Sport s cukrovkou: hodina na kole glykémii srazí, sprinty ji zvednou

Hodina na kole glykémii nejspíš srazí, deset sprintů nebo těžký silový trénink ji může naopak vyhnat nahoru. Není to chyba měření ani divná reakce těla, je to fyziologie: při velmi intenzivní zátěži vystřelí stresové hormony a játra vyplaví glukózu rychleji, než ji sval stihne spotřebovat. U zdravého člověka to srovná vlastní výstřik inzulinu, u cukrovky prvního typu tenhle výstřik chybí. Právě proto se sport s cukrovkou plánuje jinak podle toho, co se bude dělat.

Ve zkratce

• Strukturovaný trénink snížil u cukrovky druhého typu dlouhodobou glykémii o 0,67 procentního bodu.
• Rozhoduje objem: nad 150 minut týdně pokles o 0,89 bodu, do 150 minut jen o 0,36.
• Rozdíly mezi aerobním, silovým a kombinovaným tréninkem jsou menší než šířka intervalů spolehlivosti.
• Samotná rada hýbejte se bez dietního poradenství významný efekt neměla.
• U dětí s cukrovkou prvního typu mělo hypoglykémii přímo při cvičení 22 procent.
• Po cvičebním dni byla noční glykémie nižší a hypoglykémie častější.
• Senzor kontinuálního monitoringu se při zátěži opožďuje zhruba o dvanáct minut.

Co se s glykémií při zátěži děje

Pracující sval si bere glukózu z krve i bez inzulinu, protože samotná kontrakce posune přenašeč do buněčné membrány. Zároveň se zvýší prokrvení svalu a rychleji se vstřebá inzulin z podkoží.

U cukrovky prvního typu se ale hladina inzulinu v krvi při zátěži sama nesníží, takže játra nedostanou signál doplnit glukózu v potřebném objemu. Výsledkem je pokles.

Kdy naopak stoupne

Při zátěži nad zhruba osmdesát procent maxima, tedy u sprintů, intervalů a těžkých sérií, vystřelí katecholaminy a připojí se glukagon a kortizol. Ty přinutí játra vyplavit glukózu rychleji, než ji sval stačí spotřebovat.

Přímé srovnání dvou pětačtyřicetiminutových jednotek ukázalo rozdíl názorně: po silovém tréninku klesla glykémie z 8,4 na 6,8 milimolu, po aerobním z 9,2 na 5,8.

A jedna past navíc: po intenzivní zátěži může glykémie stoupnout a teprve pak propadnout, protože zásoby glykogenu ve svalu a v játrech se doplňují ještě hodiny.

Záleží i na denní době

Ranní cvičení glykémii spíš zvedá, protože souběžně stoupá kortizol a růstový hormon. Odpolední spadá do období, kdy tyhle protiregulační hormony klesají, a riziko hypoglykémie je vyšší, zhruba dvojnásobné.

Hypoglykémie a časové okno

Nejlepší data pocházejí ze zkřížené studie na padesáti dětech a dospívajících v pěti centrech, kde se porovnal den s odpoledním cvičením a den bez něj.

Glykémie klesla během zátěže skoro u všech, dvaadvacet procent mělo hypoglykémii přímo při cvičení, a průměrná glykémie mezi desátou večerní a šestou ranní byla po cvičebním dni nižší, 7,3 proti 8,6 milimolu. Hypoglykémie v noci se objevila po cvičebních dnech častěji.

Riziko tedy nekončí s tréninkem. Noc po odpoledním cvičení je samostatná kapitola, se kterou je potřeba počítat dopředu.

Stupně hypoglykémie

Co doporučují odborné společnosti

Mezinárodní konsenzus ke sportu při cukrovce prvního typu uvádí pro aerobní zátěž cílovou glykémii před startem zhruba mezi sedmi a deseti milimoly. Pod pět milimolů se do zátěže nevstupuje a nejdřív se doplní sacharidy. Nad patnáct milimolů s přítomností ketolátek se necvičí.

Příjem sacharidů se řídí délkou a intenzitou a tím, kolik inzulinu má člověk aktivního:

Úpravu dávek inzulinu tenhle text záměrně neuvádí. Konsenzus sám opakovaně zdůrazňuje, že jde o individuální nastavení. Platí jen obecné pravidlo: u aerobní zátěže se dodávka inzulinu snižuje, po anaerobní se naopak může muset zvýšit, a o kolik a kdy, určí diabetolog.

A ještě jedno praktické pravidlo, které stojí za zvýraznění: každý nový postup se zkouší nejdřív při lehkém tréninku, ne před závodem. Jak si takový trénink rozvrhnout, ukazuje tréninkový plán na pět kilometrů.

Senzor a jeho zpoždění

Kontinuální monitoring změnil bezpečnost sportu s cukrovkou zásadně, ale má jedno omezení, které se při zátěži projeví nejvíc.

U sedmnácti dospělých na hodinové aerobní zátěži bylo zpoždění senzoru dvanáct minut a průměrná odchylka proti glukometru třináct procent, zatímco při jídle jen osm.

Praktický důsledek autoři formulují jednoznačně: při podezření na hypoglykémii během zátěže se hodnota ověřuje z kapilární krve, ne podle displeje. Dvanáct minut je při rychle klesající glykémii dost.

Cukrovka druhého typu

Tady je situace jiná a data mnohem silnější. Metaanalýza sedmačtyřiceti randomizovaných studií na 8538 pacientech ukázala, že strukturovaný trénink snižuje dlouhodobou glykémii o 0,67 procentního bodu.

Tři věci se z té tabulky dají vyčíst a všechny stojí za zdůraznění.

Zaprvé, rozdíl mezi typy tréninku je menší než šířka intervalů spolehlivosti. Není tedy doloženo, že by jeden typ byl spolehlivě lepší, a tvrzení „nejlepší je aerobní“ nemá oporu.

Zadruhé, rozhoduje objem. Rozdíl mezi 0,89 a 0,36 podle toho, jestli člověk cvičí víc nebo míň než sto padesát minut týdně, je největší a nejpřesvědčivější nález celé metaanalýzy.

Zatřetí, samotná rada hýbejte se nefunguje. Významný efekt měla teprve rada spojená s dietním poradenstvím nebo strukturovaný program.

Jak dlouho vydrží efekt jedné jednotky

Jeden trénink zvyšuje citlivost k inzulinu zhruba dvě až osmačtyřicet hodin. Mechanismem je zvýšené prokrvení svalu a přesun přenašeče do membrány nezávisle na inzulinu.

Praktický důsledek je důležitější, než se zdá: u cukrovky druhého typu je lepší cvičit častěji a kratší dobu než jednou týdně dlouho, protože efekt se s odstupem vytrácí.

Kdy se doporučení mění

Komplikace posouvají to, co je vhodné. U poškození nervů se opatrnost týká hlavně chodidel a kontroly kůže, u očních komplikací se nedoporučují prudké nárazy tlaku a Valsalvův manévr, a u pokročilého postižení ledvin se zátěž volí po konzultaci.

Praktická pravidla, kdy zátěž odložit: při glykémii pod pět milimolů, při hodnotě nad patnáct s přítomností ketolátek, při akutní infekci s horečkou a při nezhojené ráně na noze.

Šest praktických pravidel

1. Změřte se před, občas během a po zátěži. A ještě před spaním.
2. Počítejte s nocí. Riziko hypoglykémie po odpoledním cvičení pokračuje.
3. Vězte, co budete dělat. Vytrvalost glykémii sráží, sprinty a těžké série ji mohou zvednout.
4. Mějte s sebou rychlé sacharidy. Vždy, i na krátký trénink.
5. Při podezření na hypoglykémii ověřte z krve. Senzor se při zátěži opožďuje.
6. Nový postup zkoušejte v tréninku, ne v závodě.

Že se dá s cukrovkou prvního typu sportovat na nejvyšší úrovni, ukazuje existence profesionálního cyklistického týmu složeného výhradně z jezdců s touhle diagnózou, a taky plavec, který po stanovení diagnózy získal na dvou olympijských hrách sedm medailí.

Kdy k lékaři

Před zahájením pravidelného tréninku vždy, pokud člověk dosud necvičil, a zvlášť při zjištěných komplikacích. Dále při opakovaných hypoglykémiích při zátěži, při ztrátě varovných příznaků hypoglykémie a při jakékoli poruše vědomí.

Urgentně při hypoglykémii, kterou člověk nezvládne sám, a při vysoké glykémii s ketolátkami, zvracením a dušností.

Časté otázky

Sníží cvičení glykémii vždycky?

Ne. Aerobní zátěž ji obvykle sráží, ale krátká intenzivní a silová ji může přechodně zvýšit, protože stresové hormony přinutí játra vyplavit glukózu rychleji, než ji sval spotřebuje. V přímém srovnání klesla po silovém tréninku glykémie z 8,4 na 6,8 milimolu, po aerobním z 9,2 na 5,8.

Musím počítat s hypoglykémií i po tréninku?

Ano, a hlavně v noci. Ve zkřížené studii na padesáti dětech a dospívajících byla po dni s odpoledním cvičením průměrná noční glykémie nižší, 7,3 proti 8,6 milimolu, a hypoglykémie se objevila častěji. Dvaadvacet procent účastníků mělo hypoglykémii přímo při cvičení.

Můžu se spolehnout na senzor?

Při zátěži jen omezeně. U sedmnácti dospělých na hodinové aerobní zátěži bylo zpoždění senzoru zhruba dvanáct minut a odchylka proti glukometru třináct procent proti osmi při jídle. Autoři proto doporučují při podezření na hypoglykémii během zátěže ověřit hodnotu z kapilární krve.

Jaký trénink je u cukrovky druhého typu nejlepší?

Metaanalýza sedmačtyřiceti studií našla u aerobního poklesu 0,73, u silového 0,57 a u kombinovaného 0,51 procentního bodu, ale rozdíly mezi nimi jsou menší než šířka intervalů spolehlivosti. Není tedy doloženo, že by jeden typ byl spolehlivě lepší. Rozhoduje objem.

Kolik pohybu je potřeba?

Hranice sto padesáti minut týdně je v datech vidět nejvýrazněji. Nad ni klesla dlouhodobá glykémie o 0,89 procentního bodu, pod ni jen o 0,36. Samotná rada hýbejte se bez dietního poradenství přitom významný efekt neměla.

Jak dlouho vydrží efekt jednoho tréninku?

Citlivost k inzulinu se zvyšuje zhruba na dvě až osmačtyřicet hodin, protože kontrakce svalu posune přenašeč glukózy do membrány nezávisle na inzulinu. Prakticky z toho plyne, že je lepší cvičit častěji a kratší dobu než jednou týdně dlouho.

Mohlo by vás zajímat

• Jak si rozvrhnout první tréninkový cyklus, ukazuje plán na pět kilometrů.
• Proč se u sportovců hlídá srdce, rozebírá text o srdci a sportu.
• Sacharidy kolem zátěže rozebírá průvodce výživou ve sportu.
• Proč se na inzulin v Česku vydává výjimek nejvíc, rozebírá text o tom, jak funguje terapeutická výjimka.
• Jak se k zátěži staví další diagnózy, shrnuje průvodce zdravím.

Text má informativní charakter a nenahrazuje odbornou konzultaci ani doporučení ošetřujícího lékaře. Zdroje: metaanalýza sedmačtyřiceti randomizovaných studií vlivu tréninku na dlouhodobou glykémii u cukrovky druhého typu, zkřížená studie odpoledního cvičení a noční glykémie u padesáti dětí a dospívajících s cukrovkou prvního typu, studie zpoždění senzoru kontinuálního monitoringu při aerobní zátěži, mezinárodní konsenzus ke sportu při cukrovce prvního typu a přehled časování zátěže a glykémie. Konkrétní úpravy dávek inzulinu tu uvedené nejsou, protože plný text konsenzu se otevřít nepodařilo a sekundární shrnutí nejsou pro takový údaj dost spolehlivá. Podíl hypoglykemických příhod podle denní doby pochází z přehledové práce, ne z primární studie, a je proto uvedený jen řádově. Česká doporučení odborné společnosti ke sportu při cukrovce se dohledat nepodařilo.