Házenkářský míč před brankou

Jiří Vícha: házenkářský brankář Dukly a trenér stříbra z Mnichova

Jiří Vícha byl házenkářský brankář Dukly Praha a trenér, který dovedl československé házenkáře ke stříbru na olympiádě v Mnichově 1972, dodnes jediné olympijské medaili české a československé házené. Jako brankář získal čtyři medaile z mistrovství světa a s Duklou vyhrál Pohár mistrů evropských zemí jako hráč v letech 1957 a 1963 i jako trenér v roce 1984. Začínal s národní házenou ve Starém Plzenci. Po bojkotu olympiády 1984 trénoval v německé bundeslize Grosswallstadt. Byl jedním ze zakladatelů Českého klubu fair play. Zemřel v lednu 2013 ve věku 81 let.

Ve zkratce

  • Narodil se 7. listopadu 1931 ve Starém Plzenci, zemřel 14. ledna 2013 v Praze.
  • Brankář Dukly Praha, podle Dukly přes tisíc odchytaných utkání.
  • Medaile z MS 1954, 1958, 1961 a 1964.
  • Pohár mistrů s Duklou jako hráč 1957 a 1963, jako trenér 1984.
  • Trenér stříbrného týmu z olympiády v Mnichově 1972.
  • Cena fair play za kariéru a stříbrný Olympijský řád MOV.

Základní údaje

Narození7. 11. 1931, Starý Plzenec
Úmrtí14. 1. 2013, Praha
Postbrankář
KlubATK, ÚDA a Dukla Praha
Tituly jako hráč15x mistr republiky, PMEZ 1957 a 1963
TrenérDukla Praha, reprezentace ČSSR, TV Grosswallstadt
Největší trenérský úspěchstříbro OH 1972

Z národní házené do Dukly

Ve Starém Plzenci se jako kluk seznámil s národní házenou, původní českou hrou. Svaz národní házené ho dodnes uvádí mezi osobnostmi, které u něj začínaly. Po přestupu do armádního klubu ATK, ze kterého se stala Dukla Praha, přešel k mezinárodní házené. V Dukle pak strávil prakticky celou kariéru. Rozdíly mezi oběma hrami vysvětluje článek o národní házené. Ve Starém Plzenci začínal s házenou i pozdější nejlepší hráč světa Filip Jícha.

Brankář Dukly

Podle Armádního sportovního centra Dukla odchytal přes tisíc utkání a patnáctkrát se stal mistrem republiky. V roce 1957 vyhrála Dukla první ročník Poháru mistrů evropských zemí, když ve finále v Paříži porazila švédské Örebro 21:13. Kvůli zpožděnému letadlu přitom dorazila jen pár minut před začátkem. O šest let později vyhrála finále se Steauou Bukurešť 15:13 po prodloužení, přestože o poločase prohrávala 5:10. Obrat zvěčnil Ota Pavel v povídce Plná bedna šampaňského.

Styl, který se napodoboval

Bývalý brankář Jaroslav Strnad pro Hranický deník vzpomínal, že se Víchův styl hodně lišil od tehdejší brankářské klasiky a mladí brankáři ho napodobovali. Český olympijský výbor ho označil za jednoho z nejlepších hráčů své doby na světě. František Brůna o něm řekl, že ho nejvíc vystihuje slovo bojovník.

Čtyři medaile z mistrovství světa

Za reprezentaci chytal na čtyřech mistrovstvích světa a z každého přivezl medaili. Bronz získal v roce 1954 ve Švédsku, stříbro v letech 1958 v NDR a 1961 v NSR a bronz na domácím šampionátu 1964. Švédsko 1954 na něj podle vlastních slov silně zapůsobilo, obdivoval zemi nedotčenou válkou a švédský model sociálního státu. Na titul mistrů světa v roce 1967 nedosáhl, byl tehdy vážně zraněný a sám to označil za nejhorší časy své kariéry.

RokAkceRoleVýsledek
1954MS Švédskobrankář3. místo
1957PMEZ s Dukloubrankářvítěz
1958MS NDRbrankář2. místo
1961MS NSRbrankář2. místo
1963PMEZ s Dukloubrankářvítěz
1964MS Československobrankář3. místo
1972OH Mnichovtrenér2. místo
1984PMEZ s Dukloutrenérvítěz

Mnichov 1972

Jako hráč olympiádu nezažil, halová házená se na ni dostala až v roce 1972. Tehdy už stál na lavičce reprezentace spolu s Ladislavem Šestákem. Sám vzpomínal, že nastoupila parta mladých kluků. Tým bydlel v olympijské vesnici podle jeho slov dvě ulice od místa útoku na izraelskou výpravu, pořadatelé pak hlásili bombu v hale a výprava odjela ještě před závěrečným ceremoniálem. Československo prohrálo až ve finále s Jugoslávií. Celý turnaj popisuje článek o házené na olympiádě.

Další šampionáty

S reprezentací byl šestý na mistrovství světa 1974 a sedmý na olympiádě v Montrealu 1976. Na lavičku národního týmu se vrátil před domácím mistrovstvím světa 1990, kde tým skončil sedmý. Jako rozhodující vlastnost hráče řadil podle Hranického deníku charakter před herní dovednosti. Prvním brankářem v Mnichově byl František Králík, jehož podíl na medaili Vícha vždy zdůrazňoval.

Trenér Dukly a Pohár mistrů 1984

Jako trenér získal s Duklou sedm mistrovských titulů. V roce 1984 vyhrála Dukla znovu Pohár mistrů, finále rozhodla v sedmičkovém rozstřelu na půdě jugoslávského Šabacu. Vícha později řekl, že Dukla byla vlastně národní tým a Šabac národní tým Jugoslávie. Hráč Jiří Kotrč o něm na pohřbu řekl, že je vychoval a udělal z nich mančaft. Klubovou historii české házené shrnuje článek o házenkářské extralize.

Odchod do Německa

Československo se na olympiádu 1984 v Los Angeles kvalifikovalo, ale kvůli bojkotu na ni neodjelo. Vícha podle vlastních slov hned šel za předsedou svazu s tím, že jako trenér končí, neodjel ani na náhradní hry východního bloku a během tří čtvrtě roku měl angažmá v Německu. V polovině osmdesátých let převzal bundesligový TV Grosswallstadt. S ním hrál v roce 1986 finále Poháru vítězů pohárů proti Barceloně a v roce 1987 vyhrál německý pohár a skončil druhý v lize.

Fair play a olympijské hnutí

Mezinárodní výbor pro fair play, který působí pod patronací UNESCO, mu udělil diplom za kariéru s odůvodněním, že fair play dodržoval jako brankář i jako trenér. Olympedia uvádí, že v roce 1999 dostal stříbrný Olympijský řád MOV. Byl jedním ze zakladatelů a místopředsedou Českého klubu fair play, členem výkonného výboru Českého olympijského výboru a Českého klubu olympioniků. Fair play bral podle svých slov jako celospolečenskou záležitost a řekl, že přátelství má větší hodnotu než pocity po vítězství.

Poslední roky

Svůj příběh vylíčil v autobiografii Házená je můj život, kterou napsal s Jaroslavem Velíškem. V září 2012 ho fotograf Jan Saudek nafotil pro kalendář Dukly spolu s Josefem Masopustem a Danou Zátopkovou. Zemřel 14. ledna 2013 v Praze po dlouhé nemoci. Na posledním rozloučení ve Strašnicích zazněla hymna a vojáci vypálili čestnou salvu. Za rodinu promluvila dcera. Další osobnosti představuje přehled českých házenkářů.

Šest věcí, které se o Jiřím Víchovi pletou

  1. Olympijskou medaili nemá jako hráč. Stříbro z roku 1972 získal jako trenér.
  2. Mistry světa 1967 netrénoval. Byl tehdy zraněný hráč, trenérem byl Bedřich König.
  3. Nezačínal v Dukle. S házenou začínal ve Starém Plzenci, a to s národní.
  4. Cena fair play není obecná cena UNESCO. Jde o diplom výboru pro fair play pod jeho patronací.
  5. Miroslav Vícha není doložený příbuzný. Spoluhráč z roku 1958 je jiný hráč.
  6. Mistrovství světa 1954 nebylo ve Švýcarsku. Hrálo se ve Švédsku.

Časté otázky

Kdy a kde se narodil Jiří Vícha?

7. listopadu 1931 ve Starém Plzenci.

Na jakém postu hrál Jiří Vícha?

Byl brankářem Dukly Praha a reprezentace.

Kolik medailí z mistrovství světa získal Jiří Vícha?

Čtyři: bronz z let 1954 a 1964 a stříbro z let 1958 a 1961.

Proč Jiří Vícha nebyl u titulu mistrů světa 1967?

Byl tehdy vážně zraněný.

Kdo trénoval házenkáře ke stříbru na olympiádě v Mnichově 1972?

Jiří Vícha spolu s Ladislavem Šestákem.

Kolikrát vyhrál Jiří Vícha Pohár mistrů evropských zemí?

Třikrát s Duklou, v letech 1957 a 1963 jako hráč a v roce 1984 jako trenér.

Který německý klub Jiří Vícha trénoval?

TV Grosswallstadt v bundeslize, v roce 1987 s ním vyhrál německý pohár.

Jaká ocenění za fair play Jiří Vícha získal?

Diplom Mezinárodního výboru pro fair play za kariéru a stříbrný Olympijský řád MOV.

Mohlo by vás zajímat

Zdroje

Podobné příspěvky

Jeden komentář

Napsat komentář