Nejoblíbenější značky běžecké obuvi

Značka na botě říká míň, než se zdá. Když se v laboratoři testovalo, co na běžeckých botách skutečně měří, vyšlo najevo, že několik nejopakovanějších tvrzení výrobců i prodejců se buď neprokázalo, nebo funguje jinak, než jak se popisuje. Tenhle text neříká, která značka je nejlepší, protože takové měření neexistuje. Říká, v čem se značky opravdu liší a která vlastnost stojí za pozornost.

Ve zkratce

• Značky se nejvíc liší tvarem kopyta, tedy tím, komu bota sedne, ne technologiemi.
• Měkčí mezipodešev dává vyšší nárazovou špičku, a přesto v randomizované studii vyšla s nižším rizikem zranění.
• Přiřazování bot podle výšky klenby se ve vojenských randomizovaných studiích neosvědčilo.
• Karbonová deska sama o sobě naměřenou úsporu energie nevysvětluje.
• Úspora u závodních bot je individuálně rozptýlená, u někoho je poloviční proti průměru.
• Doporučení vyměnit boty po pěti až osmi stovkách kilometrů je konvence, ne výsledek studie.

V čem se značky skutečně liší

Popisky modelů znějí napříč výrobci téměř stejně. Pěna, geometrie, stabilita, odezva. Rozdíl, který běžec pozná hned při obutí, je přitom jinde.

Kopyto. Je to forma, na které se bota staví, a určuje objem v nártu, šířku v přední části a tvar paty. Značky mají kopyta ustálená napříč modelovými řadami, takže komu sedne jedna bota od výrobce, sedne mu obvykle i další. To je hlavní důvod, proč se běžci ke značkám upínají, i když si to vysvětlují technologiemi.

Rozdíl výšky mezi patou a špičkou. Bývá v rozmezí zhruba od nuly po jednotky centimetrů a mění, kolik práce připadne na lýtko a achilovku a kolik na koleno. Nižší hodnota přesouvá zátěž k lýtku, vyšší ke kolenu. Ani jedna varianta není obecně lepší.

Šíře sortimentu. Velké značky pokrývají silnici, terén, závod i každodenní nájezd, menší se soustředí na výseč. To rozhoduje spíš o dostupnosti než o kvalitě.

Čemu se v popiscích nedá věřit

Označení typu maximální návrat energie nebo inteligentní tlumení nemají definici, kterou by šlo přeměřit. Naopak dohledatelné jsou hmotnost, rozdíl výšky a povrch, na který je bota stavěná. Podle nich se dá vybírat, podle marketingových názvů ne. Základní rámec výběru rozebírá text o tom, jak vybrat běžecké boty.

Tlumení: měkčí bota se chová jinak, než čekáte

Tady je jeden z nejzajímavějších rozporů v celém oboru.

V laboratorním měření běželo 93 rekreačních běžců ve třech botách, které se lišily jen tvrdostí mezipodešve. Měkká varianta dala vertikální nárazovou špičku 1,70 násobku tělesné hmotnosti proti 1,54 u tvrdé. Tedy opačně, než by člověk čekal. Běžci si měkčí botu kompenzovali tím, že ztuhli v hleznu.

Jenže randomizovaná studie, do které bylo zařazeno 848 běžců a která rozdala dva prototypy lišící se pouze tlumením, našla u měkčí boty nižší riziko zranění, a to výrazněji u lehčích běžců. U těžších se rozdíl neprokázal.

Obojí platí zároveň. Znamená to, že vyšší naměřená nárazová špička se nepřekládá přímo do vyššího rizika zranění, a že věta „tvrdá bota víc bolí klouby“ je zjednodušení, které měření nepodpírá.

Pronace a boty podle klenby

Rozdělení na neutrální, stabilní a takzvané korekční boty patří k nejstarším prodejním schématům v oboru. Testovalo se, a to poměrně důkladně.

Souhrn tří randomizovaných studií v základním výcviku americké armády, letectva a námořní pěchoty pracoval s několika tisíci rekrutů. Jedna skupina dostala botu vybranou podle otisku chodidla, tedy podle nízké, střední nebo vysoké klenby, druhá dostala jednu stabilní botu pro všechny. Přiřazení podle klenby mělo na úrazovost jen malý vliv.

Z toho neplyne, že stabilní boty jsou zbytečné. Plyne z toho, že tvar klenby sám o sobě není dobrý klíč k výběru a že si běžec nemusí kupovat dražší model jen proto, že mu v obchodě na běžícím pásu naměřili pronaci.

Závodní boty s karbonovou deskou

Úspora energie u závodních modelů je změřená a je robustní. Prototyp, ze kterého později vznikla nejznámější závodní bota, měl v testu s osmnácti výkonnostními běžci o zhruba čtyři procenta nižší energetickou náročnost než dva srovnávací modely. Hmotnost bot přitom byla dorovnaná olověnými broky, takže rozdíl nešel na vrub váhy.

Dvě věci se ale v reklamách neuvádějí.

Za prvé, rozptyl mezi jednotlivci je velký. Individuální úspora se v té studii pohybovala zhruba od půldruhého procenta po víc než šest. Průměr tedy nevypovídá o tom, co bota udělá konkrétnímu člověku.

Za druhé, mechanismus není ten, který se prodává. V jiné práci se v botě prořezala karbonová deska šesti příčnými řezy, čímž její ohybová tuhost klesla zhruba o dvě třetiny. Ekonomika běhu se přesto statisticky nezměnila, rozdíl činil zlomek procenta. Vysvětlení „deska vrací energii“ tedy v tomhle experimentu oporu nemá. Autoři přisuzují efekt kombinaci pěny, geometrie a zakřivení.

Přínos navíc klesá do kopce. Na rovině je největší, se stoupáním se rychle zmenšuje, takže na kopcovitém profilu je argument pro závodní botu slabší. Souvislost mezi převýšením a zátěží rozebírá text o tréninku do kopce.

Co znamenají pojmy z popisků

Minimalistická obuv a proč se nepřechází rychle

Přechod na obuv s minimem materiálu se často popisuje jako návrat k přirozenému běhu. Kostem chodidla to ale trvá.

Ve studii, kde 36 zkušených rekreačních běžců absolvovalo vyšetření magnetickou rezonancí před desetitýdenním obdobím a po něm, se u části těch, kdo postupně přecházeli na obuv s prsty, objevil zvýšený otok kostní dřeně v kostech chodidla. V kontrolní skupině v tradiční obuvi se to nestalo. Otok kostní dřeně je stav, který v nejtěžším stupni odpovídá únavové zlomenině.

Praktický závěr je jednoduchý: přechod se počítá na měsíce, ne na týdny, a prvních pár týdnů patří spíš chůzi a krátkým úsekům než plnému nájezdu.

Jak dlouho bota vydrží

Mechanické testy ukazují, že tlumení v patě ubývá nejrychleji na začátku života boty a pak se pokles zpomaluje. Sami běžci to ale nepoznají. Ve studii vnímání běžci ani po několika stovkách kilometrů významné zhoršení tlumení nehlásili.

Rozšířené doporučení vyměnit boty po pěti až osmi stovkách kilometrů je konvence. Studii, která by ukázala, že výměna podle nájezdu snižuje riziko zranění, se nepodařilo dohledat. Nejde tedy o vyvrácené pravidlo, jde o pravidlo, které nikdo neověřil.

Užitečnější vodítko než počítadlo kilometrů je stav svršku a podrážky, návrat nepříjemných pocitů v lýtku nebo chodidle po delších výbězích a to, jestli bota při chůzi po rovině znatelně sedá na jednu stranu. Na opotřebení má vliv i povrch, což řeší srovnání běhu na silnici a v terénu.

Dva páry místo jednoho

Střídání dvou párů je praktické z prostého důvodu: pěna se mezi výběhy dokáže vrátit blíž původnímu tvaru a boty stihnou vyschnout. Vlhkost je zároveň spojená se vznikem puchýřů, což rozebírá text o prevenci a ošetření puchýřů.

Jak si tedy vybrat

• Nejdřív povrch, na kterém běháte většinu kilometrů, ne značka.
• Pak zkoušení, protože rozhoduje kopyto a to se nedá zjistit z popisu.
• Pohodlí při obutí je silnější vodítko než jakákoli tabulka pronace.
• Hmotnost sledovat, protože gramy na noze stojí energii, na rozdíl od gramů jinde.
• Změnu dělat po jedné, ne měnit značku, rozdíl výšky a objem tréninku najednou.
• Závodní botu brát jako doplněk, ne jako každodenní obuv.

Kdo běhá i v zimě, řeší navíc přilnavost, na kterou jsou stavěné nesmeky a boty s hroty.

Šest tvrzení o značkách běžecké obuvi, která neplatí

1. Značka určuje kvalitu. Určuje hlavně tvar kopyta, tedy komu bota sedne.
2. Měkčí bota tlumí náraz. V měření dala vyšší nárazovou špičku než tvrdá.
3. Botu je nutné vybrat podle klenby. Ve vojenských randomizovaných studiích to úrazovost nesnížilo.
4. Karbonová deska vrací energii. Po prořezání desky se ekonomika běhu prakticky nezměnila.
5. Závodní bota přidá čtyři procenta každému. Rozptyl mezi jednotlivci byl několikanásobný.
6. Po pěti stech kilometrech je bota na vyhození. Ta hranice nemá doloženou vazbu na zranění.

Časté otázky

Která značka běžecké obuvi je nejlepší?

Na tuhle otázku neexistuje měřená odpověď, protože se značky netestují proti sobě jako celky. Rozhoduje tvar kopyta, tedy jestli konkrétní botě sedne váš nárt, šířka a pata. Proto má smysl zkoušet víc značek a držet se té, ve které je vám dobře.

Musím mít botu podle typu pronace?

Podle dostupných randomizovaných studií z vojenského výcviku ne. Rekruti, kteří dostali botu vybranou podle otisku chodidla, na tom byli z hlediska úrazovosti podobně jako ti, kteří dostali jednu stabilní botu pro všechny. Stabilní modely mají smysl, ale výška klenby není dobrý klíč k jejich výběru.

Je měkčí bota šetrnější ke kloubům?

Není to tak přímočaré. V laboratorním měření dala měkčí mezipodešev vyšší vertikální nárazovou špičku než tvrdá, protože si ji běžci kompenzovali ztuhnutím v hleznu. V randomizované studii s 848 běžci přesto vyšla měkčí bota s nižším rizikem zranění, hlavně u lehčích běžců.

Vyplatí se bota s karbonovou deskou?

Úspora energie je změřená, u výkonnostních běžců řádově kolem čtyř procent proti běžným závodním modelům. Rozptyl mezi jednotlivci je ale velký a přínos výrazně klesá do kopce. Na kopcovitém profilu a při pomalejším tempu je argument pro takovou botu slabší.

Jak poznám, že je čas na nové boty?

Spolehlivější než počítadlo kilometrů je stav podrážky a svršku a to, jestli se po delších výbězích vracejí nepříjemné pocity v lýtku nebo chodidle. Běžci v jedné studii sami zhoršené tlumení po několika stovkách kilometrů nepoznali, takže na vlastní pocit z tlumení se spoléhat nedá.

Můžu přejít na minimalistickou obuv rovnou?

Není to dobrý nápad. Ve studii s magnetickou rezonancí se u části běžců, kteří během deseti týdnů přecházeli na obuv s prsty, objevil zvýšený otok kostní dřeně v kostech chodidla. Přechod se počítá na měsíce a začíná spíš chůzí a krátkými úseky.

Proč se doporučuje střídat dva páry?

Pěna se mezi výběhy vrátí blíž původnímu tvaru a boty stihnou vyschnout. Vlhkost v botě přitom souvisí se vznikem puchýřů, takže suchá bota není jen otázka pohodlí.

Mohlo by vás zajímat

• Kolik kilometrů týdně boty vlastně nachodí, řeší text o běžeckém objemu.
• Celý postup od prvního výběhu po závod shrnuje průvodce běháním.

Text má informativní charakter a nenahrazuje doporučení lékaře ani odborné obuvnické poradenství. Zdroje: randomizované studie o tlumení a o přiřazování obuvi podle klenby, biomechanická měření nárazových sil, práce o energetické náročnosti běhu v závodní obuvi a studie o přechodu na minimalistickou obuv.