Fotbalista v podřepu na trávníku si drží horní část stehna

Tříselná bolest u sportovců: proč je pojem sportovní kýla zavádějící

OdHana Sportová

Pojem sportovní kýla mezinárodní konsenzus odborníků výslovně nedoporučuje používat. Důvod je prostý: u té jednotky, kterou má označovat, žádná kýla není. Definice naopak vyžaduje, aby hmatná kýla přítomná nebyla. Název tedy pojmenovává něco, co tam podle vlastní definice chybí, a navádí k operaci, jako by šlo o klasickou kýlu.

Ve zkratce

  • Konsenzus rozděluje tříselnou bolest podle klinického vyšetření, ne podle snímku.
  • Nález na rezonanci má skoro každý fotbalista, bolaví i zdraví.
  • Bolestivý stisk kolen proti odporu je nejužitečnější jednoduchý test.
  • U dlouhotrvajících obtíží fungovalo aktivní cvičení mnohem lépe než pasivní léčba.
  • Po akutním poranění přitahovačů se lehčí stupně vracejí do tréninku za týdny, těžký za měsíce.
  • Prevence stojí na jediném cviku, ale její účinek se mezi studiemi liší.
  • Plíživá bolest v tříslech bez úrazu u vytrvalce může být únavová zlomenina.

Jak se v tříselné bolesti vyznat

Mezinárodní skupina čtyřiadvaceti odborníků ze čtrnácti zemí se dohodla na názvosloví, které dnes používá odborná literatura. Rozděluje tříselnou bolest do tří skupin: definované klinické jednotky, bolest související s kyčelním kloubem a ostatní příčiny, kam patří i příčiny mimo pohybový aparát.

JednotkaCo pro ni svědčí
Přitahovačecitlivost přitahovačů na pohmat a zároveň bolest při přitahování proti odporu
Bedrokyčelní svalcitlivost svalu na pohmat, bolest při ohnutí kyčle proti odporu nebo při protažení
Tříselný kanálbolest a citlivost v oblasti kanálu bez hmatné kýly, horší při zatnutí břicha, kašli nebo kýchnutí
Stydká kostmístní citlivost stydké spony a přiléhající kosti

Podstatný rys téhle dohody je, že se kategorie určují z anamnézy a fyzikálního vyšetření, ne ze zobrazovací metody. Právě proto je použitelná i mimo specializovaná pracoviště.

Vedle toho konsenzus vypisuje seznam názvů, které nedoporučuje. Kromě sportovní kýly jsou mezi nimi i výrazy jako osteitis pubis nebo athletic pubalgia, které se v českých textech drží dodnes. Důvody jsou čtyři: nedostatečná určitost, nejistota o tom, co je vlastně poškozené, věcná nesprávnost a příliš velký rozptyl v tom, jak se termín historicky používal.

Proč snímek sám nestačí

Průřezová studie sto šestašedesáti fotbalistů porovnala nálezy na rezonanci u hráčů s bolestí a bez ní. Výsledek je pro celé téma zásadní: žádný z hodnocených nálezů obě skupiny nerozlišil. Aspoň jeden nález mělo přes pětadevadesát procent hráčů v obou skupinách a všechny tři sledované typy nálezu najednou měla zhruba třetina hráčů s bolestí i třetina hráčů bez bolesti.

Prospektivní studie mladých fotbalistů sledovaných čtyři roky došla ke stejnému závěru z druhé strany. Otok kostní dřeně stydké kosti a další nálezy kolem spony byly u sportovců bez obtíží běžné a budoucí zranění nepředpověděly.

Praktický důsledek: nález na snímku bez odpovídajícího klinického obrazu není důvod k léčbě ani k vyřazení z tréninku. Stejná past, jako je popsaná u ramene v textu o tom, odkud se bere bolest ramene u sportovců, platí i tady.

Co se dá zjistit vyšetřením

Metaanalýza sedmnácti studií hledala, co odlišuje sportovce s bolestí v kyčli a tříslech od těch bez ní. Nejsilněji vyšel bolestivý stisk kolen proti odporu, tedy takzvaný squeeze test, a snížená síla přitahovačů. Rozdíly v rozsahu rotace v kyčli se pohybovaly v jednotkách stupňů, tedy prakticky nevyužitelně.

Test je citlivý, ale nerozliší, o kterou jednotku jde. To je důvod, proč se vyšetření skládá z několika kroků: kde to bolí na pohmat, co bolest vyvolá proti odporu a co ji zhorší. Teprve výsledek téhle kombinace určuje kategorii.

Léčba: aktivní cvičení proti pasivní léčbě

Randomizovaná studie z konce devadesátých let dodnes patří k nejcitovanějším v oboru a její výsledek je mimořádně vyhraněný. Osmašedesát sportovců s dlouhotrvající bolestí přitahovačového typu, medián trvání obtíží čtyřicet týdnů, dostalo buď řízený aktivní trénink zaměřený na posílení a koordinaci svalů kolem pánve, nebo fyzioterapii bez aktivního cvičení.

Plný návrat ke sportu bez bolesti se povedl třiadvaceti lidem z aktivní skupiny a čtyřem z pasivní. Hodnotící lékař přitom nevěděl, kdo do které skupiny patří. Závěr je jednoduchý: u dlouhotrvající tříselné bolesti pasivní léčba sama nestačí a rozhoduje řízené cvičení.

U akutního poranění přitahovačů dává představu o čase prospektivní studie jedenaosmdesáti sportovců, kteří postupovali podle splněných kritérií, ne podle kalendáře. Lehčí stupně byly bez bolesti zhruba za dva týdny a v plném týmovém tréninku za tři, těžký stupeň potřeboval zhruba tři měsíce. Opakované zranění do roka mělo osm procent z nich.

Prevence a jak silný je pro ni důkaz

Nejznámější preventivní program stojí na jediném cviku a byl testovaný na pětatřiceti norských fotbalových týmech, tedy více než šesti stech hráčích. Dávka byla třikrát týdně během šesti až osmi týdnů přípravy a pak jednou týdně po celou sezonu. Průměrná prevalence hlášených tříselných obtíží klesla z jedenadvaceti na necelých čtrnáct procent a riziko, že hráč obtíže nahlásí, bylo o jedenačtyřicet procent nižší.

Tady je ale potřeba být přesný. Sledovaly se týdenním dotazníkem hlášené obtíže, ne počet diagnostikovaných zranění. A starší metaanalýza sedmi randomizovaných studií se čtyřmi tisíci účastníky našla u preventivních programů snížení počtu tříselných zranění zhruba o pětinu, které ale nedosáhlo statistické významnosti.

Poctivý závěr tedy zní: posilování přitahovačů má smysl zkusit, je levné a nese nízké riziko, ale slib, že tříselné bolesti spolehlivě předejde, data nedávají. Podobně opatrně se dá číst prevence u kolena v textu o tom, jak se dnes řeší přední zkřížený vaz.

Kdy nejde o přetížení

Konsenzus má třetí kategorii pro ostatní příčiny a výslovně do ní řadí příčiny ortopedické, neurologické, revmatologické, urologické, gastroenterologické, kožní, onkologické a chirurgické. To je ta skupina, na kterou se má myslet, když obraz nesedí do žádné z popsaných jednotek.

Jeden konkrétní stav stojí za zvláštní pozornost, protože se snadno přehlédne a špatně dopadá. Únavová zlomenina krčku stehenní kosti postihuje hlavně vytrvalce a vojenské rekruty a projeví se plíživou bolestí v kyčli a tříslech bez úrazu. Kdo má bolest, která se zhoršuje se zátěží, přetrvává v klidu a nereaguje na běžný postup, patří k lékaři, ne na další trénink.

Zvláštní opatrnost platí u dětí a dospívajících. Natažení přitahovačů je v tomhle věku vzácné a bolest v tříslech tam častěji znamená problém přímo v kyčli. Souvislosti přetížení pohybového aparátu obecně rozebírá průvodce zraněními a bolestí.

Osm omylů o tříselné bolesti

  1. Mám sportovní kýlu. Konsenzus tenhle termín nedoporučuje, protože u dané jednotky žádná hmatná kýla není. Definice ji výslovně vylučuje.
  2. Rezonance ukáže, co mi je. Nálezy v tříslech má přes pětadevadesát procent fotbalistů s bolestí i bez ní a skupiny se od sebe nálezem nelišily.
  3. Nález na snímku znamená, že se nesmí trénovat. Nález bez odpovídajících obtíží není podle sledovaných dat důvod ke změně tréninku.
  4. Stačí klid a bolest odezní. U dlouhotrvající bolesti přitahovačového typu skončil plný návrat bez bolesti u pasivní léčby výrazně hůř než u řízeného cvičení.
  5. Když bolí tříslo, je to natažený sval. Konsenzus rozlišuje čtyři různé jednotky plus bolest z kyčelního kloubu a celou skupinu ostatních příčin.
  6. Protahování přitahovačů je základ. Rozdíl mezi bolavými a zdravými sportovci dělá hlavně síla přitahovačů, ne rozsah pohybu.
  7. Preventivní cvičení tříselná zranění spolehlivě vyřeší. Metaanalýza randomizovaných studií našla jen nevýznamné snížení. Slib jistoty data nedávají.
  8. Bolest v tříslech je vždycky ze sportu. Plíživá bolest bez úrazu u vytrvalce může být únavová zlomenina krčku stehenní kosti.

Časté otázky

Co je sportovní kýla?

Zavádějící název, který mezinárodní konsenzus nedoporučuje používat. Označuje se jím bolest v oblasti tříselného kanálu, jenže definice téhle jednotky výslovně vyžaduje, aby hmatná kýla přítomná nebyla. Název tedy pojmenovává něco, co tam podle definice není.

Podle čeho se pozná, o jaký typ bolesti jde?

Podle toho, kde to bolí na pohmat a co bolest vyvolá. Rozlišují se čtyři jednotky: přitahovače, bedrokyčelní sval, tříselný kanál a stydká kost, k tomu bolest z kyčelního kloubu a ostatní příčiny. Rozhoduje klinické vyšetření, ne snímek.

Má smysl jít rovnou na rezonanci?

Samo o sobě to nic nevyřeší. Ve studii sto šestašedesáti fotbalistů mělo aspoň jeden nález přes pětadevadesát procent hráčů s bolestí i bez ní a nálezy obě skupiny nerozlišily.

Jak dlouho trvá návrat po natažení přitahovačů?

U lehčích stupňů byli sportovci bez bolesti zhruba za dva týdny a v plném týmovém tréninku za tři. U těžkého stupně to trvalo asi tři měsíce. Opakované zranění do roka mělo osm procent z nich.

Co na dlouhotrvající tříselnou bolest funguje?

Řízené aktivní cvičení zaměřené na sílu a koordinaci svalů kolem pánve. V randomizované studii se s ním vrátilo bez bolesti ke sportu třiadvacet lidí, kdežto s pasivní léčbou čtyři.

Dá se tříselné bolesti předcházet?

Zkusit to stojí za to, jistotu to ale nedává. Program s jedním posilovacím cvikem snížil u fotbalistů podíl hlášených obtíží zhruba o třetinu, zatímco metaanalýza randomizovaných studií našla u preventivních programů jen nevýznamné snížení počtu zranění.

Pomůže protahování?

Jako hlavní opatření ne. Sportovce s bolestí odlišuje od těch bez ní hlavně snížená síla přitahovačů a bolestivý stisk kolen proti odporu, ne omezený rozsah pohybu.

Kdy jít s bolestí v tříslech k lékaři?

Když bolest nastupuje plíživě bez úrazu, zhoršuje se se zátěží a přetrvává i v klidu, zvlášť u vytrvalců, protože to může být únavová zlomenina krčku stehenní kosti. K lékaři patří i tříselná bolest u dětí a dospívajících.

Mohlo by vás zajímat

  • Proč svaly bolí až druhý den a co s tím opravdu pomáhá, rozebírá text o tom, jak funguje svalová horečka.
  • Co o nejrozšířenější podpůrné látce říkají data, shrnuje text o tom, jak souvisí kofein a sportovní výkon.

Zdroje

Podobné příspěvky