Pravidla vodního póla: útočný čas je osmadvacet sekund, ne třicet

Většina česky psaných přehledů vodního póla je o jedno znění pravidel pozadu. Útočný čas není třicet sekund, ale osmadvacet. Vyloučení netrvá dvacet sekund, ale osmnáct. A hřiště nemá pro muže jiné rozměry než pro ženy, protože se sjednotilo na pětadvaceti krát dvaceti metrech.

Ve zkratce

• Hraje se čtyřikrát osm minut čistého času, takže zápas trvá zhruba dvojnásobek.
• V bazénu je sedm hráčů, po zahájení ale tým brankáře mít nemusí.
• Útočný čas je osmadvacet sekund.
• Vyloučení trvá osmnáct sekund a končí i gólem nebo ziskem míče.
• Tři osobní fauly znamenají konec zápasu pro daného hráče.
• Obě ruce na míči smí použít jen brankář, a jen ve svém šestimetrovém prostoru.
• Hloubka musí být souvisle nejméně metr osmdesát, takže se na dno nedá stoupnout.

Bazén, branka a míč

Hrací plocha měří pětadvacet krát dvacet metrů a vzdálenost mezi brankovými čarami je pětadvacet metrů pro mužské i ženské zápasy. Sjednocení je poměrně čerstvé, dřívější předpis povoloval rozpětí a odsud pochází dodnes opakovaný údaj o třiceti metrech u mužů.

Míč se u mužů a žen liší obvodem, ne hmotností. To je detail, který vysvětluje, proč se ženská hra nejeví jako pomalejší verze mužské: menší obvod se drží jednodušeji jednou rukou, takže se s ním rychleji střílí.

Čáry, na kterých záleží

Hlavní vyznačenou čarou v poli je dnes šestimetrová, protože právě k ní se vážou výjimky pro brankáře. Pětimetrová je jen značka pro pokutový hod. Před brankou je navíc dvoumetrový prostor, ve kterém útočník nesmí být, pokud není za úrovní míče. Kdo v něm nevystřelí a přihraje zpět, musí ho okamžitě opustit.

Čas, který se počítá jinak, než čtenář čeká

Zápas má čtyři části po osmi minutách čistého času. Hodiny se rozbíhají teprve ve chvíli, kdy se hráč dotkne míče, a při každém přerušení se zastavují, dokud míč neopustí ruku hráče provádějícího hod. Dvaatřicet minut čistého času proto v přenosu zabere zhruba dvojnásobek. Přestávky mezi částmi jsou dvouminutové, poločasová pětiminutová.

Útočící tým má na zakončení osmadvacet sekund. Po zahrání vyloučení se hraje na čas kratší, takže tempo hry po přesilovce viditelně zrychlí. Podobný princip čistého času a s ním i podobné překvapení diváka řeší i další sporty, jak ukazuje přehled pravidel sportů.

Vyloučení a přesilovka

Vylučovací faul znamená osmnáct sekund mimo hru, ale trest může skončit dřív. Hráč se vrací, jakmile nastane první z těchto věcí: uplyne osmnáct sekund čistého času, padne gól, nebo jeho tým znovu získá míč či mu je přiznán volný, brankový či pětimetrový hod.

Během vyloučení hraje útočící tým šest na pět. Právě tyhle krátké úseky rozhodují většinu zápasů, protože obrana pěti hráčů rozestavěných v oblouku nemůže pokrýt všechny střelecké pozice. Vyloučený hráč navíc nesmí opustit vodu, plave do rohového prostoru na vlastní polovině a musí se viditelně vynořit, což ho stojí další síly.

Tři osobní fauly a konec

Každému hráči se zapisuje osobní faul za vylučovací nebo pětimetrový přestupek. Po třetím je vyloučen do konce utkání, jeho tým ale dostane náhradníka. Systém je tedy blíž basketbalu než hokejovým trestům a znamená, že tvrdý obránce může být ze zápasu venku po necelé polovině hry.

Co se smí a co ne

Fauly se dělí na obyčejné, po kterých následuje volný hod, a na vylučovací, po kterých jde provinilec na osmnáct sekund z hry. Hranice mezi nimi je pro diváka nejméně čitelná část celého sportu, protože většina soubojů probíhá pod hladinou, kam rozhodčí vidí jen zčásti.

Hrát míč oběma rukama současně je obyčejný faul. Výjimku má brankář, ale jen uvnitř svého šestimetrového prostoru, ne kdekoli v bazénu. Totéž platí pro odehrání sevřenou pěstí a pro hru ze dna, tedy pro stání, chůzi nebo odraz. Brankář má naopak vlastní zakázané jednání: stažení míče pod vodu při souboji v šestimetrovém prostoru je pětimetrový faul.

Držet míč pod vodou je faul i tehdy, když ho tam stlačí soupeř. Rozhoduje, kdo byl s míčem v kontaktu ve chvíli, kdy zmizel pod hladinou, ne čí to byl záměr. Faulem je nově i potopení se pod hladinu kvůli lepší pozici a záměrné vzdání se držení míče.

Pětimetrový hod

Hází se z libovolného místa pětimetrové čáry. Všichni ostatní musí opustit šestimetrový prostor a být nejméně tři metry od střílejícího. Brankář musí zůstat mezi tyčemi a nesmí žádnou částí těla přesahovat brankovou čáru. Trenér má i možnost pětimetrový hod nevyužít a nechat si míč, útočný čas se pak nastaví na plných osmadvacet sekund.

Pravidla, která se v posledních letech změnila

Vodní pólo prošlo výraznější revizí než většina olympijských sportů a právě proto se v česky psaných textech drží zastaralé údaje. Změn je několik a všechny jdou stejným směrem, tedy ke zrychlení hry.

Útočný čas se zkrátil ze třiceti sekund na osmadvacet, vyloučení z dvaceti na osmnáct, rozměr hřiště se sjednotil pro obě pohlaví a poločasová přestávka se prodloužila ze tří minut na pět. Navíc platí, že zápas musí mít vítěze: při rovnosti následuje série pětimetrových hodů a pokud ani po pěti není rozhodnuto, pokračuje se střídavě týmiž hráči.

Proč je to jeden z nejnáročnějších sportů

Hráči se drží nad hladinou kruhovým pohybem nohou, kterému se říká šlapání vody. Umožňuje mít trup vysoko a obě ruce volné, jenže stojí obrovské množství energie a nedá se přerušit. Při minimální hloubce metr osmdesát se navíc nedá stoupnout na dno, a i kdyby to šlo, byl by to faul.

K tomu se přidává neustálý kontakt pod hladinou. Hráč tedy současně plave, drží pozici proti tlačícímu soupeři a sleduje hru, přičemž tělo má ve vodě jen omezenou oporu pro střelbu. Kombinace vytrvalosti, síly a plavecké techniky dělá z vodního póla sport, ve kterém se špatně skrývá nedostatek kondice. Kolik toho plavání dá i člověku, který na pólo nikdy nepomyslí, shrnuje text o tom, proč začít plavat.

Proč je u nás klubů málo

Předpis vyžaduje souvislou hloubku od metru osmdesáti, takže se vodní pólo nedá hrát v běžném bazénu s mělkou částí. To je praktická překážka, která rozhoduje o dostupnosti sportu víc než zájem dětí. Kdo chce začít, potřebuje nejdřív plaveckou průpravu a zvládnuté šlapání vody, protože herní dovednosti se doučit dají, plavecká vytrvalost ne.

Šest omylů, které se u vodního póla drží nejdéle

1. Útočný čas je třicet sekund. Je osmadvacet, změna proběhla v novějším znění pravidel.
2. Vyloučení trvá dvacet sekund. Trvá osmnáct a často skončí dřív.
3. Muži hrají na větším hřišti. Rozměr je dnes jednotný.
4. Brankář smí všechno. Jeho výjimky platí jen do šestimetrové čáry.
5. Hráči občas stojí na dně. Hloubka to nedovolí a byl by to faul.
6. Zápas může skončit remízou. Podle platného předpisu se v případě rovnosti kope série pětimetrových hodů.

Jak zápas sledovat, když člověk pravidla nezná

Stačí hlídat tři věci. První je ukazatel útočného času, protože podle něj se pozná, kdy tým musí střílet. Druhá je počet hráčů ve vodě, protože přesilovka mění celý obraz hry a trvá jen několik sekund. Třetí je rozhodčí u čáry: zvednutá ruka do strany znamená volný hod, ukázání na roh vyloučení.

Čtvrtá věc je pro pochopení hry nejužitečnější, i když ji nikdo nekomentuje. Sledujte hráče zády k brance na šestimetrové čáře. Kolem něj se odehrává většina soubojů, z jeho pozice vychází přihrávka do přesilovky a právě on nejčastěji vybojuje vyloučení soupeře.

Časté otázky

Jak dlouho trvá zápas ve vodním pólu?

Čtyři části po osmi minutách čistého času, tedy dvaatřicet minut hry. S přerušeními a přestávkami to reálně vychází zhruba na dvojnásobek.

Kolik hráčů je ve vodě?

Sedm za každý tým. Na začátku musí být jeden z nich brankář v červené čepičce, po zahájení hry ale tým brankáře mít nemusí a smí hrát se sedmi hráči v poli.

Proč hráči vodního póla neustále šlapou vodu?

Protože se při minimální hloubce metr osmdesát nedá stoupnout na dno. Kruhový pohyb nohou drží trup vysoko nad hladinou a nechává obě ruce volné pro hru.

Smí se ve vodním pólu hrát oběma rukama?

Ne, je to obyčejný faul. Výjimku má jedině brankář, a to jen uvnitř svého šestimetrového prostoru.

Co znamená vyloučení ve vodním pólu a jak dlouho trvá?

Osmnáct sekund čistého času mimo hru, během kterých hraje soupeř v přesile. Trest končí i dřív, když padne gól nebo když potrestaný tým znovu získá míč.

Může zápas ve vodním pólu skončit nerozhodně?

Podle platného předpisu ne. Při rovnosti následuje série pětimetrových hodů, a pokud ani ta nerozhodne, pokračuje se střídavě týmiž hráči.

Dá se vodní pólo hrát v běžném bazénu?

Nedá, pokud nemá souvislou hloubku aspoň metr osmdesát. Právě tenhle požadavek omezuje počet míst, kde se dá sport provozovat.

Mohlo by vás zajímat

• Jak se klasifikují sportovci podle dopadu postižení na výkon, popisuje text o tom, jak vznikl paralympijský sport.
• Jak vzniká seznam zakázaných látek a proč platí objektivní odpovědnost, rozebírá text o dopingu a zakázaných látkách.
• Jiný vodní sport řeší přednost podle strany, ze které přichází vítr, jak ukazuje text o tom, jaká jsou pravidla jachtingu.
• Kde se útočný limit liší podle disciplíny, rozebírají pravidla lakrosu.

Zdroje: platný předpis World Aquatics pro vodní pólo, starší znění pravidel FINA pro srovnání, technická ustanovení o rozměrech hřiště a vybavení.