Štafetový kolík na atletické dráze v předávacím území

Atletická štafeta: o předávce rozhoduje kolík, ne nohy závodníků

OdRadek Vávra

Ve vztahu k předávacímu území je rozhodná jedině poloha kolíku. Nohy ani jednoho z obou závodníků nerozhodují. Oba mohou být tělem mimo území, pokud je kolík uvnitř. A posuzuje se celý kolík, ne jeho přední konec, takže i pouhý dotek přebírajícího dřív, než je kolík v území, znamená diskvalifikaci celého týmu. To je pravidlo, na kterém padá víc štafet než na rychlosti.

Ve zkratce

  • Předávací území měří u sprinterské štafety 30 metrů, u dlouhé 20 metrů.
  • Samostatné rozběhové území od roku 2018 neexistuje, bylo sloučeno s předávacím.
  • O platnosti předávky rozhoduje poloha kolíku, ne poloha nohou.
  • Nohy přebírajícího ale musí být celé uvnitř území, než začne rozběh.
  • Upuštěný kolík zvedá výhradně ten, kdo ho upustil, a samo o sobě to není důvod k diskvalifikaci.
  • Povinnost vrátit se na místo upuštění byla z pravidel vypuštěna.
  • Kontrolní značka smí být jen jedna, lepicí páska nejvýše 5 krát 40 centimetrů ve vlastní dráze.

Jak vypadá předávací území

U štafet na čtyřikrát sto metrů, u smíšené sprinterské štafety a u čtyřikrát dvě stě metrů je předávací území 30 metrů dlouhé, přičemž čára značící začátek dalšího úseku leží 20 metrů od začátku území. Předávající tedy má za tou čarou ještě deset metrů.

U čtyřikrát čtyři sta metrů, u smíšené dlouhé štafety a u delších tratí je území 20 metrů dlouhé a ta čára je uprostřed, tedy deset metrů z každé strany. Čáry napříč dráhou jsou padesát milimetrů široké a území začíná a končí na hranách čar, které jsou ve směru běhu blíž ke startu.

Jedna věc, kterou starší texty popisují špatně: dřív měly sprinterské štafety samostatné desetimetrové rozběhové území plus dvacetimetrové předávací. Ty dvě byly sloučeny do jediného třicetimetrového předávacího území. V dnešním znění pravidel žádné samostatné rozběhové území neexistuje, rozběh je součástí těch třiceti metrů.

Kdy rozhoduje kolík a kdy nohy

Pravidla to formulují jednoznačně: předávka začíná prvním dotykem kolíku přebírajícím a končí okamžikem, kdy je kolík v ruce pouze přebírajícího. Ve vztahu k předávacímu území je rozhodná jedině poloha kolíku, a to celého kolíku, ne jeho konce. Předání mimo území znamená diskvalifikaci.

Nohy hrají roli na jediném místě, a to na začátku. Přebírající se nesmí rozbíhat mimo své předávací území a nohy musí mít celé uvnitř, než začne pohyb, který vyústí v převzetí kolíku. Tenhle pohyb nesmí začít v žádném bodě mimo území.

Rozdíl mezi oběma pravidly stojí za zapamatování: nohy v území na začátku rozběhu, kolík v území při vlastní předávce.

Upuštěný kolík: pravidlo se zjednodušilo

Kolík zvedá výhradně ten, kdo ho upustil. Ani spoluhráč, ani rozhodčí. Smí kvůli tomu opustit svou dráhu, ale nesmí si tím zkrátit trať a nesmí přitom nikomu překážet. Kolík musí být v ruce při proběhnutí cílem. Při dodržení tohohle postupu upuštění samo o sobě důvodem k diskvalifikaci není.

Podstatná změna: ze staršího znění byla vypuštěna povinnost vrátit se aspoň na místo, kde závodník naposledy držel kolík, pokud se kolík posunul do strany nebo dopředu. Odůvodnění bylo praktické, v hektice závodu je pro sportovce velmi těžké vědět, kde přesně kolík upustil. Většina dohledatelných českých i zahraničních textů, které tohle pravidlo popisují, je tím zastaralá.

A ještě jedno pravidlo, které se hodí znát: kdo během závodu vezme nebo zvedne kolík jiného týmu, diskvalifikuje svůj tým. Poškozený tým se netrestá, pokud z toho nezískal výhodu.

Znak4×100 m4×400 m4×400 m smíšená
Předávací území30 m20 m20 m
Poloha čáry úseku20 m od začátkuuprostředuprostřed
Dráhycelý závodprvní úsek a část druhéhostejné jako 4×400 m
Řazení čekajícíchpodle dráhypodle pořadí v závoděpodle pořadí v závodě
Technikazpravidla bez ohlédnutízpravidla s ohlédnutímzpravidla s ohlédnutím
Složeníjedno pohlavíjedno pohlavídva muži a dvě ženy

Kolík a kontrolní značka

Kolík je hladká dutá trubka kruhového průřezu z jednoho kusu dřeva, kovu nebo jiného tuhého materiálu. Délka 28 až 30 centimetrů, vnější průměr 40 milimetrů s tolerancí dva milimetry a hmotnost nejméně 50 gramů. Pravidlo stanoví jen dolní hranici hmotnosti, horní ne. Má být barevný, aby byl v závodě dobře vidět, a na nejvyšších soutěžích má být každý očíslovaný a jiné barvy.

Zakázané jsou rukavice i jakékoli látky na rukou nebo na kolíku, které by zlepšily úchop. Porušení znamená diskvalifikaci týmu.

Kontrolní značka smí být jedna jediná, a to ve vlastní dráze. Musí jít o lepicí pásku nejvýše pět krát čtyřicet centimetrů výrazné barvy, kterou nelze zaměnit s trvalým značením dráhy. Pásku lze roztrhat na víc kousků, ale musí z toho vzniknout jedna značka jiného tvaru. Jiné kontrolní značky povoleny nejsou a rozhodčí je nechají odstranit.

Technika: proč se nekouká

Česká metodika rozlišuje předávku spodním a vrchním obloukem. Anglická terminologie mluví o předávce se zrakovou kontrolou a bez ní, což ale není totéž. Spodní i vrchní oblouk se dá provést s pohledem i bez něj. V praxi se u sprinterské štafety spojuje oblouk s předávkou bez ohlédnutí, zatímco u dlouhé štafety se předává přímo a se zrakovou kontrolou.

Metodický materiál to shrnuje jednoduše: u krátkých sprinterských štafet se učí předávka spodním obloukem, protože je jednoduchá a spolehlivá, pro delší štafety se používá přímé předání s vizuální kontrolou.

Klíčem k souhře je kontrolní značka. Přebírající vybíhá, jakmile předávající protne výběhovou značku, a je výhodné dívat se na spodní polovinu těla přibíhajícího, ne na hlavu nebo na kolík. Páska se lepí na opačný okraj dráhy, než na kterém stojí čekající závodník.

Ladění vzdálenosti má jednoduché pravidlo: když předávající přebírajícího nedoběhne, značka se posune blíž k začátku území, a když ho dohoní příliš brzy, značka se posune dál. Konkrétní vzdálenosti pro dospělé sprintery se v ověřených českých materiálech doložit nedají, uváděná čísla kolem čtyř až pěti metrů pocházejí z metodiky pro dětské kategorie a na dospělé je přenášet nelze.

Co se v předávce skutečně měří

Čínská studie analyzovala 29 tréninkových jednotek šesti elitních sprinterů reprezentace vysokorychlostními kamerami s téměř dvěma sty čtyřiceti snímky za sekundu. Naměřila rychlost přibíhajícího při vstupu do předávacího území 10,58 metru za sekundu, tedy zhruba 38 kilometrů v hodině, rychlost přebírajícího v okamžiku zahájení předávky 9,16 metru za sekundu, tedy asi 33 kilometrů v hodině, a dobu vlastní předávky 0,29 sekundy.

Zajímavější jsou vztahy k výkonu. Nejsilněji souvisela s časem v třicetimetrovém úseku rychlost přibíhajícího při vstupu do území, pak rychlost přebírajícího a nakonec doba předávky. Regresní model s prvními dvěma proměnnými vysvětlil 55 procent rozptylu. A místo předávky ani volná vzdálenost mezi závodníky statisticky významný vztah k výkonu neměly, takže rada předávej co nejpozději v území v tomhle vzorku nevyšla.

Měření ze světového šampionátu sedmi vysokorychlostními kamerami k tomu přidalo nejlepší doložitelný argument, proč štafeta není součet čtyř stovkařů: pořadí týmů podle součtu nejlepších osobních výkonů na sto metrů neodpovídalo skutečnému pořadí v závodě. Ztráty při předávkách se mezi týmy lišily natolik, že mohly rozhodnout o výsledku. Co rozhoduje o samotném sprinterském výkonu, rozebírá text o tom, proč byl výjimečný rekord Usaina Bolta 9,58.

Proč se štafety tak často diskvalifikují

Přehledová práce prošla období 1995 až 2001, kdy 102 týmů absolvovalo 182 závodů. Diskvalifikováno bylo 14,3 procenta týmů a dalších 25,5 procenta skončilo dřív, než závod doběhl. Autoři k tomu dodávají, že žádná jiná disciplína atletického programu nemá takovou míru selhání ani na elitní úrovni.

Tahle data jsou ale z doby před sloučením rozběhového a předávacího území do třiceti metrů, takže se nedají vydávat za dnešní stav. Novější systematickou statistiku diskvalifikací se dohledat nepodařilo.

Nejčastější důvody zůstávají stejné: předání mimo území, dotek kolíku dřív, než je v území, rozběh začatý mimo území a upuštěný kolík zvednutý nesprávnou osobou. Jak se v atletice rozhoduje o platnosti pokusu obecně, popisují pravidla atletiky a co znamená shození překážky.

Smíšené štafety a pořadí pohlaví

Smíšená štafeta na čtyřikrát čtyři sta metrů se běží v pořadí muž, žena, muž, žena. Stejné pořadí platí i u smíšené sprinterské štafety, která byla mezi standardní tratě zařazena nedávno a jejíž pořadí se z původního schématu změnilo právě na střídavé.

Náhradníci jsou po prvním startu jen dva, ne čtyři jako dřív. To je změna, kterou starší přehledy nezachycují.

Rekordy a jak dlouho drží

Sprinterské rekordy jsou pozoruhodně staré. Mužský na čtyřikrát sto metrů 36,84 zaběhla Jamajka v Londýně 2012 a ženský 40,82 tam ve stejném roce zaběhly Spojené státy. Ten ženský přitom smazal z předchozího rekordu, který držela Německá demokratická republika od roku 1985, víc než půl sekundy.

Dlouhé štafety mají rekordy ještě starší. Mužský na čtyřikrát čtyři sta metrů 2:54,29 pochází z mistrovství světa ve Stuttgartu 1993 a ženský 3:15,17 z olympijských her v Soulu 1988.

Naproti tomu smíšené štafety jsou disciplíny mladé a jejich rekordy se z povahy věci mění. U smíšené dlouhé štafety drží čas 3:07,41 Spojené státy z Paříže 2024 a světové rekordy v ní se uznávají teprve od března 2025. U smíšené sprinterské štafety zaběhla Jamajka na Světových štafetách v Gaborone 39,62, a to poté, co si o dva dny dřív vytvořila světový rekord už v rozběhu.

Čím se liší štafeta v jiných sportech

V plavecké štafetě se nepředává žádný předmět, rozhoduje dohmat a odraz dalšího plavce z bloku, takže se předávka posuzuje časově, ne prostorově. V biatlonové štafetě se předává dotykem a závodníci se navíc potýkají se střelbou, kde náhradní náboje mění strukturu závodu úplně jinak než jakákoli technika předání.

Společné mají jedno: nikde jinde není chyba tak nekompromisní jako v atletice, kde jediný dotek kolíku o pár centimetrů dřív ukončí závod celého týmu.

Devět omylů o atletických štafetách

  1. Předávku posuzují podle nohou závodníků. Rozhodná je jedině poloha kolíku, oba mohou být tělem mimo území.
  2. Stačí, když je v území přední konec kolíku. Posuzuje se celý kolík.
  3. Sprinterská štafeta má rozběhové a předávací území zvlášť. Od roku 2018 jsou sloučená do jediného třicetimetrového území.
  4. Upuštěný kolík znamená konec. Kolík zvedá ten, kdo ho upustil, a samo o sobě to není důvod k diskvalifikaci.
  5. Po upuštění se musí vrátit na místo, kde ho naposledy držel. Tahle povinnost byla z pravidel vypuštěna.
  6. Kolík může zvednout kdokoli z týmu. Zvedá ho výhradně ten, kdo ho upustil.
  7. Značek si můžu nalepit víc. Povolená je jedna jediná, páska nejvýše pět krát čtyřicet centimetrů ve vlastní dráze.
  8. Předávat co nejpozději v území je vždycky lepší. V měření na elitní štafetě neměla poloha předávky statisticky významný vztah k výkonu.
  9. Nejrychlejší čtveřice vyhraje. Pořadí podle součtu osobních výkonů na sto metrů neodpovídalo skutečnému pořadí v závodě.

Časté otázky

Jak dlouhé je předávací území?

U štafet na čtyřikrát sto metrů a čtyřikrát dvě stě metrů 30 metrů, přičemž čára úseku leží 20 metrů od začátku území. U čtyřikrát čtyři sta metrů a delších 20 metrů s čárou uprostřed.

Co se posuzuje při předávce?

Jedině poloha kolíku, a to celého. Předávka začíná prvním dotykem přebírajícím a končí, když je kolík v ruce pouze jeho. Nohy obou závodníků nerozhodují.

Kdy tedy rozhodují nohy?

Na začátku rozběhu. Přebírající musí mít nohy celé uvnitř území, než začne pohyb, který vyústí v převzetí kolíku, a rozbíhat se mimo území nesmí.

Co když někdo upustí kolík?

Zvedne ho výhradně ten, kdo ho upustil. Smí kvůli tomu opustit dráhu, pokud si tím nezkrátí trať a nikomu nepřekáží, a při proběhnutí cílem musí mít kolík v ruce. Samotné upuštění diskvalifikaci nezpůsobí.

Musí se vrátit na místo, kde kolík upustil?

Nemusí. Tahle povinnost byla z pravidel vypuštěna s odůvodněním, že v hektice závodu je pro sportovce velmi těžké vědět, kde přesně kolík upustil.

Jak velký smí být kolík?

Délka 28 až 30 centimetrů, vnější průměr 40 milimetrů s tolerancí dva milimetry a hmotnost nejméně 50 gramů. Rukavice ani jakékoli látky zlepšující úchop povolené nejsou.

Kam se lepí kontrolní značka?

Do vlastní dráhy, na opačný okraj, než na kterém stojí čekající závodník, a smí být jen jedna. Vzdálenost se ladí podle souhry: když ho předávající nedoběhne, značka blíž, když ho dohoní brzy, značka dál.

Proč se předává bez ohlédnutí?

U sprinterské štafety proto, aby přebírající neztratil rychlost. Měření ukazuje, že s časem v předávacím území nejsilněji souvisí rychlost přibíhajícího při vstupu do území a hned po ní rychlost přebírajícího.

Mohlo by vás zajímat

Zdroje

Podobné příspěvky