Biatlonistka Veronika Vítková: tři olympijské medaile a titul mistryně světa

Veronika Vítková je bývalá česká biatlonistka z Krkonoš, trojnásobná olympijská medailistka a mistryně světa ve smíšené štafetě z roku 2015. Na hrách v Soči 2014 získala stříbro ve smíšené štafetě a bronz se štafetou žen, v Pchjongčchangu 2018 bronz ve sprintu. Patřila ke generaci, která v desátých letech proměnila biatlon v jeden z nejsledovanějších sportů v Česku. Ve Světovém poháru vyhrála sprint v Oberhofu a v sezóně 2014/15 byla celkově čtvrtá. Kariéru ukončila v dubnu 2020, když oznámila těhotenství.

Ve zkratce

• Narodila se 9. prosince 1988 ve Vrchlabí, vyrůstala v Jilemnici.
• Stříbro ve smíšené štafetě a bronz ve štafetě žen na OH 2014 v Soči.
• Bronz ve sprintu na OH 2018 v Pchjongčchangu.
• Mistryně světa ve smíšené štafetě 2015 v Kontiolahti, bronz 2013 v Novém Městě na Moravě.
• Vítězka sprintu Světového poháru v Oberhofu v lednu 2015, celkově čtvrtá v sezóně 2014/15.
• Kariéru ukončila 23. dubna 2020, s partnerem Markem Lejskem má dvě dcery.

Základní údaje

Z běžek na střelnici

Pochází z Jilemnice, města s dlouhou tradicí zimních sportů. K biatlonu se dostala přes běh na lyžích, podle údajů Mezinárodní biatlonové unie (IBU) se mu věnovala od roku 2002. Chodila na sportovní gymnázium v Jilemnici, studium si kvůli přípravě rozložila na šest let a maturovala v roce 2010. Od dorostu až po olympiádu v Soči ji vedl trenér Jindřich Šikola, po něm Zdeněk Vítek, bratranec jejího otce.

Juniorské medaile

Na mistrovství světa juniorů získala podle výsledků IBU stříbro ve stíhacím závodě v Ruhpoldingu 2008 a v Canmore 2009, kde k tomu vyhrála se štafetou zlato. Do Světového poháru dospělých nastoupila už v prosinci 2006, tedy v necelých osmnácti letech. Mistrovství světa dospělých poprvé jela v roce 2008 ve švédském Östersundu. Postupně se propracovala mezi opory týmu, který popisuje článek o českém biatlonu.

Nemoc, která ji přibrzdila

V létě 2009 onemocněla zánětem mozkových blan. Tři měsíce nemohla trénovat a olympijská sezóna, na kterou se chystala, se jí rozpadla. Na hry do Vancouveru 2010 sice odjela, medaili ale nezískala, nejlépe skončila ve sprintu, kde byla podle výsledků IBU třiadvacátá. Následky nemoci se podle dobových článků táhly několik let. Právě s nimi dávali novináři do souvislosti i dýchací potíže, které ji trápily na konci kariéry.

Olympijské hry v Soči 2014

Do Soči přijela jako stabilní členka elity. Ve vytrvalostním závodě byla šestá, v hromadném startu osmá. Hlavní úspěch přišel 19. února 2014 ve smíšené štafetě. Vítková jela první úsek, po ní Gabriela Soukalová, Jaroslav Soukup a Ondřej Moravec. Česko doběhlo druhé, 32,6 sekundy za Norskem. Soukalová dnes vystupuje pod jménem Gabriela Koukalová.

Bronz, který přišel po devíti letech

O dva dny později jela Vítková finišmanku štafety žen. S Evou Puskarčíkovou, Gabrielou Soukalovou a Jitkou Landovou dojely čtvrté. Mezinárodní olympijský výbor v roce 2017 diskvalifikoval kvůli dopingu dvě ruské závodnice ze stříbrné štafety, Norky se posunuly na druhé místo a Češky na třetí. Medaile převzaly až 4. března 2023 na Světovém poháru v Novém Městě na Moravě. Vítková tehdy mluvila o smíšených pocitech, protože radost hned po závodě nezažily.

Nejlepší sezóna 2014/15

Sezóna 2014/15 byla její nejlepší. Dne 9. ledna 2015 vyhrála v německém Oberhofu sprint, se dvěma trestnými koly byla o 8,8 sekundy rychlejší než Italka Dorothea Wiererová. Bylo to její jediné individuální vítězství ve Světovém poháru. Ve stejném podniku v Oberhofu skončila druhá i v hromadném startu. Celkově byla v sezóně čtvrtá, v hodnocení sprintu i vytrvalostních závodů třetí. Jak se boduje v celkovém pořadí, vysvětluje článek o Světovém poháru v biatlonu.

Zlato z Kontiolahti

Dne 5. března 2015 přidala na mistrovství světa ve finském Kontiolahti titul ve smíšené štafetě. Opět rozjížděla první úsek, po ní jely Gabriela Soukalová, Michal Šlesingr a Ondřej Moravec. Byla to její druhá medaile z mistrovství světa, první bronz získala o dva roky dřív na domácím šampionátu v Novém Městě na Moravě, tehdy se Soukalovou, Jaroslavem Soukupem a Moravcem. Individuální medaili z mistrovství světa nezískala, nejblíž byla v Oslu 2016, kde skončila čtvrtá ve vytrvalostním závodě.

Stálice první desítky

Ve Světovém poháru odjela podle IBU 309 startů. Individuálně stála dvanáctkrát na stupních vítězů, jednou nejvýš, čtyřikrát druhá a sedmkrát třetí. S ženskými a smíšenými štafetami vyhrála pětkrát. Do první desítky celkového pořadí se dostala čtyřikrát: v sezónách 2013/14, 2015/16 a 2017/18 byla osmá, v sezóně 2014/15 čtvrtá. Svaz ji po konci kariéry zařadil mezi zlatou generaci, která stála u biatlonového boomu.

Devět mistrovství světa

Na mistrovství světa dospělých startovala podle IBU devětkrát, od Östersundu 2008 po Östersund 2019. Kromě dvou medailí ze smíšených štafet sbírala i solidní individuální umístění. V Pchjongčchangu 2009 byla pátá ve vytrvalostním závodě, na domácím šampionátu v Novém Městě na Moravě 2013 osmá ve stíhacím závodě. V Oslu 2016 přidala k čtvrtému místu ve vytrvalostním závodě ještě šesté místo v hromadném startu a sedmé ve sprintu.

Bronz ve sprintu v Pchjongčchangu

Na svých třetích olympijských hrách získala 10. února 2018 bronz ve sprintu na 7,5 kilometru. S jedním trestným kolem ztratila na vítěznou Němku Lauru Dahlmeierovou 25,8 sekundy, druhá byla Norka Marte Olsbu Røiselandová. Ve stíhacím závodě pak dojela sedmá. Byla to její první individuální olympijská medaile. Jak se v biatlonu střílí a proč jedno trestné kolo rozhoduje o medaili, popisují pravidla biatlonu.

Dýchací potíže a konec kariéry

Po olympiádě v Pchjongčchangu se jí dařit přestalo. Sezónu 2018/19 skončila ve Světovém poháru třicátá a v další sezóně odjela jen dva závody ve švédském Östersundu, vytrvalostní nedokončila. Trápily ji únava a dýchací potíže, na které nepřišla ani řada vyšetření. Trenér Marek Lejsek v prosinci 2019 pro Českou televizi řekl, že má nařízeno od biatlonu si odpočinout.

Oznámení v dubnu 2020

Dne 23. dubna 2020 oznámila konec kariéry a zároveň to, že čeká první dítě. Poslední zimu podle svých slov skoro ani nepovažovala za sezónu, protože tělo nefungovalo tak, jak si představovala. Připomněla také, že není zastáncem odjíždění od dětí na soustředění a závody, takže návrat nepřipadal v úvahu. Na světové scéně závodila patnáct let a prezident svazu Jiří Hamza ji tehdy označil za součást zlaté generace českého biatlonu.

Rodina a biatlonová škola

Jejím partnerem je biatlonový trenér Marek Lejsek. V listopadu 2020 se jim narodila dcera Eliška a 29. března 2023 druhá dcera Barbora. Při předávání dodatečného bronzu ze Soči v březnu 2023 byla Vítková těhotná. Už v roce 2021 říkala, že jí závodění nechybí a že závody ráda sleduje, ale nechce u nich být znovu. S partnerem tehdy vedli skupinu dorostenců v Jablonci nad Nisou.

BIA Camp v Janově nad Nisou

Podle údajů z roku 2024 byla na mateřské dovolené a zároveň provozovala Biatlonovou školu Veroniky Vítkové, známou jako BIA Camp, se sídlem v Janově nad Nisou. Škola pořádá letní i zimní kempy pro veřejnost, jednodenní i víkendové, a firemní akce. Vítková se na nich věnuje hlavně výuce střelby, Lejsek organizaci, střelbě i běhu na lyžích. Novější veřejně doložené informace o její činnosti nejsou.

Pět věcí, které se o Veronice Vítkové pletou

1. Olympijské medaile nemá dvě, ale tři. Bronz ze štafety žen v Soči přišel dodatečně, proto ji starší texty z roku 2020 uvádějí jako dvojnásobnou medailistku.
2. Stříbrnou smíšenou štafetu v Soči nejel Šlesingr. Třetí úsek jel Jaroslav Soukup, Michal Šlesingr byl ve zlaté štafetě na mistrovství světa 2015.
3. Štafeta žen v Soči na stupních nestála. Doběhla čtvrtá a medaile převzala až v roce 2023 v Novém Městě na Moravě.
4. Individuálně nevyhrála víc závodů Světového poháru. Jediné individuální vítězství je sprint v Oberhofu 2015, ostatní výhry jsou ze štafet.
5. Soukalová a Koukalová nejsou dvě různé závodnice. Parťačka ze štafet Gabriela Soukalová dnes vystupuje pod příjmením Koukalová.

Časté otázky

Kolik olympijských medailí má Veronika Vítková?

Tři: stříbro ze smíšené štafety a bronz ze štafety žen ze Soči 2014 a bronz ze sprintu z Pchjongčchangu 2018.

Proč dostala bronz ze Soči až v roce 2023?

Štafeta žen dojela čtvrtá, bronz jí připadl až po diskvalifikaci ruských závodnic kvůli dopingu. Medaile převzala 4. března 2023 v Novém Městě na Moravě.

Je Veronika Vítková mistryní světa?

Ano, ve smíšené štafetě na mistrovství světa 2015 v Kontiolahti.

Kolik závodů Světového poháru vyhrála?

Individuálně jeden, sprint v Oberhofu v lednu 2015. Se štafetami vyhrála pětkrát.

Kdy Veronika Vítková ukončila kariéru?

Dne 23. dubna 2020, kdy zároveň oznámila, že čeká první dítě.

Kdo je partnerem Veroniky Vítkové?

Biatlonový trenér Marek Lejsek, se kterým má dcery Elišku a Barboru.

Co dělá Veronika Vítková po kariéře?

Podle údajů z roku 2024 provozovala biatlonovou školu BIA Camp v Janově nad Nisou, kde učí hlavně střelbu.

Mohlo by vás zajímat

• Jak se olympiáda pořádá a kdo na ni jezdí, shrnuje článek olympijské hry v kostce.
• Osobnosti všech sportů shrnuje rozcestník sportovců.

Zdroje

• Výsledková databáze, IBU (biathlonresults.com)
• Olympijské výsledky, Český olympijský výbor (olympijskytym.cz)
• Dodatečný bronz ze Soči, Český olympijský výbor (olympijskytym.cz)
• Konec kariéry, Český svaz biatlonu (biatlon.cz)
• Narození druhé dcery, ČTK (ceskenoviny.cz)