Prázdný squashový kurt s červenými čarami a míčkem na podlaze

Pravidla squashe: pravidla nežádají minimální úsilí, ale veškeré

OdHana Sportová

Pravidla squashe nikde nepožadují minimální úsilí uvolnit soupeři dráhu, žádají úsilí veškeré. Formulace je symetrická: kdo právě odehrál, musí vyvinout veškeré úsilí uvolnit prostor, a kdo se domáhá opakování výměny, musí prokázat, že vyvinul veškeré úsilí míček zahrát. A hned k tomu pravidla dodávají, že do veškerého úsilí nepatří kontakt se soupeřem.

Ve zkratce

  • Hraje se do jedenácti bodů a bod získává vítěz výměny bez ohledu na podání.
  • Starší počítání do devíti, kde bodoval jen podávající, už v pravidlech není.
  • Míček smí dopadnout na zem nejvýše jednou, než ho hráč zahraje.
  • Dole na přední stěně je plechová deska, která při zásahu vydá charakteristický zvuk.
  • Rozdíl mezi opakováním výměny a bodem pro poškozeného je v tom, jestli byl švih ovlivněn, nebo znemožněn.
  • Míčky se liší odrazivostí a začátečník s turnajovým míčkem si hru zkazí.
  • Podle přehledu bylo devadesát tři procent poranění oka utrpěno bez ochranných brýlí.

Kurt a proč je dole plech

Kurt pro dvouhru měří devět metrů pětasedmdesát na šest metrů čtyřicet a čáry na stěnách vymezují prostor, do kterého se smí hrát. Nahoře je outová čára, dole na přední stěně plechová deska, které se říká tin a je vysoká čtyřicet osm centimetrů.

Tin není jen hranice. Specifikace federace požaduje, aby při zásahu vydával charakteristický zvuk, takže se chyba ozve i tehdy, když ji nikdo neviděl. Právě proto se na turnajích může nahradit elektronikou, která zásah detekuje. Na profesionálních turnajích bývá tin nižší, což hru zrychluje, protože se dá útočit na kratší míče.

Podlahu dělí krátká čára a středová čára na čtvrtiny a v zadní části jsou dva podávací boxy. Ty určují, odkud se podává, a střídají se podle toho, jak jde skóre.

Bodování: co platí a co už ne

Set se hraje do jedenácti bodů a při stavu deset deset pokračuje, dokud jeden z hráčů nevede o dva body. Zápas se hraje na tři vítězné sety z pěti nebo na dva ze tří. Bod získává vítěz výměny bez ohledu na to, kdo podával.

Starší systém, kde bod získával jen podávající a hrálo se do devíti, existoval v pravidlech jako příloha ještě v předchozím znění. Ve verzi účinné od září minulého roku byla celá tahle příloha zrušena, a se stejným odůvodněním zmizel i popis systému tří rozhodčích. Kdo dnes narazí na počítání do devíti, hraje podle rozpisu turnaje nebo podle klubové dohody, ne podle platných pravidel.

Jediná varianta, kterou pravidla dnes připouštějí, je délka zápasu. Nic víc.

Podání a průběh výměny

Podávající musí mít při úderu aspoň jednu nohu v podávacím boxu a míček musí zasáhnout přední stěnu nad podávací čárou. Odtud musí doletět do protilehlé zadní čtvrtiny kurtu, pokud ho soupeř nezasáhne dřív.

Během výměny platí dvě základní podmínky. Míček musí být zahraný na přední stěnu nad tin a pod outovou čáru, přičemž cestou se smí odrazit od bočních i zadní stěny. A hráč ho musí zahrát dřív, než podruhé dopadne na zem, tedy nejvýše po jednom dopadu.

Tohle jediné omezení dělá ze squashe to, čím je. Kurt je malý, míček se vrací rychle a hráč se musí neustále vracet do středu, protože odtud je nejblíž ke všem rohům.

Překážení: nejdůležitější a nejsložitější pravidlo

Dva lidé se pohybují po ploše o velikosti malého pokoje a oba míří na stejný míček. Pravidla to řeší přes čtyři podmínky, které musí mít hráč, na kterého míček přichází.

PodmínkaCo znamená
Výhleddost času vidět míček, jak se vrací od přední stěny
Přístupmožnost se k míčku dostat
Prostor pro švihpřiměřený nápřah, úder a protažení
Volnost zahrátmožnost poslat míček na kteroukoli část přední stěny

Překážení nastane, když soupeř některou z těch čtyř podmínek nemá. Výsledek pak může být trojí. Opakování výměny znamená, že se míč hraje znovu bez bodu. Bod pro poškozeného hráče se přiznává tam, kde překážení připravilo o víc než jen o pohodlí. A když k překážení sice došlo, ale nezabránilo soupeři míček vidět a dobře ho zahrát, nedostane nic.

Nejpřesnější vodítko, které stojí za zapamatování: byl-li švih postavením soupeře jen ovlivněn, je to opakování výměny, byl-li znemožněn, je to bod. A když by míček na přímé dráze k přední stěně zasáhl soupeře, je to bod pro toho, kdo hrál, protože soupeř stojí přesně tam, kam měl míček letět.

Pravidla také jasně říkají, kde končí snaha. Do veškerého úsilí zahrát míček nepatří kontakt se soupeřem, a když ke kontaktu dojde, i když se mu dalo předejít, řeší se to jako přestupek proti chování. Prodírat se do soupeře tedy není bojovnost, ale faul. Přehled toho, jak jsou pravidla jednotlivých sportů vystavěná, najdete v rozcestníku pravidel.

Míček podle barvy, ne podle ceny

Federace stanoví přesnou specifikaci jen pro tři typy míčku, které se liší odrazivostí. Míček se dvěma žlutými tečkami je soutěžní a odskočí nejméně, míček s jednou žlutou tečkou je klubový a odskočí víc. Zelená tečka je zvláštní případ pro vysokou nadmořskou výšku.

Pro rychlejší míčky, tedy ty pro začátečníky, specifikace neexistuje. Pravidla to říkají výslovně a jen doporučují, aby výrobci barevně označovali rychlost. Odtud pochází zmatek v barvách, na který narazí každý, kdo si míček kupuje.

Praktický důsledek je zásadní. Turnajový míček se dvěma žlutými tečkami se v ruce rekreanta prakticky neodrazí, protože se nezahřeje na provozní teplotu. Výsledkem je hra, ve které míček po druhém odrazu umírá u zdi a hráč má pocit, že squash neumí. Začátečník potřebuje míček s vyšší odrazivostí, což je přesně opačná volba, než jakou obvykle udělá podle toho, co používají profesionálové.

Co to dělá s tělem a proč brýle

Přehledová práce o fyziologii squashe uvádí, že tepová frekvence se v zápase drží kolem sto šedesáti tepů za minutu, a to nezávisle na úrovni hráčů. U elitních hráčů měřená studie zjistila spotřebu kyslíku přes padesát mililitrů na kilogram za minutu a průměrnou délku výměny osmnáct a půl sekundy. Squash je tedy intervalová zátěž s krátkými pauzami, ne souvislý vytrvalostní výkon.

Druhá věc je ochrana očí a je to nejdůležitější praktická informace celého textu. Systematický přehled devětadvaceti studií ze čtyř raketových sportů uvádí, že medián podílu poranění oka utrpěných bez ochranných brýlí byl třiadevadesát procent. Starší práce mezi australskými hráči navíc zjistila, že zdrojem poranění byla častěji raketa než míček a že brýle nosilo jen osm procent hráčů.

Dioptrické brýle ani kontaktní čočky ochranu nenahrazují a některá poranění dokonce zhoršují. Rámečky bez čoček jsou ve squashi neúčinné, protože míček má menší průměr než otvor. Souvislosti drobných úrazů rozebírá průvodce zraněními a bolestí.

Osm omylů o squashi

  1. Boduje jen podávající. Dnes získává bod vítěz výměny bez ohledu na podání. Starší systém do devíti byl z pravidel odstraněn.
  2. Míček smí dopadnout dvakrát. Nesmí. Hráč ho musí zahrát nejvýše po jednom dopadu na zem.
  3. Když mi soupeř překáží, mám vždycky nárok na opakování. Když překážení nezabránilo dobrému úderu, jde o minimální překážení a hráč nedostane nic.
  4. Stačí se snažit dostat k míčku. Pravidla žádají veškeré úsilí, ale zároveň říkají, že do něj nepatří kontakt se soupeřem.
  5. Turnajový míček je nejlepší volba. Míček se dvěma žlutými tečkami má nejnižší odrazivost. Začátečníkovi hru spíš zkazí.
  6. Barvy míčků jsou normované. Specifikace existuje jen pro tři typy. Pro rychlejší míčky federace normu nestanoví.
  7. Brýle jsou pro opatrné. V přehledu bylo devadesát tři procent poranění oka utrpěno bez nich a raketa je častější příčinou než míček.
  8. Squash a raketbal jsou totéž. Liší se rozměry kurtu, míčkem, raketou i pravidly pro podání a odrazy.

Vlastní bodovou logiku má i nohejbal, kde se v českých soutěžích hraje do deseti bodů bez nutného dvoubodového rozdílu. Vysvětluje to text o nohejbalu a jeho pravidlech.

Ze stěn se hraje i v padelu, kde je čelní ohraničení vysoké čtyři metry a podává se zdola po odrazu od země. Popisuje ho text o padelu.

Squash je jedním ze čtyř sportů, které se hrají v racketlonu.

Časté otázky

Do kolika bodů se hraje squash?

Set se hraje do jedenácti bodů, při stavu deset deset se pokračuje do rozdílu dvou bodů. Zápas se hraje na tři vítězné sety z pěti nebo na dva ze tří.

Boduje jen podávající?

Ne, dnes získává bod vítěz výměny bez ohledu na to, kdo podával. Starší systém, kde bodoval jen podávající a hrálo se do devíti, byl z pravidel odstraněn.

Kolikrát smí míček dopadnout na zem?

Nejvýše jednou, než ho hráč zahraje. Cestou se ale smí odrážet od bočních i zadní stěny, důležité je, že musí zasáhnout přední stěnu nad plechovou deskou a pod outovou čárou.

Co je tin?

Plechová deska dole na přední stěně, vysoká zhruba osmačtyřicet centimetrů. Míček, který ji zasáhne, je chyba. Podle specifikace musí při zásahu vydat charakteristický zvuk, takže je chyba slyšet.

Kdy dostanu bod za překážení a kdy se výměna opakuje?

Nejpřesnější vodítko je švih. Byl-li ovlivněn postavením soupeře, výměna se opakuje. Byl-li znemožněn, dostane poškozený hráč bod. Bod se přiznává i tehdy, když by míček na přímé dráze k přední stěně soupeře zasáhl.

Jaký míček si mám koupit jako začátečník?

Ne ten se dvěma žlutými tečkami. Ten má nejnižší odrazivost a bez zahřátí prakticky neskáče. Pro začátek se hodí míček s vyšší odrazivostí, tedy ten, který výrobce označuje jako rychlejší.

Musím na squash nosit ochranné brýle?

Pravidla to obecně nenařizují, ale data mluví jasně. V systematickém přehledu byla drtivá většina poranění oka utrpěna bez brýlí a častější příčinou byla raketa než míček. Dioptrické brýle ani čočky ochranu nenahrazují.

Jak náročný squash je?

Tepová frekvence se podle přehledové práce drží kolem sto šedesáti tepů za minutu bez ohledu na úroveň hráčů. Jde o intervalovou zátěž s krátkými výměnami a krátkými pauzami.

Mohlo by vás zajímat

  • Kolik se spálí a co to udělá s klouby, rozebírá text o tom, co umí švihadlo.
  • Proč svaly bolí až druhý den a co pomáhá, rozebírá text o tom, jak funguje svalová horečka.

Zdroje

Podobné příspěvky