Veslař na trenažéru v posilovně

Naražená a zlomená žebra: co pomáhá a co škodí

Rada stáhnout zlomené žebro obinadlem je v mezinárodních zdrojích výslovně uvedená jako postup, který se nemá používat. Důvod je jednoduchý: pevná bandáž brání hlubokému nádechu, udržuje povrchní dýchání a tím zvyšuje riziko, že se část plíce nerozvine a přidá se zápal plic. Bolest sice o něco zmírní, ale za cenu komplikace, která je horší než samotná zlomenina. V části české literatury přesto ještě dožívá starší doporučení.

Ve zkratce

  • Naražené a zlomené žebro se od sebe klinicky spolehlivě odlišit nedají.
  • Prostý snímek přehlédne zhruba polovinu zlomenin žeber, u únavové zlomeniny mnohem víc.
  • Pevná bandáž hrudníku je opuštěný postup, protože brání hlubokému nádechu.
  • Hlavním nástrojem léčby je tlumení bolesti, aby se dalo dýchat naplno.
  • Únavová zlomenina žebra u veslařů znamená v mediánu přes dva měsíce mimo plný trénink.
  • Rozdíl podle váhové kategorie ani typu veslování se nepotvrdil.

Tři různé cesty k jednomu zranění

Žebro se dá poškodit trojím způsobem a každý má jiné důsledky.

Přímý náraz znamená úder, pád na hranu nebo střet těl. Žebro praská v místě dopadu a úlomky se lámou dovnitř, tedy k pohrudnici a plíci. Právě proto je u tohoto mechanismu vyšší riziko, že se do pohrudniční dutiny dostane vzduch.

Nepřímý mechanismus je stlačení hrudníku zepředu dozadu, typicky pod tělem soupeře. Žebro praská v nejvíc zakřiveném místě vzadu na boku a úlomky míří ven.

Únavové poškození vzniká bez jakéhokoli nárazu, jen opakovaným tahem svalů, které se na žebro upínají. Je to samostatná kapitola a týká se hlavně veslařů a házejících sportovců.

Která žebra se lámou

Nejzranitelnější jsou žebra čtyři až deset. První až třetí žebro je krátké, silné a kryté klíčkem a lopatkou, takže jeho zlomenina svědčí o velké energii úrazu. Jedenácté a dvanácté žebro je volně pohyblivé a láme se hůř, zato pod ním leží slezina, játra a ledviny.

Veslaři: nejlépe zdokumentovaná část tématu

Australská reprezentace byla sledována prospektivně čtyři roky, což dělá 151 sportovců a 88 773 sportovních dnů. Vzniklo devatenáct poranění žeber, z toho dvanáct stresových reakcí kosti a sedm dokonaných zlomenin.

UkazatelHodnota
Roční prevalence4 až 15,4 %
Incidence0,13 až 0,27 na 1 000 sportovních dnů
Nejčastější místošesté žebro ve střední čáře na boku
Ztráta plného tréninku, zlomeninamedián 69 dnů
Ztráta plného tréninku, stresová reakcemedián 57 dnů

Rozdíl podle pohlaví, podle váhové kategorie ani podle toho, jestli veslař drží jedno veslo, nebo dvě, se nepotvrdil. To boří rozšířené přesvědčení, že jde o problém lehkých vah. Statisticky významně naopak stoupla incidence v předolympijském roce, tedy v období nejvyšších objemů.

Proč zrovna tam

Za poškozením stojí protichůdný tah dvou svalů. Sval, který táhne lopatku dopředu po hrudníku, pracuje nejsilněji ve fázi záběru, a zevní šikmý sval břišní se s ním na pátém až devátém žebru prstovitě proplétá a táhne opačným směrem. Vzniká ohybové namáhání ve střední části žebra. Když se první z obou svalů unaví, tlumení síly z břicha klesá a namáhání roste.

Popsané rizikové faktory z techniky jsou konkrétní: velký rozdíl mezi rychlostí sedačky a rukojeti, sekvenční místo současného pohybového vzorce, silné zapojení paží proti nohám a velký rozsah pohybu v rameni. Podrobněji se technice věnuje text o veslování a trenažéru.

U házejících sportovců je obraz jiný. U nadhazovačů dominuje první žebro a tři čtvrtiny případů vznikají v místě úponu svalu na krku. Zajímavost, která ukazuje, jak málo intuitivní tenhle úraz je: pětina případů byla na straně opačné, než kterou sportovec hází.

Naražené, nebo zlomené

Bez zobrazení to spolehlivě nerozliší nikdo. Obojí se projevuje stejně: bodavou bolestí při nádechu, kašli a změně polohy, lokální bolestivostí na dotek a povrchním dýcháním. Třaskání pod prsty a nadměrná pohyblivost svědčí pro zlomeninu, ale jejich nepřítomnost ji nevylučuje.

Ještě zajímavější je, že to většinou nevadí. Doba potíží se u obojího uvádí kolem tří až šesti týdnů a u nekomplikovaného izolovaného poranění se léčba neliší. Radiologické doporučení proto uvádí, že další zobrazování u izolovaných zlomenin žeber obvykle namístě není, protože chybí data, že by nerozpoznaná izolovaná zlomenina změnila postup nebo výsledek.

Kdy zobrazení smysl má

U sportovce s podezřením na únavové poškození ano, protože tam rozhoduje o délce vyřazení a o úpravě techniky. A u kohokoli při podezření na komplikaci.

MetodaÚrazová zlomeninaÚnavové poškození
Prostý snímekzachytí zhruba polovinupři první návštěvě kolem 28 %
Ultrazvukcitlivost 89,3 %, specificita 98,4 %nenalezeno
Výpočetní tomografiereferenční metodacitlivost jen 32 %
Magnetická rezonancenepoužívá se běžněcitlivost 100 %, specificita 86 %

Tabulka obsahuje jeden z nejpřekvapivějších obratů celého tématu. U úrazu je zlatým standardem tomografie, u únavového poškození žebra selhává a nahrazuje ji magnetická rezonance. Autoři sledování australských veslařů ji proto doporučují jako vyšetření první volby.

Snímek hrudníku se tedy nedělá kvůli počítání zlomenin, ale kvůli komplikacím. Nedislokovaná prasklina leží jen výjimečně v rovině paprsku, chrupavčité části žeber vidět nejsou a horní žebra kryjí kosti pletence.

Kdy to není jen žebro

Čísla v následující tabulce pocházejí z traumatologických souborů, ve kterých převažují dopravní nehody a pády starších lidí, ne sportovní úrazy. Pro sportovní zlomeniny žeber se samostatná data najít nepodařilo, takže je čtěte jako horní odhad, ne jako pravděpodobnost po pádu na kole.

KomplikaceDoložený výskyt v traumatologických souborech
Vzduch v pohrudniční dutině25,3 %
Krev v pohrudniční dutině20,9 %
Nitrobřišní poranění17,5 %
Poranění sleziny8,4 %
Nestabilní hrudní stěna3,9 %

Nestabilní hrudní stěna znamená tři a více žeber zlomených na dvou místech, takže se úsek hrudníku pohybuje při dýchání opačně než zbytek. Je to stav s úmrtností v řádu deseti až patnácti procent a patří okamžitě do nemocnice.

K lékaři neprodleně patří dušnost, vykašlávání krve, bolest v levém rameni nebo pod levým žeberním obloukem, bolest břicha, horečka, závrať nebo mdloba a viditelně obrácený pohyb části hrudníku při dýchání.

Proč se dnes nestahuje hrudník

Mezinárodní zdroje jsou v tomhle bodě jednoznačné. Pevná bandáž ani náplasťová fixace se nepoužívají, protože omezují nádech a mohou vést k nerozvinutí části plíce a k zápalu plic. Česká učebnicová vrstva přitom fixaci hrudníku místy stále zmiňuje, takže se s tou radou dá potkat i dnes.

Co ji nahradilo, jsou tři věci.

Tlumení bolesti jako prevence komplikací. Zní to jako pohodlí, ale je to jádro léčby. Kdo kvůli bolesti dýchá povrchně, nerozvine plíci a riskuje zápal plic. Při nedostatečné úlevě se používají i cílené znecitlivující techniky.

Dechová rehabilitace. Pravidelný hluboký nádech, nácvik odkašlání s přidržením bolestivého místa a poloha vsedě s podepřenými zády. V české praxi je to standardní součást léčby.

Nácvik s dechovou pomůckou. Menší randomizovaná studie s padesáti pacienty našla plicní komplikace u 29,2 procenta těch, kteří pomůcku používali, proti 80,7 procenta v kontrolní skupině. Jde ale o malý soubor a jiná práce ochranný účinek u nedohlíženého domácího používání nenašla, takže je to postup běžně doporučovaný, ne jednoznačně prokázaný. Proč je hluboký nádech tak zásadní, ukazuje i text o dýchání při běhu.

Návrat ke sportu

U úrazové zlomeniny je situace poměrně jednoduchá. Lehký pohyb bez zátěže hrudní stěny se smí začít, jakmile je plný nádech bez bolesti, tedy obvykle v řádu dnů. Ke kontaktnímu sportu se sportovec obvykle vrací za šest až osm týdnů a rozhoduje vymizení potíží. Příčinou byl jednorázový náraz, takže není co měnit.

U únavového poškození to neplatí, protože příčina trvá dál. Systematický přehled uvádí ztrátu tréninku čtyři až šest týdnů s celkovým rozptylem od jednoho do šestnácti týdnů, prospektivní data z australské reprezentace ale dávají medián devětašedesáti dnů u zlomeniny a sedmapadesáti u stresové reakce. Autoři přehledu přitom výslovně píší, že o návratu, rizikových faktorech i prevenci je důkazů málo.

Návrat proto zahrnuje i zásah do tréninku a techniky: posílení svalu, který drží lopatku na hrudníku, posílení extenzorů dolních končetin, práci na pohyblivosti kyčlí a omezení nadměrného vysouvání lopatek dopředu. Trénink na ergometru s pohyblivým uložením se uvádí jako hypotéza, ne jako doložené opatření. Obecná pravidla přechodu zpátky shrnuje text o návratu ke sportu po zranění.

Osm tvrzení o žebrech, která neobstojí

  1. Naražené žebro se od zlomeného pozná podle bolesti. Klinicky je spolehlivě odlišit nelze, rozhoduje zobrazení, a i to nedokonale.
  2. Zlomené žebro se stáhne obinadlem. Opuštěný postup kvůli riziku nerozvinutí plíce a zápalu plic.
  3. Normální snímek znamená, že žebro není zlomené. Prostý snímek přehlédne zhruba polovinu zlomenin.
  4. Tomografie najde všechno. U únavového poškození žebra má citlivost jen dvaatřicet procent.
  5. Když to bolí, nemá se dýchat zhluboka. Přesně naopak, hluboký nádech je prevencí komplikací.
  6. Únavová zlomenina je problém lehkých vah. Rozdíl podle váhové kategorie ani typu veslování se nepotvrdil.
  7. U nadhazovače je to vždy na házející straně. Pětina případů byla na opačné straně.
  8. Dolní žebra jsou méně vážná, protože jsou pohyblivá. Právě pod nimi leží slezina, játra a ledviny.

Jak to probíhá u nás

Při úrazu hrudníku s bolestí při nádechu patří člověk na chirurgickou ambulanci nebo pohotovost. Při dušnosti, vykašlávání krve nebo poruše vědomí na urgentní příjem, a to záchrannou službou, ne autem.

Následuje klinické vyšetření, snímek hrudníku a podle potřeby cílená projekce na žebra, při podezření na komplikaci tomografie. Krev v pohrudniční dutině je na snímku patrná zhruba od čtvrt litru. Léčba je u izolované zlomeniny zpravidla ambulantní, s tlumením bolesti, polohou vsedě a dechovým cvičením. Formální doporučený postup české odborné společnosti ke zlomeninám žeber se dohledat nepodařilo.

Časté otázky

Jak se pozná zlomené žebro od naraženého?

Bez zobrazení spolehlivě nijak. Obojí bolí při nádechu, kašli a změně polohy a obojí je citlivé na dotek. Třaskání pod prsty svědčí pro zlomeninu, jeho nepřítomnost ji ale nevylučuje.

Musím na rentgen?

U nekomplikovaného izolovaného poranění to nález většinou nezmění, protože léčba je stejná. Snímek se dělá hlavně kvůli vyloučení komplikací. U sportovce s podezřením na únavové poškození naopak zobrazení rozhoduje o délce vyřazení.

Mám si hrudník stáhnout?

Ne. Pevná bandáž omezuje nádech a může vést k nerozvinutí části plíce a k zápalu plic. Mezinárodní zdroje ji uvádějí jako postup, který se nemá používat, i když se s ním lze v části české literatury ještě potkat.

Jak dlouho se žebro hojí?

Kost obvykle tři až šest týdnů. Ke kontaktnímu sportu se po úrazové zlomenině sportovci vracejí zpravidla za šest až osm týdnů, kritériem je vymizení potíží při plném nádechu a zátěži.

Proč mám dýchat zhluboka, když to bolí?

Protože povrchní dýchání je hlavní cestou ke komplikacím. Právě proto je tlumení bolesti považováno za základ léčby, ne za pouhé pohodlí, a proto se doporučuje dechová rehabilitace.

Kdy okamžitě k lékaři?

Při dušnosti, vykašlávání krve, bolesti břicha nebo v levém rameni, horečce, závrati či mdlobě a když se část hrudníku při dýchání pohybuje opačně než zbytek.

Můžu mít zlomené žebro bez pádu?

Ano. Únavové poškození vzniká opakovaným tahem svalů. U veslařů je popsaná roční prevalence čtyři až 15,4 procenta a nejčastěji je postižené šesté žebro na boku.

Jak dlouho trvá návrat po únavové zlomenině?

Déle než po úrazové. V prospektivním sledování reprezentačních veslařů byl medián ztráty plného tréninku devětašedesát dnů u zlomeniny a sedmapadesát u stresové reakce kosti.

Mohlo by vás zajímat

Zdroje

Text má informativní charakter a nenahrazuje lékařskou péči.

Podobné příspěvky