Velká pardubická: trať, Taxis a nejúspěšnější jezdec

Nejslavnější český dostih je formálně zařazený jako listed, tedy stupeň pod skupinovými dostihy. Velká pardubická má doma postavení, jaké nemá žádná jiná sportovní událost na koních, ale v mezinárodní hierarchii steeplechase stojí o patro níž, než by čekal divák sledující přenos se dvěma miliony dalších lidí. Rozpor mezi domácí prestiží a formální kategorií je jedna z věcí, které se o dostihu píšou málo. Druhou je, že pořadatel se v roce 2026 přejmenoval a starší texty nesou jméno, které už neplatí.

Ve zkratce

• Trať měří 6 900 metrů a koně na ní překonávají jedenatřicet překážek.
• Pořadatel se v červenci 2026 přejmenoval z Dostihového spolku a.s. na Dostihové závodiště Pardubice a.s., IČO zůstalo 48155110.
• Taxisův příkop měl tři různé podoby: do roku 1993, od roku 1993 a od srpna 2021.
• Rekord dostihu drží Ribelino s Pavlem Kašným časem 8:56,01 z roku 2015.
• Josef Váňa starší vyhrál osmkrát, Železník je s čtyřmi vítězstvími nejúspěšnějším koněm.
• Jediná vítězka v historii je Lata Brandisová, rok 1937, klisna Norma.
• Souhrnný počet uhynulých koní se ve zdrojích liší natolik, že jedno číslo uvádět nejde.

Kdo dostih pořádá a kdo ho zastřešuje

Pořadatelem a provozovatelem pardubického závodiště je akciová společnost se sídlem v Pardubicích, IČO 48155110, zapsaná do rejstříku 10. 3. 1993. Podstatná změna přišla v roce 2026: společnost, která se od počátku jmenovala Dostihový spolek a.s., oznámila 2. 7. 2026 změnu obchodní firmy na Dostihové závodiště Pardubice a.s. IČO, sídlo ani uzavřené smlouvy se nezměnily, šlo čistě o jméno.

Tohle je past, do které padají i čerstvé texty. Starší stránky na webu závodiště a prakticky celý archiv zpravodajství nesou v patičce původní jméno, takže rešerše podle prvního výsledku vyhledávání skončí u názvu, který platil do léta 2026. Ředitelem závodiště je dlouhodobě Jaroslav Müller, který vystupuje jako mluvčí pořadatele k úpravám překážek i k bezpečnosti.

Pravidla nedělá pořadatel

Nadřazenou autoritou je Jockey Club České republiky. Vydává Dostihový řád, podle kterého se konají rovinové i překážkové cvalové dostihy, a propozice Velké pardubické vycházejí pod jeho hlavičkou. Klíčové ustanovení pro pochopení, jak se překážky mění: u steeplechase cross country musí tvar, rozměry a počet překážek schválit Jockey Club ČR. Pořadatel tedy Taxisův příkop nemůže upravit sám.

Do přípravy vstupuje ještě Česká asociace steeplechase. Doporučení expertní skupiny k bezpečnosti závodiště nejprve projednal její výbor a teprve potom je schvalovalo představenstvo pořadatele. Právě tenhle třístupňový postup stojí za úpravami z roku 2021.

Titulární partner v názvu

Oficiální název zní Velká pardubická se Slavia pojišťovnou, a to i v číslovaných variantách. Slavia pojišťovna převzala roli po České pojišťovně, jejíž jméno dostih nesl čtvrtstoletí, a smlouvu má podle pořadatele prodlouženou nejméně do roku 2027. Partner nesponzoruje jen hlavní dostih: dává jméno i Poháru Slavia pojišťovny, který je zároveň jednou ze čtyř kvalifikací. Titulární partner je ta část názvu, která zastarává nejrychleji, a proto se má uvádět vždy s ročníkem.

Tvrdá data

Trať, oranice a jedenatřicet překážek

Trať vede zčásti po trávě a zčásti po oranici, což je rys, který Velkou pardubickou odlišuje od klasických steeplechase. Podle oficiální historie tvořila oranice původně téměř polovinu vzdálenosti, dnes je to zhruba čtvrtina. Pro čtenáře, který chce porovnávat časy napříč desetiletími, je to zásadní informace: povrch se změnil natolik, že srovnání nedává smysl.

Mezi pojmenované překážky patří vedle Taxisova příkopu Velké zahrádky, Velký anglický skok, Hadí příkop, Popkovický příkop, Francouzský skok, Irská lavice a Havlův skok. Poslední velká změna vedení kurzu proběhla v roce 1998, kdy se závěrečná fáze začala běhat opačným směrem.

Dostih je zároveň součástí mezinárodní série Crystal Cup. Myšlenku iniciovalo pardubické závodiště v roce 2005, po jednáních v roce 2009 série vznikla a první dostih se běžel v únoru 2010 ve francouzském Pau. Účast v dostizích Crystal Cupu je dnes jednou z cest, jak splnit kvalifikaci na Velkou pardubickou. Kdo chce srovnání s jinou vrcholnou sezonní událostí, kde se pořadí bere jako kulturní záležitost, najde ho v textu o Tour de France.

Taxisův příkop: tři podoby jedné překážky

Překážka se původně jmenovala Tribunový skok. Po smrti knížete Egona Thurn-Taxise v roce 1892 dostala jeho jméno. Rozměry se ve zdrojích pletou nejvíc ze všeho, protože každé období má vlastní čísla a zpravodajství je míchá v jednom odstavci.

Do roku 1993

Příkop byl 2 metry hluboký a 5 metrů dlouhý, živý plot měřil 1,5 metru a celková vzdálenost k překonání byla zhruba 8 metrů. Tohle je podoba, ke které se vztahuje většina historických fotografií a k níž míří i většina kritiky.

Od roku 1993

Příkop byl zkrácený a zčásti zasypaný, doskokové místo zmírněné. Hloubka klesla na 1 metr a celková vzdálenost na zhruba 5,8 metru. Shoda ve zdrojích panuje na tom, že po úpravách z devadesátých let počet úhynů výrazně klesl.

Od srpna 2021

Poslední úprava přišla po smrtelném pádu koně Sottovento v ročníku 2020. Šířka příkopu zůstala 5 metrů a šířka živého plotu 150 cm, celková délka skoku 6,5 metru se nezměnila. Změnilo se tohle: maximální hloubka příkopu klesla z jednoho metru na 75 cm, živý plot je sestříhaný tak, aby byl na zadní stěně vysoký 145 cm, a doskoková hrana zmizela ve prospěch šikmé plochy s mírnějším úhlem klesání. Podloží bylo zpevněné prosívkou a zhutněnou vrstvou zeminy.

Zajímavý detail je vizuální: příkop se neosévá, aby zůstal barevný kontrast proti travnaté dráze, a před dostihem se hranice navíc opticky zdůrazňuje pásem pilin. Stejnou úpravou prošla i překážka číslo 2. Ředitel pořadatele k tomu uvedl, že vizuální podoba se změnila výrazně, ale obtížnost překážky zůstala prakticky nezměněná, a žokejové se před ročníkem 2021 shodovali, že Taxis je pořád náročný.

Číslo 5,8 metru patří k podobě po roce 1993, číslo 6,5 metru je délka skoku po roce 2021. Uvádět je vedle sebe bez roku je chyba, kterou dělá i část zpravodajství.

Jak se kůň a jezdec kvalifikují

Na Velkou pardubickou se nedá jen tak přihlásit. Podle propozic musí být kůň starší šesti let a v témže roce dokončit jeden ze čtyř kvalifikačních dostihů na pardubické dráze, a to do 5. místa, tedy na dotované příčce, nebo s odstupem nejvýš dvacet vteřin za vítězem. Kvalifikaci lze splnit i v dostizích série Crystal Cup nebo v steeplechase, steeplechase cross country či cross country o délce nejméně 4 800 metrů v Irsku, Anglii, Francii nebo Itálii. Vítěz předchozího ročníku má právo startu bez kvalifikace.

Jezdec musí mít v kariéře nejméně deset vítězství v překážkových dostizích a dokončit alespoň jednu steeplechase nebo steeplechase cross country. Druhá cesta vede přes nejméně deset umístění v překážkových dostizích a dokončený kvalifikační dostih. Kvalifikační dostihy se běhají rozprostřené od května do začátku září, uzávěrka přihlášek a losování startovních čísel připadá na závěr září a začátek října.

Veterinární část

Dostihový řád ukládá pořadateli zajistit veterinární službu pro prohlídku koní při vykládce ve stanoveném termínu a kontrolu totožnosti dostihových koní před startem. Kdo se chce podívat, jak vypadá sport na koni bez příkopů a oranice, najde přehled v článku o jezdectví a parkuru. Otázku zakázaných látek, která se dostihů dotkla i v Pardubicích, rozebírá text o dopingu ve sportu.

Rekordy a vítězové

Nejúspěšnějším jezdcem je Josef Váňa starší s osmi vítězstvími: 1987, 1988, 1989 a 1991 se Železníkem, 1997 s Vronským a 2009, 2010 a 2011 s Tiumenem. Nejblíž je mu Jan Faltejsek se sedmi triumfy, z toho třemi za sebou s Orphee des Blins v letech 2012 až 2014.

Nejúspěšnějším koněm je Železník se čtyřmi vítězstvími z osmi startů. Třikrát za sebou vyhrálo osm koní, mimo jiné Brigand, Lady Anne, Epigraf a z novější doby Orphee des Blins.

Rekord, který má vlastní příběh

Rekordem dostihu je čas 8:56,01 z roku 2015, Ribelino s Pavlem Kašným. Pozadí je nutné mít správně: nejrychleji tehdy doběhl Nikas se Stromským v čase 8:55,29, ale byl dodatečně diskvalifikovaný kvůli zakázané látce, která se podle oficiální historie do koně dostala kontaminovaným krmivem. Vítězem 125. ročníku je proto Ribelino a rekordem je jeho čas. Rychlejší číslo se bez poznámky o diskvalifikaci uvádět nemá.

Věkové a další rekordy

Nejmladším vítězem je Josef Vavroušek, kterému bylo v roce 1956 devatenáct let, nejstarším Vladimír Hejmovský s devětapadesáti v roce 1951. Nejstarším vítězným koněm je čtrnáctiletý Unkas z roku 1954. Jedinou vítězkou v historii zůstává Lata Brandisová, která v roce 1937 zvítězila s klisnou Normou. Poprvé startovala v roce 1927, naposledy v roce 1949, a v celé historii dostihu startovalo devět žen.

Dva ročníky, které vybočily

Ročník 2024 skončil poprvé v historii dělením prvního místa. Finiš osmiletých koní Sexy Lord a Godfrey byl tak těsný, že o pořadí nerozhodla ani cílová fotografie. Jaroslav Myška vyhrál na dvaadvacátý pokus, Jan Faltejsek si připsal sedmé vítězství.

Ročník 2025 vyhrál osmiletý Stumptown s irským žokejem Keithem Michaelem Donoghuem, trenérem Gavinem Cromwellem a majitelem Furze Bush Syndicate. Byl to první zahraniční vítěz po zhruba třiceti letech. Ve finiši předčil koně High In The Sky, na kterém Jan Faltejsek usiloval o vyrovnání Váňova rekordu.

Velikost v číslech

Ročník 2025 přivedl na závodiště během víkendu na 23 tisíc lidí a tribuny byly vyprodané. Samotný dostih sledovalo v české televizi bezmála 2,2 milionu diváků a akreditovalo se přes sto novinářů a fotografů z Česka, Slovenska, Velké Británie, Irska, Maďarska, Polska, Německa a Francie.

Návštěvnost přitom není rekordní, právě naopak. Rekordem je bezmála 45 tisíc diváků na 120. ročníku, tedy zhruba dvojnásobek. Kapacita se mezitím omezila, ale doložený důvod poklesu se ve zdrojích nenajde. Pro srovnání se strukturou fanouškovské základny jiného českého sportovního subjektu se dá otevřít profil klubu AC Sparta Praha.

Historické srovnání: v prvním ročníku 1874 startovalo čtrnáct koní a do cíle doběhlo šest. Nejvíc startujících měl ročník 1990 s devětadvaceti koňmi, což je při dnešním kvalifikačním systému prakticky nedosažitelné číslo. V roce 1909 nedokončil ani jeden ze tří startujících.

Kritika a úhyny koní

Tohle je téma, u kterého se čísla rozcházejí nejvíc a ke kterému neexistuje veřejná oficiální evidence pořadatele ani Jockey Clubu ČR. Souhrny se pohybují od šestadvaceti koní na Taxisově příkopu v období 1927 až 2023 přes více než padesát koní za celou historii dostihu až po číslo osmašedesát, které se objevilo v titulku zpravodajského serveru. Zdroje se liší nejen číslem, ale i tím, co počítají a za jaké období. Jedno souhrnné číslo prezentované jako fakt proto do textu nepatří.

Co doložit jde, jsou konkrétní případy. V prvním ročníku 1874 si kůň Strizzel na překážce zlomil vaz a musel být utracený, bývá uváděný jako historicky první oběť dostihu. V roce 2020 uhynul Sottovento po chybě na Taxisu a jeho pád byl bezprostředním důvodem k úpravě překážky. V ročníku 2023 zemřel devítiletý ryzák Stuke s francouzským žokejem Benoitem Claudicem: kůň šel Taxis poprvé v životě, těsně před překážkou začal bočit doleva a způsobil hromadný pád, ve kterém byl vážně zraněný i jezdec Martin Liška.

Argumenty obou stran

Demonstrace odpůrců dostihu se konaly už v roce 1991 a v následujícím roce se přes opatření pořadatelů opakovaly. Kritika ochránců zvířat směřuje především na Taxisův příkop s argumentem, že jde o krutost blížící se býčím zápasům a že koně nejsou závodní stroje. Josef Váňa jako nejúspěšnější jezdec dostihu naopak zastává názor, že dostih už lehčí být nemůže.

Poctivá věta, kterou uvedl i veřejnoprávní rozhlas, zní takto: ani úprava z roku 2021 fatální pády nevyloučila, což ukázal ročník 2023.

Čtyři důvody, proč se ročníky nedají srovnávat

1. Změnila se trať. Vedení kurzu se naposledy měnilo v roce 1998, kdy se závěrečná fáze začala běhat opačným směrem.
2. Změnil se povrch. Oranice tvořila původně téměř polovinu vzdálenosti, dnes zhruba čtvrtinu. To je pro dosažené časy zásadní rozdíl.
3. Změnily se překážky. Taxisův příkop se zásadně měnil v roce 1993 a 2021, překážka číslo 2 v roce 2021. Zmírnění se promítá do časů i do počtu dokončivších koní.
4. Změnily se podmínky účasti. Kvalifikační systém, minimální věk koně a kvalifikace jezdců dnes výrazně zužují startovní pole.

Časté otázky

Kdy se Velká pardubická běží?

Tradičně druhou říjnovou neděli, start hlavního dostihu bývá v odpoledních hodinách. Kvalifikační dostihy se běhají od května do začátku září.

Jak dlouhá je trať a kolik má překážek?

Trať měří 6 900 metrů a koně na ní překonávají jedenatřicet překážek. Vede zčásti po trávě a zčásti po oranici, která dnes tvoří zhruba čtvrtinu vzdálenosti.

Jak hluboký je dnes Taxisův příkop?

Od srpna 2021 je jeho maximální hloubka 75 cm, dřív to byl jeden metr a před rokem 1993 dokonce dva metry. Šířka příkopu zůstala pět metrů a celková délka skoku 6,5 metru.

Kdo vyhrál Velkou pardubickou nejvíckrát?

Z jezdců Josef Váňa starší s osmi vítězstvími mezi lety 1987 a 2011. Z koní Železník se čtyřmi vítězstvími z osmi startů.

Jaký je rekord trati?

Čas 8:56,01, který v roce 2015 zajel Ribelino s Pavlem Kašným. Rychlejší čas téhož ročníku patřil koni, který byl dodatečně diskvalifikovaný kvůli zakázané látce.

Vyhrála někdy žena?

Ano, jednou. Lata Brandisová v roce 1937 s klisnou Normou. V celé historii dostihu startovalo devět žen.

Kolik koní při dostihu uhynulo?

Přesné souhrnné číslo neexistuje, veřejnou evidenci pořadatel nevede. Zdroje uvádějí od šestadvaceti koní na Taxisu za určité období až po několik desítek za celou historii, podle toho, co počítají. Doložené jsou jednotlivé případy, například Strizzel v roce 1874, Sottovento v roce 2020 a Stuke v roce 2023.

Je Velká pardubická nejprestižnější dostih Evropy?

Doma ano z hlediska sledovanosti, formálně ne. V mezinárodní kategorizaci je vedená jako cena kategorie L, tedy listed, což je stupeň pod skupinovými dostihy.

Mohlo by vás zajímat

• Jak vypadá jezdecký sport bez oranice a příkopů, shrnuje text o parkurovém skákání.
• Proč mají grandslamy jiné postavení než ostatní turnaje, vysvětluje článek o Wimbledonu a grandslamech.
• Jak se testuje na zakázané látky, rozebírá přehled o antidopingových pravidlech.

Zdroje

Text neuvádí jedno souhrnné číslo uhynulých koní, protože se zdroje liší od šestadvaceti po osmašedesát a žádná oficiální evidence dohledatelná není. Neuvádí objem sázek, protože jde o číslo sázkové kanceláře, které se každý rok mění a zdroje se u něj rozcházejí. Neuvádí rok, kdy padl divácký rekord, protože se ho nepodařilo potvrdit primárním zdrojem, a proto je uvedený jen číslem ročníku. Neuvádí, kolikátý rok trvá partnerství titulárního partnera, protože se počítání ve zdrojích liší. Neuvádí ani majetkovou strukturu pořadatele, protože ji z dohledaných zdrojů doložit nelze.

• Oficiální historie dostihu a závodiště (zavodistepardubice.cz)
• Listina vítězů (zavodistepardubice.cz)
• Zpráva o úpravě Taxisova příkopu v srpnu 2021 (irozhlas.cz)
• Změna názvu pořadatele z 2. 7. 2026 (jezdci.cz)
• Zápis pořadatele v registru ARES (ares.gov.cz)