Zápasová plocha uprostřed velké haly

Judo na olympiádě: od Tokia 1964 k dnešnímu programu

Judo je na olympijských hrách od Tokia 1964, ale jedny hry vynechalo a ženy se na program dostaly až o osmadvacet let později. Mezitím se počet disciplín třikrát změnil, zmizela kategorie bez rozdílu vah a od roku 2000 se hranice vah nehnuly. Kdo chce olympijskému judu rozumět, potřebuje hlavně vědět, co se mezitím stalo s pravidly.

Ve zkratce

  • Debut v Tokiu 1964, čtyři mužské disciplíny, 72 judistů z 27 zemí.
  • V Mexiku 1968 judo na programu nebylo, od Mnichova 1972 chybělo naposledy.
  • Ženy získaly medailové disciplíny až v Barceloně 1992.
  • Dnes se jede sedm mužských a sedm ženských vah plus smíšená družstva.
  • Japonsko je nejúspěšnější zemí na dvanácti hrách po sobě.
  • Jedna země smí mít v jedné kategorii nejvýš jednoho judistu.

Od Tokia 1964 k dnešnímu programu

Judo se na hrách objevilo poprvé v Tokiu 1964 v hale Nippon Budokan. Startovaly čtyři mužské disciplíny, tři váhové a kategorie bez rozdílu vah. Pak přišla přestávka: v Mexiku 1968 judo na programu nebylo a vrátilo se až v Mnichově 1972. Od té doby chybělo naposledy.

Kolik disciplín se kdy jelo

HryMužské disciplínyPoznámka
19644tři váhy a kategorie bez rozdílu vah
1972 a 19766pět vah a kategorie bez rozdílu vah
1980 a 19848sedm vah a kategorie bez rozdílu vah
od 19887kategorie bez rozdílu vah se už nevrátila

Posledním olympijským vítězem bez rozdílu vah je Japonec Jasuhiro Jamašita z Los Angeles 1984, který finále vyhrál se zraněným lýtkem. Od Soulu 1988 se jede sedm vah a ta nejtěžší je zároveň otevřená shora.

Ženy a osmadvacetiletá pauza

Ženské judo bylo v Soulu 1988 ukázkovým sportem. Medailovou disciplínou se stalo až v Barceloně 1992, a to hned v sedmi váhových kategoriích najednou. Mezi debutem mužů a debutem žen je osmadvacet let.

Kdy se ustálily váhy

Mezi Atlantou 1996 a Sydney 2000 se hranice kategorií posunuly do dnešní podoby. Muži od té doby závodí do 60, 66, 73, 81, 90, 100 a nad 100 kilogramů, ženy do 48, 52, 57, 63, 70, 78 a nad 78. Od roku 2000 se na tom nic nezměnilo a stejné rozdělení platí i pro hry v Los Angeles.

Geesink a zápas, který sport otevřel světu

Nejcitovanější okamžik olympijského juda je z prvního turnaje vůbec. V kategorii bez rozdílu vah porazil Nizozemec Anton Geesink japonského reprezentanta Akia Kaminagu držením kesa-gatame po devíti minutách a třiatřiceti sekundách. Japonsko vyhrálo všechny tři ostatní disciplíny, tuhle prohrálo na domácích hrách.

Geesink nebyl náhodný vítěz. Už v roce 1961 se jako první nejaponský judista stal mistrem světa a titul v roce 1965 obhájil. Tokio 1964 byly zároveň první hry přenášené živě přes družici, takže ten obraz obletěl svět prakticky okamžitě.

Kolem toho zápasu koluje i historka, jak Geesink zvednutou rukou zastavil funkcionáře, který vybíhal slavit dřív, než se soupeři uklonil. Je to pěkná scéna, ale drží ji jediný sekundární zdroj. Stejně tak se neopírá o doklad rozšířený výklad, že prohra srazila japonské judo na kolena.

Jak vypadá olympijský turnaj dnes

Čtrnáct individuálních disciplín a k tomu smíšená soutěž družstev, kterou hry přijaly poprvé v Tokiu 2020. Tým tvoří tři muži a tři ženy, hraje se šest soubojů a postupuje ten, kdo vyhraje čtyři. Při stavu tři tři se losuje jedna váhová kategorie a rozhodne jediný dodatečný zápas. Obě dosavadní družstevní zlata má Francie.

V Paříži 2024 startovalo 372 judistů, polovina mužů a polovina žen, ze sto sedmi zemí, a medaile si rozdělilo šestadvacet z nich. Jak se v judu skóruje a proč tresty nejsou totéž co body, popisují pravidla juda.

Kvalifikace: dva roky, ne jeden turnaj

Na hry se v judu nejede přes jedinou nominační akci. Kvalifikační období trvá dva roky a body se sbírají na turnajích světové tour.

Přímý postup má prvních sedmnáct judistů olympijského žebříčku v každé kategorii. K tomu se rozdělují kontinentální místa, několik míst univerzálních a pořádající země má jistotu ve všech čtrnácti kategoriích.

Nejdůležitější pravidlo celého systému je ale jinde: jedna země smí mít v jedné váhové kategorii nejvýš jednoho závodníka. To je důvod, proč Japonsko nemůže obsadit stupně vítězů celé, i když by na to sílu mělo, a proč se japonská domácí kvalifikace považuje za těžší než samotné hry.

Kdo olympijskému judu vládne

ZeměZlatoCelkem medailí
Japonsko51104
Francie1867
Jižní Korea1151
Čína823
Kuba637

Japonsko bylo nejúspěšnější zemí juda na dvanácti hrách po sobě a v Tokiu 2020 získalo devět zlatých, což je jeho vlastní rekord. Francouzský odstup je zajímavý svou strukturou: bronzů má Francie víc než Japonsko, zlat třikrát méně.

Jména, která se v přehledech opakují

  • Teddy Riner má sedm olympijských medailí z pěti her, z toho tři individuální tituly v nejtěžší kategorii.
  • Tadahiro Nomura vyhrál třikrát po sobě nejlehčí kategorii a byl prvním judistou s olympijským hattrickem.
  • Rjoko Tani získala medaili na pěti hrách za sebou.
  • Waldemar Legień a Lukáš Krpálek jsou jediní, kdo vyhráli ve dvou různých váhových kategoriích.
  • Sourozenci Abeovi získali v Tokiu 2020 zlato tentýž den, což se předtím nikomu nepovedlo.

Pravidla, která přepsala podobu turnajů

Kdo srovnává záznamy z devadesátých let s posledními hrami, vidí jiný sport. Není to vývojem stylu, ale několika zásahy do pravidel.

Co zmizelo mezi lety 2010 a 2018

V roce 2010 padlo nejnižší hodnocení koka a začalo omezování úchopů pod pás. V roce 2013 přišel jejich plný zákaz spolu se zákazem většiny útoků rukou na nohy, čímž z olympijského repertoáru vypadla celá rodina technik. Tresty zároveň přestaly přidávat body soupeři a zlatému skóre zmizel časový limit.

Následovalo zkrácení zápasů na čtyři minuty, zrušení hodnocení juko v roce 2017 a postupné omezení role trestů, které od roku 2018 nerozhodovaly ani v prodloužení.

Co se v roce 2025 vrátilo

Balík pravidel z roku 2025 je první krok opačným směrem za patnáct let. Juko se vrátilo jako nejnižší hodnocení, ve zlatém skóre opět rozhoduje rozdíl ve skóre nebo v trestech a hodnocení z řádné doby zůstává na tabuli. Povolený je i úchop pod pásem do výše horní části vnitřního stehna a obrácený ramenní hod, u kadetů ale obojí zůstává trestané.

Praktický dopad na hry: od roku 2013 může zápas v prodloužení trvat prakticky neomezeně, což z olympijského juda udělalo vytrvalostní disciplínu. Které chvaty v téhle podobě sportu opravdu fungují, rozebírá text o judistických chvatech.

Šest tvrzení o olympijském judu, která neobstojí

  1. Judo je na hrách bez přerušení od roku 1964. V Mexiku 1968 na programu nebylo.
  2. Ženy judo na hrách vždycky měly. Medailové disciplíny dostaly až v Barceloně 1992.
  3. Kategorie bez rozdílu vah se jede dodnes. Naposledy v Los Angeles 1984.
  4. Japonsko může obsadit celé stupně vítězů. Nemůže, jedna země má v kategorii jen jedno místo.
  5. Zápas má pevnou délku. Prodloužení běží od roku 2013 bez časového limitu.
  6. Pravidla se jen zpřísňují. V roce 2025 se část omezení poprvé za patnáct let uvolnila.

Časté otázky

Odkdy je judo na olympijských hrách?

Od Tokia 1964, kde se jely čtyři mužské disciplíny. V Mexiku 1968 na programu nebylo a od Mnichova 1972 je součástí každých letních her.

Kdy se na hrách poprvé objevily ženy?

V Soulu 1988 bylo ženské judo ukázkovým sportem a medailovou disciplínou se stalo až v Barceloně 1992, hned v sedmi váhových kategoriích.

Kolik je dnes olympijských disciplín v judu?

Patnáct. Sedm mužských vah, sedm ženských a smíšená soutěž družstev, kterou hry zařadily poprvé v Tokiu 2020.

Jak funguje smíšená soutěž družstev?

Tým tvoří tři muži a tři ženy, hraje se šest soubojů a postupuje ten, kdo vyhraje čtyři. Při stavu tři tři se vylosuje jedna kategorie a rozhodne jediný dodatečný zápas.

Jak se judista kvalifikuje na hry?

Sbíráním bodů na turnajích světové tour po dvouleté kvalifikační období, přímý postup má prvních sedmnáct z olympijského žebříčku. Jedna země přitom smí mít v jedné váhové kategorii nejvýš jednoho závodníka.

Která země má v judu nejvíc medailí?

Japonsko s jednapadesáti zlaty a stočtyřmi medailemi celkem, druhá je Francie. Japonsko bylo nejúspěšnější zemí juda na dvanácti hrách za sebou.

Kdo je nejúspěšnější olympijský judista?

Teddy Riner se sedmi medailemi z pěti her, z toho třemi individuálními tituly v nejtěžší kategorii a dvěma zlaty se smíšeným družstvem.

Proč zmizela kategorie bez rozdílu vah?

Naposledy se jela v Los Angeles 1984 a od Soulu 1988 se program ustálil na sedmi váhových kategoriích, z nichž nejtěžší je otevřená shora. Otevřená kategorie zůstala na mistrovství světa, na hry se nevrátila.

Mohlo by vás zajímat

Zdroje

Text má informativní charakter.

Podobné příspěvky