Hamstringy: proč se trhají a co prevenci skutečně dokládá

Hamstringy se trhají zhruba jedenapůlkrát častěji na přírodní trávě než na umělém povrchu. To je přesný opak toho, co se o umělých trávnících běžně tvrdí. A ještě zajímavější je, že o délce pauzy rozhoduje víc to, kde je poškození, než jak je velké.

Ve zkratce

• Skupinu tvoří tři svaly, z nichž tři hlavy překlenují kyčel i koleno.
• V kolektivních sportech na hřišti tvoří hamstringy desetinu všech zranění.
• V profesionálním fotbale jejich podíl za dvacet let vzrostl z dvanácti na čtyřiadvacet procent.
• V zápase je riziko zhruba devětkrát vyšší než na tréninku.
• Nejcitovanější číslo o prevenci, tedy poloviční riziko, stojí na slabší metodice, než se prezentuje.
• Protokol s cviky v protažení zkrátil návrat do tréninku z jednapadesáti na osmadvacet dnů.

Které svaly to jsou

Zadní stranu stehna tvoří tři svaly: dvouhlavý sval stehenní, sval pološlašitý a sval poloblanitý. Většina z nich začíná na hrbolu sedací kosti.

Výjimkou je krátká hlava dvouhlavého svalu, která začíná až na stehenní kosti, tedy pod kyčelním kloubem. Tři z hlav jsou dvoukloubové a překlenují kyčel i koleno, krátká hlava jde jen přes koleno.

Funkčně natahují kyčel a ohýbají koleno. Navíc působí jako dynamický stabilizátor kolena a brzdí posun holenní kosti dopředu.

Proč se trhají zrovna při sprintu

Dvoukloubovost má přímý důsledek: sval se může natahovat na jednom konci a zkracovat na druhém.

V pozdní švihové fázi sprintu se kyčel ohýbá a koleno se současně natahuje. Obojí hamstringy prodlužuje naráz. Dlouhá hlava dvouhlavého svalu se přitom prodlouží zhruba na sto deset procent klidové délky, tedy víc než ostatní. Právě proto k natržení dochází nejčastěji tam.

Jak časté to je

Metaanalýza tří a šesti tisíc zranění z více než sedmi milionů hodin expozice napříč fotbalem, ragby a dalšími sporty na hřišti stanovila incidenci na 0,81 zranění na tisíc hodin. Hamstringy tvořily desetinu všech zranění a devítiměsíční prevalence činila třináct procent.

Zajímavé jsou vedlejší nálezy. Riziko roste o zhruba šest a půl procenta na každý rok průměrného věku souboru. A jak už bylo řečeno, na přírodní trávě je riziko jedenapůlkrát vyšší než na umělém povrchu.

Ve fotbale to roste

Sledování čtyřiapadesáti evropských týmů a téměř čtyř tisíc hráčů po jednadvacet sezon zaznamenalo přes dva a půl tisíce hamstringových zranění.

Podíl na všech zraněních vzrostl z dvanácti procent na začátku sledování na čtyřiadvacet procent na jeho konci, tedy se zdvojnásobil. Podíl na celkových dnech absence stoupl z deseti na dvacet procent.

Není to tedy jen dojem z přenosů. Tréninková incidence rostla v posledních letech o zhruba sedm procent ročně.

Recidiva a co ji předpovídá

Nejlepší dostupná data pocházejí ze souboru jednašedesáti zranění u elitních fotbalistů, kde měl každý případ vyšetření magnetickou rezonancí.

Celková míra recidivy vyšla na šestnáct procent. Rozdíly podle lokalizace jsou ale dramatické:

• povrchové poškození na obalu svalu: nula recidiv z devíti případů
• poškození na svalově šlachovém spojení: šestnáct procent
• poškození zasahující do nitrosvalové šlachy: osmatřicet procent

V přehledové literatuře se objevují mnohem širší rozpětí, od dvanácti do třiašedesáti procent, ale jde o souhrny přes studie s velmi odlišnou definicí recidivy. Řádově jde tedy o každé šesté až každé třetí zranění.

Rozhoduje umístění, ne stupeň

Tohle je nejpraktičtější poznatek celého tématu a jde proti běžnému uvažování v kategoriích prvního až třetího stupně.

V témže souboru měla zranění druhého stupně zasahující do nitrosvalové šlachy medián sedmatřiceti dnů do plného návratu. Zranění třetího stupně, tedy formálně horší, ale s jiným umístěním, mělo medián patnácti dnů.

Průměrně vychází povrchové poškození na dvanáct dnů, poškození na svalově šlachovém spojení na sedmadvacet a poškození ve šlaše na šestatřicet dnů.

Co skutečně funguje v prevenci

Tady je potřeba být přesný, protože nejčastěji citované číslo je zavádějící.

Metaanalýza patnácti studií s více než osmi tisíci sportovci uvádí poměr rizika 0,49 ve prospěch programů obsahujících nordický cvik na zadní stranu stehna. Odtud pochází věta, že cvik půlí riziko, kterou najdete všude.

Metodická revize ale zjistila, že jen pět z těch patnácti studií byly skutečně randomizované kontrolované studie. Přepočet z těchto pěti dal poměr rizika 0,56, ale interval spolehlivosti přešel přes jedničku a výsledek přestal být statisticky průkazný.

Poctivá formulace tedy zní: bodový odhad je u obou analýz podobný a efekt jde pravděpodobně správným směrem, ale jeho velikost je nejistá. Věta o polovičním riziku stojí na slabší metodice, než se prezentuje.

Co riziko predikuje

Prospektivní sledování sto dvaapadesáti elitních fotbalistů měřilo dvě věci na začátku přípravy a pak čekalo, kdo se zraní.

Hráči s excentrickou silou ohýbačů kolena pod stanovenou hranicí měli více než čtyřnásobné relativní riziko. Stejně tak hráči s krátkými svalovými snopci dlouhé hlavy dvouhlavého svalu, konkrétně pod deset a půl centimetru.

Riziko klesalo u sportovců s vyšší excentrickou silou a delšími snopci, výrazněji u starších hráčů a u těch s předchozím zraněním. Interval spolehlivosti u síly byl ale široký, takže přesná velikost efektu je nejistá.

Sprint není nepřítel

Intuitivní reakce po zranění je sprintu se vyhýbat. Data to nepodporují.

Přehled o vysokorychlostním běhu zjistil, že střední týdenní objem byl spojen s nižší pravděpodobností zranění než velmi nízký objem. Škodlivý byl rychlý nárůst objemu, ne objem sám.

Kombinace sprintu s excentrickým posilováním a technickým vedením se navíc jeví účinnější než izolované intervence. Jak zvyšovat zátěž bezpečně, rozebírá text o změně tréninkového plánu.

Návrat po zranění

Randomizovaná studie s pětasedmdesáti fotbalisty s akutním zraněním ověřeným rezonancí porovnala dva rehabilitační protokoly.

Skupina cvičící s důrazem na pohyby v protažení se vrátila do plného tréninku průměrně za osmadvacet dnů, konvenční skupina až za jednapadesát. Jediná recidiva navíc připadla na konvenční skupinu.

Vedlejší nález stojí za pozornost: zranění vzniklá při protahování si vyžádala delší rehabilitaci než zranění vzniklá při sprintu, a to v obou skupinách.

Šest chyb v posilování zadní strany stehna

1. Trénink jen v překonávající fázi. Rizikové faktory se týkají brzdivé síly.
2. Vynechání sprintu. Střední objem vychází lépe než velmi nízký.
3. Skokový nárůst objemu. Rychlý nárůst je opakovaně rizikový.
4. Konec prevence po odeznění potíží. Rizikový profil se vrací.
5. Návrat podle kalendáře. Místo podle testu funkce.
6. Jen ohýbání kolena. Tři hlavy pracují i přes kyčel.

Bolest v oblasti hýždí a beder nemusí pocházet ze svalu. Zobrazení přitom u nespecifické bolesti zad rutinně nepatří, jak upozorňuje text o bolesti beder u sportovců.

Běžci a siloví sportovci to mají jinak

U běžců a sprinterů je kritická pozdní švihová fáze. Sval pracuje brzdivě proti natažení bérce dopředu a riziko je vázané na vysokou rychlost prodlužování pod napětím, ne na velikost břemene. Souvislosti popisuje i text o běžeckém koleni.

U silových sportovců pracují hamstringy hlavně jako natahovače kyčle proti velkému vnějšímu odporu, v relativně pomalé rychlosti a v menším rozsahu prodloužení. Klasické natržení při sprintu tady stejným mechanismem nevzniká.

Praktický důsledek je nepříjemný: silový sportovec může mít velmi vysokou maximální sílu a přesto krátké snopce a slabou kontrolu na dlouhých délkách. Ta se trénuje jinými prostředky. Základ zátěže přes kyčel pokrývá technika mrtvého tahu, jednostrannou práci pak bulharský dřep.

Detail, který skoro nikdo nezná

Dvě hlavy jednoho svalu dostávají povel dvěma různými cestami. Sval pološlašitý, poloblanitý a dlouhá hlava dvouhlavého svalu jsou inervovány tibiální větví sedacího nervu, zatímco krátká hlava dvouhlavého svalu společnou fibulární větví.

Časté otázky

Které svaly to jsou?

Dvouhlavý sval stehenní, sval pološlašitý a sval poloblanitý. Tři z hlav překlenují kyčel i koleno, krátká hlava dvouhlavého svalu jde jen přes koleno.

Proč se trhají při sprintu?

V pozdní švihové fázi se kyčel ohýbá a koleno současně natahuje, což sval prodlužuje na obou koncích naráz. Dlouhá hlava dvouhlavého svalu se přitom prodlouží zhruba na sto deset procent klidové délky.

Půlí nordický cvik riziko?

Nejspíš pomáhá, ale číslo o polovičním riziku je nejisté. Metodická revize zjistila, že jen pět z patnácti studií v původní metaanalýze bylo skutečně randomizovaných, a přepočet z nich přestal být statisticky průkazný.

Jak dlouho trvá návrat?

Podle umístění poškození. Povrchové poškození znamená v mediánu zhruba dvanáct dnů, poškození na svalově šlachovém spojení sedmadvacet a poškození zasahující do nitrosvalové šlachy šestatřicet dnů.

Jak často se zranění vrací?

V souboru elitních fotbalistů s vyšetřením rezonancí činila celková recidiva šestnáct procent. U poškození zasahujícího do nitrosvalové šlachy to ale bylo osmatřicet procent, u povrchového žádná.

Mám se po zranění vyhýbat sprintu?

Dlouhodobě ne. Střední týdenní objem vysokorychlostního běhu byl spojen s nižší pravděpodobností zranění než velmi nízký objem. Škodlivý byl rychlý nárůst objemu, ne objem sám.

Stačí posilovat leg curly?

Ne. Tři ze čtyř hlav jsou dvoukloubové a pracují i přes kyčel, takže samotné ohýbání kolena jejich práci nepokrývá. Rizikové faktory se navíc týkají brzdivé síly a délky svalových snopců.

Mohlo by vás zajímat

• Rozsah pohybu a jeho vliv na zatížení popisuje text o mobilitě.
• Základní silový vzorec rozebírá článek o technice dřepu.

Text má informativní charakter a nenahrazuje vyšetření. Zdroje: anatomická monografie, metaanalýza téměř šesti tisíc zranění z kolektivních sportů, jednadvacetiletá studie evropských fotbalových klubů, soubor elitních fotbalistů s klasifikací na magnetické rezonanci, metaanalýza nordického cviku a její metodická revize, prospektivní studie rizikových faktorů a randomizovaná studie dvou rehabilitačních protokolů. Údaj o podílu zranění postihujících konkrétní sval se z primárního zdroje ověřit nepodařilo a v textu proto není.