přestupy pod určitou věkovou hranicí zásadně omezují a připouštějí jen vyjmenované výjimky.

Pro rodiče z toho plyne praktická věc: smlouva podepsaná s dítětem není jen sportovní dokument, je to právní úkon s dopadem na daně a pojištění. Kdy má specializace u dětí smysl a kdy škodí, rozebírá text o tom, jak vypadá trénink dětí a předčasná specializace.

Z daňové kategorie se stala i zdravotnická

Od září 2026 se postavení sportovce protnulo s úplně jiným odvětvím práva. Vyhláška, která mění předpis o zdravotní způsobilosti k tělesné výchově a sportu, zrušila povinné posuzování zdravotní způsobilosti u rekreačního sportu a u přípravy na výkonnostní sport a povinné prohlídky ponechala u profesionálních sportovců. Zároveň zavedla nové vzory lékařských posudků.

Klíčové je, jak je profesionální sportovec v tom předpisu definovaný. Ne výkonností, ne soutěží, ale tím, že sport provozuje jako předmět své podnikatelské činnosti. Daňový režim se tím stal zároveň zdravotnickou kategorií.

Praktický důsledek je jednoduchý. Rekreační sportovec prohlídku nepotřebuje. Kdo sport provozuje jako podnikání, ten ano. A hranice mezi nimi vede přesně tam, kde ji táhne živnostenský a daňový režim.

V čem sportovci chybují nejčastěji

Chybějící nebo jen ústní smlouva s klubem. Nejasně sjednaná odměna a nevyřešené následky zranění. Spoléhání na to, že zastřešující pojištění sportovního prostředí kryje i profesionála. Nesjednané nemocenské pojištění při vědomí, že jde o rizikovou činnost. A neřešená daňová registrace, kdy sportovec uplatní vyšší paušál bez živnostenského oprávnění a dozví se o tom až od správce daně.

Poslední bod je zvlášť nepříjemný, protože se odhalí typicky až při kontrole za několik zdaňovacích období naráz. Jak se svět profesionálního sportu právně mění i v disciplínách, které dřív nikdo za sport nepovažoval, popisuje text o tom, jestli je esport sport.

Devět omylů o postavení profesionálního sportovce

  1. Profesionální sportovec je zaměstnanec klubu. Podle judikatury není jeho činnost bez dalšího závislou prací a jiná než pracovní smlouva není protiprávní.
  2. V kolektivním sportu to platí jinak než v individuálním. Právní úprava mezi individuálním a kolektivním sportem nerozlišuje, uvedl to soud výslovně.
  3. O daňovém režimu rozhoduje povaha činnosti. Rozhoduje existence živnostenského oprávnění, materiální podobnost nestačí.
  4. Vyšší paušál si může uplatnit každý sportovec. Kdo činnost provozuje bez živnostenského oprávnění, na vyšší paušál nárok nemá.
  5. Zranění na tréninku je pracovní úraz. Pracovní úraz je pojem pracovního práva a u samostatné osoby neexistuje.
  6. Úrazové pojištění sportovního prostředí kryje každého. Profesionální sportovci jsou z pojištěných osob výslovně vyloučeni.
  7. Nemocenské pojištění se platí automaticky. U samostatné osoby je dobrovolné, povinné je důchodové a zdravotní.
  8. Klub musí zranění řešit. Musí jen to, co má ve smlouvě. Zákonný nárok na běžící odměnu při zranění neexistuje.
  9. Prohlídku potřebuje každý, kdo hraje za klub. Povinná zůstala u profesionálů a hranici netáhne výkonnost, ale podnikání.

Časté otázky

Je profesionální sportovec zaměstnanec, nebo podnikatel?

Podle judikatury Nejvyššího správního soudu není jeho činnost bez dalšího závislou prací a klub s ním smí uzavřít i jinou než pracovní smlouvu. Rozsudek z roku 2017 označil činnost profesionálního fotbalisty za samostatnou výdělečnou činnost.

Potřebuje sportovec živnostenský list?

Nemusí ho mít, ale jeho příjem pak spadá pod nezávislé povolání, ne pod živnostenské podnikání. Na vyšší výdajový paušál má nárok jen ten, kdo oprávnění skutečně má. Soudy odmítly, že by stačila materiální povaha činnosti.

Kryje sportovce úrazové pojištění svazu?

Amatéra ano, z členství. Profesionální sportovci jsou z pojištěných osob výslovně vyloučeni, stejně jako účast na akcích, které pojištěný subjekt neorganizuje.

Co se stane při dlouhém zranění?

Léčbu hradí zdravotní pojištění jako u kohokoli jiného. Ztrátu příjmu ale kryje jen dobrovolné nemocenské pojištění, komerční pojistka nebo smlouva s klubem. Kdo nemá nic z toho, nedostane od státu při pracovní neschopnosti nic.

Platí sportovec nemocenské pojištění?

Jako samostatná osoba jen pokud se k němu přihlásí, protože je dobrovolné. Povinné je důchodové pojištění, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a zdravotní pojištění.

Proč bývá nemocenská nízká?

Dávka se odvíjí od vyměřovacího základu za předchozí období. Kdo dlouhodobě odvádí z minimálního základu, dostane nízkou dávku bez ohledu na to, jak vysoká byla jeho skutečná odměna.

Kdo je profesionální sportovec podle předpisů o prohlídkách?

Osoba, která sport provozuje jako předmět své podnikatelské činnosti. Hranici tedy netáhne výkonnost ani soutěž, ale podnikání. Rekreační sportovec dnes prohlídku nepotřebuje, profesionál ano.

Existuje sportovec v zaměstnaneckém režimu?

Ano, v resortních sportovních centrech, tedy armádním, školském a policejním. Tam platí zákoník práce včetně pracovního úrazu a zákonného nemocenského pojištění.

Mohlo by vás zajímat

  • Jak je nastavená nejvyšší česká fotbalová soutěž, popisuje text o tom, jak funguje formát české ligy.
  • Co ohrožuje integritu soutěží zvenčí, rozebírá text o tom, jak se odhaluje manipulace se zápasy.

Zdroje

Text má informativní charakter a nenahrazuje právní poradenství. Konkrétní sazby paušálů, minimální základy ani limity se v textu záměrně neuvádějí, protože se mění po letech. Spisovou značku rozsudku z června 2021 se nepodařilo dohledat, proto je uveden jen datem.

Podobné příspěvky