Maraton a delší trasy, v čem tkví jejich kouzlo

Vzdálenost 42,195 kilometru není odvozená od žádné antické předlohy ani od žádného výpočtu. Vznikla z uspořádání trati na londýnských hrách v roce 1908 a závaznou se stala až o třináct let později. Zápisy z jednání tehdejší federace přitom důvod volby té vzdálenosti vůbec neuvádějí, takže populární historka o metrech přidaných kvůli královské rodině zůstává dohadem, ne doloženým faktem.

Ve zkratce

• Dnešní maratonská vzdálenost vznikla nahodile, závaznou se stala v roce 1921.
• Nejlepším ukazatelem vytrvalostního výkonu není maximální spotřeba kyslíku, ale rychlost na laktátovém prahu.
• Do zdi naráží podstatně víc mužů než žen a rozdíl je největší mezi nejrychlejšími.
• Vrchol maratonského výkonu je zhruba ve třetí dekádě, ale pokles je pomalejší, než se čeká.
• Poškození ledvin po ultramaratonu je časté, přechodné a mezi závody se nekumuluje.
• Nesteroidní protizánětlivé léky během závodu riziko poškození ledvin měřitelně zvyšují.

Odkud se vzala ta zvláštní vzdálenost

Maratonský závod na hrách v Londýně v roce 1908 se běžel na dvacet šest mil a tři sta osmdesát pět yardů, tedy na dnešních 42,195 kilometru. Vzdálenost vznikla z uspořádání trati mezi Windsorem a stadionem, ne z předem daného čísla.

Před rokem 1908 olympijské maratony jednotnou délku vůbec neměly, závod v Athénách v roce 1896 se běžel zhruba na čtyřicet kilometrů. Dnešní vzdálenost tedy s antickou předlohou nemá společného nic.

Závaznou se stala až v roce 1921, kdy ji přijala tehdejší mezinárodní federace. A tady je detail, který se v článcích o maratonu obvykle přechází: zápisy z toho jednání neuvádějí, proč byla zvolena právě tahle hodnota. Vysvětlení, které se traduje jako jistota, je proto dohad.

Co určuje vytrvalostní výkon

Maximální spotřeba kyslíku má mezi běžci status hlavního čísla. Není to úplně oprávněné.

Klasický přehled uvádí, že tahle hodnota je u člověka limitovaná schopností oběhového systému dopravit kyslík do svalů, ne schopností svalu kyslík z krve vytáhnout. Zároveň ale konstatuje, že nejlepším fyziologickým prediktorem výkonu na dlouhých tratích je rychlost na laktátovém prahu, protože ta v sobě integruje tři veličiny naráz: maximální spotřebu kyslíku, běžeckou ekonomiku i podíl maxima, který běžec udrží dlouhodobě.

Měření to potvrzuje. U sedmapadesáti běžkyň měla k výkonu nejsilnější vztah rychlost na hranici nástupu hromadění laktátu, až za ní rychlost na laktátovém prahu a teprve pak rychlost na maximální spotřebě kyslíku.

Jedna poctivá výhrada k tréninku: přehled otevřeně přiznává, že přímých důkazů pro konkrétní doporučení, jak tyhle veličiny zlepšovat, je málo, protože studie s trénovanými běžci jsou vzácné a mají malé soubory. Praktickou stavbu tréninku rozebírá text o dlouhém běhu.

Náraz do zdi: co se opravdu děje

Pojem pochází z vyčerpání sacharidových zásob, ale samotné vyčerpání ho nevysvětluje.

Výpočetní model metabolismu ukazuje, že vzdálenost, na které dojdou zásoby glykogenu, závisí na rozložení svalové hmoty, na hustotě jaterního a svalového glykogenu a hlavně na tom, jakou část aerobní kapacity běžec využívá. Univerzální kilometr, na kterém se naráží do zdi, neexistuje. Podle téže práce zažijí víc než dvě pětiny startujících výrazné vyčerpání sacharidových zásob.

Novější pojetí popisuje náraz do zdi jako selhání, na kterém se podílí metabolický stres, tepelná zátěž, dehydratace, zažívací potíže, nervosvalová únava, zhoršení techniky, vnímání úsilí a chyby v rozložení sil.

Muži do zdi narážejí častěji

Tohle je asi nejpřekvapivější nález celého tématu. Rozbor přes čtyři miliony maratonských záznamů definuje náraz do zdi jako trvalé zpomalení v pozdní fázi závodu, typicky po dvaatřicátém kilometru. Výrazně zpomalí zhruba 28 procent mužů proti 17 procentům žen.

Rozbor bezmála devíti set tisíc berlínských dokončení dává totéž: propad o pětinu a víc mělo asi 17,6 procenta mužů a 9,7 procenta žen, po zohlednění věku a výkonnosti byl poměr šancí téměř čtyřnásobný.

A nejde o pomalou část pole. Rozdíl je největší mezi nejrychlejšími: v kategorii pod tři hodiny narazilo do zdi 1,42 procenta mužů proti 0,23 procenta žen, tedy zhruba šestinásobek. Chyby v rozložení sil tedy nedělají hlavně začátečníci.

Časy, věk a kdy je vrchol

Ten druhý řádek zdola stojí za komentář. Systematický přehled newyorského maratonu zjistil, že se průměrné cílové časy celého pole od sedmdesátých let prodloužily zhruba o čtyřicet minut, přestože výkony špičky se zlepšily. Není to tím, že by lidé byli pomalejší. Je to tím, že se závod zmasověl a startuje mnohem širší pole.

Zajímavý je i nález u elitních maratonkyň: ze sedmatřiceti běžkyň z první stopadesátky, které během kariéry porodily, jich sedm z deseti zaběhlo osobní rekord až po mateřství, v průměrném věku kolem dvaatřiceti let. Po zohlednění věku nemělo mateřství na výkon významný vliv.

Za maratonem: ultra

Typický ultramaratonec je muž kolem pětačtyřiceti let a ženy tvoří zhruba pětinu dokončení. Nejsilnějším prediktorem výkonu je předchozí zkušenost, tedy počet dokončených ultramaratonů a osobní rekord v maratonu, teprve pak tělesné složení a tréninkové parametry.

Rozdíl mezi pohlavími se navíc s délkou trati zmenšuje, ne zvětšuje. V rozboru statisíců záznamů byl na stomílové trati menší než na padesátimílové, což jde proti rozšířené představě.

V delších závodech má polovina až tři pětiny účastníků potíže pohybového aparátu, nejčastěji kotník a koleno. Co takový závod obnáší, popisuje text o čtyřiadvacetihodinovém závodě na Lysou horu.

Ledviny a co s nimi ultra dělá

Akutní poškození ledvin je po ultramaratonu velmi časté. V jednom stokilometrovém závodě splnilo jeho kritéria hned po doběhu 85 procent sledovaných běžců, ve Western States zhruba 36 procent dokončení.

Dvě věci to ale relativizují. Za prvé je to přechodné: ve zmíněném stokilometrovém závodě se všichni vrátili k normální funkci během jednoho dne a systematický přehled uvádí návrat k výchozím hodnotám do osmačtyřiceti hodin. Za druhé se to nekumuluje: sledování běžců napříč více ročníky neprokázalo, že by dřívější poškození vedlo k horšímu při dalším závodě, u většiny byl vzestup naopak menší.

Jedna věc riziko zvyšuje prokazatelně. V randomizované dvojitě zaslepené studii ve čtyřech pouštních závodech měla skupina užívající ibuprofen poškození ledvin u 52 procent proti 34 procentům u placeba. Autoři upozorňují, že protizánětlivé léky během závodu užívá až tři čtvrtiny ultramaratonců. To je patrně nejpraktičtější zjištění celého tématu.

Hyponatremie, tedy nebezpečně nízká hladina sodíku, se ve stomílovém závodě ve výšce objevila u pětiny vyšetřených, výrazně častěji u žen. Výskyt se ale mezi závody liší několikanásobně podle počasí a definice.

Proč to lidi táhne

Motivace se mezi maratonem a ultramaratonem měřitelně liší.

Narativní přehled jedenašedesáti prací shrnuje, že maratonce žene hlavně zdraví, kondice a společenský kontakt, zatímco ultramaratonce spíš vnitřní důvody, sebeúcta a osobní objevování, silně formované identitou v rámci komunity. Zkušení ultramaratonci kladou osobní výkon a zdraví výš než čas.

Dotazníkové šetření na athénském maratonu dává stejný obraz: nejvyšší skóre měla obecná zdravotní orientace a dosažení osobního cíle, nejnižší uznání okolím a soutěživost.

Kde je hranice

Riziko závislosti na cvičení se mezi soubory liší podle použitého nástroje, napříč studiemi se udává od jednotek po desítky procent. U amatérských běžců bylo v riziku necelých devět procent a riziko předpovídala úzkost, osamělost a počet hodin běhání týdně.

Jedna práce ale nabádá k opatrnosti při výkladu: u brazilských běžců souvisela vyšší náchylnost s větším objemem běhání a s vyšším skóre vitality, ale nikoli s horšími náladovými stavy. Vyšší skóre v dotazníku závislosti tedy samo o sobě problém neznamená.

Užitečné je rozlišení dvou důvodů, proč člověk běhá: běh jako přesah sebe sama souvisí s lepší subjektivní pohodou, zatímco běh jako potlačení něčeho souvisí s pohodou hůř a silněji se závislostí. Kde je hranice zdravé zátěže obecně, rozebírá text o tom, kdy je běh zdravý a kdy ne.

Šest tvrzení o maratonu, která neplatí

1. Vzdálenost pochází z antického běhu. Vznikla v roce 1908 z uspořádání trati.
2. Rozhoduje maximální spotřeba kyslíku. Lepším prediktorem je rychlost na laktátovém prahu.
3. Do zdi se naráží ve dvaatřicátém kilometru. Univerzální hranice neexistuje.
4. Zeď potká hlavně pomalejší běžce. Rozdíl mezi pohlavími je největší u nejrychlejších.
5. Lidé jsou dnes pomalejší. Průměr se prodloužil zmasověním, špička se zlepšila.
6. Ultra ničí ledviny natrvalo. Poškození je přechodné a mezi závody se nekumuluje.

Časté otázky

Proč má maraton 42,195 kilometru?

Vzdálenost vznikla z uspořádání trati na londýnských hrách v roce 1908 a závaznou se stala až v roce 1921. Zápisy z jednání tehdejší federace důvod volby té konkrétní hodnoty neuvádějí, takže rozšířené vysvětlení o metrech přidaných kvůli královské rodině je dohad, ne doložený fakt.

Co znamená narazit do zdi?

Trvalé zpomalení v pozdní fázi závodu, typicky po dvaatřicátém kilometru. Souvisí s vyčerpáním sacharidových zásob, ale novější pojetí ho popisuje jako souhru metabolického stresu, tepelné zátěže, dehydratace, nervosvalové únavy a chyb v rozložení sil. Univerzální kilometr, na kterém k tomu dojde, neexistuje.

Naráží do zdi častěji muži, nebo ženy?

Muži, a výrazně. V rozboru přes čtyři miliony záznamů zpomalilo výrazně asi 28 procent mužů proti 17 procentům žen. Rozdíl je největší mezi nejrychlejšími: v kategorii pod tři hodiny to bylo 1,42 procenta mužů proti 0,23 procenta žen.

V jakém věku je maratonský vrchol?

Podle rozborů velkých závodů zhruba kolem třicítky u žen a o několik let později u mužů. Pokles je ale pomalejší, než se čeká: ženy ve věku šedesát až čtyřiašedesát let a muži pětapadesát až devětapadesát let běželi ještě zhruba devadesát procent rychlosti svého vrcholu.

Škodí ultramaraton ledvinám?

Akutní poškození je po ultramaratonu velmi časté, ale přechodné, s návratem k výchozím hodnotám obvykle do dvou dnů. Sledování napříč ročníky neprokázalo, že by se poškození mezi závody kumulovalo. Riziko ale měřitelně zvyšuje užívání nesteroidních protizánětlivých léků během závodu.

Proč lidi táhne k dlouhým tratím?

Maratonce podle přehledu jedenašedesáti prací hlavně zdraví, kondice a společenský kontakt, ultramaratonce spíš vnitřní důvody, sebeúcta a osobní objevování formované identitou v komunitě. Uznání okolím a soutěživost skórují v dotaznících naopak nejníž.

Kdy je běhání už závislost?

Riziko závislosti na cvičení se napříč studiemi udává od jednotek po desítky procent podle použitého nástroje. Vyšší skóre v dotazníku ale samo o sobě problém neznamená, u jednoho souboru souviselo s větším objemem běhání a s vyšší vitalitou, ne s horší náladou. Varovné je spíš cvičení přes bolest a vina při vynechání.

Mohlo by vás zajímat

• Všechno o atletice na jednom místě shrnuje rozcestník atletiky.
• Rozložení sil v závodě rozebírá text o taktice závodu.
• Přípravu na první delší trať popisuje tréninkový plán na půlmaraton.

Text má informativní charakter a nenahrazuje doporučení lékaře ani trenéra. Zdroje: výpočetní model metabolismu maratonce, rozbory milionů maratonských záznamů, přehled fyziologických determinantů vytrvalostního výkonu, systematický přehled newyorského maratonu, přehled fyziologie ultramaratonu, randomizovaná studie ibuprofenu a poškození ledvin a přehledy motivace vytrvalců.