Prázdný bazén s dráhami a plaveckými pomůckami na okraji

Plavecké rameno: nález na rezonanci má většina plavců, bolest ne

OdHana Sportová

Magnetická rezonance našla u elitních plavců tendinopatii šlachy podlopatkového svalu ve třiasedmdesáti procentech případů a nadhřebenového ve dvaasedmdesáti. Autoři k tomu napsali jednu větu, která obrací celé téma naruby: nález nebyl prediktorem současné bolesti. Rameno, které na snímku vypadá poškozeně, tedy nemusí bolet, a rameno, které bolí, nemusí mít na snímku nic navíc proti sousedovi v dráze.

Ve zkratce

  • Plavecké rameno není diagnóza, ale zastřešující označení pro několik různých stavů.
  • Udávaná prevalence sahá od 3 do 91 procent podle toho, jak se bolest definuje.
  • Systematický přehled 22 studií a 80 proměnných nenašel silné důkazy pro ani proti žádnému rizikovému faktoru.
  • Rozsah pohybu, frekvence tréninku, plavecký způsob, pohlaví ani věk se jako rizikové faktory nepotvrdily.
  • Nejlepší zahrnutá studie ukázala na poměr akutní a chronické zátěže a na silovou vytrvalost zadní části ramene.
  • Jeden intenzivní trénink ubral 7,8 stupně zevní rotace a 11,4 procenta síly vnitřních rotátorů.
  • Po lehkém tréninku se nezměnilo nic z měřených ukazatelů.

Co ten pojem vlastně znamená

Označení plavecké rameno zavedli v roce 1974 pro útlak šlachy nadhřebenového svalu. Dnes se pod něj vejde skoro cokoli, co plavce v rameni bolí: útlak měkkých tkání, tendinopatie rotátorové manžety, léze labra, nestabilita z volnějších vazů, útlaky nervů i anatomické varianty.

Proto je ten pojem problematický. Nepopisuje, co se v rameni děje, jen kde to bolí a u koho. Pro čtenáře z toho plyne jediná praktická věc: samotné slovní spojení nestačí k tomu, aby člověk věděl, co má dělat.

Ukazuje se to i na číslech. Uváděný výskyt se podle nastavení parametrů studie pohybuje mezi 3 a 70 procenty. Zhruba 35 procent vyjde, pokud se za plavecké rameno považuje bolest zasahující do tréninku u elitních a starších plavců. A přibližně 91 procent plavců uvádí, že něco takového za kariéru zažilo. To poslední číslo je celoživotní zkušenost, ne podíl zraněných v jednom okamžiku, a právě tenhle rozdíl se v populárních textech ztrácí.

Objem, který rameno absolvuje

Elitní plavci uplavou 60 000 až 80 000 metrů týdně, což odpovídá zhruba 30 000 záběrům na jednu paži. Přitom asi devadesát procent hnací síly pochází z torzního momentu v rameni. Ta kombinace je jádrem celého problému.

SkupinaVěkPrevalence bolestiObjem tréninku
Mladí plavcido 15 let20,0 %6,6 až 12,2 hodiny týdně
Dorost15 až 17 let91,3 %12,3 až 17,3 hodiny týdně
Dospělí18 až 22 let70,3 %8,8 až 26,8 hodiny týdně
Masters23 až 77 let19,4 %3,8 až 8,1 hodiny týdně

Systematický přehled dvanácti studií s 1460 plavci uzavírá, že objem tréninku byl s bolestí ramene spojen u dorosteneckých závodních plavců. U ostatních věkových skupin tuhle souvislost stejně přesvědčivě nepotvrdil. Rozpětí od dvaceti do jednadevadesáti procent přitom není chyba, je to důsledek toho, co se počítá jako bolest a za jak dlouhé období se ptá.

Co je opravdu rizikový faktor

Tady přichází nejsilnější a zároveň nejnepříjemnější zjištění. Systematický přehled z roku 2023 prošel 22 studií a 80 hodnocených proměnných a nenašel žádné silné důkazy podporující ani vyvracející souvislost kterékoli z nich s bolestí nebo zraněním ramene.

Střední důkazy pro souvislost měly jen dvě věci: výkonnostní úroveň plavce, ovšem bez určeného směru, a profil svalového náboru v rameni, například zvýšená aktivita předního pilovitého svalu. Pro 58 proměnných byly důkazy jen omezené a u osmi si odporovaly.

Ještě zajímavější je opačný seznam. Střední důkazy proti tomu, že by šlo o rizikový faktor, měly rozsah vnitřní i zevní rotace, test dosahu za záda, frekvence tréninku, hlavní plavecký způsob, tělesná výška a hmotnost, pohlaví a věk. Většina toho, co se o plaveckém rameni traduje jako riziko, tedy v prospektivních datech oporu nemá.

Co z přehledu vyšlo použitelně: nejkvalitnější zahrnutá studie s 201 účastníky naznačila souvislost s vysokým poměrem akutní a chronické zátěže a se sníženou silovou vytrvalostí zadní části ramene. Autoři proto označili silovou vytrvalost ramene za klinicky nejvýznamnější ovlivnitelný faktor. Jinými slovy: nerozhoduje ani tak rozsah pohybu, jako spíš to, jestli rameno vydrží a jestli objem neskočil nahoru skokově.

Jedna intenzivní jednotka a co po ní zbude

Studie se šestnácti bezpříznakovými plavci změřila rameno hned před tréninkem a hned po něm, zvlášť po lehké a zvlášť po intenzivní jednotce. Výsledek je konkrétní a použitelný.

Po intenzivním tréninku klesl rozsah aktivní zevní rotace o 7,8 stupně na dominantní straně, vrcholový izometrický moment vnitřních rotátorů o 11,4 procenta a zevních rotátorů o 8,7 procenta. Po lehkém tréninku se nezměnilo nic z měřených ukazatelů. Autoři z toho vyvozují, že pokles rozsahu a síly hned po intenzivní jednotce může zvyšovat riziko při tréninku, který následuje.

Praktický důsledek je jasnější než většina rad o technice: dvě intenzivní jednotky za sebou nejsou totéž co dvě jednotky. Co si rameno v kraulu odpracuje a kde se dá ušetřit, popisuje text o tom, jak zvládnout kraul v dospělém věku.

Snímek ukáže víc, než se čekalo

Australská studie provedla magnetickou rezonanci ramene u šedesáti elitních plavců a u dvaadvaceti zdravých aktivních kontrol shodného věku. Tendinopatie šlachy podlopatkového svalu se objevila alespoň na jednom rameni u 73 procent plavců, tendinopatie nadhřebenového svalu u 70 procent. Mezi dominantním a nedominantním ramenem přitom nebyl významný rozdíl.

Proti kontrolám měli plavci významně víc odchylek v obou šlachách, na labru i v akromioklavikulárním kloubu. Klíčová věta z práce ale zní, že nález nebyl prediktorem současné bolesti. Autoři proto doporučují posuzovat zobrazení vždy společně s anamnézou, projevy a klinickým vyšetřením.

Podobně se chová deficit vnitřní rotace, o kterém se u plavců hodně mluví. U 752 bezpříznakových elitních plavců se našel u necelé pětiny. Bez příznaků, tedy jako nález, ne jako nemoc.

Pro čtenáře z toho plyne praktický závěr: samotný snímek nerozhodne. Vyšetření dává smysl tam, kde je potřeba vyloučit něco konkrétního, ne jako první krok u každé bolesti.

Technika: co jde doložit a co ne

Video analýza jednašedesáti plavců kategorie masters našla bolest ramene u pětačtyřiceti z nich a bolest krční páteře u pětapadesáti. Oba typy bolesti korelovaly s týdenním objemem plavání. Plavci s hyperflexí zápěstí a s prodlouženou vnitřní rotací v tažné fázi měli potíže s ramenem, ti, kdo se při nádechu nadměrně otáčeli nebo drželi hlavu v záklonu, spíš s krkem.

Omezení té práce je ale zásadní: šlo o dotazník s pětiletým zpětným pohledem a malý vzorek. Z korelace neplyne příčina.

Podobně opatrně je nutné brát měření rotace těla. Studie s čtyřiadvaceti plavci zjistila, že ti s jednostrannou bolestí ramene se na nenádechovou stranu otáčeli v bocích méně, 49 stupňů proti 57. Autoři sami píší, že z průřezové studie nelze vyvodit příčinu a následek. Menší rotace se dá stejně dobře vysvětlit jako důsledek bolesti, takže rada otáčej se víc z toho neplyne.

Doložitelně funguje jedna věc: jednostranné dýchání dělá rotaci boků nejméně symetrickou a šnorchl nejvíc. To měřila studie s osmnácti elitními plavci. Měřila ale rotaci, ne bolest. Rozdíly mezi jednotlivými způsoby rozebírá text o tom, jak se od sebe liší plavecké styly a jejich pravidla.

Ploutve a packy

Kolem packů koluje představa, že ničí ramena. Doložit se to nedá. Experimentální práce s jedenácti plavci porovnala plavání s packami, s ploutvemi a bez pomůcky a zjistila, že obě pomůcky zásadně mění strukturu záběru: s ploutvemi byla vyšší rychlost, delší záběr, kratší propulzní fáze a výrazně vyšší energetická cena, s packami i ploutvemi vyšší účinnost záběru paží.

Ta studie ale neměřila zátěž ramene ani bolest. Doložené je tedy jen to, že pomůcky mění záběr, nikoli že packy poškozují rameno. Přímé měření zátěže ramene s packami se v podkladech dohledat nepodařilo.

Prevence: co ukazuje randomizovaná studie

Nejlepší dostupný důkaz je randomizovaná kontrolovaná studie s dvanáctitýdenním preventivním programem u závodních plavců bez předchozích potíží. Cvičilo se dvakrát týdně, pět cviků, jedna skupina se závažím, druhá s expandéry, třetí předstíraný zásah. Měřilo se izokinetickým dynamometrem.

V experimentálních skupinách ukázal pokles vrcholového momentu jen jeden test, zatímco v kontrolní skupině klesl v pěti. Plavci, kteří prevenci absolvovali, měli menší nerovnováhu mezi vnitřními a zevními rotátory než kontroly.

Upřesnění, které se v přebíraných textech ztrácí: studie měřila sílu a poměry, ne počet zranění. Doložené je, že program brzdí sezonní zhoršování silové rovnováhy. Že by snižoval výskyt bolesti, z téhle práce neplyne.

Klinický přehled k tomu dodává, že silové programy s méně než šesti cviky prováděnými mimo vodu ukázaly větší zlepšení síly a vytrvalosti rotátorové manžety a že by měly probíhat dvakrát až třikrát týdně po dobu nejméně šesti týdnů. Jak pracovat s polohou paže při posilování, rozebírá text o tom, na čem záleží u cviků na paže.

Volnější vazy nejsou automaticky problém

Laxita a hypermobilita se u plavců uvádějí mezi rizikovými faktory tak často, že se z toho stalo pravidlo. V systematickém přehledu ale mezi faktory se středními důkazy nefigurují. Obecněji o tom, co prospektivní data o volnějších kloubech skutečně ukazují, píše text o tom, co obnáší hypermobilita ve sportu.

Devět omylů o plaveckém rameni

  1. Plavecké rameno je diagnóza. Je to zastřešující označení pro několik různých stavů, od útlaku měkkých tkání po nestabilitu.
  2. Bolí devadesát procent plavců. Devadesát jedna procent je celoživotní zkušenost, ne podíl zraněných v jednu chvíli.
  3. Nález na snímku vysvětlí bolest. Tendinopatii mělo přes sedmdesát procent elitních plavců a nález nebyl prediktorem současné bolesti.
  4. Deficit vnitřní rotace znamená problém. Našel se u necelé pětiny ze 752 bezpříznakových elitních plavců.
  5. Za bolest může plavecký způsob. Hlavní způsob patří mezi faktory se středními důkazy proti souvislosti.
  6. Rozhoduje počet tréninků týdně. Frekvence tréninku se jako rizikový faktor nepotvrdila, spíš rozhoduje skokový nárůst zátěže.
  7. Packy ničí ramena. Měření ukazuje, že pomůcky mění záběr, přímé měření zátěže ramene s packami doložit nejde.
  8. Preventivní cvičení prokazatelně snižuje počet zranění. Randomizovaná studie doložila menší nerovnováhu rotátorů, ne nižší výskyt bolesti.
  9. Po tréninku je rameno zase v pořádku. Po intenzivní jednotce chybí skoro osm stupňů zevní rotace a přes desetina síly vnitřních rotátorů.

Časté otázky

Co je plavecké rameno?

Není to diagnóza, ale zastřešující označení pro bolest ramene u plavců. Vejde se pod něj útlak měkkých tkání, tendinopatie rotátorové manžety, léze labra, nestabilita i útlaky nervů.

Kolik plavců bolest ramene potká?

Podle definice od 3 do 70 procent, zhruba 35 procent u bolesti zasahující do tréninku a asi 91 procent plavců něco takového zažilo za kariéru. Ta poslední hodnota je celoživotní zkušenost, ne aktuální stav.

Co je doložený rizikový faktor?

Přehled 22 studií a 80 proměnných nenašel silné důkazy pro ani proti žádnému faktoru. Nejlepší zahrnutá studie ukázala na vysoký poměr akutní a chronické zátěže a na sníženou silovou vytrvalost zadní části ramene.

Znamená nález na rezonanci, že je rameno poškozené?

Ne nutně. U elitních plavců se tendinopatie našla ve více než sedmdesáti procentech ramen a nález nebyl prediktorem současné bolesti. Zobrazení se má posuzovat společně s anamnézou a vyšetřením.

Škodí ramenům packy?

Doložit se to nedá. Měření ukazuje, že packy i ploutve mění strukturu záběru a energetickou cenu, ale zátěž ramene ani bolest tyhle práce neměřily.

Pomáhá preventivní cvičení?

Dvanáctitýdenní program dvakrát týdně zmenšil sezonní zhoršování silové rovnováhy rotátorů proti kontrolní skupině. Že by snižoval výskyt bolesti, tahle studie neukazuje.

Kolik toho rameno v tréninku odpracuje?

Elitní plavci uplavou 60 000 až 80 000 metrů týdně, tedy zhruba 30 000 záběrů na jednu paži, a asi devadesát procent hnací síly jde z torzního momentu v rameni.

Vadí dýchání jen na jednu stranu?

Měření ukazuje, že jednostranné dýchání dělá rotaci boků nejméně symetrickou a plavání se šnorchlem nejvíc. Ty práce ale měřily rotaci, ne bolest ani zranění.

Mohlo by vás zajímat

Zdroje

Podobné příspěvky