Překážkové závody: co je OCR a proč má dvě mistrovství světa

Mistrovství světa v překážkových závodech existuje dvakrát a nejsou to varianty téhož. Jedno pořádá mezinárodní federace, druhé je nezávislá akce s vlastními pravidly, ve kterých se překážka nedá vyměnit za trest. Rozdíl mezi nimi vysvětluje, proč se výsledky napříč OCR špatně porovnávají.

Ve zkratce

• Za první moderní překážkový závod se považuje Tough Guy z roku 1987.
• Kořeny vedou k vojenskému pětiboji a jeho trati z roku 1947.
• Mezinárodní federace sídlí ve Švýcarsku a prochází organizační proměnou.
• Nezávislé mistrovství světa zavedlo systém pásků a povinných překážek.
• Česko má vlastní asociaci, která série certifikuje.
• Úrazovost se mezi studiemi liší kvůli metodice, ne kvůli riziku.

Odkud se OCR vzalo

Překážkové závody, zkratkou OCR podle anglického obstacle course racing, jsou sportem, kde se pěšky překonává trať s fyzickými překážkami.

Koncept není nový. Plavecká překážková disciplína byla na olympijských hrách už v roce 1900. Moderní pozemní překážkové tratě ale vzešly z vojenského pětiboje, jehož trať vznikla v Německu v roce 1947.

Za první moderní překážkový závod se považuje Tough Guy, poprvé uspořádaný v roce 1987. Založil ho bývalý britský voják na své farmě ve Staffordshire a trať kombinovala běh v terénu, ponory do ledové vody, šplh po laně, skoky přes oheň a jílová bahna. Poslední ročník se běžel v roce 2017.

Souběžně se v Nizozemsku rozvíjel formát zvaný survivalrun, který má vlastní tradici.

Dvě různá mistrovství světa

Tohle je hlavní zmatek celého odvětví a stojí za to ho rozplést.

Šampionát pod mezinárodní federací

Federace se jmenuje World Obstacle, plným jménem Fédération Internationale de Sports d’Obstacles, sídlí ve švýcarském Lausanne a vznikla v roce 2014. Zastřešuje kromě OCR i ninja, adventure racing a další disciplíny a má národní federace ve víc než stovce zemí.

Organizace právě prochází proměnou ve vztahu k Mezinárodní unii moderního pětiboje, takže její postavení se v posledních letech mění. To je dobré vědět, než člověk začne dohledávat, kdo co pořádá.

Formáty jejího šampionátu:

• 100 metrů, jedenáct standardizovaných překážek na dvoudráhové přímé trati
• 400 metrů na přímé travnaté dráze
• Short Course, zhruba tři kilometry a kolem dvaceti překážek
• Standard Course, zhruba dvanáct kilometrů a kolem čtyřiceti překážek
• Týmový závod štafety čtyř závodníků na pět kol

Věkové kategorie sahají od desetiletých po sedmdesátileté a starší.

Nezávislé OCR World Championships

Druhá linie je starší v tom smyslu, že první ročník proběhl v roce 2014 v Ohiu. Trať měřila zhruba čtrnáct kilometrů, měla asi šedesát překážek a přes tisíc metrů převýšení.

Zásadní je ale jeho pravidlo, kterým se od komerčních sérií odlišuje nejvíc: systém pásků a povinné zdolání všech překážek.

Závodník nosí pásek. Překážku smí zkoušet opakovaně, ale pokud ji nezvládne, pásek odevzdá. Trať pak může dokončit a má zaznamenaný čas, ale je veden jako nedokončený v tom smyslu, že není mezi těmi, kdo dojeli s páskem.

K tomu patří druhý princip: nic se neškáluje podle pohlaví ani věku. Profesionálové i amatéři zdolávají identické překážky.

Proč se to nedá porovnávat

Rozdíl mezi oběma přístupy je zásadnější, než vypadá.

V prvním případě měříte, kdo je nejrychlejší včetně trestů. Ve druhém, kdo skutečně zvládl všechno. To jsou dvě různé otázky a dvě různé pořadí.

Velké mezinárodní série

Spartan Race je největší a nejznámější. Jeho formáty, systém Trifecta a pravidla penalizace popisuje samostatný text o tom, jak funguje Spartan Race.

Tough Mudder vznikl v roce 2010 a jeho klasický formát měří zhruba třináct až šestnáct kilometrů s pětadvaceti překážkami. Zajímavé je, že většina jeho akcí je nezávodních a netýká se pořadí. Závodní varianty jsou samostatné. Součástí značky je i čtyřiadvacetihodinový vytrvalostní závod na osmikilometrovém okruhu.

Tough Guy, tedy zakladatel odvětví, skončil v roce 2017.

Občas se do výčtu řadí i halové fitness závody s pevně daným pořadím běhů a stanovišť. Ty ale nemají překážky v OCR smyslu a patří spíš do samostatné kategorie.

České překážkové závody

Česká scéna má vlastní zastřešující organizaci, Českou asociaci překážkových sportů. Audituje závodní série podle zázemí, bezpečnosti, překážek, organizace a historie a uděluje jim certifikáty. Pořádá mistrovství republiky, národní ligu a koordinuje účast reprezentace na evropských a světových šampionátech.

Ve své klasifikaci uděluje zlatý certifikát čtyřem sériím, mezi nimi Gladiator Race a Spartanu, stříbrný a bronzový dalším.

Gladiator Race je z českých sérií nejlépe doložená. Pořádá ji spolek se sídlem v Hradci Králové a má tři hlavní větve: klasické OCR, běh v terénu a závody se psem, plus dětské kategorie.

Typická struktura českého závodu vypadá takhle: hlavní překážkový závod kolem čtyř kilometrů s dvaceti a více překážkami, k tomu terénní běhy na šesti, jedenácti a jednadvaceti kilometrech, dětské tratě na jednom až dvou kilometrech a nezávodní kategorie pro ty, kdo si to chtějí jen zkusit.

Predator Race je další doložená česká série s několika formáty včetně juniorského.

Co na překážkách rozhoduje

Překážky se dají rozdělit podle schopnosti, kterou prověřují, a podle toho se dá i trénovat.

Úchop a vis. Ručkování, visové sestavy a šplh po laně. Tohle je nejrozhodnější skupina, protože předloktí se unaví rychle a během závodu se nezotaví. V závodních kategoriích bývá na visovou překážku jediný pokus.

Nošení břemen. Kbelík s kamením, pytel s pískem, betonová koule, kladka. U trestných okruhů se hmotnosti pohybují kolem sedmadvaceti kilogramů u mužů a osmnácti u žen.

Lezení a přeskoky. Stěny různých výšek, síťové a schodišťové konstrukce.

Plazení. Pod ostnatým drátem, v bahně a v rourách.

Přesnost. Hod oštěpem, typická překážka s jediným pokusem, na které selhávají i špičkoví závodníci.

Praktický závěr: kdo trénuje jen běh, na visových překážkách skončí. Silový základ je tady důležitější než u čistě běžeckých závodů, což rozebírá i text o tom, jak nabírat svalovou hmotu.

Jak nebezpečné to je

Data existují, ale je potřeba je číst opatrně.

Nejrozsáhlejší studie sledovala tři sezony a zaznamenala 1 782 zranění na 73 366 účastníků, tedy úrazovost kolem 2,4 procenta. Rozpětí mezi jednotlivými akcemi bylo od 0,8 do 5,3 procenta.

Podstatné je, jak ta zranění vypadala. Téměř 94 procent bylo ošetřeno na místě a jen sedmnáct účastníků, tedy jedno procento ze zraněných, potřebovalo převoz záchrannou službou. Naprostá většina byla svalová nebo kloubní.

Delší trať riziko zvyšovala jen mírně, z 2,3 procenta u pětikilometrových závodů na 2,6 procenta u těch nad čtyřiadvacet kilometrů.

Jedno zjištění stojí za pozornost

Systematický přehled o poranění předního zkříženého vazu našel v OCR výrazný rozdíl mezi pohlavími. U žen byla incidence zhruba pětkrát vyšší než u mužů.

Jako rizikové faktory autoři uvádějí gumový povrch a překážky, které vyžadují doskoky s vysokým nárazem nebo prudké brzdění a rotaci.

U čísel o úrazovosti obecně platí, že se mezi sériemi liší násobně, ale rozdíly jsou dané metodikou hlášení, ne skutečným rizikem. Jedna kanadská série vykázala nejvyšší podíl převozů při nejnižší úrazovosti, což ukazuje spíš na to, jak se co počítá.

Šest věcí, které se o překážkových závodech uvádějí nepřesně

1. Mistrovství světa v OCR je jedno. Jsou dvě různá s odlišnými pravidly.
2. Překážku jde vždycky vyměnit za trest. V systému pásků ne.
3. Tough Mudder je závod. Většina jeho akcí je nezávodních.
4. OCR vzniklo ve Spojených státech. První moderní závod byl britský Tough Guy z roku 1987.
5. Stačí umět běhat. Na visových překážkách rozhoduje úchop, ne kondice.
6. Překážkové závody jsou extrémně nebezpečné. Úrazovost se pohybuje kolem dvou procent a většina zranění se ošetří na místě.

Časté otázky

Co znamená zkratka OCR?

Obstacle course racing, tedy překážkový závod. Je to sport, ve kterém se pěšky překonává trať s fyzickými překážkami, od šplhu přes stěny a lana po nošení břemen, brodění a plazení.

Kdy vznikly moderní překážkové závody?

Za první moderní překážkový závod se považuje britský Tough Guy z roku 1987. Kořeny odvětví ale vedou k vojenskému pětiboji, jehož trať vznikla v Německu v roce 1947.

Proč existují dvě mistrovství světa v OCR?

Jedno pořádá mezinárodní federace World Obstacle se sídlem ve Švýcarsku, druhé je nezávislá akce založená v roce 2014. Liší se pravidly: nezávislý šampionát používá systém pásků, ve kterém se překážka nedá vyměnit za trest.

Jaké překážkové závody se konají v Česku?

Nejlépe doložené jsou Gladiator Race a Predator Race, k tomu působí v Česku i Spartan Race. Scénu zastřešuje Česká asociace překážkových sportů, která série certifikuje a pořádá mistrovství republiky i národní ligu.

Co je na překážkových závodech nejtěžší?

Visové překážky, tedy ručkování, rigy a šplh po laně. Předloktí se unaví rychle a během závodu se nezotaví, a v závodních kategoriích bývá na visovou překážku jediný pokus.

Jak často se na překážkových závodech někdo zraní?

Podle nejrozsáhlejší studie kolem 2,4 procenta účastníků, s rozpětím od 0,8 do 5,3 procenta podle akce. Téměř 94 procent zranění se ošetřilo na místě a jen jedno procento ze zraněných potřebovalo převoz záchrannou službou.

Mohlo by vás zajímat

• Obecný přehled nabízí text Překážkové závody.
• O vytrvalostní alternativě píše text Ironman: co obnáší.

Zdroje: weby mezinárodní federace World Obstacle a nezávislého šampionátu OCR World Championships, Česká asociace překážkových sportů, weby českých sérií, recenzované studie úrazovosti v překážkových závodech.