Sociální vazby a zdraví: patnáct cigaret je zkomolená zkratka

Věta o tom, že samota škodí jako patnáct cigaret denně, je zkomolená ve třech místech. Autorka toho srovnání to na své stránce sama vysvětluje: vzniklo na souhrnu ukazatelů sociálního propojení, ne na osamělosti jako pocitu, a srovnávalo se s mírným kouřením, tedy s kouřením až patnácti cigaret denně. A především nejde o to, že by se v těle stalo totéž jako po patnácti cigaretách. Jde o pořadí velikosti statistické souvislosti s úmrtností mezi různými rizikovými faktory.

Ve zkratce

• Osamělost, sociální izolace a život v jedné osobě jsou tři různé věci a měří se jinými nástroji.
• Metaanalýza jim dala tři samostatná čísla: 26, 29 a 32 procent vyšší pravděpodobnosti úmrtí.
• U duševního zdraví se shodly tři metodicky odlišné přístupy, u tělesných nemocí ne.
• Vztah jde oběma směry, nemoc a horší pohoda samy předpovídají vyšší osamělost.
• Samotné přisunutí kontaktů je z doložených strategií ta nejslabší.
• Cvičební programy se záměrně zabudovaným sociálním zapojením dopadají lépe než cvičení bez něj.
• Kauzální řetěz od pocitu ke kortizolu a k oslabené imunitě doložený není.
• Česko patří v evropském průzkumu k zemím s nejnižší mírou osamělosti.

Tři různé věci, které se slévají do jedné

Bez tohoto rozlišení nemá zbytek smysl, a přitom se v populárních textech obchází. Osamělost je subjektivní pocit, tedy rozdíl mezi vztahy, které člověk má, a těmi, jaké by chtěl mít. Osamělý může být člověk v davu a naopak ten, kdo žije sám, osamělostí trpět nemusí. Sociální izolace je objektivní stav: málo kontaktů, malá frekvence, chybějící členství ve skupinách. A velikost sociální sítě nebo život v jednočlenné domácnosti jsou zase něco třetího.

Nejlepším praktickým dokladem toho rozdílu je způsob měření. Osamělost se zjišťuje dotazníky na pocit, izolace se počítá z kontaktů a vazeb. A když velká metaanalýza vyhodnotila tři takové expozice zvlášť, vyšla jí tři různá čísla, což by nemělo smysl, kdyby šlo o totéž.

Co říkají data o úmrtnosti

U prvního řádku je potřeba dát pozor na směr. Je to pravděpodobnost přežití u lidí s dobrými vazbami, ne riziko úmrtí u osamělých. Populární texty to často převracejí a při tom číslo ještě zvětší.

Pro kalibraci: hodnoty kolem 26 až 32 procent jsou na populaci jasně měřitelné, pro jednotlivce to ale není osudová věc. A zajímavý detail z téže metaanalýzy jde proti očekávání: souvislost byla silnější u vzorků s průměrným věkem pod pětašedesát let, ne u těch nejstarších.

Metodicky nejpřísnější dostupný doklad je koordinovaná analýza jedenácti dlouhodobých studií ze osmnácti zemí se 175 070 účastníky, která ve všech studiích použila stejné modely. Osamělost v ní souvisela s vyšším rizikem úmrtí konzistentně, i po zohlednění sociální izolace, a samotná izolace vyšla slabší. Tím obchází hlavní výtku proti klasickým metaanalýzám, že sčítají studie měřící různé věci různě.

Nemoci: kde doklad končí

Metaanalýza dlouhodobých studií z roku 2016 našla u chudých sociálních vazeb o 29 procent vyšší riziko vzniku ischemické choroby srdeční a o 32 procent vyšší riziko cévní mozkové příhody. Dolní hranice intervalů spolehlivosti jsou ale u obou velmi blízko jedničce, takže souvislost je zachycená, ale odhad je nepřesný a mohla by být podstatně slabší. Proto v textu stojí, že to souvisí, ne že to riziko zvyšuje o třetinu. Co se o kardiovaskulárních příhodách u pohybově aktivních lidí ví, rozebírá text o srdci a sportu.

U demence je literatura přímo nesourodá. Velká metaanalýza s více než dvěma miliony účastníků našla souvislost u chudé sociální sítě a u chybějící opory, ale u osamělosti nikoli. Zmíněná koordinovaná analýza jedenácti studií našla vzorec obrácený, tedy souvislost u osamělosti a nikoli u izolace. Který z ukazatelů je pro mozek rozhodující, se tvrdit nedá.

A jedna věc, která se v českých textech opakuje jako hotová: řetěz od pocitu osamělosti ke kortizolu, dál k chronickému zánětu a dál k oslabené imunitě. Metaanalýza zánětlivých ukazatelů nenašla souvislost osamělosti s C reaktivním proteinem ani s fibrinogenem a u interleukinu 6 byla souvislost významná jen v plně upravených modelech. Jako celek ten řetěz doložený není.

Co je příčina a co následek

Skoro celý doklad je observační, a to v tomhle tématu bolí víc než jinde. Nemocný člověk se hůř dostane mezi lidi, takže nemoc může vyrábět izolaci stejně dobře jako izolace nemoc.

Nejúplnější pokus to rozseknout kombinuje tři přístupy s různými slabinami: běžnou observační analýzu na velké britské kohortě, srovnání mezi sourozenci, které odstraní společné rodinné zázemí, a genetický přístup, který se snaží obejít zavádějící faktory i obrácenou kauzalitu. Výsledek je poučně smíšený. U horšího duševního zdraví a pohody se přístupy shodly, u osamělosti to platilo i pro celkově hodnocené zdraví. U konkrétních tělesných onemocnění doklad působení nenašly, ale autoři výslovně dodávají, že to není doklad neexistence efektu, jen jeho chybění: intervaly byly příliš široké, aby se dalo cokoli uzavřít.

Navíc se ukázal i obrácený směr. Deprese a horší pohoda samy předpovídaly vyšší osamělost a izolaci. Věta, že osamělost vede k nemoci, je proto podložená slabě. Věta, že se osamělost a nemoc navzájem zhoršují, mnohem lépe.

Co na to zabírá

Tady je poznání rozsáhlé počtem studií a chabé kvalitou, což autoři nejobsáhlejšího souhrnu říkají sami. Metaanalýza sedmdesáti randomizovaných studií u lidí nad pětašedesát let uzavírá, že většina intervencí měla malý efekt a že celková kvalita dokladu byla velmi nízká.

Nejužitečnější zjištění je ale starší a jde proti intuici. Když se intervence rozdělily do čtyř skupin, tedy trénink sociálních dovedností, posílení opory, rozšíření příležitostí ke kontaktu a práce s nepřizpůsobivým sociálním myšlením, byly mezi randomizovanými studiemi nejúspěšnější ty poslední. Tedy nikoli ty, které lidem jen zajistily víc kontaktů. Samotné přisunutí příležitostí je z těch čtyř strategií ta s nejslabším doloženým efektem.

A ještě jedna vlastnost téhle literatury, kterou je dobré znát obecně: studie bez randomizace a měření před a po dávaly výrazně větší efekty než randomizovaná srovnání. Program, který vypadá skvěle, tedy po přísnějším testu často žádný přínos nad kontrolou nemá.

Kde v tom je sport

Síťová metaanalýza šedesáti studií s 13 295 účastníky dala v pořadí účinnosti proti osamělosti na první místo psychologické intervence a hned za ně cvičební programy. Nejdůležitější je ale podrobnost z podskupinových analýz: lépe dopadly ty cvičební programy, které měly záměrně zabudovanou práci se sociálním zapojením, ne cvičení samo.

Doklady o tom, že skupina drží lidi u pohybu, jsou slabší, než se píše. Průzkum mezi 1787 účastníky organizovaného sobotního běžeckého setkávání ukazuje, že za klíčový motiv označili bezpečné a organizované prostředí a že sociální propojenost podporovala jejich pokračování. Je to ale sebevybraný vzorek lidí, kteří už na běh chodí, a vlastní hodnocení změny, takže to nedokazuje, že skupina lidi udrží, jen že to tak popisují.

Nejzajímavější dlouhodobý nález je z malé skupiny pohybově aktivních starších mužů sledované pět let. Ti, kdo pokračovali v tréninku florbalu v malých formách přibližně hodinu necelé dvakrát týdně, měli po pěti letech příznivější složení těla, vyšší kostní denzitu, vyšší sílu extenzorů a lepší výsledky v testech chůze a vstávání ze sedu než ti, kdo se vrátili k běžnému režimu, a autoři popisují, že si skupina za tu dobu vytvořila sociální kapitál. Vzorek byl ale devětadvacet lidí a o pokračování se nerozhodovalo losem, ale vlastní volbou.

Na opačné straně stojí pilotní randomizovaná studie, ve které přidání skupinového cvičení k jinak už sociálnímu programu nepřineslo u osamělosti žádný přínos nad rámec toho programu. Pohyb ve skupině je rozumná věc s příznivými doklady, ale není to lék. Jak nízkoprahový může být společný sport, ukazuje třeba text o discgolfu, a kde se naopak z pohybu stává problém, rozebírá článek o závislosti na cvičení.

Jak velké to je ve skutečnosti

Komise Světové zdravotnické organizace pro sociální propojení uvádí ve své zprávě, že osamělostí je zasažen jeden ze šesti lidí na světě, že se sociální izolace dotýká až jednoho ze tří starších lidí a jednoho ze čtyř dospívajících a že osamělí lidé mají dvakrát vyšší pravděpodobnost, že zažijí depresi. Nejcitovanější číslo z té zprávy, tedy asi 871 tisíc úmrtí ročně, je ovšem modelový odhad úmrtí spojených s osamělostí, ne počet úmrtí, u nichž by byla příčinou.

Nečekaný detail z téže zprávy: pocit osamělosti uvádí nejvíc dospívajících a mladých lidí, ne senioři, a v zemích s nízkými příjmy je podíl dvojnásobný proti zemím s vysokými příjmy.

Co platí v Česku

Česko patří podle evropského průzkumu k zemím s nejnižší mírou osamělosti v Evropě, s podílem lidí, kteří se cítí osaměle převážně nebo neustále, pod deseti procenty proti unijnímu průměru třinácti procent. Čísla typu třetina seniorů, která česká sekundární vrstva opakuje, se k primárnímu zdroji přiřadit nepodařilo, a proto je tenhle text neuvádí.

Zajímavější je, kde téma v české státní dokumentaci leží. Ne ve zdravotnictví, ale v sociální části státu: Strategický rámec přípravy na stárnutí společnosti má samostatnou kapitolu o prevenci sociální izolace a podpoře mezigeneračních vztahů. A právě tam je nejlepší česká opora pro spojení pohybu a izolace, protože rámec cituje data Českého statistického úřadu o sportování starších lidí a zároveň popisuje, jak se skladba volného času přiklání k televizi na úkor času s rodinou a přáteli.

Oproti tomu Národní akční plán pro duševní zdraví slovo osamělost neobsahuje vůbec a portál, který vydává Ústav zdravotnických informací a statistiky, na dotaz osamělost samostatný článek nevrací. Ve srovnání se Světovou zdravotnickou organizací i se Spojenými státy tedy české zdravotnictví osamělost jako samostatné zdravotní téma zpracované nemá.

Osm omylů o samotě a zdraví

1. Samota škodí jako patnáct cigaret denně. Srovnání vzniklo na souhrnu ukazatelů sociálního propojení, ne na osamělosti, a mluví o kouření až patnácti cigaret. Je to pořadí velikosti rizika, ne biologická dávka.
2. Samota a osamělost jsou totéž. Být sám je situace, osamělost je pocit. Měří se jinými nástroji a samota může být prospěšná.
3. Osamělost zvyšuje riziko úmrtí o 14 procent. Primární metaanalýza uvádí 26 procent u osamělosti a 29 u sociální izolace. Číslo 14 se k primárnímu zdroji přiřadit nedá.
4. Osamělost zvyšuje kortizol a oslabuje imunitu. Metaanalýza nenašla souvislost s C reaktivním proteinem ani s fibrinogenem. Ten řetěz jako celek doložený není.
5. Osamělost zabíjí 871 tisíc lidí ročně. Je to modelový odhad úmrtí spojených s osamělostí, ne počet úmrtí, u nichž by byla příčinou.
6. Osamělost vede k nemoci. U tělesných onemocnění doklad působení chybí a vztah jde i opačným směrem, protože horší pohoda předpovídá vyšší osamělost.
7. Stačí dostat lidi mezi lidi. Rozšíření příležitostí ke kontaktu bylo ze čtyř strategií tou nejslabší, nejlépe dopadla práce s nastavením myšlení.
8. Zapojení do běžecké skupiny osamělost vyřeší. Přidání skupinového cvičení k jinak sociálnímu programu nepřineslo v randomizované studii žádný přínos nad rámec toho programu.

Časté otázky

Jaký je rozdíl mezi samotou a osamělostí?

Být sám je objektivní situace, osamělost je subjektivní pocit nedostatku sociálního propojení. Osamělý může být člověk v davu a ten, kdo žije sám, osamělostí trpět nemusí. Měří se to různými nástroji a ve studiích jde o oddělené ukazatele.

Je pravda to srovnání s patnácti cigaretami?

Jen v přesném znění. Chybějící sociální propojení je v pořadí velikosti rizika předčasného úmrtí srovnatelné s kouřením až patnácti cigaret denně. Srovnání vzniklo na souhrnu ukazatelů propojení, ne na osamělosti, a není to tvrzení o tom, co se děje v těle.

O kolik vyšší je riziko?

Metaanalýza uvádí o 26 procent vyšší pravděpodobnost úmrtí u osamělosti, o 29 procent u sociální izolace a o 32 procent u života v jednočlenné domácnosti. Jde o souvislost na úrovni populace, ne o osud jednotlivce.

Způsobuje osamělost nemoci?

U duševního zdraví a pohody se shodly tři metodicky odlišné přístupy, takže tam je příčinné působení pravděpodobné. U konkrétních tělesných onemocnění doklad chybí, což ale není totéž jako doklad, že tam působení není.

Pomáhá proti osamělosti sport?

V síťové metaanalýze skončily cvičební programy druhé za psychologickými intervencemi a lépe dopadly ty, které měly sociální zapojení záměrně zabudované. Samotné cvičení přidané k už sociálnímu programu ale v jedné randomizované studii nepřineslo nic navíc.

Proč se říká, že nejvíc osamělí jsou senioři?

Data to tak jednoznačně neukazují. Zpráva Světové zdravotnické organizace uvádí nejvyšší podíl pocitu osamělosti u dospívajících a mladých lidí, a metaanalýza našla souvislost s úmrtností silnější u vzorků s průměrným věkem pod pětašedesát let.

Jak si v tom stojí Česko?

V evropském průzkumu patří k zemím s nejnižší mírou osamělosti, pod deseti procenty proti unijnímu průměru třinácti procent. Téma ale v české zdravotnické dokumentaci zpracované není a leží spíš v sociální části státní politiky.

Co s tím podle doložených dat dělat?

Doložený efekt má práce s tím, jak člověk sociální situace vykládá, a u pohybu ty programy, které mají sociální stránku záměrně zabudovanou. O konkrétní pomoci při dlouhodobém trápení rozhoduje odborník, článek to nenahrazuje.

Mohlo by vás zajímat

• Kolik chůze má doložený vztah ke zdraví, rozebírá text o počtu kroků denně.
• Co se ztrácí při nedostatku spánku, popisuje článek o spánku a výkonu.
• Kdy se z pohybu stává nutkání, vysvětluje text o nutkavém cvičení.
• Ostatní vrstvy zdravého stárnutí vede průvodce dlouhověkostí.

Zdroje

Text má informativní charakter a nenahrazuje odbornou pomoc.

• Metaanalýza osamělosti a sociální izolace jako rizikových faktorů úmrtnosti, Perspectives on Psychological Science (pubmed.ncbi.nlm.nih.gov)
• Triangulační studie vztahu osamělosti, izolace a zdraví, Nature Communications (pmc.ncbi.nlm.nih.gov)
• Zpráva komise pro sociální propojení, Světová zdravotnická organizace (who.int)
• Doporučení k osamělosti a sociální izolaci, Office of the Surgeon General (ncbi.nlm.nih.gov)
• Strategický rámec přípravy na stárnutí společnosti, Ministerstvo práce a sociálních věcí (mpsv.gov.cz)