Houbaření jako pohyb: proč je chůze v lese náročnější, než se zdá

Chůze po nerovném povrchu stojí zhruba o čtvrtinu víc energie než po hladkém, a stačí k tomu nerovnosti do dvou a půl centimetru. Houbař tedy nechodí jen tak na procházku, i když si to o sobě nemyslí. Zajímavější je ale to, co se při hledání děje s očima, protože právě z toho plyne hlavní riziko celé téhle činnosti.

Ve zkratce

• Nerovný terén zdražuje chůzi zhruba o čtvrtinu už při malých nerovnostech.
• Náročnost roste se čtvercem velikosti nerovností a se třetí mocninou rychlosti.
• Chůze z mírného kopce je levnější než po rovině, od většího sklonu zase dražší.
• Mozek potřebuje informaci o dalším došlapu už během předchozího kroku.
• Klíště obecné tvoří u nás naprostou většinu populace klíšťat.
• Lesní zákon žádný množstevní limit sběru nestanoví.

Kolik to stojí energie

Měření na běžeckém pásu s nerovným povrchem ukázalo, že čistý energetický výdej stoupl o zhruba osmadvacet procent proti hladkému povrchu, a to při nerovnostech do dvou a půl centimetru. Vzrostla práce v koleni i v kyčli a zvýšila se aktivita sedmi svalů bérce a stehna.

Nárůst navíc není lineární. Metabolický výkon roste přibližně se čtvercem velikosti nerovností a se třetí mocninou rychlosti chůze. Pro houbaře z toho plyne praktický závěr: zpomalení v členitém terénu snižuje energetický výdej mnohem víc, než by odpovídalo poměru rychlostí.

Zajímavý detail z téže práce: naměřená účinnost byla natolik vysoká, že podstatnou část práce v nerovném terénu podle autorů vykonávají pasivně elastické šlachy, ne jen aktivní svaly.

Do kopce a z kopce

Sklon terénu mění náročnost nesouměrně. Chůze z mírného kopce je energeticky levnější než po rovině, přibližně do desetiprocentního klesání. Od většího sklonu náročnost zase roste a při velmi strmém klesání překročí i hodnotu pro rovinu.

Do kopce cena roste dramaticky. Při nejstrmějších testovaných sklonech byla víc než desetinásobná proti rovině. Z těchhle měření mimochodem vychází i doporučení, jaký sklon mají mít horské cesty.

Účinnost je navíc u obou směrů jiná: směrem vzhůru je poměrně stálá, směrem dolů kolísá v širokém rozmezí. Podrobněji souvislosti řeší text o kopcovém tréninku.

Proč houbaři padají

Tohle je nejzajímavější část tématu a vysvětluje riziko, které se obvykle přičítá nepozornosti.

Souběžné snímání pohledu a pohybu těla v přírodním terénu ukázalo, že chodec si drží konstantní časové okno pohledu dopředu, a to nezávisle na obtížnosti cesty. Čím obtížnější terén, tím větší podíl pohledů padne na výběr místa došlapu.

Druhý experiment ukázal ještě přesnější mechanismus: mozek potřebuje informaci o nadcházejícím místě došlapu už během druhé poloviny předchozího kroku.

Spojte si to dohromady a máte přesný popis houbaření. Oči, které skenují zem po houbách, nejsou v tu chvíli k dispozici pro plánování dalšího kroku. A protože se informace zpracovává s předstihem, krátké odvrácení zraku nedopadne na aktuální krok, ale na ten následující.

U starších lidí se k tomu přidává, že před nerovností zpomalují, protože potřebují víc času na výběr bezpečného místa. To je bezpečnější, ale energeticky drahé.

Rizika a jak je omezit

Klíšťata

V Česku žije třináct druhů klíšťat, ale klíště obecné tvoří naprostou většinu populace. Podíl klíšťat nesoucích boreliózu se regionálně výrazně liší, v některých lokalitách přesahuje dvě pětiny, jinde je pod desetinou.

Postup po přisátí je podle zdravotního ústavu jasný: dezinfikovat místo, klíště vyviklat vhodným nástrojem a znovu dezinfikovat. Klíště se nemá drtit ani mačkat. Infekčnost borelií se zvyšuje po zhruba čtyřiadvaceti hodinách sání, doporučená ostražitost je několik týdnů od přisátí.

Rychlost odstranění ale nechrání stejně proti všem patogenům. V experimentálním modelu se rychlost přenosu mezi jednotlivými původci lišila řádově, od několika hodin po víc než čtyřicet hodin. Rychlé odstranění je tedy účinné proti borelióze, ne však univerzálně.

A jedna věc, která překvapí: klíšťová encefalitida se přenáší i konzumací syrových mléčných výrobků od nakažených zvířat, což je popsané už od padesátých let.

Co říká zákon

Kolem sběru koluje řada představ o povolených množstvích. Lesní zákon žádný množstevní limit nestanoví. Mluví o sběru pro vlastní potřebu a o zákazu poškozovat les.

Praktické hranice jsou tedy jinde: nesmí se poškozovat porost ani hrabanka, do lesa se nesmí vjíždět motorovým vozidlem a vstup může být omezen v oborách, školkách a v místech, kde to vlastník nebo orgán ochrany přírody vyhlásí.

Podstatný detail pro každého, kdo se v lese zraní: vlastník lesa neodpovídá za škody na zdraví návštěvníka, s výjimkou případů, kdy je způsobil úmyslně. Odpovědnost za vlastní bezpečnost je tedy na návštěvníkovi.

Orientaci v terénu a značení popisuje text o turistickém značení.

Jak si z toho udělat pohyb

• Nedívejte se po houbách za chůze. Zastavte se, rozhlédněte, jděte dál.
• Volte obuv s pevnou podešví. Nerovný terén klade nároky na stabilitu kotníku.
• Počítejte s vyšším výdejem. Nerovný terén zdražuje chůzi měřitelně.
• Sledujte čas, ne vzdálenost. V lese je vzdálenost špatné měřítko námahy.
• Vezměte vrstvu navíc. Na podzim se v lese rychle prochladne.
• Po návratu zkontrolujte celé tělo. Nejen nohy, klíšťata se přisávají i výš.

Kdo chce z chůze udělat systematický trénink, najde postup v textu o technice severské chůze. Delší trasy pomáhá plánovat text o hřebenových trasách.

Šest tvrzení o houbaření, která je třeba upřesnit

1. Je to jen procházka. Nerovný terén zdražuje chůzi zhruba o čtvrtinu.
2. Z kopce je to vždycky lehčí. Od většího sklonu náročnost zase roste.
3. Pády jsou o nepozornosti. Oči hledající houby nemohou zároveň plánovat krok.
4. Klíště stačí rychle vytáhnout. U některých patogenů je přenos otázkou hodin.
5. Encefalitida hrozí jen z klíštěte. Popsaný je i přenos syrovým mlékem.
6. Zákon určuje limity sběru. Mluví o vlastní potřebě, ne o kilogramech.

Proč je obyčejná chůze podceňovaný trénink, rozebírá text o tom, jak funguje chůze jako trénink.

Časté otázky

Je houbaření pohybová aktivita?

Je, a náročnější, než se zdá. Měření ukázalo, že chůze po nerovném povrchu stojí zhruba o osmadvacet procent víc energie než po hladkém, a to už při nerovnostech do dvou a půl centimetru. Roste přitom práce v koleni i v kyčli a aktivita svalů bérce a stehna.

Proč je chůze v lese tak únavná?

Protože náročnost roste nelineárně: přibližně se čtvercem velikosti nerovností a se třetí mocninou rychlosti chůze. K tomu se přidává sklon terénu, který do kopce zdražuje chůzi mnohonásobně proti rovině.

Proč houbaři často zakopnou?

Protože se při hledání dívají na zem kolem sebe, ne před sebe. Mozek přitom potřebuje informaci o nadcházejícím místě došlapu už během druhé poloviny předchozího kroku, takže krátké odvrácení zraku dopadne na krok následující. Řešení je jednoduché: při rozhlížení se zastavit.

Jak správně odstranit klíště?

Podle zdravotního ústavu dezinfikovat místo, klíště vyviklat vhodným nástrojem a znovu dezinfikovat. Klíště se nemá drtit ani mačkat. Infekčnost borelií se zvyšuje zhruba po čtyřiadvaceti hodinách sání, ostražitost je namístě několik týdnů od přisátí.

Ochrání mě rychlé odstranění klíštěte?

Proti borelióze do značné míry ano, univerzálně ne. V experimentálním modelu se rychlost přenosu mezi jednotlivými původci lišila řádově, od několika hodin po víc než čtyřicet hodin. U některých patogenů tedy rychlé odstranění nestačí.

Kolik hub si smím nasbírat?

Lesní zákon žádný množstevní limit nestanoví, mluví o sběru pro vlastní potřebu a o zákazu poškozovat les. Prakticky tedy platí, že se nesmí poškozovat porost ani hrabanka a že vstup může být omezen v oborách, školkách a v místech vyhlášených vlastníkem nebo orgánem ochrany přírody.

Kdo odpovídá, když se v lese zraním?

Podle lesního zákona vlastník lesa za škody na zdraví návštěvníka neodpovídá, s výjimkou případů, kdy je způsobil úmyslně. Odpovědnost za vlastní bezpečnost, tedy za obuv, výbavu i odhad sil, je na návštěvníkovi.

Mohlo by vás zajímat

• Chůzi jako systematický trénink popisuje text o severské chůzi.
• Výběr obuvi do terénu rozebírá text o tom, jak vybrat trekové boty.

Text má informativní charakter a nenahrazuje lékařskou péči ani aktuální znění právních předpisů. Zdroje: měření energetické náročnosti chůze po nerovném terénu, práce o ceně chůze při různých sklonech, studie kontroly pohledu a došlapu v přírodním terénu, informace Státního zdravotního ústavu o klíšťatech a nemocech, které přenášejí, experimentální práce o rychlosti přenosu patogenů a lesní zákon.