Hypermobilita: prospektivní data zvýšené riziko zranění neukázala

Hypermobilita není diagnóza. Většina lidí s větším rozsahem pohybu nemá žádné potíže a Beightonovo skóre je screening, ne nález. Prospektivní data u sportovců navíc opakovaně neukázala, že by hypermobilní člověk byl náchylnější ke zranění. Co se potvrzuje spolehlivěji, je horší polohocit, a právě z toho plyne, co s tím dělat.

Ve zkratce

• Beightonovo skóre má devět bodů a hranice se posouvá s věkem.
• Prevalence u dospělých vychází v metaanalýze kolem dvou procent, u mladých dospělých kolem pěti.
• U baletních tanečnic je hypermobilních skoro sedmdesát procent, u házenkářek třináct.
• Metaanalýza 46 studií nenašla mezi muži a ženami významný rozdíl.
• U amerických fotbalistů ani u tanečníků hypermobilita se zraněními nesouvisela.
• Nejsilnějším prediktorem zranění zůstává zranění předchozí.
• Doporučené jsou silový trénink a stabilizace, ne protahování.

Jak se hypermobilita měří

Standardním nástrojem je Beightonovo skóre, tedy pět manévrů hodnocených celkem devíti body: ohnutí malíčku nad devadesát stupňů na obou rukou, přiložení palce k předloktí na obou rukou, prohnutí lokte a kolene nad deset stupňů na obou stranách a předklon s propnutými koleny a dlaněmi na zemi.

Hranice pro takzvanou generalizovanou hypermobilitu se liší podle věku. U dětí a dospívajících před koncem puberty je to šest bodů a víc, u dospělých do padesáti pět a víc, u starších čtyři a víc. Metaanalýza šestačtyřiceti studií na zhruba třiadvaceti tisících dospělých došla prakticky ke stejným hranicím, jen u nejmladších dospělých je posunula výš.

Kolik lidí to má

Při přísnější hranici vychází prevalence u dospělých kolem dvou procent, u lidí mezi osmnácti a pětadvaceti lety kolem pěti procent a nad pětašedesát let při odpovídající hranici kolem šesti a půl. U dětí a dospívajících se uvádí rozpětí čtyř až jedenácti procent.

Ve sportu je obrázek jiný, protože se do některých odvětví selektuje právě podle rozsahu pohybu. V dánském srovnání byla generalizovaná hypermobilita u 68 procent baletních tanečnic, u necelé čtvrtiny gymnastek a u třinácti procent házenkářek.

Tři různé věci pod jedním slovem

Asymptomatická hypermobilita znamená větší rozsah pohybu bez potíží. Není to nemoc ani diagnóza a týká se většiny hypermobilních lidí. Hypermobilní spektrum potíží je symptomatická hypermobilita s bolestí, nestabilitou a opakovanými subluxacemi, která nesplňuje přísnější kritéria. Hypermobilní Ehlersův Danlosův syndrom je vymezený třemi doménami a jeho diagnóza je čistě klinická, žádný genetický test ji nepotvrdí.

Rozlišení není akademické. Diagnózu stanoví lékař, typicky revmatolog nebo klinický genetik, ne trenér ani online dotazník. Odhad z primární péče říká, že na pět tisíc pacientů připadá zhruba sedm až deset lidí se syndromem nebo spektrem potíží dohromady.

Zvyšuje hypermobilita riziko zranění?

Méně jednoznačně, než se traduje. Dvouleté prospektivní sledování univerzitních hráčů amerického fotbalu nenašlo mezi hypermobilními a ostatními rozdíl v počtu zranění, v počtu ošetření ani ve dnech mimo hru. Roční sledování 185 tanečníků, kde se zranilo přes dvě třetiny souboru, nenašlo souvislost ani při čtyřech různých definicích hypermobility. Jediným silným prediktorem bylo předchozí zranění.

U poranění předního zkříženého vazu u sportovkyň jedna prospektivní studie hypermobilitu jako rizikový faktor označila, dvě další souvislost nenašly. Data tedy nejsou jednotná a plošné vyřazování hypermobilních lidí ze sportu z nich neplyne.

Co se potvrzuje konzistentně

Horší polohocit. Hypermobilní lidé mají prokazatelně horší vnímání polohy v lokti i v koleni. Právě to je mechanismus, kvůli kterému má smysl trénovat stabilitu, i když zvýšené riziko zranění v datech vidět není. Jak se propriocepce trénuje a co u ní funguje, rozebírá text o tom, jak se cvičí rovnováha a propriocepce.

Proč posilovat a neprotahovat

Kloub drží pasivní složka, tedy vazy a pouzdro, a aktivní složka, tedy svaly. U hypermobilního člověka je pasivní složka volnější, takže víc práce musí odvést aktivní. Protahování ubírá z toho, čeho je nadbytek, a nepřidává nic do toho, čeho je málo.

Randomizovaná studie na sto pacientech s hypermobilitou a rameními potížemi srovnávala těžký silový program v plném rozsahu s programem nízkozátěžovým ve středním rozsahu. Podstatné je, že obě větve byly silové. U hypermobilního ramene se tedy neřeší, jestli cvičit, ale jak těžce. Doporučené postupy uvádějí fyzickou aktivitu, posilování, proprioceptivní cvičení a ochranu kloubu. Protahování mezi nimi není.

Prakticky to znamená cvičit v plném, ale kontrolovaném rozsahu a nezamykat klouby v krajní poloze. Jak vypadá kontrolovaný rozsah u základního cviku, popisuje text o tom, jak se dělá dřep technicky správně.

Co to znamená v jednotlivých sportech

Jóga. Hypermobilnímu člověku se v ní zdánlivě daří, protože pozice vypadají hluboké. Jenže rozsah dělá vazivo, ne svaly. Pravidlo zní jít na kontrolovaný doraz svalu, ne na doraz kloubu, nezamykat lokty a kolena a vyhýbat se pasivnímu visení v pozici.

Gymnastika a tanec. Hypermobilita je tu selekční výhoda, takže silový a stabilizační trénink není doplněk, ale podmínka. Zajímavé je, že mezi nejvýše postavenými baletními sólisty hypermobilní nebyl nikdo, což představu o čisté výhodě dost nabourává.

Posilování. Nejvhodnější činnost ze všech, protože přidává přesně to, co chybí. Zátěž se navyšuje pomaleji a s větším důrazem na provedení než u ostatních.

Šest pravidel pro hypermobilního sportovce

1. Posilovat, ne protahovat. Rozsahu je dost, chybí aktivní kontrola.
2. Nezamykat klouby v krajní poloze. Ani v józe, ani při zvedání.
3. Zařadit balanční a proprioceptivní cvičení. Polohocit je slabé místo.
4. Navyšovat zátěž pomaleji. Rozhoduje provedení, ne kilogramy.
5. Nepřehlížet předchozí zranění. Je to nejsilnější prediktor dalšího.
6. Neřídit se online dotazníkem. Beightonovo skóre je screening, diagnózu stanoví lékař.

Kdy k lékaři

Opakované vykloubení nebo pocit, že kloub vypadává, patří k vyšetření, stejně jako bolest, která přetrvává měsíce, výrazná únava, časté modřiny nebo špatné hojení ran. Kombinace kloubních potíží s obtížemi trávení a s bušením srdce při vzpřímení je důvod probrat věc s lékařem, protože takové projevy se u hypermobilního spektra popisují a samy nezmizí.

Časté otázky

Je hypermobilita nemoc?

Sama o sobě ne. Většina hypermobilních lidí nemá žádné potíže a jde jen o větší rozsah pohybu. Nemocí se to stává až tehdy, když k rozsahu přibudou bolest, nestabilita nebo opakované subluxace.

Můžu s hypermobilitou posilovat?

Nejen můžete, je to doporučená cesta. Ve studii u hypermobilního ramene se neporovnávalo cvičení proti klidu, ale těžší program proti lehčímu, protože obě větve byly silové.

Mám se protahovat, když jsem hypermobilní?

Rutinní protahování mezi doporučenými postupy není. Ubírá z pasivní stability, které je už tak málo. Rozsah pohybu se u hypermobilního člověka nezvětšuje, ale ovládá.

Zvyšuje hypermobilita riziko zranění?

Prospektivní data u fotbalistů ani u tanečníků souvislost nenašla a u předního zkříženého vazu se studie rozcházejí. Jasně doložený je horší polohocit, který je důvodem trénovat stabilitu.

Je hypermobilita častější u žen?

Starší data to naznačovala, ale metaanalýza šestačtyřiceti studií nenašla mezi pohlavími statisticky významný rozdíl při žádné hranici skóre.

Jde hypermobilita s věkem pryč?

Rozsah pohybu se s věkem obvykle zmenšuje, proto se snižuje i hranice skóre pro starší dospělé. Potíže spojené s hypermobilitou tím ale samy nezmizí.

Mohlo by vás zajímat

• Co se o protahování ví u volnějších kloubů, rozebírá článek o protahování a rozsahu pohybu.
• Souvislosti napříč diagnózami shrnuje průvodce zraněními a bolestí.
• Proč o době návratu rozhoduje místo poranění, ukazuje text o tom, jak se liší natažený a natržený sval.

Text má informativní charakter a nenahrazuje odbornou konzultaci. Zdroje: mezinárodní klasifikační kritéria Ehlersova Danlosova syndromu, systematický přehled a metaanalýza hranic Beightonova skóre na zhruba 23 000 dospělých, přehledový článek o hypermobilním spektru potíží, prospektivní kohorta hráčů amerického fotbalu, roční prospektivní sledování tanečníků, randomizovaná studie silového tréninku u hypermobilního ramene, srovnání prevalence hypermobility mezi sportovními odvětvími.