Bezpečnost u vody: tonoucí nekřičí a plavčíka žádný předpis nenařizuje

Tonoucí nekřičí a nemává. Nemůže, protože dýchání má přednost před řečí a ruce mu instinkt tlačí dolů do vody, aby si nadzvedl ústa nad hladinu. Celý stav trvá zhruba dvacet až šedesát sekund a je tichý. Právě proto se děti topí pár metrů od dospělých, kteří si ničeho nevšimnou. Filmová představa tonoucího, který volá o pomoc a bije rukama do vody, je přesný opak reality.

Ve zkratce

• V Česku utone zhruba 180 až 200 lidí ročně, tři čtvrtiny jsou muži a průměrný věk je přes padesát let.
• Skoro třetina případů je pád do vody, ne plavání.
• Instinktivní reakce tonoucího trvá zhruba dvacet až šedesát sekund a je tichá.
• Ve studené vodě zabíjí první minuta, ne podchlazení.
• V australském souboru zemřelo za patnáct let 67 laických zachránců, 97 procent z nich bez plovací pomůcky.
• U tonutí se resuscitace zahajuje pěti vdechy, ne stlačováním hrudníku.
• Povinnost mít plavčíka z žádného českého předpisu neplyne.

Kolik lidí a kdo

Ministerstvo zdravotnictví uvádí průměr 180 až 200 utonulých ročně. Podrobnější rozbor nabízí analýza statistického úřadu za rok 2017, kdy utonulo 181 osob. Muži tvořili zhruba tři čtvrtiny a jejich průměrný věk byl 54 let, u žen 59 let. Do čtrnácti let věku utonulo deset dětí, z toho sedm mladších pěti let.

Nejzajímavější je rozdělení podle okolností. Skoro třetina případů byla popsána jako pád do rybníka, jezera nebo řeky, tedy ne plavání. Bazén nebo vana se týkaly asi desetiny. Během letních prázdnin utonulo 43 osob, tedy zhruba čtvrtina ročního počtu. Ministerstvo k příčinám uvádí alkohol, podcenění zdravotního stavu a nedostatečný dozor nad dětmi.

Světová zdravotnická organizace počítá celosvětově zhruba 300 tisíc utonutí ročně, přičemž děti do pěti let tvoří téměř čtvrtinu a věková skupina do devětadvaceti let 57 procent všech případů. Česká věková struktura je tedy přesně opačná než světová: u nás se topí hlavně dospělí muži středního věku, ve světě děti. Devadesát dva procent utonutí se odehrává v zemích s nízkými a středními příjmy.

Tři čísla, která se nesmí zaměnit

Utonutí jako příčina smrti podle listu o prohlídce zemřelého je řádově těch 180 až 200 ročně. Zásahů záchranné služby u tonoucího je víc a většina končí přežitím. Zásahů vodní záchranné služby a plavčíků je nejvíc a často jde o vytažení unaveného plavce bez následků. Když se tahle čísla míchají, vznikne nesmysl.

Jak tonutí ve skutečnosti vypadá

Popis instinktivní reakce tonoucího pochází od amerického záchranáře, který tonutí natáčel na plážích a rozebíral záběry. Pět znaků je konkrétních a dají se sledovat.

Tonoucí nemůže volat o pomoc, protože aby člověk promluvil, musí nejdřív vydechnout, nadechnout se a teprve pak mluvit, a na to nemá čas. Ústa se mu střídavě potápějí pod hladinu a znovu objevují, nad hladinou zůstávají tak krátce, že stihne jen rychlý nádech. Nemůže mávat, protože instinkt mu přikáže rozpažit a tlačit rukama dolů do vody, jen tak si nadzvedne ústa. Nedokáže vědomě ovládat paže, takže se nenatáhne po pomůcce ani nechytí hozené lano. A tělo zůstává ve svislé poloze bez kopání nohama.

Je nutné rozlišit dva stavy. Tíseň ve vodě znamená, že se člověk plácá, křičí a mává, a ještě dokáže chytit hozenou pomůcku a spolupracovat. Vlastní tonutí je tiché a nespolupracující. Praktický test zní: zeptejte se člověka ve vodě, jestli je v pořádku. Když odpoví, pravděpodobně je. Když jen prázdně kouká, může zbývat méně než třicet sekund.

Další varovné znaky jsou hlava nízko nad vodou s ústy v úrovni hladiny, hlava zakloněná dozadu s otevřenými ústy, sklovité oči, vlasy přes obličej, které si postižený neodhrne, a snaha plavat určitým směrem bez pohybu z místa.

Studená voda: rozhoduje první minuta

Reakce na náhlé ponoření se skládá ze zrychlení srdeční akce, stažení cév na periferii, vzestupu tlaku, bezděčného lapavého nádechu a nekontrolovatelné hyperventilace. Vrcholí během šedesáti až devadesáti sekund a nejsilnější je při teplotě vody mezi pěti a patnácti stupni. Hyperventilace přitom výrazně zkracuje maximální dobu zádrže dechu, což zvyšuje riziko bezděčného vdechnutí vody.

To je celý důvod, proč studená voda zabíjí dřív než podchlazení. Podchlazení potřebuje desítky minut až hodiny, ale lapavý nádech pod hladinou znamená okamžité vdechnutí vody. České přehradní nádrže, lomy a tůně mají přitom v květnu a červnu ve větší hloubce teploty přesně v tom nejrizikovějším pásmu.

Tenhle princip se označuje jako pravidlo jedna, deset, jedna a je potřeba brát ho jako řádový odhad, ne jako záruku. Praktický důsledek je ale jednoznačný: kdo po pádu do studené vody pádluje ke břehu vzdálenému dvě stě metrů, spotřebuje na to čas, ve kterém mu přestanou fungovat ruce. Naopak je-li na dosah cokoli plovoucího nebo pevného, deset minut na to bohatě stačí.

Bojujte s instinktem, ne s vodou

Britská kampaň má pro první minutu jednoduché sdělení: nechat se plavat. Instinktivní reakce, tedy lapání po dechu, zmítání a intenzivní plavání, zvyšuje riziko vniknutí vody do plic, zatěžuje srdce, dál ochlazuje kůži a vytlačuje vzduch z oblečení, čímž snižuje vztlak. Nejlepší okamžitou reakcí je zaklonit se, držet dýchací cesty nad vodou a minimalizovat pohyb, dokud člověk nezíská kontrolu nad dechem. Účinky odezní během šedesáti až devadesáti sekund.

Ještě jedna prakticky důležitá věc se týká vytahování. Při vytažení z vody odpadne hydrostatický tlak, který do té doby tlačil krev z končetin k srdci. Proto se člověk ze studené vody vytahuje pokud možno vodorovně, ne za ruce svisle nahoru. Co je jiné při plavání mimo bazén, popisuje text o tom, co obnáší plavání v otevřené vodě.

Záchrana: pořadí není podle rychlosti

Mezinárodně zavedená pomůcka zní zavolat, dosáhnout, hodit, doplout, jít. Pořadí není seřazené podle toho, co je nejrychlejší, ale podle rizika pro zachránce. Každý další krok znamená vyšší riziko, takže se začíná tím nejbezpečnějším, který danou situaci vyřeší.

Nejdřív se volá záchranná služba nebo se přivolá plavčík, protože zachránce se sám může stát druhou obětí a pak už nemá kdo zavolat. Je-li tonoucí blízko, podá se mu tyč, větev, veslo nebo ručník, přičemž zachránce zůstává na břehu nebo v lodi, ideálně vleže s nízkým těžištěm. Když nedosáhne, hodí se něco, co plave. Když tonoucí pomůcku neuchopí, dostane se k němu zachránce na lodi nebo na prkně. A vstup do vody je až úplně poslední možnost, i tak s plovoucím předmětem, který se tonoucímu podá před sebe.

Kolik zachránců to stojí život

Australská práce zmapovala patnáct let, od poloviny roku 2004 do poloviny roku 2019, a zaznamenala 67 smrtelných případů, kdy zemřel laický zachránce. To je průměrně 4,5 případu ročně. Muži tvořili 81 procent, v 63 procentech případů šel zachránce na pomoc dítěti a plnou vypovídací hodnotu má poslední číslo: 97 procent zemřelých zachránců nepoužilo žádnou plovací pomůcku.

Autoři to shrnují jednoznačně. K fatálnímu výsledku přispěla hlavně absence plovací pomůcky a citová vazba k zachraňovanému, zvlášť u dětí. Jev má i své jméno, popisuje se jako situace, kdy se ze zachránce stane oběť místo zachraňovaného. Srovnatelná česká statistika veřejně dostupná není, tahle čísla jsou australská.

Praktické shrnutí je tedy krátké. Nikdy nevstupovat do vody bez plovoucího předmětu. Nikdy neplavat k tonoucímu ve studené vodě, protože pro zachránce platí totéž co pro tonoucího. A než někam skočíte, zavolejte na 155 nebo 112, případně hlasitě křičte, ať zavolá někdo jiný.

Resuscitace u tonutí je výjimka

U dospělého se srdeční zástavou se běžně začíná stlačováním hrudníku, protože typická příčina je srdeční a v krvi je ještě kyslík. U tonutí je to naopak: zástava je důsledkem nedostatku kyslíku, takže v krvi kyslík není a samotné stlačování by rozvádělo krev bez kyslíku.

Evropská linie doporučení proto u tonutí zahajuje pěti vdechy a pak pokračuje standardním resuscitačním postupem. Znehybnění páteře ve vodě přitom nesmí zdržet vytažení postiženého, když je potřeba resuscitovat. Je poctivé dodat, že americká doporučení se liší a uvádějí dva úvodní vdechy, pro české prostředí ale platí evropská linie.

Co je společné oběma přístupům a nezpochybnitelné: u tonutí se nesmí resuscitovat jen stlačováním hrudníku bez vdechů. Vyklápění vody z plic přehnutím přes koleno se nedělá, zdržuje resuscitaci a hrozí vdechnutí obsahu žaludku. Automatický externí defibrilátor se používá i u tonoucího, jen se předtím osuší hrudník. Postup krok za krokem popisuje text o tom, jak vypadá laická resuscitace a použití defibrilátoru.

Postiženého, který dýchá a je v bezvědomí, uložte do zotavovací polohy, chraňte před dalším ochlazením a nechte vyšetřit lékařem. Kdo se nadýchal vody a má kašel, dušnost, neobvyklou únavu nebo zmatenost, patří k lékaři, i když se zdá, že je v pořádku. To je zároveň správná odpověď na mýtus o suchém a sekundárním utonutí: k lékaři nepatří každý, kdo si zakašle, ale každý, kdo má potíže.

Plavčík: co je a co není zaručeno

Tohle překvapí většinu lidí. V českém právu neexistuje předpis, který by provozovateli koupaliště ukládal povinnost mít plavčíka. Zákon o ochraně veřejného zdraví i prováděcí vyhláška o hygienických požadavcích na koupaliště řeší jakost vody, její sledování, provozní deník a informování veřejnosti. Dohled nad koupajícími neupravují.

Z toho plynou tři věci. Cedule o koupání na vlastní nebezpečí není trik, odpovídá právnímu stavu. Přítomnost plavčíka je dobrovolné rozhodnutí provozovatele, ne zákonná záruka. A na přírodní vodní ploše bez provozovatele, tedy na řece, rybníku, v lomu nebo na přehradě mimo vyhrazené koupaliště, nezajišťuje dohled ze zákona nikdo.

Praktický důsledek je jediný: dohled nad dítětem u vody nelze delegovat na plavčíka. Zůstává na doprovodu, a to i na hlídaném koupališti.

Kvalita vody a dvě stupnice, které se pletou

Čtyřstupňová klasifikace koupací vody, tedy výborná, dobrá, přijatelná a nevyhovující, je dlouhodobé hodnocení lokality počítané z dat za několik sezon. O tom, jaká je voda dnes, neříká nic. To, co se v sezoně mění po každém odběru, je pětistupňové aktuální hodnocení s barvami od modré po černou.

Modrá znamená vodu vhodnou ke koupání, zelená vhodnou s mírně zhoršenými smyslovými vlastnostmi, žlutá zhoršenou jakost s mírně zvýšenou pravděpodobností potíží, červená vodu nevhodnou ke koupání a černá vodu nebezpečnou, u které se vyhlašuje zákaz koupání. U zelené i žluté se doporučuje po koupání osprchování.

Sinice si zaslouží samostatnou zmínku. Mohou způsobit vyrážky, zarudlé oči a dýchací potíže a produkují toxiny vedoucí ke střevním a žaludečním potížím i k bolestem hlavy. Státní zdravotní ústav k tomu píše otevřeně, že údaje o výskytu sinic, což je v Česku pravděpodobně největší problém s kvalitou koupacích vod, evropská směrnice zatím nepožaduje. Sleduje je až česká vyhláška navíc.

Jedno omezení je zásadní: sledují se jen registrované koupací vody, tedy vyhrazená místa. Rybník za vsí, lom nebo řeka mimo seznam se nesledují vůbec, takže tam žádné hodnocení k dispozici není. Jak se hodnotí stav vody z jiného úhlu, popisuje text o tom, jak se vybírají vodácké řeky pro začátečníky.

Devět omylů o bezpečnosti u vody

1. Tonoucí křičí a mává. Nemůže. Dýchání má přednost před řečí a ruce mu instinkt tlačí dolů do vody.
2. Topí se hlavně ti, kdo neumějí plavat. Skoro třetina českých případů je pád do vody, ne plavání.
3. Ve studené vodě zabíjí podchlazení. Podchlazení potřebuje řádově hodinu, rozhoduje první minuta a lapavý nádech.
4. Po pádu do studené vody je potřeba rychle plavat ke břehu. První minutu se má člověk nechat plavat a získat kontrolu nad dechem.
5. Pro tonoucího je nejlepší k němu doplavat. Vstup do vody je poslední možnost, 97 procent zemřelých laických zachránců nemělo plovací pomůcku.
6. U tonutí se resuscituje jako u infarktu. Zahajuje se pěti vdechy, protože příčinou zástavy je nedostatek kyslíku.
7. Z plic se musí nejdřív vytlačit voda. Nedělá se to, zdržuje to resuscitaci a hrozí vdechnutí obsahu žaludku.
8. Na koupališti musí být plavčík. Povinnost mít plavčíka z žádného českého předpisu neplyne.
9. Voda hodnocená jako výborná je dnes v pořádku. Čtyřstupňová klasifikace je dlouhodobé hodnocení lokality, aktuální stav ukazuje pětistupňová barevná škála.

Časté otázky

Kolik lidí v Česku ročně utone?

Zhruba 180 až 200. Tři čtvrtiny tvoří muži a průměrný věk je přes padesát let. Skoro třetina případů je pád do vody, ne plavání, a čtvrtina ročního počtu připadá na letní prázdniny.

Jak poznám, že se někdo topí?

Podle ticha a podle svislé polohy bez kopání nohama. Tonoucí nekřičí, nemává a nedokáže chytit hozenou pomůcku. Zeptejte se ho, jestli je v pořádku. Když jen prázdně kouká, může zbývat méně než třicet sekund.

Co dělat po pádu do studené vody?

První minutu se nesnažit plavat. Zaklonit se, držet dýchací cesty nad vodou a počkat, až odezní lapavý nádech a hyperventilace, což trvá šedesát až devadesát sekund. Teprve pak se rozhodovat, kam plavat.

Jak dlouho ve studené vodě fungují ruce?

Zhruba deset minut, než se ztratí použitelnost prstů, paží a nohou pro smysluplný pohyb. Je to řádový odhad, ne záruka, ale znamená to, že vzdálený břeh není reálný cíl.

Mám k tonoucímu doplavat?

Až jako poslední možnost a jen s plovoucím předmětem. V australském souboru zemřelo za patnáct let 67 laických zachránců a 97 procent z nich nepoužilo žádnou plovací pomůcku.

Jak se resuscituje po vytažení z vody?

Podle evropské linie doporučení se zahajuje pěti vdechy a pak se pokračuje standardním postupem. Samotné stlačování hrudníku bez vdechů u tonutí nestačí, protože zástava je důsledkem nedostatku kyslíku.

Musí být na koupališti plavčík?

Ne, povinnost mít plavčíka z žádného českého předpisu neplyne. Předpisy o koupalištích řeší jakost vody, ne dohled nad koupajícími. Přítomnost plavčíka je rozhodnutí provozovatele.

Co znamenají barvy u hodnocení koupací vody?

Modrá je voda vhodná ke koupání, zelená vhodná s mírně zhoršenými vlastnostmi, žlutá zhoršená jakost, červená voda nevhodná ke koupání a černá nebezpečná se zákazem koupání. Neregistrované lokality se nesledují vůbec.

Mohlo by vás zajímat

• Další texty o zdraví a bezpečnosti shrnuje průvodce zranění a bolest ve sportu.
• Co hrozí uším při koupání, popisuje text o tom, jak vzniká ucho plavce.

Zdroje

• Analýza utonutí v České republice, Český statistický úřad (csu.gov.cz)
• Prevence utonutí, Ministerstvo zdravotnictví ČR (mzd.gov.cz)
• Utonutí, přehled, Světová zdravotnická organizace (who.int)
• Jak tonutí ve skutečnosti vypadá, Divers Alert Network (dan.org)
• Složky reakce na ponoření do studené vody, Frontiers in Psychology (nih.gov)
• Princip jedna, deset, jedna, Canadian Safe Boating Council (csbc.ca)
• Proč se má po pádu do vody nechat plavat, University of Portsmouth (port.ac.uk)
• Smrtelné případy laických zachránců, PLOS ONE, 67 případů za patnáct let (journals.plos.org)
• Resuscitace za zvláštních okolností, Resuscitation Council UK (resus.org.uk)
• Koupání ve volné přírodě a sledování sinic, Státní zdravotní ústav (szu.gov.cz)
• Hodnocení jakosti koupací vody, Státní zdravotní ústav (szu.gov.cz)