Co říká bilance olympiády: Máme malý výsledek?

Bilancování a vedení statistik je často naší národní vlastností a platí to i o sportu. Od olympiády v Riu už uplynulo pár týdnů, ale přesto stojí za to se k akci vrátit. Navzdory tomu, že bilance deseti medailí je rozhodně dobrá, ve světle statistik to tak vypadat nemusí.

Roli hraje kov

Celkem se podařilo nasbírat deset cenných kovů. Jeden připadá na zlato, dva na stříbro a sedmkrát si naši sportovci na krk pověsili bronz. Vypadá to na první pohled pěkně, ale co na ten druhý? Co na výsledek říkají statistiky? Podle nich to není nic moc. Čísla totiž uvádějí, že jde o nejhorší výsledek od roku 1932. V takovéhle konfrontaci to naopak vypadá zle. Ale nic nemůžeme vidět černobíle. V roce 2012 v Londýně a v roce 1996 v Atlantě Češi získali jedenáct medailí, což je jenom o jednu více. Ovšem je třeba říci, že tentokrát bylo pouze jedno zlato a dvě stříbra. Právě cennost kovu přitom rozhoduje o příčkách v celkovém pořadí zemí.

Pořadí až za čtyřicítkou

Letos naši skončili v bilanci až na 43. místě, přitom v Londýně před čtyřmi lety byli devatenáctí. Ve sbírce ale tehdy měli hned čtyři zlata, tři stříbra a čtyři bronzy. Právě vyšší bilance zlata a stříbra potom rozhodla, že se dostali do první dvacítky. Pravdou je totiž, že vše někdy o štěstí a rozdíly v pozicích nemusí úplně vyjadřovat celkovou situaci. Podle vedení Českého olympijského výboru je naše pozice pořád dobrá. Sport u nás nemá moc dobrou pozici, chybí peníze a stesky sportovních svazů už jsou mnohdy pověstné. Proto jde stále o dobrý výsledek.

Záleží na úhlu pohledu

Jediné zlato jsme získali také v roce 2004 v Atlantě. Navíc někteří sportovci překvapili více než příjemně a to navzdory tréninkovému výpadku. Příkladem je oštěpařka Barbora Špotáková, která měla zlomenou nohu a tím pádem netrénovala tolik, jak bylo potřeba. Tréninkovou mezeru mělo i naše další medailové želízko v ohni, řeč je o Zuzaně Hejnové, která prakticky rok nezávodilo. Z tohoto pohledu je čtvrté místo ještě dobrým výsledkem.