Složené karate kimono s černým pásem na podlaze dojo

Pásy v karate: systém kyu a dan a co se o něm říká špatně

Historka o pásu, který postupně tmavne od potu a špíny, až zčerná, má jednu potíž: do roku 1907 žádný cvičební pás neexistoval. Zakladatel juda tehdy teprve navrhl úbor, ke kterému dnešní pás patří, a barevné žákovské stupně vymysleli o dvě desetiletí později Evropané jako organizační pomůcku pro velké skupiny začátečníků. Systém kyu a dan je administrativní vynález, ne popis opotřebení. A to není jediná věc, která se kolem pásů říká špatně.

Ve zkratce

  • Stupně dan pocházejí z deskové hry go, do bojových umění je zavedl zakladatel juda v roce 1883.
  • První černé pásy v karate udělil Gičin Funakoši 12. dubna 1924 sedmi žákům.
  • Barvy pásů nejsou jednotné ani uvnitř jedné české federace, liší se podle stylu.
  • Šodan znamená doslova první stupeň, tedy začátek druhé řady, ne vrchol.
  • Nejvyšší dany se neskládají, uděluje je doporučení komise.
  • Tituly jako renši nebo kjóši jsou samostatný systém, s danem se nepárují.

Odkud se stupně vzaly

Slovo dan je starší než bojová umění. Stupňování hráčů podle výkonnosti vzniklo v deskové hře go v období Edo. Do bojových umění ho přenesl Kano Džigoró, zakladatel juda: Kódókan založil v roce 1882 a už v roce 1883 udělil první stupeň dvěma žákům.

Žádný pás se u toho tehdy neuděloval. Šlo o zápis do seznamu. První nositel černé šerpy je doložený až k roku 1886, jenže to byl široký obi nošený ke kimonu, protože cvičební úbor v dnešní podobě ještě neexistoval. Ten navrhl Kano v roce 1907 a i pak rozlišoval pouze bílý a černý pás.

Barvy vymysleli v Evropě

Mezinárodní judistická federace uvádí, že barevné pásy od bílé po hnědou vznikly v Anglii v polovině dvacátých let dvacátého století a že je pak rozšířil japonský učitel Mikinosuke Kawaiši ve Francii v roce 1935. Důvod byl praktický: do evropských klubů chodily velké skupiny začátečníků a bylo potřeba je nějak rozřadit.

Právě proto je historka o tmavnoucím pásu nepravděpodobná. Nestojí proti ní jen chybějící pramen, ale i chronologie. Autor nejpodrobnější práce o historii pásů ji označuje za hezký příběh, který ale pravděpodobně není pravdivý.

Do karate to přišlo od juda

Funakoši Gičin převzal od Kanova juda stupně i úbor. Dvanáctého dubna 1924 udělil první černé pásy v karate sedmi žákům, mezi nimi pozdějšímu zakladateli stylu Wado-rjú. Sám Funakoši v té době žádný technický stupeň neměl, protože nebylo od koho ho získat.

Jednotná pravidla přišla až v roce 1938, kdy japonská zastřešující organizace svolala hlavní styly, aby požadavky na stupně sjednotila. Do té doby si je určoval každý sám. Jak dnes vypadá soutěžní podoba tohohle sportu, ukazuje text o bodování a kata.

Barevné žákovské pásy přitom nevznikly v Japonsku. V judu je poprvé zavedl Gunji Koizumi v Londýně v roce 1926, jak popisuje text o pásech v judu.

Jak systém funguje

Řady jsou dvě. Kyu je žákovský stupeň a čísluje se sestupně, takže 1. kyu je nejblíž černému pásu. Dan je mistrovský stupeň a čísluje se vzestupně, takže 1. dan je nejnižší z nich.

Ani počet kyu není jednotný. Český svaz karate jich má devět, svaz JKA deset a Kjokušin také deset. Danů bývá deset.

Barvy si každý styl určuje po svém

Nejlepší doklad je přímo v příloze české svazové směrnice, kde jsou čtyři styly vedle sebe.

StupeňŠótókanŠitó-rjúGódžú-rjúWado-rjú
9. kyubílábílábíláčervená
8. kyužlutábílábílá se žlutými koncižlutá
7. kyuoranžovážlutážlutáoranžová
6. kyuzelenáoranžovážlutá s červenými koncizelená
5. kyufialovázelenáoranžovámodrá
3. kyuhnědáfialovámodráhnědá

Všimněte si prvního řádku. Začátečník ve Wado-rjú nosí červený pás, který jinde označuje naopak nejvyšší dany. A v Kjokušinu je zelená nad žlutou, tedy přesně opačně než v Šótókanu.

U vyšších stupňů se podle téže přílohy nosí u 1. až 5. danu černá, u 6. až 8. danu černá nebo červenobílá a u 10. danu černá nebo červená.

Co se u zkoušky děje

Český zkušební řád rozděluje zkoušku až do osmi částí: základní techniky na místě, kombinace v pohybu, kombinace z bojového postoje, domluvený i volný zápas, kata, praktický výklad technik z kata, techniky zakončení a teorie.

U teorie řád výslovně dodává, že na výsledek nemá vliv, ale při nerozhodném výsledku může rozhodnout. Zkoušený musí umět všechny techniky na daný stupeň zpaměti a komisař ho může přezkoušet i z náplně kteréhokoli předchozího stupně.

Seznam kata je předepsaný. V Šótókanu se na 8. kyu cvičí Heian Šodan, na 7. kyu Heian Nidan, na 6. kyu Heian Sandan, a vždy se k tomu žádá výklad nejméně čtyř kombinací. Na 1. dan už jsou v jednom svazovém řádu čtyři kata najednou.

Kdo smí zkoušet

Zkušební komisař třetí třídy musí mít nejméně pětadvacet let a 2. dan a smí sám vést zkoušky do 2. kyu. Na 1. dan je potřeba komisař druhé třídy, tedy nejméně třicet let a 3. dan. Od 3. danu výš už nezkouší jednotlivec, ale nejméně tříčlenná komise s lichým počtem členů, které může předsedat jen člen kolegia danů, tedy někdo nad čtyřicet let s 5. danem a trenérskou licencí.

Jak dlouho to trvá

Čekací lhůty jsou v řádech konkrétní a jsou to minima, ne obvyklé doby.

StupeňMinimální čekací dobaMinimální věk
7. až 6. kyu3 měsíceneuveden
5. až 4. kyu4 měsíceneuveden
3. až 1. kyu6 měsícůneuveden
1. dan12 měsíců15 let
2. dan24 měsíců17 let
3. dan36 měsíců20 let
5. dan60 měsíců29 let
7. dan84 měsíců42 let
8. dan96 měsíců50 let

Sečteno od začátku to znamená, že cesta k 1. danu trvá při nejlepší možné shodě okolností několik let, a k 8. danu desítky let. U jiné české organizace jsou přitom hranice jiné: svaz JKA žádá na 1. kyu šestnáct let věku a deset měsíců od předchozí zkoušky, takže se k prvnímu danu dostane člověk fakticky nejdřív v sedmnácti.

Když zkouška nevyjde

Řád svazu JKA to řeší přímo: po neúspěchu u žákovské zkoušky se lze přihlásit znovu za měsíc, při druhém neúspěchu na tentýž stupeň až za rok. Když uchazeč nesplní jednu oblast zkoušky, může komisař nařídit přezkoušení jen z ní. Při dvou a více oblastech se opakuje celá.

Nejvyšší stupně se neskládají

Tohle je věc, která se v popisech systému obvykle vynechá. V řádu svazu JKA stojí u 8. danu jediná podmínka, totiž doporučení komise instruktorů, a u 9. a 10. danu doporučení ústředí v Tokiu. Žádná technická zkouška se nekoná.

U 6. a 7. danu se navíc předkládá týden předem písemná práce o technice karate a vede se o ní rozprava. Muži a ženy nad šedesát let mohou u 2. až 7. danu nahradit volný zápas domluvenou formou.

Tituly nejsou stupně

Renši, kjóši a hanši jsou tituly z úplně jiného systému, který zavedla japonská zastřešující organizace v letech 1902 a 1934. S technickým stupněm se nepárují: někdo měl dan bez titulu, jiný titul bez danu. Šihan pochází ze starších šermířských škol a znamená zhruba učitele učitelů. A sensei není titul ani stupeň, je to běžné japonské oslovení učitele.

Čestný dan má háček

České svazové předpisy znají i dan udělený bez zkoušky, například za nominaci na mistrovství Evropy, mistrovství světa nebo olympijské hry, případně za výsledek nebo za práci trenéra. U něj se nemusí splnit čekací doba ani věk.

Za to se ale platí něčím jiným: po udělení čestného danu už není možné skládat zkoušku na další vyšší stupeň. U svazu JKA navíc čestný dan nedává právo působit jako rozhodčí, instruktor ani zkušební komisař.

Sedm tvrzení o pásech, která neobstojí

  1. Černý pás znamená mistra. Šodan doslova znamená první stupeň a v českém svazu se na něj dá jít už v patnácti letech.
  2. Prvním danem cesta končí. Systém pokračuje do desátého stupně a od určité výše už nejde o zkoušku.
  3. Barvy pásů jsou dané. Jedna česká svazová příloha obsahuje čtyři různá schémata, Kjokušin má páté.
  4. Kyu je devět. Devět, deset nebo jinak, podle organizace.
  5. Pás tmavne používáním. Do roku 1907 žádný cvičební pás neexistoval a barvy vznikly administrativně v Evropě.
  6. Dětský stupeň je totéž co dospělý. Dan má minimální věk, takže dítě může dosáhnout nejvýš žákovského stupně, a řád u dětí předepisuje jiný přístup při hodnocení.
  7. Dan platí všude. Český svaz uznává cizí stupně jen na žádost a po posouzení, svaz JKA dany jiných organizací nepotvrzuje vůbec.

Co si z toho vzít při výběru oddílu

Praktický důsledek je jediný: ptejte se, pod kterou organizaci oddíl patří a podle jakého řádu zkouší. Není to formalita. Určuje to barvy, čekací doby, věkové hranice i to, jestli se stupeň uzná, když se přestěhujete a změníte klub.

U dětí stojí za pozornost ještě jedna věc. Řád svazu JKA doporučuje zkoušku neveřejnou, bez rodičů a diváků, a ukládá komisaři empatický přístup, tedy možnost nechat techniku zopakovat nebo pomoci počítáním. Kdo hledá oddíl pro dítě, má se na tohle zeptat. Souvisí to s tím, co rozebírá text o tréninku dětí.

Časté otázky

Jak dlouho trvá získat černý pás v karate?

Podle českého svazového řádu je minimální čekací doba na 1. dan dvanáct měsíců od 1. kyu a minimální věk patnáct let. K tomu je potřeba projít všemi žákovskými stupni, kde jsou minima tři až šest měsíců. V praxi tedy jde o několik let.

Proč mají různé oddíly jiné barvy pásů?

Protože barvy určuje styl a organizace, ne mezinárodní norma. Příloha české svazové směrnice uvádí čtyři odlišná schémata, přičemž ve Wado-rjú začínají žáci červeným pásem, který jinde označuje nejvyšší dany.

Tmavne pás od nošení?

Ne, je to tradovaná historka bez doloženého pramene. Cvičební pás v dnešní podobě vznikl až v roce 1907 a barevné žákovské stupně se objevily v Evropě ve dvacátých a třicátých letech jako způsob, jak rozřadit velké skupiny začátečníků.

Co znamená šodan?

Doslova první stupeň. Je to začátek mistrovské řady, ne její vrchol. Nad ním je dalších devět stupňů, u nichž čekací doby narůstají z jednoho roku na osm let.

Kdo smí udělovat stupně?

Do 2. kyu zkušební komisař třetí třídy s 2. danem, na 1. dan komisař druhé třídy s 3. danem. Od 3. danu výš rozhoduje nejméně tříčlenná komise s lichým počtem členů, které předsedá člen kolegia danů.

Co je čestný dan?

Stupeň udělený bez zkoušky, například za reprezentační nominaci nebo za trenérskou práci. Nemusí se u něj splnit čekací doba ani věk, ale po jeho udělení už nelze skládat zkoušku na vyšší stupeň.

Platí můj dan i v jiném svazu?

Nemusí. Český svaz karate uznává stupně z jiných organizací jen na žádost a po posouzení, svaz JKA uznává žákovské stupně z vybraných organizací, ale dany cizích organizací nepotvrzuje.

Je sensei titul?

Není. Je to běžné japonské oslovení učitele. Skutečné tituly se jmenují renši, kjóši a hanši, pocházejí z jiného systému zavedeného v letech 1902 a 1934 a s technickým stupněm se automaticky nepárují.

Mohlo by vás zajímat

Zdroje

Text má informativní charakter.

Podobné příspěvky